Recenzi na útlou knížku o 175 stránkách bych mohla tentokrát shrnout do tří slov: "Trefa do černého". Nakladatelství Portál vydalo v roce 2020 knížku dvou autorů, Anette Breaux, americké odbornice na současné vzdělávání, jež se zaměřuje především na moderní trendy ve výchově a vzdělávání a zkušeného amerického pedagoga, pedagogického konzultanta, profesora na University of Missoury a emeritního profesora na Indiana State University, který je zároveň také spisovatelem a autorem řady publikací. Od knížky s názvem Rychlá pomoc pro učitele tak můžeme očekávat propojení mnohaletých zkušeností s moderními poznatky o učení, což je také skutečně tím, co v ní čtenář nalezne.

Téma knížky mě zaujalo, ale přistupovala jsem k ní s lehkou nedůvěrou. Jednak jsem pochybovala o tom, že američtí autoři vystihnou 60 témat, která mohou trápit učitele v České republice, a pak také o tom, že budou schopni na tak malém prostoru poskytnout skutečně efektivní, smysluplné a prakticky využitelné rady. S radostí přiznávám, že jsem se už po přečtení první kapitoly autorům začala v duchu hluboce omlouvat a s každou další kapitolou má úcta k nim narůstala. Troufám si jako učitelka a psycholožka, jejíž praxe ve školství přesahuje 25 let, tvrdit, že jsem schopná posoudit, které postupy mohou být efektivní a které jsou prakticky nevyužitelné. Pokud tato publikace nabízí 60 řešení náročných situací pro učitele, můžete se spolehnout na to, že tomu tak opravdu je.

Je rozdělena do pěti logických tematických celků, v nichž se autoři zaměřují na obtížné situace se studenty (vyrušování, odmítání plnit si úkoly, strach z chyb, usínání ve vyučování, výbuchy vzteku, odmítání učitele apod.), obtížné situace s dospělými (negativní spolupracovníci, nezájem rodičů, nesouhlas s vedením, pomluvy kolegů apod.), na řízení třídy (pořádek, klid, žalování, studenti, kteří učiteli brnkají na nervy apod.), na úkoly, které souvisejí s výukou (zahlcení novou technikou, pasivní žáci, příprava dobrého testu, zapomínání naučeného apod.) a konečně i na obtížné situace v pracovním životě (ocenění kolegy, který si to nezaslouží, vliv osobního života na pracovní a obráceně, mimoškolní akce apod.).

Všechny kapitoly jsou stručné, výstižné a na malém prostoru poskytují promyšlené, a hlavně praxí ověřené informace. Jsou rozděleny do tří částí. V první části je čtenáři popsána určitá situace, kterou učitelé často řeší, ve druhé jsou velmi stručné návrhy (ve formě odrážek), co může učitel vyzkoušet a jak je možné se s obtížnou situací vyrovnat a ve třetí části je kratičké shrnutí a pár nejdůležitějších připomenutí. Žádné opakující se pasáže, žádná "slovní vata", žádné zbytečné povídání. Přesto nebo právě proto je text čtivý, trefný, snadno využitelný a zajímavý. Důraz je kladen na profesionalitu učitele a na opravdový zájem o žáky či studenty. Obojí je mi osobně velmi sympatické a odpovídá to jak novým poznatkům z oblasti psychologie, tak i pedagogiky a neurověd. Z toho důvodu bych doporučila knihu opravdu vřele jak studentům pedagogiky, tak i do škol, všem učitelům (obzvláště všem začínajícím) a školním psychologům. Je to materiál, který může studentům pedagogiky hodně pomoci při přechodu do praxe, ale je velmi dobře využitelný i pro učitele, kteří už ve školství pracují delší dobu a potýkají se tam s různými problémy. Jedná se o knížku, která může pomoci vyhnout se syndromu vyhoření, nebo změnit přístup k práci u těch, u kterých se začíná projevovat. Ideální publikace na doplnění školní knihovničky či jako dárek pro čerstvého absolventa pedagogiky, který míří do praxe.

Publikace je rozdělena do několika základních kapitol, které velmi ilustrativně ukazují, rizika a definici syndromu vyhoření, ale také cestu z bludného kruhu ven prostřednictvím konkrétních preventivních opatření.

