Rodina je jako puzzle, jednotlivé dílky do sebe ideálně zapadají, jen tak vzniká celek. V procesu skládání může dojít ke komplikaci, tou je narození postiženého dítěte. Dílky do sebe najednou úplně nezapadají, to platí v případě postiženého sourozence s dítětem zdravým. David Havelka a Kateřina Bartošová jsou autoři knihy Speciální sourozenci, která pojednává o životě sourozenců zdravého a postiženého.

Kniha je rozdělena na tři části. První část se zabývá psychickým fungováním rodičů a rodiny jako takové. Druhá část řeší problematiku sourozenectví. Poslední část nabízí možnosti odborné podpory pro všechny zúčastněné. Na konci příručky naleznete přílohy - různá cvičení, intervenční programy - jaké možnosti informování rodičů s postiženým dítětem mají. Součástí knihy jsou tipy a triky, různá cvičení pro jednotlivce i skupinovou práci. Nemocemi, kterými se kniha zabývá jsou např. poruchy autistického spektra, Downův syndrom, ADHD, onkologická onemocnění atd. Dále zde naleznete příklady z praxe, které poukazují na tuto problematiku.

Tato kniha pomáhá najít způsoby, jak případná negativa, který sourozenecký vztah přináší minimalizovat a vytěžit ve vztahu pro rodinu co nejvíce pozitiv.

Kniha je určena rodičům, kteří postižené dítě i dítě zdravé mají, dále odborníkům, kteří pracují s rodinami s postižením (kliničtí psychologové, sociální pedagogové, sociální pracovnice aj.).

Tato ucelená kniha, která řeší problematiku postiženého dítěte v rodině patří k velice povedeným příručkám pro rodiče. Doporučila bych jí studentům pedagogických a sociálních fakult, učitelkám mateřských i základních škol, vychovatelkám školních družin a  školních klubů, pro které bude velkým přínosem, jelikož se s dětmi postiženými i zdravými sourozenci setkávají a pracují s nimi. Díky této publikaci budou mít úplně jiný náhled na tuto problematiku.

Knihu jsem přečetla jedním dechem, a musím říci, jak moc jsem ráda, že mám dvě zdravé děti a tyto situace nemusím řešit. Kniha je detailně zpracovaná, přehledná, příklady z praxe jsou propojeny s teorií, výhodou jsou cvičení i různé náměty na aktivity a praktické rady pro rodiče.

Tato příručka by měla sloužit především rodičům jako pomocná ruka ve velmi těžkých situacích, které běžně musí s postiženým dítětem zažívat, vytěžit maximum z pozitivních situací, nevidět vše negativně.

Nesmírně se mě líbila část, která pojednávala o rozdělování času rodičů mezi dítě zdravé a postižené, jak oběma poskytnout dostatek pozornosti pro obě děti, jak někteří rodiče mají na zdravé sourozence přehnaně vysoké nároky, vyšší očekávání, když to „nemocné dítě“ nezvládá, zdravé dítě to nahrazuje „za dva.“ Je to opravdu zajímavý náhled na tyto problémy.

Kniha autorské dvojice Davida Havelky a Kateřiny Bartošové se v knize Speciální sourozenci zaměřuje na rodiny, jež mají více než 1 dítě, přičemž alespoň jeden ze sourozenců má nějaký typ postižení. Takové rodiny bývají rizikové v tom smyslu, že na všechny členy jsou kladeny zvýšené nároky, a to i na zdravé sourozence dětí s postižením, právě na ně je kniha silně zacílena a nabízí nezaujatý, nezatížený pohled odborníků na danou problematiku.

.

Kniha je rozdělena do tří větších celků, jeden z nich je zaměřen na rodiny dítěte s postižením obecně, další na sourozenecký vztah a třetí část je věnována možnostem podpory zdravých sourozenců. Právě ti jsou občas z mnoha (byť logických) důvodů opomíjeni, resp. je jim věnován jiný typ pozornosti, ale i oni vyžadují specifický přístup, na což se kniha snaží upozornit, dá se tak předejít vážnějším rodinným problémům, např. s komunikací, sebevědomím dětí atp. Autoři poukazují na úskalí i možnosti soužití rodin s postiženým dítětem, nikterak se nesnaží toto soužití shazovat a snižovat jeho kredit, ba naopak přicházejí s vysvětleními a radami pozitivního charakteru a náhledem zvenčí, který vždy může přinést svěží vítr.

.

Velmi příjemnou součástí publikace je proložení výpověďmi lidí, již jsou v takových rodinách přímými aktéry – rodiče, samotné děti, všichni tito lidé poskytli jakýsi vlastní subjektivní náhled do celé problematiky a dokázali pojmenovat to, co je těší a trápí. Bez těchto výpovědí, jež jsou příhodnými doplňky teoretického výkladu v jednotlivých částech, by kniha působila vyčpěle a jaksi uměle a odborně neodborně (ruku na srdce – lze tuto problematiku popsat s pochopením bez toho, aniž bychom s ní měli nějakou zkušenost, nějakou vlastní praxi?).

.

Zastavit koloběh dnů není nikdy plně možné a vyjít ze zaběhnutých kolejí také není zrovna jednoduché. Občas je náročné uvědomit si, jaké jsou potřeby jednotlivých aktérů daných situací, co prožívají, co potřebují, jak vše vnímají, neboť toto vše je přehlušeno našimi vlastními prožitky. Kniha však umožňuje zpětnovazebné zamyšlení se nad tím, jak to máme právě my, zda někde nedochází k pochybení, opomenutí, zda nelze něco dělat jinak, možná vhodněji.

.

