Zážitková pedagogika

Zážitková pedagogika

Jirásek, Ivo

Portál, 2019

349 Kč297 Kč

Skladem

plusminusPřidat do košíku

Anotace

Teoretické zpracování oboru zaměřujícího se na osobnostní a týmový rozvoj prostřednictvím přímých prožitkových situací je v českém prostředí zcela novým počinem. Na rozdíl od dříve publikovaných praktických a metodických návodů jsou zde zpracovány především terminologické a ideové aspekty včetně širších sociálních souvislostí a soudobých civilizačních proměn, na něž by měl tento edukativní směr adekvátně reagovat. Dramaturgicky uspořádané prožitky z pohybu, přírody, či lidského setkávání mohou představovat transformativní zkušenost proměňující ucelený horizont významů a porozumění jedince. Kniha tak představuje i filozofický model odpovídající na hlavní otázku oboru na pomezí pedagogiky volného času, andragogiky a kinantropologie, totiž jak může krátkodobá zkušenost ovlivnit celek lidského života. Čtenář je veden k tomu, aby se zamýšlel nad teoretickým rozměrem programů a metod, který je v dosavadní literatuře často opomíjen. Kniha je nezbytným podkladem pro další promýšlení rozvoje oboru v kontextu jeho historického vývoje i současné podoby, je jedinečným zdrojem úvah pro studenty i zkušené praktiky z řad pedagogů, volnočasových vedoucích, instruktorů a lektorů kurzů pro děti i dospělé.
Prof. PhDr. Ivo Jirásek, Ph.D., je garantem studijního oboru rekreologie na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci. Odborně se zabývá problematikou výchovy v přírodě v diskurzu zážitkové pedagogiky, tématy filozofické kinantropologie (filozofie sportu) a fenoménem spirituality a spirituálního zdraví. Zakládal a jako šéfredaktor do roku 2016 vedl časopis Gymnasion, dlouhodobě spolupracoval s Prázdninovou školou Lipnice.

Bibliografické údaje

  • Autor:

  • Nakladatel:Portál

  • ISBN:978-80-262-1485-4

  • Počet stran / vazba:248 / Pevná

  • Rok vydání:2019

  • Kód:21110301

  • EAN:9788026214854

  • Obálka v tiskové kvalitě:Stáhnout

Odborné recenze

  • Zásluhou Ivoše Jiráska vstoupila do české odborné literatury mimořádná kniha věnovaná zážitkové pedagogice, kterou vydalo nakladatelství Portál s velkou péčí a autor s nápaditým a uspořádáním a bohatým jazykem. Není to kniha na rychlé,ani ledabylé čtení. Autor je mimořádně pečlivý, inspirující a v mnohém kritický. Navazuje na dlouhou tradici výchovy v přírodě od ideových začátků přes hnutí 19. a 20.století k moderním formám výchovy v přírodě, propojující pohyb, všeobecnou vzdělanost , hru a osobnostní rozvoj. Zážitková pedagogika se zde představuje jako obor na pomezí pedagogiky volného času, andragogiky a kinantropologie. Autor zasluhuje pochvalu, za pozornost s jakou se věnuje oboru,který své místo ještě hledá.

    Imaginální svět zážitkové pedagogiky je světem platónských idejí, jungovských archetypů, světem spirituality a implicitního náboženství. Je světem mezi všedností každodenního obstarávání a posvátnou sférou sváteční jinakosti. Proto oheń smyslu a významu tohoto světa nelze zažehnout racionální kritikou, nýbrž angažováním celé osobnosti, vlastním prožitkem...

    Ve společnosti, jež omezuje samu sebe na výkonově zaměřenou jednorozměrnost, na pracovní a ekonomickou redukci funkčnosti těl a vztahů, na pozitivistickou fakticitu materiálního rozměru a konzumní plochost, tak může hrát mundus imaginalis zážitkové pedagogiky mnohem závažnější a záslužnější roli, než mu přisuzuje pragmaticky orientovaná výchovná využitelnost... (Jirásek)

    Bohatství, které všechny akce a projekty nashromáždily, autor připomíná, chválí, někdy přímo vychvaluje. Je toho opravdu hodně a proto tolik překvapuje, že obecná známost tohoto dlouholetého úsilí je na okraji veřejného zájmu, postrádá nové impulsy a přitažlivost. Příčin toho stavu je víc. Chybí zajímavě položené otázky, zneklidňující témata (připomínám inspirativní konference pořádané v lipnickém penzionu Brixen), promyšlený program, zajímaví lidé.