Na základě výsledků největšího výzkumu vyhoření, který byl mezi českými vyučujícími realizován v letech 2017-2018 jsou v počátku představeny jednoduché příběhy s informacemi o spouštěčích a projevech vyhoření.

Ty zároveň ale také představují některé techniky práce v rámci samotné prevence. Např. „zničená Julie“ nezvládá nároky ředitelky naplňovat vizi otevřené školy, které jsou skutečně velké. Julie nedokáže sdílet své obavy a pocity nejistoty. To zároveň s jejím úzkostným laděním a velkou zátěží generuje vír dalších a dalších problémů směřujících k nepochopení, propadu a neporozumění. Cestu ven Julie nalezla ve změně pracovní pozice a v individuální psychoterapii zaměřené na témata sebepřijetí a uvědomování si vlastních potřeb.

„Obětavá Lenka“ učila čtvrtým rokem na alternativní škole. Zde vládl sdílený étos odpovědné práce pro blaho dětí s respektem k druhému, převládalo pozitivní přijímání s představou, že pro svobodu a prostor k tvořivosti je potřeba leccos obětovat. Postupně se ukázalo, že i tento přístup potřebuje mít jasná pravidla a hranice. Bez pravidel, jasné a přímé komunikace a stanovené odpovědnosti je možné se ve velkém prostor ztratit a nemít se o co opřít. Lenka prošla hlubokou a dlouhou cestou sebereflexe s uvědomováním si, jak v otevřeném prostoru nalézat své vlastní hranice, o které se opře a které ji budou chránit. Zároveň jí ale umožní dostatek prostoru pro kreativní práci s dětmi.

Některé dovednosti z hlediska podpory psychické stability si přinášíme na svět ve své genetické výbavě. Některé se učíme ve vlastní rodině, jiné v průběhu našeho dospělého života. Jedná se o dynamický proces, který nepřichází sám o sobě tím, že stárneme. Vždy je výhodou tento proces podpořit a jít mu naproti.

Současný učitel si tedy nezbytně potřebuje osvojit celou řadu preventivních nástrojů zacházení se sebou, aby se v pracovním a pedagogickém procesu neztratil. Hladina energie významně ovlivňuje způsob zvládání pedagogického procesu, komunikaci s dětmi, rodiči a kolegy. Učitel může mít výtečné vzdělání, znalosti a dovednosti, co a jak učit. Avšak pokud vyhoří, je unavený nebo v dlouhodobé těžké a složité životní situaci, s kterou si neví rady, uplatní jen minimum ze svého potenciálu. Veškerou snahu zaměří na zakrývání svých problémů, a to je energeticky náročné. Takový učitel ztrácí energii, náboj, kapacitu, a to se obrazí na výkonu a kapacitě práce, v kontaktu s dětmi, kolegy, rodiči.

Kniha se prakticky zaměřuje na oblasti patřící k nejdůležitějším oblastem v rámci prevence syndromu vyhoření. Definuje profesi učitelství a její současná dilemata. Ukazuje důležitost prostředí školy a dynamiku vztahů jednak v učitelském sboru, ale také v oblasti ukotvení školy jako takové. Zda má škola nastavenou vizi, srozumitelná a jasná pravidla, jak chrání a brání své učitele, jaké jim vytváří zázemí. Triádu vztahů doplňují i vztahy s dětmi a rodiči.

Druhá polovina knihy, by se dala charakterizovat jako podpora samotného vztahu učitele k sobě. Učitel patří mezi pomáhající profese. Kromě své vlastní odbornosti (musí vědět co, koho a jak učit) je nedílnou součástí výkonu jeho práce blízký vztah se sebou, s druhými, tedy s dětmi, kolegy, rodiči. I učitel je lidská bytost, která žije svůj soukromý život se vším, co k tomu patří. S radostmi a úspěchy, s trápením, krizemi a bolestmi. Aby mohl učitel dobře podporovat děti, je velmi důležitá jeho vlastní psychická stabilita a odolnost.

