Smetáčková, Irena; Štech, Stanislav a kol.: Učitelské vyhoření - autor recenze: Mgr. et Mgr. Eva MartinákováKniha Učitelské vyhoření, kterou vydalo nakladatelství Portál v roce 2020, je dílem šestice autorů, odborníků, působících na katedře psychologie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, kteří se dlouhodobě věnují výzkumům učitelského vyhoření. Tato informace sama o sobě naznačuje, že v publikaci o cca 250 stranách nepůjde o povrchní „povídání“ o syndromu vyhoření, nýbrž o fakta a zjištění, která se opírají především o výsledky rozsáhlého výzkumu prováděného od roku 2016 mezi českými učiteli, jak se dočteme v úvodu. Kniha je dle samotných autorů určena především pedagogům, kterým má pomoci uvědomit si úskalí dlouhodobého stresu při práci ve školách, nabídnout jim podněty pro reflexi vlastní práce i pocitů a představit syndrom vyhoření nejen jako „strašáka“ a riziko, které není radno podceňovat, ale také jako šanci na přehodnocení vlastního přístupu k práci a uskutečnění pozitivních změn, jež je mohou obohatit a vést k jejich větší spokojenosti.
Po úvodu seznámí autoři čtenáře v osmi kapitolách nejprve s několika osobními příběhy pedagogů, kteří se se syndromem vyhoření potýkali, nebo se jej dokázali vyvarovat. Výzkumníci byli s těmito pedagogy v kontaktu po dobu celého jednoho školního roku a zaměřili se u nich jak na délku praxe, osobní život a osobnostní charakteristiky, tak také na pracovní podmínky a současný stav, v němž se jednotliví učitelé nacházejí, což se promítá i v názvech podkapitol (např. Veselá Jana, která umí rozlišit, co je podstatné). Čtenář by neměl čekat vtažení do děje, protože se zde projevuje fakt, že jde o zpracování výsledků výzkumného projektu, takže ač je jazyk zcela srozumitelný, má strukturu podobnou dobře promyšlené přednášce, kde je opakovaně uváděno, co bude v publikaci následovat a pročítání řady příběhů může být pro někoho zdlouhavé.
Po příbězích se autoři věnují samotnému pojmu syndrom vyhoření, jeho projevům, diagnostice, souvislosti se stresem a pracovní spokojeností, i výzkumům tohoto jevu u nás a v zahraničí. Velká pozornost je zde věnována sebedůvěře i copingovým strategiím. V další, více teoreticky zaměřené kapitole, se věnují pojmu profese, znakům, jež jsou pro profesi typické a úvahám nad tím, zda učitelství patří či nepatří mezi profese. Následně z mého pohledu velmi přínosně upozorňují na soudobé trendy ve školství a společnosti, které se učitelů přímo dotýkají, jako je větší otevřenost škol, informační exploze, která vede k tomu, že na učitele už není pohlíženo jako na experta a nositele informací, ale také na paradoxy, mezi něž patří na jedné straně větší volnost ve volbě výukových metod i postupů, na straně druhé však také větší kontrola, a to nově i ze strany rodičů. Zajímavá je zmínka o „fenoménu otevřených dveří“, tedy o požadavku, aby bylo veškeré dění ve třídě transparentní a aby byl učitel kdykoliv schopen vysvětlit a obhájit své postupy, metody, způsoby hodnocení apod., což je spojeno s nerealistickými očekáváními a rostoucí mírou kritiky, která na učitele může působit jako výrazný stresující faktor. Autoři se věnují i učitelským dilematům, pracovní pohodě a příčinám častých odchodů pedagogů z profese.
Čtvrtá kapitola je věnována všeobecně vztahům ve škole, pátá pak vztahům s žáky a kontaktům s rodiči, což jsou rovněž důležité aspekty práce ve školství a spokojenosti v zaměstnání. V následující kapitole je pozornost zaměřena na osobnost učitele, jeho hranice, volný čas, přístup k práci i sobě samému, na což navazuje téma prevence, u kterého nechybí ani krátký dotazník, podle nějž si učitel může ověřit míru ohrožení syndromem vyhoření. Navíc zde autoři dali k dispozici kontakty, kam se učitel může obrátit, když potřebuje pomoc či supervizi a je zde i řada tipů na zamyšlení, aktivity či metody zvládání stresu. V poslední kapitole jsou zdůrazněny a shrnuty 4 hlavní faktory, které mají na vznik a rozvoj syndromu vyhoření vliv.
Díky velkému množství výzkumně podložených poznatků, přehlednému zpracování, srozumitelnému jazyku, ale také mnoha tipům a praktickým cvičením je kniha vhodná a přínosná pro studenty pedagogických oborů či psychologie, pro všechny učitele, vedení škol, školní psychology, ale dle mého názoru může oslovit i lidi v sociální sféře a dalších pomáhajících profesích. Může sloužit také jako vhodný zdroj pro přípravu seminářů či workshopů, jež se syndromu vyhoření věnují, a to právě díky propojení teoretických poznatků a podnětů pro praktická cvičení či reflexi.
autor recenze: Mgr. et Mgr. Eva Martináková