Metoda intenzivní interakce vede k smysluplnému vztahu s člověkem na spektru - autor recenze: Dagmar Edith Holáhttps://atypmagazin.cz/metoda-intenzivni-interakce-vede-k-smysluplnemu-vztahu-s-clovekem-na-spektru/Nakladatelství Portál vydalo knihu „Intenzivní interakce a senzorická integrace“ (Using intensive Interaction and Sensory Integration ). Autorky Dr. Phoebe Caldwell a pediatrická ergoterapeutka Jane Horwood vychází z myšlenky autistky Donny Williams, že jsou dva přístupy k autistickým lidem, a to „zvenku dovnitř“ a „zevnitř ven“, a upřednostňují ve své praxi právě ten druhý – přes naladění se na autistického partnera s ním navazují interakci.
Knihu jsme si vybrali k recenzi také z toho důvodu, že autorky respektují autistickou osobu. V textu používají výraz “lidé na spektru autismu” a o svých klientech píší jako o partnerech. Kniha je psána především na základě práce s klienty náročnými na péči a nonverbálními. Protože je ale autismus spektrum, mnoho z toho může pomoci i v péči o jiné osoby na spektru či dokonce většímu porozumění sami sobě, pokud jsme na spektru. I když na obálce knihy vidíme dětské motivy a kreslené postavičky dětí, častěji je v knize ukázána interakce a zkušenosti s dospělými osobami na spektru.
„Muž každý den ničí svůj pokoj. Toto chování zcela ustane, když se barva stěn a veškerého zařízení změní na matnou bledě zelenou.“ (kapitola Smyslová zkreslení). „Žena hodí jídlo na zem a křičí: „Tohle nemůžu jíst, je to moc černé. – Vnímá chuť jako barvu.“ (kapitola Smyslová zkreslení).
Klíčem k porozumění u každého autisty je poznat, jak smyslově vnímá
„Lidé na spektru autismu prožívají smyslové informace, které dostávají ze světa, úplně jinak než ti, kteří nejsou ve spektru. Cítí se odříznuti a ochromeni a jejich chování může být velmi úzkostné. Tato příručka ukazuje, jak můžeme interagovat s lidmi, kteří jsou neverbální nebo poloverbální, a někdy dokonce i s těmi, kteří mluví, ale ztrácejí schopnost řeč zpracovat, když jsou v autistické krizi.“ Kniha se nejprve zabývá do hloubky odpověďmi na otázku, proč vlastně autističtí lidé jsou tak často přetížení, proč mnoho vjemů vnímají jinak a daleko senzitivněji. Autorky popisují příčiny senzorického přetížení, smyslová zkreslení, matoucí signály…a samozřejmě dávají přes nejen případové studie rady, co si počít při projevech rozrušení. Čerpají jak od komunikujících autistů, tak od těch, se kterými komunikují prostřednictvím nacítění. Rozdělují komunikaci na dva druhy: 1) funkční (verbální či neverbální – znakové systémy aj.) a 2) citové zaujetí, u něhož se předpokládá, že právě lidem na spektru činí potíže. Intenzivní interakce je technika, která ke komunikaci využívá řeč těla a cílem je dosáhnout citového zaujetí. „Řeč těla je hlasem afektu (toho, jak cítíme),“ píší autorky.
Z mnoha textů a od mnoha odborníků víme, že klíčem k porozumění u každého autisty je poznat, jak smyslově vnímá (např. rozhovor s ergoterapeutkou Petrou Dvořákovou). Tuto knihu napsala Phoebe Caldwell, která pracuje s lidmi na spektru přes 45 let, a odhalila, že ve chvílích, kdy používá techniky senzorické integrace zároveň s řečí těla, jejímu autistickému partnerovi (klientovi) to pomáhá, aby si uvědomil, co on sám dělá, co se s ním děje a kde se v prostoru nachází. Druhá autorka je pediatrická ergoterapeutka Jane Horwood, která si uvědomila, že když používá intenzivní interakci, aby se naladila na rytmus pohybů klienta, pronikne k němu rychleji než za jiných okolností. Své zkušenosti propojují a získávají tak pozornost autistického partnera způsobem, který je neinvazivní a poutavý a jeho smyslem je navázat emocionální komunikaci.
Intenzivní interakce využívá řeč vlastního těla člověka k navázání kontaktu s ním a smyslová integrace rozvíjí schopnost jednotlivce přijímat, zpracovávat a aplikovat význam na informace poskytované smysly prostřednictvím cílených fyzických aktivit. Tyto techniky lze použít k vytvoření prostředí přizpůsobeného konkrétním smyslovým potřebám osoby i s náročným chováním, čímž se sníží faktory, které způsobují jejich úzkost a tím náročné chování.
