„Když používáme partnerovu řeč těla a jeho mozek se zklidní, možná zjistíme, že někteří z těch, kteří byli považováni za neverbální, dokážou porozumět řeči a někdy si dokonce sami vyvinou schopnost relevantní řeči, v mezích případného mentálního postižení.“ (Caldwell & Horwood, 2022, str. 74).

Už jste se někdy setkali s osobou, která měla poruchu autistického spektra? Že ano? A věděli jste, jak ji může okolní svět zahlcovat podněty, které nedokáže zpracovat? Možná ano a možná jste přemýšleli, co se s tím dá dělat. Odpovědi vám může nabídnout právě tato kniha, která popisuje specifika smyslového vnímání u osob s PAS a představuje metodu navazování interakce, která by měla být pro člověka s touto diagnózou funkční. Tato metoda, nazvaná intenzivní interakce, spočívá v tom, že se druhý člověk snaží s osobou s PAS komunikovat stejným kanálem, jaký využívá ten člověk přirozeně. Tito lidé se často uklidňují vyluzováním nějakých zvuků, třeba rytmickým boucháním do nějakých předmětů. Intenzivní interakce spočívá v tom, že jejich činnost napodobujeme, ale zároveň určitým způsobem alternujeme tak, abychom zaujali jejich pozornost.

Líbilo se mi, že v knize byla docela podrobně představena specifika smyslového vnímání osob s PAS, a tudíž bylo následně snadnější pochopit, proč a jak může být metoda intenzivní interakce nápomocná.

Kniha byla velmi čtivá a poskytla mi velké množství nových informací. Navíc mi umožnila si uvědomit možná úskalí práce s lidmi s PAS a poskytla mi tipy, jak se nedostat do situace, kdy už je téměř nemožné člověka zklidnit.

Knihu doporučuji všem, kteří mají ve svém okolí lidi s PAS, nebo s touto cílovou skupinou pracují. Mám za to, že metoda intenzivní interakce může být v některých situacích dost nápomocná, a proto je rozhodně užitečné se s ní seznámit.

Tato kniha je inspirována myšlenkou autistky Donny Williams, která rozlišuje dvě pojetí přístupu k autistickým lidem: „zvenku dovnitř“ a „zevnitř ven“. Autorky preferují druhý přístup a věnují se interakci s autistickými partnery, které označují jako klienty.

Phoebe Caldwell, má více než 45 let zkušeností v práci s lidmi na autistickém spektru. Ve spolupráci s pediatrickou ergoterapeutkou Jane Horwood využívají kombinaci technik senzorické integrace a řeči těla k pomoci autistickým partnerům uvědomit si vlastní chování, procesy a orientaci v prostoru. Metoda intenzivní interakce pracuje s řečí těla jednotlivce k navázání kontaktu, zatímco smyslová integrace rozvíjí schopnost jedince přijímat a zpracovávat informace poskytované smysly.

V knize se často používá termín „lidé na spektru autismu,“ a autorky se vyjadřují o svých klientech jako o partnerech. Hlavní zaměření knihy je na práci s klienty, kteří vyžadují náročnou péči a jsou nonverbální. Přesto, že autismus zahrnuje široké spektrum, mnoho informací v knize může být užitečných nejen při péči o osoby na spektru, ale i pro lepší porozumění sobě samému, pokud jsme součástí spektra.

Kniha přináší příklady chování, jako je každodenní ničení pokoje mužem, které může být zastaveno změnou barvy stěn, nebo odmítání jídla ženou, která vnímá chuť jako barvu. Klíčem k porozumění autistovi je poznat, jak vnímá svět smyslově. Autisté na spektru prožívají smyslové informace jinak než lidé mimo spektrum, což může vyvolávat úzkostné chování. Kniha se snaží ukázat, jak můžeme efektivně interagovat s neverbálními nebo poloverbálními lidmi na spektru.

Kniha se dále zabývá zodpovězením otázek, proč jsou autisté často přetíženi a proč vnímají vjemy odlišně a citlivěji. Autorky analyzují příčiny senzorického přetížení, smyslové zkreslení a matoucí signály. Poskytují také rady, jak reagovat na projevy rozrušení, čerpají ze zkušeností komunikujících autistů a těch, kteří komunikují prostřednictvím nacítění. Kniha rozlišuje mezi funkčním (verbální, neverbální, znakové systémy) a citovým zaujetím, s důrazem na techniku intenzivní interakce, která využívá řeči těla k dosažení citového zaujetí.

