Tématem sourozenců a dynamiky rodin s dítětem s postižením se dosud mnoho knih nezabývá. Proto mě potěšilo, že se na trhu objevila kniha „Speciální sourozenci" od nakladatelství Portál. Jsem studentkou Speciální pedagogiky a také matka dítěte s postižením, i když bez dalších sourozenců. Zároveň mám mezi svými přáteli několik takových „speciálních sourozenců“ a bohužel vnímám, jak je péče jejich rodičů o ty nezdravé sourozence postihla.

„Být dítětem s postižením není jednoduché. Stejně jako být jeho sourozencem.“

Autoři David Havelka a Kateřina Bartošová se tématem zabývají dlouhodobě i ve své praxi, a tak na příkladech citlivě rozebírají psychologické a emocionální výzvy, kterým čelí rodiny, a nabízejí praktické rady a strategie pro zvládání těchto situací.

Nejprve se věnují rodině s dítětem s postižením a sourozenectví obecně. Tento úvod do fungování rodiny s dítětem s postižením je velmi dobře zpracovaný a poskytuje čtenáři důležité souvislosti. Pak se už spíše soustředí na možnosti podpory zdravých sourozenců – od projevů vyrovnávání se s tím přes prevenci psychických problémů, které sourozencům hrozí, po konkrétní tipy na podporu odbornou i ze strany rodičů.

Velmi oceňuji zejména praktické tipy, jak komunikovat se sourozenci a jak je vnímat na stejné úrovni, což je pro zdravé rodinné vztahy, a i pro psychické zdraví sourozence bez postižení klíčové. Zajímavé jsou také odkazy na filmy, knihy a organizace, které se tomuto tématu věnují v příloze.

I přes relativně útlý rozsah publikace se autoři dotýkají všech podstatných aspektů života rodin a sourozenců dětí s postižením a kniha je tak velmi přínosným zdrojem informací pro rodiče, pedagogy i odborníky, kteří pracují s rodinami v této specifické situaci. Je skvělé, že se toto téma dostává do popředí a že kniha přináší tolik potřebné informace a podporu. Doporučuji všem, kdo chtějí lépe porozumět a podpořit tyto jedinečné rodinné vztahy.

Rodina je jako puzzle, jednotlivé dílky do sebe ideálně zapadají, jen tak vzniká celek. V procesu skládání může dojít ke komplikaci, tou je narození postiženého dítěte. Dílky do sebe najednou úplně nezapadají, to platí v případě postiženého sourozence s dítětem zdravým. David Havelka a Kateřina Bartošová jsou autoři knihy Speciální sourozenci, která pojednává o životě sourozenců zdravého a postiženého.

Kniha je rozdělena na tři části. První část se zabývá psychickým fungováním rodičů a rodiny jako takové. Druhá část řeší problematiku sourozenectví. Poslední část nabízí možnosti odborné podpory pro všechny zúčastněné. Na konci příručky naleznete přílohy - různá cvičení, intervenční programy - jaké možnosti informování rodičů s postiženým dítětem mají. Součástí knihy jsou tipy a triky, různá cvičení pro jednotlivce i skupinovou práci. Nemocemi, kterými se kniha zabývá jsou např. poruchy autistického spektra, Downův syndrom, ADHD, onkologická onemocnění atd. Dále zde naleznete příklady z praxe, které poukazují na tuto problematiku.

Tato kniha pomáhá najít způsoby, jak případná negativa, který sourozenecký vztah přináší minimalizovat a vytěžit ve vztahu pro rodinu co nejvíce pozitiv.

Kniha je určena rodičům, kteří postižené dítě i dítě zdravé mají, dále odborníkům, kteří pracují s rodinami s postižením (kliničtí psychologové, sociální pedagogové, sociální pracovnice aj.).

Tato ucelená kniha, která řeší problematiku postiženého dítěte v rodině patří k velice povedeným příručkám pro rodiče. Doporučila bych jí studentům pedagogických a sociálních fakult, učitelkám mateřských i základních škol, vychovatelkám školních družin a  školních klubů, pro které bude velkým přínosem, jelikož se s dětmi postiženými i zdravými sourozenci setkávají a pracují s nimi. Díky této publikaci budou mít úplně jiný náhled na tuto problematiku.

