Těm, kdo patří do nemalé obce školních psychologů a jejich příznivců, zcela jistě není potřeba vysvětlovat význam recenzované publikace. Čekali jsme na ni dlouho a poměrně netrpělivě, protože to, co slibovala a také nakonec přinesla, nebylo u nás dosud publikováno. Měla jsem to štěstí, spolu s některými dalšími kolegy, kteří se setkali s hlavním autorem doktorem Braunem v některém ze vzdělávacích kurzů, které vedl, dozvídat se poznatky z jeho praxe a  nasávat „moudra“ plynoucí z jeho dlouhodobého působení v profesi školního psychologa a musím konstatovat, že se knize podařilo následovat praktické zaměření ústních vystoupení hlavního autora. Za cenné považuji, že jeho zkušenosti byly vždy zarámovány opravdu psychologickým pohledem, který sice respektoval a chápal úhel pohledu školy a učitelů, ale dokázal se vyhnout čistě pedagogickému pohledu. Také přípis knihy dr. Janě Zapletalové, která u nás dlouhodobě školní psychologii prosazuje a napsala spolu s prof. Štechem „Úvod do školní psychologie“, na který recenzovaná publikace volně navazuje, svědčí o zasazení publikace do historického kontextu rozvoje školní psychologie a školního poradenství u nás.

Co tedy dlouho avizovaná publikace přináší? Jsou to především poznatky a zhodnocení zkušeností autorů z dlouhodobé práce v profesi školního psychologa a  školních psycholožek v podobě doporučení pro praxi této profese. To je v dnešní době, kdy tyto poznatky chybí nejen školním psychologům, ale také dalším odborníkům a pracovníkům v praxi, největším přínosem publikace. Kniha Praktikum školní psychologie se pokouší splnit nesnadný, nicméně o to více očekávaný úkol: přinést v praxi potřebné informace psychologům pracujícím ve školách, kteří jsou ve své profesi ve škole osamoceni a musí si v každé chvíli umět poradit, i když někdy nemají žádné metodické či odborné zázemí. Sami autoři chápou svoji knihu trefně jako „pomyslné putování praxí školního psychologa“ a  v rámci tohoto záměru začínají kapitolou Základní rámec školní psychologie. Tato kapitola je stručným úvodem, který poukazuje na složitost sociálních sítí, v nichž se školní psycholog od počátku pohybuje. Za jeho hlavní klienty označují autoři žáky, kteří se na něj obracejí se svými problémy a kterým, pokud získá jejich důvěru, může nabídnout široké možnosti podpory. Kapitola věnovaná právě žákům, je druhá nejobsažnější v knize a věnuje se u těchto klientů problémům vzdělávacím, výchovným, osobním i sociálním, nevyhýbá se ani tématu diagnostiky v práci školního psychologa. V našich zeměpisných šířkách je školní psycholog chápán jako ten, kdo podporuje rozvoj dobrých vztahů a pozitivní klima v celé škole, což ovšem znamená pravidelnou práci především se školní třídou. Nejdelší a nejobsažnější částí v představované publikaci je právě kapitola věnovaná školní třídě. Přináší mimo jiné i velmi praktický přehled her s psychologickým obsahem, které může školní psycholog využít při práci se třídami. Důležitá je také kapitola popisující jednotlivé úrovně vstupů do třídy, opět s navrženými metodami skupinové práce. Další kapitoly se zaměřují na interakci školního psychologa s učiteli a rodiči, v rámci které musí vystupovat citlivě, s taktem a s vědomím, že se často stává mediátorem mezi rodinou a školou. Předposlední kapitola věnuje pozornost tématu, které dosud v kontextu školní psychologie nebylo prezentováno a v praxi se teprve pomalu začíná prosazovat, a to „podpůrným systémům školy“. Zde se objevujípodkapitoly jako skupinové aktivity, školní parlament, školní média, podpůrné programy a další, které mohou mnohé školní psychology inspiro vat k rozšíření jejich oblasti působnosti. Poslední kapitola věnující se osobnosti a odborným kompetencím školního psychologa, je s  ohledem na svůj obsah velmi důležitá jednak pro ty psychology, kteří se hodlají uplatnit v této profesi, ale zároveň, a to bych ráda zdůraznila, pro ředitele škol i pracovníky koncepčně vytvářející zázemí pro rozšíření této profese, například pro pracovníky příslušných odborů krajských úřadů či pracovníky MŠMT.

Publikace je cenná nejen pro svůj potenciál k využití v praxi, ale také pro studenty a vyučující, kterým donedávna chyběly jakékoliv tuzemské zdroje k této aplikované disciplíně. Srozumitelnost a důslednou stručnost jazykového stylu publikace ocení jistě především ti, kdo budou knihu používat jako příručku pro praxi, protože se v ní snadno zorientují a najdou, co potřebují. Pro ty, kdo knihu využijí nejen jako zdroj informací, přinese také mnoho námětů k dalšímu přemýšlení.

V každém případě mají budoucí čtenáři této knihy šanci dozvědět se z erudovaného zdroje, co je cílem a náplní práce školních psychologů, ať to budou sami školní nebo poradenští psychologové, učitelé, ředitelé škol, úředníci zaangažovaní pro procesu rozvoje školního poradenství nebo studenti psychologických či pedagogických oborů. Věřím, že tato publikace psaná vstřícným stylem pro všechny, kdo se zajímají o školu a uplatňování psychologických poznatků ve škole, přinese do této oblasti spolu s více informacemi i více porozumění.

