Vždy, když beru do rukou nějakou nově publikovanou knihu, kladu si otázku: Komu bude kniha k užitku a jak velký je okruh těch potenciálních čtenářů, kteří ji mohou potřebovat? V případě recenzované knihy je odpověď jednoznačná. Jde totiž u nás o první komplexní představení andragogiky jako vědy v současném i historickém pohledu včetně jejích různých aplikací v praxi a s odkazy na mezinárodní kontext. Takže kniha bude nepochybně prospěšná širšímu okruhu uživatelů, jak odborným pracovníkům v andragogice, studentům na vyšších odborných a vysokých školách, tak pracovníkům v andragogické praxi, tedy lektorům v různých sférách vzdělávání, manažerům vzdělávání v podnicích či odborníkům ve vzdělávací politice. Ostatně dobrou kvalitu knihy zaručuje již jméno autora, jednoho z předních našich odborníků v této vědě.
Podívejme se stručně, co autor do Přehledu andragogiky zahrnul. Zahajuje výklad pochopitelně uvedením teoretických východisek, vznikem a rozvojem andragogiky. Zde je pozoruhodné to, že současná andragogika má u nás historické kořeny v podobě tzv. lidovýchovy a osvěty již od počátku 20. století. V dalším výkladu věnuje autor pozornost důležitým otázkám terminologického vymezení pojmu andragogika, předmětu andragogiky a kritické reflexe andragogiky. Je ukázáno, jak česká andragogika po roce 1989 postupně krystalizovala (v koncepcích M. Beneše, Z. Palána, J. Mužíka, V. Jochmanna a řady dalších), samozřejmě i pod vlivem koncepcí zahraničních, do součaného pojetí „moderní sociální vědy o vzdělávání a učení se dospělých“, jak ji charakterizuje J. Veteška.
Poněkud méně jasně může na čtenáře působit autorovo vymezení objektu a předmětu andragogiky. „Objektem andragogiky je dospělý jedinec ..., předmětem pak andragogická edukační realita“ (s. 28). Nejsem si v tomto případě jist, zda je toto rozlišení správné, sám bych dával přednost takovému pojetí, že dospělý subjekt je jednou ze složek velice variabilní andragogické edukační reality – ale to je samozřejmě věc diskuse.
Důležitou kapitolu teoretické části knihy tvoří přehled andragogických disciplín. Veteška rozlišuje konstituované disciplíny, dosud nekonstituované disciplíny a hraniční disciplíny. Z celkem 18 disciplín (jmenovaných v tab. 3.1 a 3.2) stručně popisuje celkem dvanáct disciplín, jako je např. komparativní andragogika, androdidaktika, speciální andragogika, gerontagogika aj. Poměrně velký počet andragogických disciplín svědčí o rozvinutosti andragogické vědy, zároveň ale tato rozvinutost je na různém stupni. Je to patrné např. na kontrastu mezi výrazněji se rozvíjející personální andragogikou nebo gerontagogikou na jedné straně a naproti tomu andragogickou psychologií, která se v českém prostředí téměř nerozvíjí. Odráží se to třeba i v tom, které zdroje doporučuje autor pro studium k této disciplíně: Ze čtyř uváděných zdrojů je pouze jeden (Hartl, 1999), dnes již zčásti zastaralý, přímo zaměřen na psychologii vzdělávání dospělých, zbývající jsou buď zdroj slovenský (Machalová, 2006), nebo nejsou zaměřené přímo na dospělé subjekty (Mareš, 2013; Říčan, 2006). Důsledkem nerozvinutosti andragogické psychologie je citelná absence prací o psychologických procesech učení dospělých, jež by měly mít zásadní roli pro andragogickou teorii a praxi.
Druhá část knihy obsahuje kapitoly představující systematizaci vzdělávání dospělých. Jsou vymezeny pojmy a koncepce celoživotního vzdělávání a učení, počátečního a dalšího vzdělávání a s praxí spjaté oblasti podnikového (firemního) vzdělávání, zájmového vzdělávání dospělých, občanského a politického vzdělávání. Důkladná pozornost je věnována gerontagogice, tj. problémům andragogické edukace seniorů, kde autor systematicky objasňuje formy, funkce a modely vzdělávání lidí v postproduktivním věku.
Významnou část knihy tvoří deset kapitol třetí části knihy, v nichž autor vysvětluje andragogické fenomény spojené s praxí. Jsou to zejména charakteristiky profesní role praktického andragoga, jeho kvalifikace a kompetence, dále distančního vzdělávání, uplatnění nových technologií ve vzdělávání dospělých, managementu a marketingu v tomto vzdělávání. Užitečné je, že autor neopomněl zahrnout do přehledu dvě důležité oblasti, bez nichž by andragogická věda nemohla adekvátně fungovat – je to jednak přehled andragogického výzkumu, jednak popis infrastruktury andragogické vědy v České republice a v zahraničí.
Infrastrukturu vytvářejí andragogické instituce, české a zahraniční odborné a vědecké časopisy, slovníky a encyklopedie s andragogickou tematikou a webové portály. Ke konstituování a rozvoji andragogické vědy přispívají v České republice významné asociace, především Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR (AIVD ČR) a Česká andragogická společnost (ČAS).
Veteškův Přehled andragogiky je dílem velkého významu, neboť systematicky a komplexně informuje o vědecké oblasti, která zasluhuje vysoké ocenění v důsledku své společenské závažnosti. Nejen z hlediska obsahu, ale také dokonalou formální vybaveností splňuje tato kniha požadavky na výklad o vědě, který je zároveň prezentován jasným a pro čtenáře přátelským stylem. Široký rozsah přehledu dokládá také precizní seznam literatury (české, slovenské, zahraniční) obsahující přes 700 bibliografických údajů. K orientaci čtenářů slouží podrobný jmenný a věcný rejstřík.
Přehled andragogiky bych doporučil nejen těm, kdož jsou jakýmkoliv způsobem spojeni se záležitostmi vzdělávání a učení dospělých, ale také odborníkům v pedagogice, kteří ve své většině nejeví o andragogiku zájem. Nahlédli by, jak rozsáhlá a inspirující je sesterská věda – „moderní andragogika“, bez níž dnes nelze adekvátně vysvětlovat a zkoumat, co je celoživotní vzdělávání.
Prof. PhDr. Jan Průcha, DrSc
Recenze byla zpracována pro časopis Lifelong Learning