V knize se věnují také významu pozorování partnera (klienta) a jeho řeči těla pro efektivní využívání komunikace. Lidé na autistickém spektru mohou zažívat přetížení slovy a komunikací, a proto se mohou obrátit k vnitřní komunikaci, naslouchající výměně informací mezi mozkem a tělem. Autorky popisují postup, jak pomocí pozorování gest, pohybů a zvuků partnera přivedou k zájmu o terapeuta a vytváří tak základ pro vztah.

Metoda intenzivní interakce není pouze o napodobování, ale také o postupném přidávání nových variací a hravosti do interakce, což přináší smysluplný vztah s jednotlivcem na autistickém spektru. Důležitým aspektem je respektování jedinečného pohledu autistického jedince a nabízení interakcí, které jsou pro něj smysluplné. Kniha obsahuje srozumitelné ilustrace a praktická vysvětlení, která podporují porozumění jistého chování.

Celkově lze říci, že „Intenzivní interakce a senzorická integrace“ poskytuje ucelený pohled na práci s autisty a nabízí ověřené techniky a rady nejen odborníkům, ale i rodičům, pečovatelům a samotným jedincům na autistickém spektru.

ituju, že jsem si knihu odkládala až nakonec. Tak trochu jsem čekala „nudnou“ teorii s mnoha pro mě nepochopitelnými odbornými pojmy. Takže prosím velký OMYL! Díky ní jsem konečně pochopila, co je AUTISMUS, proč se tak jedinci chovají, co přesně uvnitř cítí, jak lze tomuto chování trochu zabránit a co udělat, aby nám pootevřeli dveře do jejich světa. Já ji přečetla jedním dechem.

O autismu vím takový ten základ, zkušenost z praxe nemám. Vždy jsem se ale obávala, že pokud mi přijde do třídy dítě s prvky autismu, že budu v koncích. Proč se tak chová? Jak mu porozumět? Jak s ním citlivě komunikovat, pokud to vůbec lze? V této knížce se dozvíte vše důležité, co potřebujete vědět pro setkání s dítětem či dospělým s PAS. Seminární práci tu psát nechci, ale malou ochutnávku dám, abych vám dokázala, že TAHLE KNÍŽKA ZA TO STOJÍ!

Asi víte, že autisté mají problém navazovat vztahy, pružně přemýšlet, porozumět naší řeči, lpí na rutinách, mají časté výbuchy chování doprovázející křik, kousání, škrábání, či narážení do zdi. Proč to dělají? Co to spouští? Dá se tomu nějak zamezit?

Cílem knihy je, abyste věděli, jakých podnětů se vyvarovat, aby to nespustilo negativní chování a co uplatnit, aby se na vás třeba jedinec podíval, usmál, komunikoval.

Lidé s PAS nezvládají hodně smyslů najednou. Jejich mozek to nedokáže zpracovat, dojde k přetížení, všechny vjemy se roztříští, začnou cítit strašnou bolest s pocitem, že každou chvílí umřou. Uchylují se tak k SEBEZÁCHOVNÉMU CHOVÁNÍ – začnou se soustředit na jeden stimul a tím utlumí přetěžující signály, které je rozrušují. Soustředí na svůj dech, pomlaskávají jazykem, škrábou se prsty. Jiní se uchýlí k STEREOTYPNÍMU chování (otvírání a zavírání skřínky, rovnání autíček). Vědí, co dělají a pomáhá jim to, aby se cítili bezpečně. A někdy volí ÚNIKOVOU STRATEGII (schovají se, ucpou si uši, zavřou oči nebo se snaží odstranit to, co přetížení vydává – i na člověka formou agrese).

Prvotním cílem, jak jim pomoct, je odhalit, co konkrétně je rozrušuje a to odstranit. V knížce zjistíte, na co vše mohou být tito jedinci přecitlivělí (barvy, hluky, vůně, slova…) Až daný prvek odstraníte, můžete se pokusit o navázání komunikace, a to NAPODOBOVÁNÍM stejných pohybů, zvuků jako oni. Možná se budete cítit jako blázni, ale jinak do jejich světa neproniknete. Oni vás jako blázny vidět určitě nebudou. Má to ale své zákonitosti, které už prozrazovat nebudu.

Celá kniha je protkána přímými řečmi lidí s PAS, díky kterým daleko víc pochopíte jejich pocity u konkrétních vjemů. Autorka se mnohokrát snaží připodobnit jejich pocity i na příkladech našich pocitů. Struktura knihy je přehledná, dělená na krátké podkapitoly doplněná o černobílé ilustrace pomáhající nám s pochopením. Na konci každé kapitoly je v bodech uvedené shrnutí, ale bez přečtení celé kapitoly vám moc neřekne.