Publikace samozřejmě poskytuje i rady a tipy, jak s danými náročnými situacemi naložit, aby člověk nezabředl do bezbřehého smutnění či beznaděje. Těchto tipů je v knize přehršel. Ačkoliv by na nezkušeného mohly působit mírně mentorsky (sepiš, udělej, zastav se, zamysli se, udělej si čas…), není od věci to opravdu zkusit, jen ne všechno najednou, ale pěkně pozvolna a postupně, člověk může dojít k zajímavým závěrům a přehodnotit svůj náhled na vlastní situaci.

.

Kniha je již na přebalu doporučena všem odborníkům z praxe a právě rodičům dětí s postižením, jimž by mohla být užitečným rádcem v jejich každodenních starostech. Osobně se přimlouvám za to, aby kniha byla brána s nadhledem v tom smyslu, že není třeba brát si k srdci všechny rady jako striktní dogma, spíše jako motivaci k případnému zamyšlení se.

Autoři ve své publikaci představují opomíjené téma sourozeneckého vztahu, do kterého vedle typických faktorů vstupuje specifikum v podobě zdravotního postižení jednoho ze sourozenců. Kniha přináší bližší pohled na období dětství, kdy se vztahy mezi sourozenci začínají vytvářet. V některých ukázkách je čtenářům nabídnut i pohled s odstupem času, očima mladého dospělého, který potvrzuje důležitost dobrého začátku a dobré komunikace v rodině. Publikace je černobílá, bez obrázků. Pro snazší orientaci je text doplněn grafikou ve formě dílků puzzle. Knihu tvoří tři hlavní kapitoly.

První je věnována obecně rodině s dítětem s postižením. Velmi stručně, na několika stránkách, shrnuje zvýšené nároky na fungování a vztahy v rodinném soužití. Popisuje varovné příznaky rozvoje deprese, plynoucí z vysokých nároků na péči o dítě se zdravotním postižením a nedostatkem času na sebe sama.

Ve druhé kapitole je přibližována problematika sourozeneckých vztahů. Jsou vyjmenovávána jejich specifika a dopad na kvalitu vztahu u nejčastěji vyskytujících se zdravotních postižení, která mohou ovlivnit navázání a rozvíjení vztahů mezi sourozenci. Autoři uvádí poruchy autistického spektra (PAS), Downův syndrom (DS), hyperkinetické poruchy (ADHD) a onkologická onemocnění jako nejčastěji vyskytující se onemocnění u dětí. Doplňují, že vysoká náročnost vztahu, v kontextu těchto zdravotních postižení, je podmíněna především obtížemi v komunikaci, specifiky v sociálním chování, představivosti, zájmech a hře.

Poslední kapitola je nejobsáhlejší. Rozvíjí předchozí dvě a blíže se zaměřuje na popis a postupy budování dobrého sourozeneckého vztahu. V úvodu je nabídka jednoduchého dotazníku s vyhodnocením pro rodiče, jehož výsledkem je zmapování projevů špatného i dobrého vyrovnávání se se sourozencovým postižením. Následuje zmínka o prevenci a proaktivním přístupu při předcházení psychických problémů u dětí. Nechybí informace o možnostech odborné pomoci. Včleněna je zmínka o skupinových programech pro sourozence dětí s postižením.

Teoretické informace jsou prokládány kazuistikami, které pomáhají čtenáři nejenom lépe porozumět dané problematice, ale také ji vidět z různých úhlů. Autoři nejčastěji prezentují příběhy rodin s dítětem s PAS, ale nevyhýbají se ani Williamsovu syndromu, středně těžké mentální retardaci, epilepsii nebo Tourettovu syndromu. Pro laika to mohou být neznámé diagnózy. Kniha je ale určena především odborné veřejnosti a rodičům, jejichž dítě má zdravotní postižení a zároveň mají ještě další dítě nebo děti bez zdravotního postižení, jak je na kazuistikách dokumentováno. Čtenáři se dostává pohledu jak ze strany rodičů, tak samotných dětí. Tento vhled je velmi obohacující a zároveň potvrzující, že dobrá komunikace je nezbytná pro vytváření dobrých vztahů nejenom mezi sourozenci, ale i rodiči.

V knize je stručně popsán skupinový terapeuticko-edukační program pro sourozence dětí s postižením, především PAS, označený zkratkou STEPS. Tento zmíněný manuál se nyní aktuálně připravuje a je možné si o podrobnější informace napsat autorům. Kontakt na ně ale bohužel chybí a není v knize přímo uvedený.

V závěru knihy jsou vloženy čtyři zajímavé přílohy. Zájemci o téma jistě ocení přílohu Inspirativní zdroje, která nabízí výběr filmů, knih a internetových odkazů k dané problematice. Publikace je graficky přehledná, na rady a náměty upozorňují vložené dílky puzzle označené jako Tipy a triky. Nabízí, co přesně můžeme udělat, aby se vztah mezi dětmi mohl rozvíjet a byl kvalitní.

Knihu můžeme zhodnotit jako stručnou, srozumitelnou a praktickou. Zviditelňuje problematiku sourozeneckého vztahu dětí se zdravotním postižením, která na odborném poli stojí často v pozadí, přestože, jak autoři uvádí, až 80 % dětí s postižením má sourozence. Rodiče tak často věnují zvýšenou pozornost dítěti se speciálními potřebami na úkor dalších dětí v rodině.

Autoři nabízí velké množství námětů k zamyšlení, k aktivitám s dětmi, témat k rozhovorům a v neposlední řadě ukazují, že i rodina s dítětem se zdravotním postižením může dobře fungovat. Text se opírá o data vycházející z výzkumných studií realizovaných v českém prostředí, což je dalším bonusem knihy vzhledem k tomu, že některé zahraniční přístupy jsou u nás téměř nerealizovatelné a kulturně vzdálené.