Tato úžasná knížka je, troufám si tvrdit, biblí pro táborové zdravotníky. Zaujmout by mohla navíc také rodiče, kteří občas tápou nad základními zdravotními problémy svých ratolestí. Nečekejte od ní ale typickou příručku první pomoci.

V Táborové ordinaci najdete třeba popis základního vyšetření dítěte, rozepsané základní dětské nemoci nebo úrazy se všemi projevy, dávkování základních léků např. od bolesti nebo při zvýšené tělesné teplotě, věnuje se také popisu chronických onemocnění, které mohou děti trápit, základním epidemiologickým pravidlům nebo právním aspektům při poskytování zdravotní péče na zotavovacích akcích. Autor MUDr. Matouš Záleský se ve spolupráci s českým skautem nebojí zabrousit ani do témat akutního pediatrického minima (těžké alergie, epileptické stavy, popáleniny nebo šoky), to vnímám jako skvělý bonus této praktické publikace.

Kniha je velmi přehledná, rozdělená do několika kapitol. Skvělé je však na ní hlavně to, že je vypracovaná odborníky v oboru pediatrie, což jí dodává určitý punc kvality.

Knížku bych doporučila těm, kteří pracují s dětmi – učitelkám MŠ, ZŠ, vychovatelkám. V něčem se bude hodit i rodičům, ale nejvíce najde uplatnění pro ty, co na školách v přírodě nebo dětských táborech mají funkci zdravotníka.

Publikace se nezabývá akutních život ohrožujících stavů. Zabývá se onemocněním, se kterými se můžeme poměrně často u dětí setkat – zvracení, průjem, krvácení z nosu, cizí těleso v nosu/oku, odstraňování klíšťat, zánět spojivek, bolest břicha, žloutenka, vyrážky, bodnutí hmyzem, otravy, úžeh, úpal, popáleniny, tonutí, alergie, astma, cukrovka, epilepsie, pomočování, dehydratace, vši, ale i s méně častá onemocnění jako slepé střevo, zánět močových cest, bezvědomí, poruchy srdečního rytmu, onemocnění pohlavních orgánů, jater atd.

Knihu napsal Matouš Záleský – letitý český skaut, lékař, kdy díky jeho zkušenostem vznikla TÁBOROVÁ ORDNINACE, která se určitě bude hodit méně zkušeným zdravotníkům, které by některá onemocnění mohla zaskočit.

Velmi vítám kapitolu věnovanou lékům – jaké konkrétní lze bez obav použít pro jednotlivá onemocnění, aniž bychom dětem uškodily. Zároveň se tu i uvádí výpočty pro vypočítání dávkování. Poslední kapitola je věnována opravdu jen zdravotníkům na dětských táborech/školách v přírodě popisující, co vše by o dětech od rodičů měli vědět, co mít s sebou, jakou dokumentaci si vést (na konci knihy QR kódy pro stažení těchto formulářů v pdf) a co raději nedělat, aby se nedostali do střetu se zákonem.

Kniha je dělena do několik kapitol, které se dále člení. První se zabývá vyšetřením nemocného, co sledovat, abychom mohli posoudit jeho stav. Další kapitoly je týkají jednotlivých onemocnění. Mě jako laika zaujaly podrobné informace o jednotlivých orgánech v našem těle – z čeho se skládají, jakou přesně mají funkci. Poté vždy následují projevy dané nemoci, na základě čeho mohou vzniknout a jak se léčí. Autor nezapomíná na připomenutí pitného režimu, dostatečné hygieny, připomínce, že některé léky mají pouze úlevový charakter, nemoc neléčí a není proto nutné je podávat.

Já osobně se přiučila. Některá onemocnění se mi zdála stručně popsaná a chtěla bych se o nich dočíst víc, jindy to pro mě bylo dostačující. Kniha je díky tučnému písmu přehledná, nechybí ani pár barevných obrazových příloh prakticky ukazující příznaky a nebo první pomoc. Kniha, co by v knihovničce především zdravotníka neměla chybět.