Recenze zpracována pro nakladatelství Portál

Autoři publikace, zkušení školní psychologové, připravili prakticky zaměřenou publikaci, která má dle jejich záměru sloužit především jako příručka pro školní psychology. Zdůrazňují zde prvek nereálnosti pojmout takový typ publikace jako návodnou kuchařku, avšak ambicí autorů bylo ukázat možnou šíři základních oblastí působení, s nimiž se psychologové ve své praxi ve škole zpravidla setkávají.

Úvodní kapitola stručně vymezuje základní rámec fungování školního psychologa na škole z hlediska legislativního ukotvení, obsahu jeho činností i umístění v rámci poradenské sítě uvnitř i vně školy.

Další části knihy dělí autoři dle skupin klientů, s nimiž psychologové ve škole nejčastěji pracují. Druhá kapitola je tak věnovaná žákovi v roli klienta. Zde autoři podrobně popisují druhy obtíží, se kterými se na ně děti mohou obracet a přehledně je dělí na obtíže z oblasti vzdělávací, výchovné, dále obtíže osobního charakteru nebo související se sociálním prostředím žáka. U všech skupin obtíží autoři obohacují toto vymezení praktickými návody a podněty k  práci.

Další kapitola se zaměřuje na problematiku školní třídy. Této kapitole je věnována výrazná pozornost, obsahově ji rozšiřuje také uvedení množství konkrétních aktivit vhodných pro práci se třídou. Za velmi cennou lze považovat specifikaci dle druhu her a využitelných technik práce (např. dle her a  technik rozehřívacích, kohezních, kooperativních apod.), ale také dle specifických situací (např. přijde-li do třídy nový žák, dochází-li ke sloučení tříd nebo naopak rozdělení, v případě náhlého odchodu spolužáka či v situaci, kdy třída prošla nějakou náročnější psychologickou nebo pedagogickou intervencí - vyšetřování šikany aj.). Prostor je věnován také samotné intervenční práci ve třídě a řešení šikany. Dále je zde uvedený přehled o možnostech diagnostiky školní třídy a v úvodu také specifikaci této sociální skupiny, kterou školní třída je.

Po vymezení dvou základních skupin klientů, a to žáků a tříd, následují kapitoly vymezující učitele a případně školy a dále pak rodinný systém v pozici klientů školního psychologa. U práce s pedagogy a školou se autoři věnují klimatu školy a možnostem jeho zjišťování i rozvíjení. Důraz kladou a dobře popisují možnosti podpory učitele v jejich profesi, věnují se prevenci syndromu vyhoření, možnostem supervizního vedení pedagogů a také problematickým oblastem z oblasti výchovy a vzdělávání žáků, které se vyskytují v denní praxi pedagogů.

Také rodina, která zpravidla není primárně cílem působení školního psychologa, se leckdy stává jeho klientem. V kapitole věnované oblasti rodinného systému v roli klienta se autoři věnují možnostem působení školního psychologa v péči o rodinu v rámci vztahu se školou, kdy psycholog může fungovat velmi dobře jako facilitátor či mediátor komunikace mezi školou/pedagogy a rodinou. Autoři popisují různé typy rodičů, s některými je komunikace a nastolení spolupráce obtížnější (např. rodiče s agresivními sklony, úzkostný rodič, pedantský rodič apod.) a i zde přidávají rady a podněty, jak si při komunikaci s těmito typy rodičů počínat. Nabízejí i podněty pro skupinovou práci s rodiči.

Za velmi podnětnou považuji stať věnovanou podpůrným systémům školy. Představují zde aktivity, které může psycholog na škole rozvíjet a spoluorganizovat či organizovat, takové, které pomáhají nastavovat pro děti ve škole bezpečné a podpůrné prostředí, kde je zájmem slyšet jejich hlas a názor, a budovat pro ně zdravé prostředí. Může jít o školní parlament a dále pak různé růstové skupiny či podpůrné programy zaměřené na podporu a rozvíjení různých skupin žáků nebo přípravné třídy. Také zde jsou praktická doporučení k tomu, jakým způsobem je tyto aktivity možné realizovat.

Poslední kapitola se vrací k úvodnímu základnímu vymezení fungování školního psychologa v systému školy. Uvádí podmínky vzdělání psychologa, jeho kompetence, dále pak vedení dokumentace a specifika psychologického vyšetření v praxi školního psychologa. Především pro začínající psychology jsou pak velmi cenné kapitoly o úskalích práce školního psychologa, v níž autoři upozorňují na možné pasti, do nichž se ve specifickém prostředí školy může psycholog dostat. Dále pak témata věnovaná vlastní psychohygieně a supervizní činnosti a vedení školního psychologa, jehož pozice oproti jiným pracovníkům v poradenství je velmi specifická právě prostředím školy, v němž je psycholog jako odborník této profese osamocen.

Jak je uvedeno na začátku, publikace bude jistě velmi užitečnou příručkou pro začínající školní psychology, cenné rady a podněty nabízí také zkušeným praktikům. Zajímavá však bude také pro pedagogy škol, inspiraci a podněty ke spolupráce z publikace budou čerpat také pracovníci školských poradenských zařízení (PPP, SPC) nebo jiných zařízeních pracujících s dětmi školou povinnými.

Mgr. Kateřina Šrahůlková, Ph.D.

psycholog, Národní ústav pro vzdělávání

Recenze byla zpracována pro nakladatelství Portál.