Zadní obálka knihy slibuje prolínající se pohledy odborníků různých profesí na otázku problémového chování obohacenou řadou kazuistik, a právě to bylo vnadidlo, které mě na knihu nalákalo. Bohužel má očekávání byla naplněna jen částečně.

Reálně se totiž setkáme jen se 4 kazuistikami okomentovanými 4 různými odborníky (dětskou psychiatričkou, dětskou psycholožkou, sociální pracovnicí a pedagožkou), a to hned na začátku knihy. Kazuistiky jsou popsány v kontextu osobním, rodinném, školním a každý odborník se k němu vyjadřuje ze své profesní pozice, které dobře rozumí.

Dále se publikace věnuje převážně teoretickým poznatkům jako jsou příčiny, projevy a důsledky problémového chování. Ty jsou skvěle popsány, je vidět, že autorka ví, o čem píše a vyhledala opravdu zajímavé teoretické poznatky z jiných děl, skvěle je například vypracována kapitola o agresi, která vychází z nespočet odborných literárních kousků. Dále je jedna z nejrozšířenějších kapitol věnována ADHD a ADD, zabíhá do podrobností, které se mohou stát rádcem nejen pro rodiče k tomu, jak předcházet problémům.

Ve výsledku jsem pravděpodobně čekala více kazuistik. Naštěstí jsem si ale našla i části, které můj názor na knížku dost zlepšily. Jedná se především o poslední kapitolu, kde se autorka věnuje Feuersteinovu programu instrumentálního obohacení a metodě PATHS.

Program instrumentálního obohacení Reuvena Feuersteina, kterému jsem dřív nikdy nevěnovala pozornost, protože jsme myslela, že je určen pro pedagogy, nese motto ,,učíme se učit se‘‘. Díky němu jsem pochopila, že jde o metodu, která má široké využití, a pokud se mi někdy v budoucnu naskytne možnost účasti na kurzu věnovanému právě tomuto programu, nebudu váhat. Nejúsměvnější je poslední část, kde jsou citovány odpovědi dětí od 10 do 16 let na otázku, jak jim tato metoda pomohla. Odpovědi se rozhodně nevztahují jen na školní prostředí.

Metoda PATHS je pak určena pro učitele, podle mě má ale také možnost širšího dopadu. Pomáhá s vedením zodpovědnosti za své chování, rozpoznávání a porozumění toho, jak chování jednotlivce ovlivňuje ostatní a pomáhá s rozvojem kreativity.

Kniha mi sice nepřinesla to, co jsem od ní očekávala, nakonec mi ale přišla zajímavá. Překvapila mě řada poznámek pod čarou, které měly legislativní charakter, díky nim bylo vysvětleno, proč se jaká situace daným způsobem řešila.

Publikaci bych doporučila především školním psychologům a pedagogům, jelikož více než na kohokoliv jiného, je cíleno na ně, a to například radami, jak pracovat s třídním klimatem, volba vhodných kázeňských prostředků, a především kvůli porozumění zlobivých dětí, se kterými občas také pracují. ??

V druhém pololetí tohoto roku vyšla v nakladatelství Portál kniha Děti a problémy v chování autorky Miluše Hutyrové a kol. V této knize se autorům povedlo velice efektivně vměstnat na 208 stránek naprosto všechno ze současného výzkumu a pohledu na toto téma. První část knihy obsahuje čtyři kazuistiky z pohledu sociálního pracovníka, učitele, dětského psychiatra a psychologa. Druhá kapitola vymezuje pojmy, vysvětluje příčiny vzniku poruch chování, jejich klasifikaci, faktory, které je ovlivňují. Třetí část se zaměřuje na aktuální poruchy pozornosti s hyperaktivitou – pojmenovává nejnovější příčiny vzniku hyperaktivity a pozornosti a jejich projevy v jednotlivých vývojových etapách. Závěrečná kapitola nám nabízí pohled na možnou intervenci u dětí s problémovým chováním z pohledu třídního klima, možností kázeňských prostředků až po spolupráci se školním poradenským pracovištěm. Na konci je zde představeno několik efektivních programů, které jsou vyzkoušené a ověřené v praxi. V knize je velice šikovně zpracováno téma, které by vydalo na tisícistránkové spisy, přesto neopomíjí žádné důležité souvislosti a velmi pěkně vysvětluje, vše potřebné. Člověk tak pronikne do dané problematiky, získá přehled a počet stránek jej neodradí ba právě naopak. Kniha by neměla chybět v žádné pedagogické knihovně a určitě dá mnoho i rodičům, které se s problémy v chování setkávají a řeší je.