Mottem této recenze by asi mohlo být "nesuďte knihu podle obalu". Té totiž dominuje ilustrativní obrázek šesti mužů stavějících pomocí lan konstrukci připomínající pyramidu či tee-pee. V tomto případě ale věřte spíše slovům než obrazům – nejde o další soubor metodik, návodů, "jak na to", ale skutečně, jak napovídá podtitul, spíše o teoretické ukotvení zážitkové pedagogiky. Ale nenechte se odradit, v této knize najdete mnoho zajímavých informací, které vám umožní nový pohled na praxi vzdělávání. Autorem knihy, kterou v tomto roce vydalo nakladatelství Portál, je profesor Ivo Jirásek působící jako garant studijního oboru rekreologie na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci. Tomu odpovídá i styl a zaměření knihy. Zážitková pedagogika je tu chápána jako "teoretická a vědecká reflexe holistické výchovy", tedy "záměrného ovlivňování prostřednictvím praktického působení na jedince i skupiny s cílem jejich proměny pomocí […] prožitkových situací, zejména v přírodě, obvykle s jejich převedením ve zkušenost" (str. 19). Jde tedy skutečně o teoretickou reflexi toho, co dnes všichni v oblasti vzdělávání nejspíše známe a v mnoha firmách se i poměrně pravidelně realizuje. V knize se dozvíte, co je "za" praxí, tedy jak je to se zážitky a prožitky (a jaký je mezi nimi rozdíl), s přírodou (a její přirozeností), pohybem (na hraně sil), hrou (jejími typy a smyslem), iniciačními či přechodovými rituály (zejména mladých mužů), rozvojem člověka působením jiných lidí a prostřednictvím vlastní zkušenosti a její reflexe, ale třeba i smyslem, délkou a efektivitou adaptačních programů. To vše je ale propojeno s praxí, kdy autor navazuje především na své zkušenosti ze spolupráce s Prázdninovou školou Lipnice. I o ní v knize najdete řadu velmi zajímavých informací. Teorie je tu tedy propojena s praxí a filozofie a psychologie s reflexí dnešní společnosti a současnými výzkumy a obojí funguje jako propojení velmi smysluplné. Pokud se ve své praxi nějakým způsobem zabýváte zážitkovou pedagogikou (jako instruktoři, metodici, personalisté, kteří přemýšlejí o rozvoji pracovníků ve vaší firmě) a chcete do tématu proniknout hlouběji, zjistit, jaké jsou základy toho, co se dnes znovu a znovu přepisuje stále jednodušším a jednodušším jazykem a bez "zbytečného" kontextu, doporučuji vám do knihy alespoň nahlédnout, téma zážitkové pedagogiky se vám otevře v mnoha zajímavých a určitě v mnohém nových souvislostech. Cestou možná budete překonávat určité překážky v podobě filozofických exkurzů (Jung, Huizinga, Frankl, Platón, Komenský a další) a možná i stylu psaní (autor se v mnoha částech textu vymezuje, často značně kriticky, k pojetím zážitkové pedagogiky, která možná máte "zažitá", a to včetně základní terminologie; místy se pak zdá, že jde do příliš širokých filozofických souvislostí, ale vždy je jasné, k čemu směřuje), odměnou vám ale bude třeba to, že pochopíte nebo si znovu ověříte, že "všechno souvisí se vším" (třeba konstelace a zážitková pedagogika) a "všechno už tu bylo" (vlastně od Platóna).

Zásluhou Ivoše Jiráska vstoupila do české odborné literatury mimořádná kniha věnovaná zážitkové pedagogice, kterou vydalo nakladatelství Portál s velkou péčí a autor s nápaditým a uspořádáním a bohatým jazykem. Není to kniha na rychlé,ani ledabylé čtení. Autor je mimořádně pečlivý, inspirující a v mnohém kritický. Navazuje na dlouhou tradici výchovy v přírodě od ideových začátků přes hnutí 19. a 20.století k moderním formám výchovy v přírodě, propojující pohyb, všeobecnou vzdělanost , hru a osobnostní rozvoj. Zážitková pedagogika se zde představuje jako obor na pomezí pedagogiky volného času, andragogiky a kinantropologie. Autor zasluhuje pochvalu, za pozornost s jakou se věnuje oboru,který své místo ještě hledá.

Imaginální svět zážitkové pedagogiky je světem platónských idejí, jungovských archetypů, světem spirituality a implicitního náboženství. Je světem mezi všedností každodenního obstarávání a posvátnou sférou sváteční jinakosti. Proto oheń smyslu a významu tohoto světa nelze zažehnout racionální kritikou, nýbrž angažováním celé osobnosti, vlastním prožitkem...

Ve společnosti, jež omezuje samu sebe na výkonově zaměřenou jednorozměrnost, na pracovní a ekonomickou redukci funkčnosti těl a vztahů, na pozitivistickou fakticitu materiálního rozměru a konzumní plochost, tak může hrát mundus imaginalis zážitkové pedagogiky mnohem závažnější a záslužnější roli, než mu přisuzuje pragmaticky orientovaná výchovná využitelnost... (Jirásek)

Bohatství, které všechny akce a projekty nashromáždily, autor připomíná, chválí, někdy přímo vychvaluje. Je toho opravdu hodně a proto tolik překvapuje, že obecná známost tohoto dlouholetého úsilí je na okraji veřejného zájmu, postrádá nové impulsy a přitažlivost. Příčin toho stavu je víc. Chybí zajímavě položené otázky, zneklidňující témata (připomínám inspirativní konference pořádané v lipnickém penzionu Brixen), promyšlený program, zajímaví lidé.

Knihu o Zážitkové pedagogice je třeba číst pečlivě a vracet se k ní. Zaslouží si to. V České republice nic podobného nikdo nenapsal.

Nějak se nemohu smířit s Foglaringem. Myslím, že i Foglar má z toho špatné spaní . Trochu mě mrzí, že se nedostalo na Ymku, která byla ve své době vyspělou a bohatou organizací.

Líbí se mi nápadité členění kapitol knihy.

Ke knížce gratuluji, mám ji hodně poškrtanou a některá sousloví obohatila mé znalosti.