    Knihu o Zážitkové pedagogice je třeba číst pečlivě a vracet se k ní. Zaslouží si to. V České republice nic podobného nikdo nenapsal.

    Nějak se nemohu smířit s Foglaringem. Myslím, že i Foglar má z toho špatné spaní . Trochu mě mrzí, že se nedostalo na Ymku, která byla ve své době vyspělou a bohatou organizací.

    Líbí se mi nápadité členění kapitol knihy.

    Ke knížce gratuluji, mám ji hodně poškrtanou a některá sousloví obohatila mé znalosti.

    autor recenze: PhDr. Allan Gintel, CSc., psycholog, nakladatel, redaktor a manažer
    Recenze byla zpracována pro nakladatelství Portál

    -


    Jirásek, Ivo: Zážitková pedagogika - autor recenze: PhDr. Allan Gintel, CSc.

  • https://docs.wixstatic.com/ugd/4ca6e5_c977c558c0404be9bc812d01df64dcbf.pdf

    Mottem této recenze by asi mohlo být "nesuďte knihu podle obalu". Té totiž dominuje ilustrativní obrázek šesti mužů stavějících pomocí lan konstrukci připomínající pyramidu či tee-pee. V tomto případě ale věřte spíše slovům než obrazům – nejde o další soubor metodik, návodů, "jak na to", ale skutečně, jak napovídá podtitul, spíše o teoretické ukotvení zážitkové pedagogiky. Ale nenechte se odradit, v této knize najdete mnoho zajímavých informací, které vám umožní nový pohled na praxi vzdělávání. Autorem knihy, kterou v tomto roce vydalo nakladatelství Portál, je profesor Ivo Jirásek působící jako garant studijního oboru rekreologie na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci. Tomu odpovídá i styl a zaměření knihy. Zážitková pedagogika je tu chápána jako "teoretická a vědecká reflexe holistické výchovy", tedy "záměrného ovlivňování prostřednictvím praktického působení na jedince i skupiny s cílem jejich proměny pomocí […] prožitkových situací, zejména v přírodě, obvykle s jejich převedením ve zkušenost" (str. 19). Jde tedy skutečně o teoretickou reflexi toho, co dnes všichni v oblasti vzdělávání nejspíše známe a v mnoha firmách se i poměrně pravidelně realizuje. V knize se dozvíte, co je "za" praxí, tedy jak je to se zážitky a prožitky (a jaký je mezi nimi rozdíl), s přírodou (a její přirozeností), pohybem (na hraně sil), hrou (jejími typy a smyslem), iniciačními či přechodovými rituály (zejména mladých mužů), rozvojem člověka působením jiných lidí a prostřednictvím vlastní zkušenosti a její reflexe, ale třeba i smyslem, délkou a efektivitou adaptačních programů. To vše je ale propojeno s praxí, kdy autor navazuje především na své zkušenosti ze spolupráce s Prázdninovou školou Lipnice. I o ní v knize najdete řadu velmi zajímavých informací. Teorie je tu tedy propojena s praxí a filozofie a psychologie s reflexí dnešní společnosti a současnými výzkumy a obojí funguje jako propojení velmi smysluplné. Pokud se ve své praxi nějakým způsobem zabýváte zážitkovou pedagogikou (jako instruktoři, metodici, personalisté, kteří přemýšlejí o rozvoji pracovníků ve vaší firmě) a chcete do tématu proniknout hlouběji, zjistit, jaké jsou základy toho, co se dnes znovu a znovu přepisuje stále jednodušším a jednodušším jazykem a bez "zbytečného" kontextu, doporučuji vám do knihy alespoň nahlédnout, téma zážitkové pedagogiky se vám otevře v mnoha zajímavých a určitě v mnohém nových souvislostech. Cestou možná budete překonávat určité překážky v podobě filozofických exkurzů (Jung, Huizinga, Frankl, Platón, Komenský a další) a možná i stylu psaní (autor se v mnoha částech textu vymezuje, často značně kriticky, k pojetím zážitkové pedagogiky, která možná máte "zažitá", a to včetně základní terminologie; místy se pak zdá, že jde do příliš širokých filozofických souvislostí, ale vždy je jasné, k čemu směřuje), odměnou vám ale bude třeba to, že pochopíte nebo si znovu ověříte, že "všechno souvisí se vším" (třeba konstelace a zážitková pedagogika) a "všechno už tu bylo" (vlastně od Platóna).

    autor recenze: Mirka Dvořáková, lektorka
    Recenze byla zpracována pro e-časopis Firemní vzdělávání
    https://docs.wixstatic.com/ugd/4ca6e5_c977c558c0404be9bc812d01df64dcbf.pdf

    -


    Jirásek, Ivo: Zážitková pedagogika - autor recenze: Mirka Dvořáková, lektorka


  • Jirásek, Ivo: Zážitková pedagogika - autor recenze: doc. PaedDr. Emanuel Hurych, Ph.D.