Knihu jsem přečetla jedním dechem, a musím říci, jak moc jsem ráda, že mám dvě zdravé děti a tyto situace nemusím řešit. Kniha je detailně zpracovaná, přehledná, příklady z praxe jsou propojeny s teorií, výhodou jsou cvičení i různé náměty na aktivity a praktické rady pro rodiče.

Tato příručka by měla sloužit především rodičům jako pomocná ruka ve velmi těžkých situacích, které běžně musí s postiženým dítětem zažívat, vytěžit maximum z pozitivních situací, nevidět vše negativně.

Nesmírně se mě líbila část, která pojednávala o rozdělování času rodičů mezi dítě zdravé a postižené, jak oběma poskytnout dostatek pozornosti pro obě děti, jak někteří rodiče mají na zdravé sourozence přehnaně vysoké nároky, vyšší očekávání, když to „nemocné dítě“ nezvládá, zdravé dítě to nahrazuje „za dva.“ Je to opravdu zajímavý náhled na tyto problémy.

Kniha autorské dvojice Davida Havelky a Kateřiny Bartošové se v knize Speciální sourozenci zaměřuje na rodiny, jež mají více než 1 dítě, přičemž alespoň jeden ze sourozenců má nějaký typ postižení. Takové rodiny bývají rizikové v tom smyslu, že na všechny členy jsou kladeny zvýšené nároky, a to i na zdravé sourozence dětí s postižením, právě na ně je kniha silně zacílena a nabízí nezaujatý, nezatížený pohled odborníků na danou problematiku.

.

Kniha je rozdělena do tří větších celků, jeden z nich je zaměřen na rodiny dítěte s postižením obecně, další na sourozenecký vztah a třetí část je věnována možnostem podpory zdravých sourozenců. Právě ti jsou občas z mnoha (byť logických) důvodů opomíjeni, resp. je jim věnován jiný typ pozornosti, ale i oni vyžadují specifický přístup, na což se kniha snaží upozornit, dá se tak předejít vážnějším rodinným problémům, např. s komunikací, sebevědomím dětí atp. Autoři poukazují na úskalí i možnosti soužití rodin s postiženým dítětem, nikterak se nesnaží toto soužití shazovat a snižovat jeho kredit, ba naopak přicházejí s vysvětleními a radami pozitivního charakteru a náhledem zvenčí, který vždy může přinést svěží vítr.

.

Velmi příjemnou součástí publikace je proložení výpověďmi lidí, již jsou v takových rodinách přímými aktéry – rodiče, samotné děti, všichni tito lidé poskytli jakýsi vlastní subjektivní náhled do celé problematiky a dokázali pojmenovat to, co je těší a trápí. Bez těchto výpovědí, jež jsou příhodnými doplňky teoretického výkladu v jednotlivých částech, by kniha působila vyčpěle a jaksi uměle a odborně neodborně (ruku na srdce – lze tuto problematiku popsat s pochopením bez toho, aniž bychom s ní měli nějakou zkušenost, nějakou vlastní praxi?).

.

Zastavit koloběh dnů není nikdy plně možné a vyjít ze zaběhnutých kolejí také není zrovna jednoduché. Občas je náročné uvědomit si, jaké jsou potřeby jednotlivých aktérů daných situací, co prožívají, co potřebují, jak vše vnímají, neboť toto vše je přehlušeno našimi vlastními prožitky. Kniha však umožňuje zpětnovazebné zamyšlení se nad tím, jak to máme právě my, zda někde nedochází k pochybení, opomenutí, zda nelze něco dělat jinak, možná vhodněji.

.

Publikace samozřejmě poskytuje i rady a tipy, jak s danými náročnými situacemi naložit, aby člověk nezabředl do bezbřehého smutnění či beznaděje. Těchto tipů je v knize přehršel. Ačkoliv by na nezkušeného mohly působit mírně mentorsky (sepiš, udělej, zastav se, zamysli se, udělej si čas…), není od věci to opravdu zkusit, jen ne všechno najednou, ale pěkně pozvolna a postupně, člověk může dojít k zajímavým závěrům a přehodnotit svůj náhled na vlastní situaci.

.

Kniha je již na přebalu doporučena všem odborníkům z praxe a právě rodičům dětí s postižením, jimž by mohla být užitečným rádcem v jejich každodenních starostech. Osobně se přimlouvám za to, aby kniha byla brána s nadhledem v tom smyslu, že není třeba brát si k srdci všechny rady jako striktní dogma, spíše jako motivaci k případnému zamyšlení se.