Co je to intenzivní interakce?
Při čtení o intenzivní interakci jsem si vybavila tzv. stínování v programu (metodě) Son Rise, který je autistickými lidmi považován za neinvazivní. Je to velmi podobné tomu, co vyprávěli pro ATYP magazín manželé Chuecos, kteří Son Rise v ČR učí i jiné rodiče. V intenzivní interakci nejde o pouhé napodobování, jde o to především přes používání řeči těla dojít ke smysluplné zpětné vazbě.
„Intenzivní interakce je mnohem flexibilnější v tom smyslu, že funguje na základě aktuálního chování, i když je negativní. Nevyžaduje například vyhrazenou místnost jako u Son Rise, protože jakmile mozek zaznamená signál, který rozpozná, přichytí se k němu jako železné piliny k magnetu. Intenzivní interakci lze provádět v rušné třídě. Používám to také jako trvalý způsob udržování kontaktu,“ vysvětlila Dr. Phoebe Caldwell v rozhovoru s Donnou Williams.
Co potřebujete pro používání řeči těla ke komunikaci
Začíná se pozorováním partnera. Lidé na spektru jsou někdy natolik přetíženi slovy a komunikací nebo je toto pro ně natolik matoucí, že se obracejí do sebe k vlastní komunikaci. Naslouchají vlastní komunikaci mezi mozkem a tělem. To je pro ně bezpečné a neohrožující a dokáží v takové vnitřní komunikaci zůstávat hodiny i dny.
Autorky popisují, jak se k partnerovi přes pozorování jeho gest, pohybů či vydávaných zvuků postupně dostávají k tomu, že se partner začne zajímat, co terapeut dělá, až se začne zajímat i o to, kdo to dělá, a dostává se do vztahu. Vzájemnou komunikací přes podobná gesta komunikují, až se přejde od napodobování k jemným variacím. Podmínkou variace je, že je nestresující a je odchýlením jen minimálním. Také popisují, jak se postupně přejde až k hravosti, kdy se partner variaci zasměje.
Ne pouhé napodobování, ale nové variace a hravost
Variace se postupně při interakci přidávají. Je popsáno, jakým způsobem a co to v interakci s partnerem rozvíjí. „Musíme být kreativní v kontextu toho, co je pro mysl našeho partnera smysluplné,“ píší autorky. Opět jsme u toho, že to, co nabízíme člověku na spektru, mu musí dávat smysl, jinak se interakce ztrácí. To známe z popisu autistických lidí, kteří to dokáží mluveným či psaným slovem popsat. Dobře je popsáno, proč se ztrácí zájem o interakci – autistický člověk často vnímá víc než neautističtí lidé, že je využíván k naplnění potřeby toho, kdo ho k interakci vybízí. (To mi připomíná školství a odpovídá to tomu, proč často autističtí žáci ztrácí o školu zájem.)
Tato praktická publikace má také názorné ilustrace s praktickými popisky, proč takové chování může vznikat. Víte třeba, k čemu pomáhá opakované škrábání prsty? Víte, z čeho může vznikat emocionální přetížení? Víte o synestezii a z ní vznikajícího stresového chování? Co přesně znamená, že je pro lidi na spektru neurotypická komunikace matoucí? Co potřebují, když začnou mít stresové chování z matoucích signálů od druhého člověka? Jak interagovat s těmi, kteří se sebepoškozují? To vše je velmi dobře v kapitolách rozebráno. Phoebe Caldwell a Jane Horwood širokou škálou vyzkoušených technik a zkušeností poskytují rodičům, pečovatelům a dalším odborníkům podporu neurodivergentních lidí, ale i samotných lidí na spektru.
Obě odbornice také často čerpají od verbálních autistů k popisu toho, co vnímají, cítí, co se s nimi děje v autistické krizi. Proto vznikl i ATYP magazín a tištěný ATYP Speciál, kde verbálně mluvící autisté od roku 2016 pomáhají tím, že zveřejňují své pocity, smyslové vnímání, přetížení a stresové chování, aby tak přispěli k lepšímu pochopení jich, ale i poloverbálních nebo nonverbálních lidí, a mohli jsme tak s nimi interagovat a předcházet jejich přetížení nebo je lépe pochopit, když autistickou krizi prožívají.