Pro podporu psychické stability a odolnosti existuje jasná cesta. Edukace, reflexe, nácvik, změna chování. V edukaci je definován základní postulát vztahu sám k sobě, informace o stresu a jeho projevech na psychické a fyzické úrovni. Jakým způsobem mohu pracovat s důležitými životními potřebami jako je řád, systém práce, hranice atd. Učitel tedy nejdříve potřebuje vědět, co se mu děje a zda stavy, které prožívá, jsou ojedinělé nebo je mohou prožívat i jiní. Uvědomit si, zda mu tento způsob vyhovuje, (kolik potřebuje energie a co získává) nebo zda potřebuje udělat změnu (příliš dává, málo získává). Druhý krok – reflexe, již spadá do samotné prevence učitelského vyhoření.

Sebereflexe a její nácvik je nezbytná metoda startování změny a je nedílnou samostatnou součástí pedagogické práce. Učitel se jí potřebuje naučit.

Obecně lze říci, že stres a krize jsou součástí našeho života. Nelze uspořádat podmínky, aby nás tyto jevy nepotkávaly. Jen minimálně můžeme ovlivnit to, aby se podobné situace do našeho života nedostávaly. Co však ovlivnit lze, je to, co se sebou v takových situacích děláme. Rozšiřování vlastní citlivosti a vnímavosti je užitečné zároveň proto, že oživujeme a rozšiřujeme své receptory i pro vnímání potřeb druhých.

Nedílnou součástí příprav učitele by tedy vždy měl být čas pro sebe, rozšiřování dovedností, jak stabilizovat sám sebe, jak pracovat se svojí energií. Sebereflexe je užitečný praktický nástroj pro tento přístup.

Praktická příručka obsahuje nejen praktická cvičení, ale i test syndromu vyhoření. Kniha je vhodná pro učitele a všechny pracovníky ve školství a v zařízeních volnočasových aktivit.

Vyhoření může postihnout každého z nás, zejména ty, kteří hodně pracují a chtějí být užiteční. Patří k nim především učitelé různého věku a s odlišnou délkou praxe. Jejich náročné povolání je náchylné ke stresům, vyčerpání, ke ztrátě energie a motivace nejen při práci s žáky. O tom, jak vlastním přispěním předcházet či odolávat syndromu vyhoření, pojednává kniha Učitelské vyhoření: Proč vzniká a jak se proti němu bránit (Portál, 2020) od kolektivu autorů vedeného Irenou Smetáčkovou a Stanislavem Štechem.

Její jádro tvoří mimořádně rozsáhlý výzkum, do něhož se zapojilo téměř dva tisíce čtyři sta učitelů základních škol. Důraz položil na dotazníkové šetření a případové studie z dvanácti škol. K týmu autorů se řadí i další členové katedry psychologie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, a to Ida Viktorová, Veronika Pavlas Martanová, Anna Páchová a Veronika Francová.

Zdaleka nezůstalo jen u „akademického“ rozboru a výkladu získaných poznatků. Hned první z osmi kapitol přináší přitažlivé příběhy a portréty osmi vyučujících a dvou ředitelek, kteří většinou prodělali různou zátěž vyhoření nebo se mu úspěšně vyhnuli. Jejich osobní zkušenosti a názory z každodenní praxe se objevují všude tam, kdy jimi autoři ilustrují důležité výsledky svého výzkumu. Z něho například vyplývá, že téměř u každého pátého vyučujícího se vyskytují vážné projevy vyhoření.

Autoři detailně rozebírají okolnosti a příčiny vzniku stresu a souvisejícího syndromu vyhoření za katedrou. Vybízejí k možnému čtenářskému zamyšlení, k podpůrným aktivitám a zkušebním metodám zvládání psychické zátěže. Nechybějí ani praktická cvičení a orientační test. Závěrečný text provázejí užitečné odkazy na ty, kteří mohou poskytnout „první pomoc“ při onemocnění syndromem vyhoření. Za nimi následuje obšírná bibliografie a výkladový slovníček cizích slov. Možná by svou úlohu splnil věcný rejstřík, známý u publikací tohoto druhu.

Tvůrcům knihy Učitelské vyhoření se podařilo srozumitelným jazykem a návodnou metodou zpracovat přínosný text vhodný nejen pro vyučující, ale i pro studenty pedagogických fakult. Obdobně může sloužit k přípravě tematických seminářů, k rozpravám a rozborům v rámci dalšího vzdělávání učitelů. Jde o aktuální a prospěšnou pomůcku, která by neměla chybět v žádné školní knihovně.