Kniha Táborová ordinace potěší především zdravotníky, kteří se na táborech starají o dobrou kondici účastníků. Co všechno obsahuje a naopak neobsahuje nová příručka?

Táborová ordinace je napsána se záměrem vyjít vstříc všem, kdo se na táborech uvážou do nevděčné role zdravotníka. Mnozí se rádi dozvědí praktické i odborné odpovědi na otázky, které každého méně zkušeného zdravotníka občas potrápí.

Pozor, nejde o příručku první pomoci. Tomu se autor záměrně vyhýbá s poukazem, že kvalitních příruček první pomoci je dost a dost. Text doplňuje literaturu věnovanou první pomoci i akutním stavům a zaměřuje se na běžnou praxi táborového zdravotníka s nachlazeními, záněty a sem tam nějakou tou infekční potvorou.

Předností příručky jsou evidentní zkušenosti autora z táborové praxe a zároveň erudice lékaře. Spojením těchto dvou odborností vznikla praktická publikace. Každému se občas přihodí, že se potřebuje poradit s někým zkušenějším.

Co v příručce najdeme

Příručka je rozdělená do několika oddílů. Největší je věnován popisu nejrůznějších akutních onemocnění od běžných nachlazení až po život ohrožující situace (vyjma mechanických úrazů). V této části jsou popsány příznaky a postupy většiny zdravotních problémů, se kterými se můžeme na táboře setkat.

V dalších kapitolách jsou potom probrána chronická onemocnění, prevence a hygiena na táboře, a také tu najdeme kapitolu s popisem základních léčiv táborové lékárničky.

Trochu méně čtivé, ale o to důležitější jsou (už kratší) kapitoly s právními aspekty a se zdravotnickou táborovou dokumentací. Autor zdůrazňuje, že příručka není zaměřena na první pomoc při úrazech a akutních život ohrožujících stavech, které řada příruček i zdravotnických kurzů podrobně probírá.

Příručka se zabývá nejčastějšími činnostmi táborového zdravotníka, například při podávání léků, odstraňování klíšťat či hlídání zdravotního stavu dětí. Stejně tak se ale zabývá stavy, které mohou zdravotníka zaskočit, například onemocnění kůže, epilepsie nebo alergie.

Jak se příručka líbila po praktické stránce

Líbil se nám stručný popis příznaků a vhodné léčby u každého onemocnění v první kapitole. Pro rychlý přehled se stručný a výstižný text opravdu hodí. I tak zabere první kapitola téměř 70 stran, orientace je rychlá a přehledná.

Ilustrace Sasha Chagina a Anastasiia Chagina.

Velké ocenění si zaslouží kapitola s popisem chronických onemocnění. Mnohého méně zkušeného zdravotníka nenapadne, jaký problém může způsobit třeba noční pomočování. Stejně jako jiná chronická onemocnění vyžaduje informovaný přístup, který je zde znásoben choulostivým tématem. Věděli jste, že tímto problémem trpí asi 3 % dětí ve věku 9 let? Vzpomínám si na problém, kdy se na stanovém táboře pomočoval 11ti letý chlapec a samozřejmě se to snažil všemožně utajit. Jen díky skvělému přístupu jeho spolunocležníka se vše podařilo vyřešit a chlapec řadu let patřil k nejlepším členům oddílu. Příručka i v tomto směru pomáhá informovat zdravotníky o důležitých postupech. Chválíme.

Naopak nám přišlo, že by mohla být věnována větší pozornost třeba různým možnostem měření teploty (klasika, digitální, bezkontaktní, čelní páskový teploměr), chybí také varianty obvazování složitějších míst, jde ale o okrajové drobnosti. Je sice pravda, že obvaz spíše patří k úrazům první pomoci (kterými se příručka nezabývá), na táboře je ale ošetřování, čištění a obvazování šrámů či odřenin tou nejčastější činností.