    Kniha Ivo Jiráska je velmi pečlivě zpracovaným pojednáním o teoretických základech zážitkové pedagogiky. Současně je však také kniha poměrně čtivá. To je dáno autorovou dlouholetou zkušeností se „zážitkovými aktivitami“, jeho spoluprací s Prázdninovou školou Lipnice, činností spojenou s počátky a rozvojem časopisu Gymnasion, významným podílem na vývoji české rekreologie a především osobní aktivní účastí při organizaci mnoha aktivit, které jsou s termínem „zážitková pedagogika“ (především v rámci pobytu a pohybu v přírodě) obecně spojovány.

    Kniha je však především pojata jako základní platforma (a do jisté míry i obhajoba) pedagogické disciplíny na základě analýzy a syntézy soudobých teoretických poznatků, přičemž autor v ní silně rozvíjí filosofický diskurs. To je v souladu s jeho dominantním odborným zaměřením. Jak jsme u Jiráska zvyklí, používá přesných formulací, opírá se o velké množství relevantních zdrojů, v nichž se velmi dobře orientuje a je také schopen zdrojové myšlenky filtrovat a následně pro čtenáře srozumitelně interpretovat. Jestliže jsem v předchozím odstavci použil pro dvě ze slovních spojení uvozovek, bylo to z toho důvodu, že již v úvodních pasážích knihy autor vytyčuje dva zásadní termíny, jimiž jsou holistická výchova a zážitková pedagogika, které přesně definuje a na jejichž rozlišování v celé knize vcelku důsledně trvá. Toto rozlišení můžeme chápat jako vyústění autorových dlouhodobých zkušeností s tím, jak bylo v minulosti s termínem „zážitková pedagogika“ nakládáno.

    Kniha se snaží sledovaný fenomén postihnout skutečně komplexně. Nebudu se detailně zabývat obsahem a strukturou jednotlivých částí. Je na čtenáři, aby si v textu sám našel pasáže, které ho silně osloví. V informativním přehledu lze říci, že autor nejprve upřesňuje kontext a vytyčuje terminologický základ pro další text. Kromě již zmíněné distinkce v 1. kapitole (s. 16–26) také podrobněji rozebírá pojmy osobnostní rozvoj, prožitek a zážitek, komfortní zóna a řadu dalších. Ve 2. kapitole (s. 27–38) se autor zaměřuje na sociologické pozadí pedagogického působení v dané oblasti. V historickém průřezu se rovněž lehce dotýká genderové tematiky (aktivity pouze pro chlapce?). 3. kapitola (s. 39–56) má primárně filosofické založení a autor v ní velmi detailně vysvětluje, proč považuje holistický (celostní) přístup za klíčový pro celou knihu, hlavně však pro koncepci zážitkové pedagogiky. Ve 4. kapitole (s. 57–92) přibližuje základní zdroje zážitkových aktivit (od woodcraftu, skautingu a trampingu přes první tábornické školy, až po Prázdninovou školu Lipnice).

    Následuje deset dalších kapitol, které jsou systematicky dobře členěny a lze v nich nalézt skutečně komplexní a neredukovaný pohled na sledovaný fenomén. Z pohledu filosofa jsou velmi zajímavé například analýzy časovosti v 7. kapitole (s. 126–146) či přesahy ke spiritualitě (14. kapitola; s. 221–234) v podobě mundus imaginalis (možno přeložit např. jako svět imaginace). Poněkud praktičtěji orientovaný čtenář pro změnu nalezne v knize zajímavé úvahy o pobytu v přírodě reflektované prostřednictvím vybraných kurzů (podkapitola 6.7; s. 114–125) či srozumitelně popsané ukázky praktického působení Jaroslava Foglara (podkapitola 9.5; s. 166–168). Jako velmi důležitá se jeví 10. kapitola (s. 170–180) věnovaná hře. V ní autor vysvětluje širší koncepci ludologie a představuje Komenského princip „schola ludus“ (škola hrou) jako jeden z klíčových symbolů české zážitkové pedagogiky.

