Kniha měsíce 2018-08ŠPL 26 Už se těším do školyGenetická metoda čtení 2018-08Ediční plán 2018H2

Kniha měsíce 2018-08ŠPL 26 Už se těším do školyGenetická metoda čtení 2018-08Ediční plán 2018H2
BONUSY PRO VÁS
ČASOPISY SLEVY 30 – 70 %
Volný čas a jeho význam ve výchově

Volný čas a jeho význam ve výchově

Vaše cena s DPH
249 Kč 224 Kč
Ušetříte
Dostupnost
Rozebráno


Přihlaste se a nechte si hlídat dostupnost


Autor
Nakladatel
Portál
ISBN
978-80-262-1250-8
Počet stran / vazba
208 / Brožovaná
Rok vydání
2017
Kód
51104101
EAN
9788026212508


Kolektivní monografie, jejímiž autory jsou odborníci z Katedry pedagogiky Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, nabízí teoretický základ pro pedagogický výzkum volného času. Nabízí přitom odpovědi na otázky, které autoři považují za zásadní, jako například: Jak prožívá člověk čas svého života a jaké místo má v něm volný čas? Jaké výzvy z toho plynou pro pedagogy volného času? V čem je možné navázat na českou, resp. československou tradici výchovy mimo vyučování a v čem bychom ji měli překročit? Jakými principy a zásadami se má řídit pedagog, aby pomohl dětem, mládeži a dospělým, aby uměli využít potenciálu svobody, který se skrývá ve volném čase?

  • Nejsou k dispozici
15.12.2017
Kaplánek, Michal a kol.: Volný čas a jeho význam ve výchově - Ivo Jirásek

Kolektivní monografie je svědectvím přístupu a postupů, jimiž je charakteristická péče Katedry pedagogiky Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích o obor pedagogika volného času. Humanitně vědecké zaměření, filosofická hloubka, filologická šíře, teoretické pojednání bez nutnosti empirických výzkumů.

Čtenář už měl v minulosti příležitost setkat se s podobně tematizovanou publikací od obdobně formovaného týmu (Čas volnosti – čas výchovy, 2012), na níž Gymnasion rovněž upozornil (G 14, p. 47–48). Kdybych měl poskytnout dílčí srovnání, řekl bych, že téma i jeho zpracování pěkně vyzrálo. To, co jsem tehdy kritizoval, je na jedné straně doplněno, na druhé zmírněno, takže bych vlastně měl být úplně spokojený. Ale vždycky se dá nalézt něco, do čeho lze bolestivě šťouchnout – postesknout bych si třeba mohl, že ani zde se nepodařilo doplnit všechny odkazy na literaturu do referenčního seznamu, takže zájemce o širší kontext zůstane neuspokojen.

Struktura je srozumitelná, na začátku je nezbytná filosofická a teologická analýza času, abychom vůbec tušili, do jakého ideového pole vstupujeme. Dvojí vymezení (chronos a kairos) se prolíná dějinami myšlení o čase, od Aristotelova svázání s pohybem, přes Augustinovo psychologizující zaměření až po Bergsonovo odmítnutí prostorového pojetí s důrazem na trvání, Heideggerovu autentickou časovost pobytu a Lévinasovu diachronii odpovědnosti za druhého. Rovněž úvahy o pohanské cykličnosti a biblické linearitě času vhodně doplňují myšlenkové pozadí celého pedagogického oboru.

Deskripce samotného pojmu volný čas sice poukazuje na odlišnosti vymezující kvantitativní a kvalitativní možnosti interpretace, s odrazem řeckého scholé, německého Freizeit, francouzského loisir a anglického leisure, nejsem si však jist, zda v úplném vyznění zaznívá dostatečně silně odmítnutí charakterizace volného času jako toho zbytku, který nám zbude po práci, dopravě a hygieně. Polarizace práce a volného času, společenských potřeb a individuální svobody, ale také možnosti náplně kontemplace a aktivity je sice pojato historicky, ale s radikálním překonáním této duality se zde – zdá se mi – nesetkáváme, nebo mi jednoznačný závěr uniká v celkovosti pojednání.

Historizující rekapitulace československé mimotřídní a mimoškolní výchovy po druhé světové válce směřující ke konstituci pedagogiky volného času je mnohem podrobnější než předchozí pasáže knihy. Snad až poněkud nadbytečně s ohledem na to, že se jedná výlučně o analýzu výběrové dobové literatury bez zhodnocení historické reality, která by dikci oficiálních dokumentů jistě usadila do rozmanitějších a barevnějších odstínů, neboť vedle ideologicky zaměřených písemností by bylo možno se jistě setkat i s odlišnými doklady, které by mohly alespoň částečně korigovat toto vyznění (např. doklad volnočasových aktivit, o nichž informoval tehdy populární Mladý svět či Metodické listy), nehledě na bohatost prožívání volného času přímo v oddílech či klubech.

Kapitola o pedagogickém zařazení oboru do perspektivy soudobých edukačních koncepcí akcentuje hodnotová východiska volnočasové výchovy. Tedy se správnou a – žel – často opomíjenou dimenzí myšlení chápajícího právě axiologická východiska za ta rozhodující. Proto považuji zamyšlení nad jednotlivými přístupy jednotlivých možností (sociálně-funkcionalistická, sociálně-kritická, esencialistická, personalistická, funkcionálně-materialistická koncepce) za inspirativní exkurs do roviny myšlení o cílech a smyslu pedagogické práce, a to nejenom ve volném čase.

Mezi metody a principy řadí autoři zájmové vzdělávání, animaci, participaci a výchovu zážitkem. První tři jsou pojednány velmi podrobě, poslední, o níž by čtenáři našeho časopisu projevovali asi největší zájem, naopak poměrně stručně.

Je to kniha solidní, festovní a užitečná. Jistě že ne každý bude nadšen z úplně každičké stránky, protože je jasné, že někdo preferuje děvčata, zatímco jiný sladké pečivo. Mně jsou mnohem bližší úvodní teoretické a ideově prohloubené statě (kapitoly 1, 2 a 4), myšlenkově velmi podnětné a přivádějící k samostatnému tázání, zatímco historickou analýzu poválečné situace (kapitola 3) nebo metodicky pojaté pasáže (kapitola 5) bych mohl snést i v méně rozsáhlé črtě. Ale třeba právě vy naopak sáhnete po těchto inspiracích a díky nim oceníte i celou publikaci.