Trochu nevyvážené jsou ilustrace. Je pochopitelné, že když se příručka nezabývá první pomocí při úrazech, je docela obtížné ilustrovat podávání acylpyrinu. Přesto bychom místo kresby, jak přiložit studený obklad za krk při krvácení z nosu, uvítali například způsoby zafačování složitějších míst, o kterých už byla řeč. Také použité piktogramy někde znázorňují příčinu, jinde vhodný postup a ještě jinde nevhodný postup (ten je přeškrtnutý, což je dobré, ale přeškrtnutí a barvy piktogramů by bylo dobré zachovat v celé příručce stejné).

Nejsme lékaři a nemůžeme hodnotit odbornost textu. Z praktického hlediska bychom uvítali například větší důraz kolem prevence přebírání dětí při příjezdu na tábor. Právě na začátku tábora je největší nebezpečí zavlečení některé infekční choroby na tábor a následné problémy. Zažili jsme nepříjemnou epidemii, když si na tábor jeden z účastníků přivezl začínající angínu (ani on, ani rodiče o ní nevěděli). Od té doby byl zdravotník při převzetí dětí vyzbrojen teploměrem a pečlivě u každého kontroloval zdravotní stav.

Obvazy a teploměry

Při korespondenci s autorem příručky Táborová ordinace nám Matouš Záleský poskytl reakci na některé připomínky v recenzi obsažené. Protože si myslíme, že názor odborníka je zajímavý pro všechny (a navíc je solidní poskytnout prostor autorovi), doplňujeme text recenze o názor Matouše Záleského (redakčně mírně zkráceno):

Každé povrchní poranění není potřeba (mnohdy ani vhodné) obvazovat (sám jsem obinadlo vytáhl snad jednou či dvakrát za 20 let, co dělám téměř pravidelně vedoucího či zdravotníka na táborech). Když už něco, řeší to nalepovací sterilní čtverce (jistě vymoženost, která není vždy po ruce nebo v minulosti nebyla dostupná – v lékárně jich mám mnoho v mnoha velikostech na rozdíl od obinadel). Takže výuku obvazových technik považuji za celkem irelevenantní z pohledu drobných úrazů či neúrazových stavů.

Co se týče prevence potíží při přebírání dětí na počátku tábora, obecně je to řešeno potvrzením o bezinfekčnosti. Ani kvalitní lékařské vyšetření v den odjezdu na tábor neodhalí počínající infekční onemocnění (v podstatě všechny nemoci spojené s teplotou, kašlem, rýmou (vyjma alergie), průjmem, bolestí v krku apod. jsou nemoci infekční). Pokud bychom pečlivě vyloučili všechny, kdo byli kupříkladu v posledním týdnu v kontaktu s osobou s těmito potížemi, případně všechny, které v posledních pár dnech trochu bolelo v krku, měli trochu rýmu nebo zakašlali (tedy všechny potenciálně infekční), neměli bychom asi tábor pro koho dělat. Děti bývají nemocné celkem často, a s výskytem těchto chorob na táboře se musíme smířit. Spíše je důležité zavčas nemocného na táboře odhalit a izolovat- Také představa zdravotníka měřícího s bezkontaktním teploměrem teplotu táborníků při odjezdu na tábor mi připadá trochu šílená. Mimochodem, jiné než běžné digitální či rtuťové teploměry označuji kvůli obecně špatné přesnosti za drahá tipovadla – výsledky jejich měření neberu při vyšetřeních v nemocnici jako relevantní a požaduji přeměření normálním teploměrem.

Tolik doplněk autora příručky.

Místo v táborové knihovničce

Celkově je Táborová ordinace velice sympatická publikace, nechybí přehledný rejstřík a dokonce QR kód s odkazem na formuláře zdravotní dokumentace. Rozhodně si zaslouží své místo v táborové knihovničce.