    Dobře popsaných a srozumitelně interpretovaných myšlenek je v knize skutečně velké množství. Dovolím si zde ještě upozornit na podkapitolu 8.5 (s. 157–159) jako na (v zásadě typický) příklad autorova přístupu ke sledovanému tématu. Zde se Jirásek dotýká problému úniků mladých lidí do virtuálního světa. Neztrácí však zbytečně čas obecným lamentováním nad absurditami, s nimiž se při podobných únicích potkáváme. Po krátkém komentáři k filmu Matrix se posouvá k Platónově Ústavě a slavnému podobenství o jeskyni. Poukazuje tak na podstatu podobných úniků – jsou pohodlné a komfortní. Takové úniky (byť v poněkud jiné formě) nejsou ani zdaleka výsadou doby nejnovější. Jedná se jen o jeden z kamínků do mozaiky, kterou Jirásek skládá jako obraz holistické výchovy. V tomto případě míří autorova myšlenka k důležitosti pobytu v přírodě a k významu prověřování vlastních sil v reálných (nemodelovaných) podmínkách, což je idea podporovaná mnoha jinými příklady, jež nacházíme v rámci celého textu.

    Kniha je nepochybně zajímavá jak pro odborníky, tak pro alespoň částečně zasvěcené laiky. Na závěr si dovolím otevřít jednu otázku. Autor se evidentně, a to nejen v této knize, ale obecně svým dílem a konáním, poctivě snaží povýšit zážitkovou pedagogiku na naprosto plnohodnotnou pedagogickou disciplínu. Zážitková pedagogika však někdy představuje velmi razantní průnik do soukromí objektů pedagogického procesu. Zatímco klasický učitel má poměrně jasně vymezenou hranici, již by při svém působení neměl překročit, v případě zážitkové pedagogiky je taková hranice významně posouvána. Jinými slovy, běžný učitel by měl jít studentům osobním příkladem, ovšem mantinely má poměrně jasně vystavěny. Instruktor na kurzu může dojít jednorázově jakýmsi „dušezpytem“ blízko k intimním sférám myšlení účastníka kurzu, ovšem většinou je zřejmé, že jde o hru, která v omezené době skončí. Zážitková pedagogika, tedy pedagogická disciplína v podobě, v níž ji Jirásek kotví, pravděpodobně může v sobě obsahovat potenciál k překonání limitů obou uvedených pozic. Současně však může za jistých okolností propojit nevýhody obou těchto přístupů v poměrně nebezpečný a (přinejmenším hypoteticky) zneužitelný mechanismus.

    Vznáším zde tedy otázku, zda je možné a správné vybudovat takové vzdělání obecnější povahy a v širším měřítku, tedy i pro větší počet potenciálních subjektů vzdělávání tak, aby následné kompetence těchto subjektů byly dostatečné? Neuvízneme v síti tvořené z jedné strany všemožnými technikáliemi (změtí manažerských dovedností a pouček, dramaturgických receptů, manuálů pro různé hry atd.) a z druhé strany pouhým normativním vymezením etiky subjektů (pravidel, co se smí a co nikoli)?

    Na tuto otázku neznám jednoduchou odpověď. Vím, že zážitková pedagogika v této podobě již dávno existuje. Jiráskova kniha však přináší jakousi vyšší úroveň jejího teoretického ukotvení. To, že mne tato kniha přinutila položit si otázku po povaze zážitkové pedagogiky v poměrně naléhavé podobě, chápu jako silný impuls, jenž autor nabízí. Pokud budu jediným, kdo si podobné otázky položí, může se jednat pouze o můj subjektivní pohled a není třeba mu věnovat zvýšenou pozornost. Dojde-li však na toto téma k debatě, velmi rád se jí budu účastnit.

