Odborná monografie Styly a strategie ve výuce cizích jazyků vznikla jako společné dílo G. Lojové a K. Vlčkové. Práce je rozdělena na dvě části. První část je věnována stylům učení (G. Lojová), ve druhé je pak pozornost věnována strategiím učení (K. Vlčková)
Autorka první části publikace G. Lojová z Katedry anglického jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě se pokusila o ucelený pohled na styly učení. Autorka upřednostňuje nadřazený vztah stylu kognitivního k učebnímu. Nad tímto pojetím by se dalo polemizovat, styl učení a kognitivní styl mohou vzájemně uplatňovat rovnocenný vztah nebo podřízenost kognitivnímu stylu učení. Čtivou formou autorka dále popisuje v následující kapitole charakteristiky stylů učení, o nichž je mimo jiné známo, že jsou těžko měnitelné. Styl učení tak představuje spíše stabilní individuální projev každého člověka. Příjemně praktičtější se jeví pro čtenáře kapitola čtvrtá, která se věnuje diagnostikování stylů učení. Autorka zde diagnostické metody rozděluje na přímé a nepřímé a uvádí ukázky z dotazníků, zjišťujících styly učení žáků, které mohou učiteli pomoci v jejich diagnostikování. Autorka neopomíná skutečnost, že neexistuje lepší nebo horší styl učení, každý se učí individuálně a je vhodné, aby s učebními možnostmi žáků učitel počítal.
Druhá část publikace zpracovaná Kateřinou Vlčkovou, z IVŠV (Institut výzkumu školního vzdělávání) Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, poskytuje čtenáři informace o strategiích učení cizímu jazyku. Autorka v první kapitole nastiňuje historii výzkumů strategií učení cizímu jazyku. Věnuje se strategiím učení cizího jazyka, také kognitivním a metakognitivním strategiím učení a neopomíná připomenout jejich souvislosti s kognitivním stylem a stylem učení, nicméně vzájemný vztah stylů (kognitivní a učební) a strategií učení blíže nekomentuje. Strategie jsou také považovány za snadněji ovlivnitelné, a tím měnitelné. K. Vlčková se věnuje také faktorům, které preference strategií učení ovlivňují (pohlaví, styl učení, postoj, motivace, socio-kulturní příslušnost nebo vliv mateřského jazyka na učení se jazyku cizímu). Po diagnostikování strategií jsou v knize nastíněny jejich klasifikace a dělení. K. Vlčková blíže popisuje strategie přímé a nepřímé, strategie dělené podle cíle (vybavování, opakování a procvičování, komunikační, aj.). Strategie učení jsou zde klasifikovány i podle řečových dovedností (strategie poslechu, čtení, psaní, aj.) a podle funkce v procesu učení (strategie kognitivní, metakognitivní, afektivní, sociální). Tuto kapitolu je možné pokládat z pohledu informačního za hutnou. V poslední kapitole věnované pedagogické aplikaci je možné se dočíst o přímé podpoře strategií učení učitelem a o tom, jak je možné „vyučovat“ strategie učení přímo ve výuce. Autorka přímo nabízí jeden z modelů výuky cizích jazyků, a to model R. L. Oxfordové.
Publikace je určena nejen odborníkům v oblasti učení a vyučování cizím jazykům, ale i těm učitelům, kteří neustále inovují svoji výuku cizího jazyka. Publikace si klade za cíl komplexně informovat odbornou veřejnost o stylech a strategiích učení cizímu jazyku, ale také přispět k zefektivnění didaktiky jazyka. Nutno podotknout, že publikace zaceluje mezeru v knižním trhu, která je patrná na poli lingvodidaktiky.
Mgr. Jana Přikrylová
Institut výzkumu školního vzdělávání.
