Také máte pocit, že se kolem Vás „rojí“ autisti? Zajímá Vás, co to ten autismus vlastně je a jak se (také) projevuje? Pak knížka „Mami, je to člověk nebo zvíře?“ může sloužit jako pěkně názorný a pro nezainteresovaného občas i zábavný úvod.img_292402_orig.jpgJe před prázdninami a tedy nejvyšší čas zajít do knihovny a zásobit se čtivem na volné dny. Letos jsem se rozhodla (mimo jiné) rozšířit si odborné obzory, a to v oblasti vzdělávání dětí se speciálními potřebami. Inu, dítě mi jde v září do školy… A tak jsem si domů donesla spoustu odborných i populárně naučných publikací (můj favorit: věcné téma 376: Výchova a vzdělávání zvláštních skupin osob:-). Spíš pro zajímavost jsem přibrala i knihu „Mami, je to člověk nebo zvíře?“, o které jsem už slyšela z různých stran.Oficiální anotacePro rodiče i odborníky je často obtížné porozumět myšlení dětí s autismem. Je pro ně složité pochopit, jak tyto děti tvoří pojmy, jak zobecňují, podle čeho poznávají předměty a obrázky, jak rozlišují blízké osoby. Hilde De Clerq, jejíž syn Thomas trpí autismem, nabízí velmi autentický a zároveň srozumitelný pohled na dětský autismus. V knize je množství příkladů, které ilustrují Thomasův vývoj. Autorka předkládá také užitečné postupy, které pomáhají při rozvoji kognitivních i sociálních dovedností. Kniha je určena speciálním pedagogům, psychologům a rodičům dětí s autismem.Cílovou skupinou sice úplně přesně nejsem (i když...?), ale znám osobně i virtuálně řadu rodičů dětí s autismem. Musím říct, že to nemají jednoduché… Lidé s autismem opravdu vnímají svět jinak. Přísně logicky a doslovně, náš svět je pro ně těžko uchopitelný. Každou věc a každý jev se musí naučit jednotlivě, je pro ně velmi těžké generalizovat. Pokud první jablko, které jim někdo ukázal, bylo zelené, pak se pod slovem jablko prostě skrývá zelené jablko, žluté nebo červené jablko autista nepozná. Dítě s autismem zná typy aut, nechápe ale, jak to, že fiat, honda i ford jsou všechno auta. Dvě červená auta mají každé jiný odstín, jejich tvar se výrazně liší. Jak se tedy pozná auto?„Když přidávám do své paměti nové informace, neustále musím revidovat obecný význam. Je to jako instalovat v počítači stále novou verzi softwaru.“ Temple Grandin.„Zeptala jsem se zdravého dítěte: „Jak můžeš tvrdit, že je to pták?“ Dítě se na mne znechuceně podívalo, jak se mohu ptát tak hloupě, a řeklo: „Protože létá, samozřejmě.“ Zeptala jsem se Thomase na to samé a on mi naprosto vážně odpověděl: „Nejdřív se podívám, je-li to zvíře nebo člověk. Když vidím, že je to zvíře, podívám se, jestli má čtyři nebo dvě nohy. Má-li dvě, je to pták“. Musím zdůraznit, že Thomas myslí toto uvažování naprosto vážně. Někteří lidé, kteří neznají autismus, jsou přesvědčeni, že je to zvláštní smysl pro humor.“Autisté svět chápou přes detaily, preferují stálý stav a stereotyp, analýza okolností pak pro ně není tak vyčerpávající a frustrující.„Dcera sní banán jen v tom případě, že je na něm nálepka Chiquita. Jiné ovoce nejí. Jakmile maminka pochopila hyperselektivní myšlení své dcery, začala lepit štítek Chiquita na každé ovoce. Díky nálepce jí nyní její dcera všechny druhy ovoce.“Autisté těžko rozlišují mezi důležitým a zbytečným. Zpravidla se zaměří na nějaký detail a to je pro nejdůležitější kritérium.Maminka používá tento parfém. Změní-li značku, není to moje maminka.Žirafa má žluté skvrny na kůži. Má-li tohle zvíře na obrázku stejné skvrny, je to žirafa (co na tom, že ostatní tvrdí, že je to leopard?).Přijde Vám to přehnané? Věřte, že ani zdaleka. Samozřejmě - každý člověk s autismem je jiný, všechny ale spojují větší či menší problémy v komunikaci, porozumění sociálním vztahům a v představivosti a hře. Pokud by Vás dané téma zajímalo, je k dispozici spousta literatury, filmů apod. Jeden příklad ze života: blog maminky, která má autistické děti rovnou dvě. Přečtěte si, jak svět vnímá patnáctiletá Eliška s Aspergerovým syndromem (vysokofunkčním autismem) a spadne Vám brada...Knížku "Mami, je to člověk, nebo zvíře" jsem si docela užila. Příběhy, které dokumentují myšlení dítěte s autismem, jsou dobře vybrané, srozumitelné a vtipné. Dobré je, že kniha kromě popisu jednotlivých problémů a situací obsahuje i část věnovanou výchovným intervencím, aneb tomu, jak s dětmi s autismem pracovat. Zajímavá je zejména kapitolka o denních rozvrzích a o nácviku generalizace doma i ve škole.Kniha vyšla v Česku již ve druhém vydání, je tedy zřejmé, že své čtenáře už si našla. Já ji každopádně budu doporučovat dál, pro učitele a asistenty dětí s autismem může tahle kniha představovat cenný zdroj informací.