    Připočítám-li k tomu vše, co bylo o knize uvedeno v první části recenze, domnívám se, že autorovi se podařil skutečně velmi silný literární počin, který zaslouží uznání i čtenářskou přízeň.

    autor recenze: doc. PaedDr. Emanuel Hurych, Ph.D., kinantropolog se zaměřením na filosofii sportu
    V Jihlavě 14. 12. 2019
    Recenze byla zpracována pro nakladatelství Portál

    -


  • Jirásek, Ivo: Zážitková pedagogika - autor recenze: doc. PaedDr. Emanuel Hurych, Ph.D., kinantropolog se zaměřením na filosofii sportu

    Kniha Ivo Jiráska je velmi pečlivě zpracovaným pojednáním o teoretických základech zážitkové pedagogiky. Současně je však také kniha poměrně čtivá. To je dáno autorovou dlouholetou zkušeností se „zážitkovými aktivitami“, jeho spoluprací s Prázdninovou školou Lipnice, činností spojenou s počátky a rozvojem časopisu Gymnasion, významným podílem na vývoji české rekreologie a především osobní aktivní účastí při organizaci mnoha aktivit, které jsou s termínem „zážitková pedagogika“ (především v rámci pobytu a pohybu v přírodě) obecně spojovány.

    Kniha je však především pojata jako základní platforma (a do jisté míry i obhajoba) pedagogické disciplíny na základě analýzy a syntézy soudobých teoretických poznatků, přičemž autor v ní silně rozvíjí filosofický diskurs. To je v souladu s jeho dominantním odborným zaměřením. Jak jsme u Jiráska zvyklí, používá přesných formulací, opírá se o velké množství relevantních zdrojů, v nichž se velmi dobře orientuje a je také schopen zdrojové myšlenky filtrovat a následně pro čtenáře srozumitelně interpretovat. Jestliže jsem v předchozím odstavci použil pro dvě ze slovních spojení uvozovek, bylo to z toho důvodu, že již v úvodních pasážích knihy autor vytyčuje dva zásadní termíny, jimiž jsou holistická výchova a zážitková pedagogika, které přesně definuje a na jejichž rozlišování v celé knize vcelku důsledně trvá. Toto rozlišení můžeme chápat jako vyústění autorových dlouhodobých zkušeností s tím, jak bylo v minulosti s termínem „zážitková pedagogika“ nakládáno.

    Kniha se snaží sledovaný fenomén postihnout skutečně komplexně. Nebudu se detailně zabývat obsahem a strukturou jednotlivých částí. Je na čtenáři, aby si v textu sám našel pasáže, které ho silně osloví. V informativním přehledu lze říci, že autor nejprve upřesňuje kontext a vytyčuje terminologický základ pro další text. Kromě již zmíněné distinkce v 1. kapitole (s. 16–26) také podrobněji rozebírá pojmy osobnostní rozvoj, prožitek a zážitek, komfortní zóna a řadu dalších. Ve 2. kapitole (s. 27–38) se autor zaměřuje na sociologické pozadí pedagogického působení v dané oblasti. V historickém průřezu se rovněž lehce dotýká genderové tematiky (aktivity pouze pro chlapce?). 3. kapitola (s. 39–56) má primárně filosofické založení a autor v ní velmi detailně vysvětluje, proč považuje holistický (celostní) přístup za klíčový pro celou knihu, hlavně však pro koncepci zážitkové pedagogiky. Ve 4. kapitole (s. 57–92) přibližuje základní zdroje zážitkových aktivit (od woodcraftu, skautingu a trampingu přes první tábornické školy, až po Prázdninovou školu Lipnice).

    Následuje deset dalších kapitol, které jsou systematicky dobře členěny a lze v nich nalézt skutečně komplexní a neredukovaný pohled na sledovaný fenomén. Z pohledu filosofa jsou velmi zajímavé například analýzy časovosti v 7. kapitole (s. 126–146) či přesahy ke spiritualitě (14. kapitola; s. 221–234) v podobě mundus imaginalis (možno přeložit např. jako svět imaginace). Poněkud praktičtěji orientovaný čtenář pro změnu nalezne v knize zajímavé úvahy o pobytu v přírodě reflektované prostřednictvím vybraných kurzů (podkapitola 6.7; s. 114–125) či srozumitelně popsané ukázky praktického působení Jaroslava Foglara (podkapitola 9.5; s. 166–168). Jako velmi důležitá se jeví 10. kapitola (s. 170–180) věnovaná hře. V ní autor vysvětluje širší koncepci ludologie a představuje Komenského princip „schola ludus“ (škola hrou) jako jeden z klíčových symbolů české zážitkové pedagogiky.

