Dlouho jsem přemýšlela, o čem vlastně v této recenzi psát. Jedná se o odbornou knihu. Takovou, kterou si člověk nevezme jen tak do metra, ani se na ni (až na úplné nadšence) nebude těšit večer do postele. Přesto musím říci, že je psána srozumitelným stravitelným jazykem.

První otázkou, kterou bych si položila před tím, než bych knihu četla, je, co v ní vlastně najdu. Obecná část knihy je složena z příspěvků týmu odborníků z akademických i neakademických sfér, kteří se zamýšlejí nad různými aspekty inkluze z hlediska filosofie, etiky, psychologie, pedagogiky, antropologie, neurobiologie apod. Shrnuje dosavadní obecné poznatky a zkušenosti týkající se inkluze – jaké podmínky inkluze potřebuje ke svému úspěšnému fungování, na jakých teoretických základech je postavena apod. Kniha předestírá, že společnost musí urazit ještě dlouhou cestu, než inkluze bude moci v naší společnosti dobře fungovat. Není to jen o politickém rozhodnutí, ale o změně přístupu a myšlení každého z nás. Autoři nejsou zastánci inkluze za každou cenu. Upozorňují na mnoho faktorů a oblastí, které je nutno zvážit a změnit předtím, než bude pro inkluzi možné bezpečně vzniknout a efektivně fungovat. Upozorňují také na rizika špatně provedené „inkluze“.

První část se také zabývá inkluzivní didaktikou, tedy formami inkluzivního vzdělávání, jejím plánováním, strategiemi. Dotýká se také neformální inkluzivní edukace, která se týká aktivit mimo povinnou školní docházku, poradenstvím.

Autoři dále uvádí čtenáře do fungování inkluze v jiných zemích. Pokračují kapitolou o realizaci inkluzivní edukace v České republice a Slovenské republice, kde představují legislativní rámec, ve kterém se inkluze a integrace odehrává, pedagogicko-psychologické poradenské služby, které v této oblasti působí, a píší, jak konkrétně integrativní a inkluzivní edukace vypadá a jak jsou na ni učitelé a speciální pedagogové připravováni.

Ve speciální části se pak autoři postupně zabývají žáky se zrakovým, sluchovým, tělesným postižením, s nemocí a zdravotním oslabením, s mentálním postižením, autismem a dalšími pervazivními vývojovými poruchami, narušenou komunikační schopností, specifickými poruchami učení, poruchami chování a emočními poruchami, poruchami pozornosti s hyperaktivitou, nadprůměrným nadáním, bilingvismem, interkulturalismem, žáky pocházejícími ze sociálně znevýhodňujícího prostředí. Na každý z vyjmenovaných fenoménů se autoři nejdříve dívají obecně, poté jako na pedagogický fenomén a následuje rozbor specifik, které inkluzivní edukace těchto žáků přináší.

Na své si přijdou ti čtenáři, kteří by rádi pochopili teoretická východiska, která stojí za myšlenkou inkluze, i  ti, kteří hledají praktické rady, co od dětí s konkrétním postižením, narušením či ohrožením očekávat, co takové děti potřebují a jak s nimi pracovat.