Dětská mozková obrna, dále DMO je neurologický syndrom způsobený poškozením nezralého mozku. V současné době, době inkluze se s dětmi různého postižení setkáváme běžně. Dříve byly děti umísťovány do ústavní péče, mimo své vrstevníky, prostě izolovány. Bylo na ně nahlíženo jako na něco podivného a zvláštního. Stigma mrzáka si sebou nesli svůj celý život. Ráda bych vám představila monografii Miroslava Kudláčka, kterým sám touto nemocí trpí.

V předmluvě je rozlišení, co je dětská obrna, versus dětská mozková obrna. Autor se snaží postihnout společenský rozměr DMO, čím si procházel on sám a čím si procházejí rodiče, jejíchž dítě trpí DMO.

Život s DMO byl popsán v mnoha knihách zvnejšku, žádný z autorů touto nemocí netrpěl. Toto je povinná četba pro všechny specialisty z pomáhajících profesí. Autor tuto monografii napsal proto, aby popsal své celoživotní pozorování nemoci.. Poprvé si svou diagnózu uvědomil v 5 letech při jízdě sanitkou do léčebny Luže – Košumberk. Jeho cílem je popsat proces opačný skrze reflexi svých vzpomínek popsat cestu “zkrocení” svého postižení.

V publikaci naleznete 9 rozhovorů s dalšími lidmi postiženými DMO. Je určena studentům humanitních a společenskovědních oborů, pro fyzioterapeuty a přidružené profese, lidem s DMO, jejím rodinám a přátelům. Všem, kteří chtějí proniknout do svět DMO.

V knize naleznete podrobnou historii DMO, výskyt, formy, příčiny vzniku této nemoci, diagnostiku a možnosti léčby, popisuje jednotlivé formy, zdravotnická zařízení, která se zabývají a specializují na DMO. Podrobně se autor zabývá Vojtovou metodou a Bobath konceptem, které tuto nemoc zmírňují. Bohatá fotogalerie, jak to bylo dříve a dnes – cvičení, aktivity. Autor se podrobně zabývá stigmatizací nemoci, jaké posměšky děti s touto nemocí od ostatních zažívají, jak byly v 50. – 50. letech děti umísťovány do ústavní péče mimo kolektiv zdravých dětí, jak se na nemoc adaptovat, jak se s ní sžít a umět se si ní vyrovnávat. Autor zde vyjádřil sociologické pojetí nemoci jako takové.

Zajímavou otázkou pro mě bylo:” Je dítě s DMO nemocné nebo postižené?”

“A lidé, s nimiž jsme se zdravíval kývnutím, nekývli, i oni horlivě se dívali jinam, jiní můj vozík obcházeli obloukem, jako bych byl obklopen polostínem nákazy. Nebyla to příjemná setkání.”

V recenzované odborné publikaci Svět dětské mozkové obrny. Nahlížení vlastního postižení v průběhu socializace Miroslava Kudláčka je v podstatě zpracovaná autobiografie života člověka s dětskou mozkovou obrnou (podle nové klasifikace výstižněji s mozkovou obrnou). Jedná se o nevšední pohled na sebe sama z pohledu sociologického nebo sociálního, máme-li na mysli začlenění nebo integraci, která se týká jak malého dítěte, tak žáka školou povinného nebo dospívajícího a dospělého člověka. A přesto si troufám říct, že jde o odbornou publikaci, která nám přináší mnoho poznatků o příslušném onemocnění a jeho dopadu na jedince v různém věkovém období.

Publikace se skládá z devíti kapitol. V první kapitole je definován pojem invalidita, na který autor pohlíží jako na fenomén 20. století. Ve druhé kapitole je definovaná dětská mozková obrna (mozková obrna, MO), kterou se autor zabývá z různých pohledů ve všech dalších kapitolách. Správně uvádí, že diagnostikování DMO přes veškerý rozvoj diagnostických metod je stále obtížný proces. „DMO nebolí, zato obtěžuje, což znamená, že primárním projevem není bolest, ale tělesná nepohoda…“ (Kudláček, M., 2012, s. 33). Kapitola třetí je věnovaná problematice zdraví a nemoci ze sociologického pohledu. Autor uvádí posun v chápání zdraví a nemoci, a to ve smyslu chápání nemocného jedince ne jako pasivního příjemce zdravotní péče, ale jako jednoho z aktérů léčebného procesu s tím, že se na podpoře zdraví podílí i jeho rodina a blízké okolí.

V kapitole čtvrté je popsán vývoj mozkové obrny. Pro rodiče, jejichž dítěti byla diagnostikována mozková obrna, vzniká u nich nová životní situace a zkušenost, neboť každodenní péče o dítě jim umožňuje si postupně vytvářet obraz o tomto postižení. Oceňuji obohacení kapitoly vložením krátkých příběhů čtyř dětí s DMO s použitím narativní analýzy. V kapitole páté se autor věnuje problematice léčby DMO, a to zejména se zaměřením na rehabilitaci, ve které spočívá léčba ve více než 90 %, a jí možné vnímat jako součást integrace jedince.

V kapitole šesté se autor zamýšlí nad problematikou poznání vlastního postižení. Vychází ze základní teze, že každý jedinec je v průběhu svého života nucen se přizpůsobovat prostředí, ve kterém žije. Naopak i prostředí se mu určitým způsobem přizpůsobuje, a to platí i o jedinci s dětskou mozkovou obrnou. V kapitole sedmé s názvem Murphy a já myšlenku poznání vlastního postižení autor konkretizuje na příkladech. V osmé kapitole charakterizuje návštěvu školy dítěte s DMO formou autobiografie. Devátou kapitolou, která pojednává o tématu soběstačnost – samostatnost – integrace, zajímavá knížka končí.

Všechny kapitoly odborné publikace jsou zpracovány po obsahové stránce správně, citace a odkazy odpovídají normě. Použitá odborná literatura je reprezentativní. Z hlediska formálního zpracování lze kladně hodnotit přehlednost textových pasáží monografie.

Závěrem lze konstatovat, že odborná publikace Svět dětské mozkové obrny. Nahlížení vlastního postižení v průběhu socializace autora Miroslava Kudláčka je osobitým přispěním k řešení problematiky přístupu k jedinci s tělesným postižením, konkrétně s dětskou mozkovou obrnou v průběhu věku. Odborná publikace je určena zejména odborné veřejnosti, učitelům ve školách, rodičům žáků s tělesným postižením, studentům pedagogických fakult, humanitních a společenskovědních oborů, fyzioterapeutům a dalším pomáhajícím profesím.

prof. PhDr. Marie Vítková, CSc.

Katedra speciální pedagogiky PedF MU v Brně

V Brně dne 18. října 2012

Recenze zpracována pro nakladatelství Portál.