    Dobře popsaných a srozumitelně interpretovaných myšlenek je v knize skutečně velké množství. Dovolím si zde ještě upozornit na podkapitolu 8.5 (s. 157–159) jako na (v zásadě typický) příklad autorova přístupu ke sledovanému tématu. Zde se Jirásek dotýká problému úniků mladých lidí do virtuálního světa. Neztrácí však zbytečně čas obecným lamentováním nad absurditami, s nimiž se při podobných únicích potkáváme. Po krátkém komentáři k filmu Matrix se posouvá k Platónově Ústavě a slavnému podobenství o jeskyni. Poukazuje tak na podstatu podobných úniků – jsou pohodlné a komfortní. Takové úniky (byť v poněkud jiné formě) nejsou ani zdaleka výsadou doby nejnovější. Jedná se jen o jeden z kamínků do mozaiky, kterou Jirásek skládá jako obraz holistické výchovy. V tomto případě míří autorova myšlenka k důležitosti pobytu v přírodě a k významu prověřování vlastních sil v reálných (nemodelovaných) podmínkách, což je idea podporovaná mnoha jinými příklady, jež nacházíme v rámci celého textu.

    Kniha je nepochybně zajímavá jak pro odborníky, tak pro alespoň částečně zasvěcené laiky. Na závěr si dovolím otevřít jednu otázku. Autor se evidentně, a to nejen v této knize, ale obecně svým dílem a konáním, poctivě snaží povýšit zážitkovou pedagogiku na naprosto plnohodnotnou pedagogickou disciplínu. Zážitková pedagogika však někdy představuje velmi razantní průnik do soukromí objektů pedagogického procesu. Zatímco klasický učitel má poměrně jasně vymezenou hranici, již by při svém působení neměl překročit, v případě zážitkové pedagogiky je taková hranice významně posouvána. Jinými slovy, běžný učitel by měl jít studentům osobním příkladem, ovšem mantinely má poměrně jasně vystavěny. Instruktor na kurzu může dojít jednorázově jakýmsi „dušezpytem“ blízko k intimním sférám myšlení účastníka kurzu, ovšem většinou je zřejmé, že jde o hru, která v omezené době skončí. Zážitková pedagogika, tedy pedagogická disciplína v podobě, v níž ji Jirásek kotví, pravděpodobně může v sobě obsahovat potenciál k překonání limitů obou uvedených pozic. Současně však může za jistých okolností propojit nevýhody obou těchto přístupů v poměrně nebezpečný a (přinejmenším hypoteticky) zneužitelný mechanismus.

    Vznáším zde tedy otázku, zda je možné a správné vybudovat takové vzdělání obecnější povahy a v širším měřítku, tedy i pro větší počet potenciálních subjektů vzdělávání tak, aby následné kompetence těchto subjektů byly dostatečné? Neuvízneme v síti tvořené z jedné strany všemožnými technikáliemi (změtí manažerských dovedností a pouček, dramaturgických receptů, manuálů pro různé hry atd.) a z druhé strany pouhým normativním vymezením etiky subjektů (pravidel, co se smí a co nikoli)?

    Na tuto otázku neznám jednoduchou odpověď. Vím, že zážitková pedagogika v této podobě již dávno existuje. Jiráskova kniha však přináší jakousi vyšší úroveň jejího teoretického ukotvení. To, že mne tato kniha přinutila položit si otázku po povaze zážitkové pedagogiky v poměrně naléhavé podobě, chápu jako silný impuls, jenž autor nabízí. Pokud budu jediným, kdo si podobné otázky položí, může se jednat pouze o můj subjektivní pohled a není třeba mu věnovat zvýšenou pozornost. Dojde-li však na toto téma k debatě, velmi rád se jí budu účastnit.

    Připočítám-li k tomu vše, co bylo o knize uvedeno v první části recenze, domnívám se, že autorovi se podařil skutečně velmi silný literární počin, který zaslouží uznání i čtenářskou přízeň.

    V Jihlavě 14. 12. 2019

    autor recenze: doc. PaedDr. Emanuel Hurych, Ph.D., kinantropolog se zaměřením na filosofii sportu
    Recenze byla zpracována pro nakladatelství Portál

    -

Čtenářské recenze

  • OBJEDNÁVKY KNIH KNIHKUPECTVÍ

    telefon:
    283 028 202

    provozní doba:
    8.00 – 16.00 hod.
    (každý všední den)

  • OBJEDNÁVKY KNIH JEDNOTLIVCI A ORGANIZACE

    telefon:
    283 028 203
    283 028 204

    provozní doba:
    9.00 – 18.00 hod.
    (každý všední den)

  • REKLAMACE A DOTAZY E-SHOP

    telefon / e-mail:
    283 028 205
    kanclir@portal.cz

    provozní doba:
    8.00 – 16.00 hod.
    (každý všední den)