Jak píše Iva Stuchlíková v úvodní kapitole, je velmi nesnadné přiblížit se emočnímu prožitku druhého člověka. Je obtížné označit hranici, která vymezuje emoce „problematické“, jimiž se kniha zabývá. Její autorky tvoří velmi dobře sladěný kolektiv odborníků v oblasti pomáhajících profesí (psycholog, pedagog, speciální pedagog).

Text seznamuje čtenáře se základními poznatky, které pomáhají pochopit problematiku emocí v životě dětí. Zamýšlí se nad důsledky psychických zátěží. S jejich zvládáním úzce souvisí emoční inteligence, jíž je věnována jedna z úvodních kapitol. Ostatně, odpověď na otázku, zda a do jaké míry je možné tyto zátěže jako spouštěče emočních problémů zvládat, a zda je možné se to naučit, dává třetí kapitola. Následující, čtvrtá kapitola, předkládá řadu kazuistik těch dětí, jejichž emoční obtíže se staly závažným problémem nejen jich samotných, ale i rodiny a školy.

Prevence v různých formách je pokládána za důležitý aspekt tématu. Např. na zvýšený psychomotorický neklid, agresivitu a negativní emoce působí výrazně pozitivně i vhodně volené pohybové aktivity. Emoční labilita je dána i do souvislosti s různými formami svalové nerovnováhy.

Významnou součástí primárního vzdělávání by mělo být rozvíjení klíčových složek emoční kompetence: sebeuvědomění, organizace vlastního života, motivace sebe samého, empatie a angažovanosti v kontaktu s druhými lidmi. Autorky uvažují nad jejich rozvojem v rámci současných vzdělávacích programů. Netradičně jsou např. nabídnuty i jógové aktivity pro děti mladšího školního věku.

V poslední, šesté kapitole, získáme informace o možných faktorech, které znesnadňují emoční rozvoj dětí. Lze jen souhlasit s výrokem, že „cílem a smyslem rodičovství mimo jiné je, aby rodič přijal své dítě takové, jaké je, a směřoval k němu bezpodmínečnou lásku a adekvátní péči, tedy i péči emoční“ (s. 142).

Rodiče, učitelé a všichni, kdo s dětmi pracují, by se měli naučit spolupodílet na emočních prožitcích. Osobní zkušenost jakkoliv emočně zabarvená je vždy informací i východiskem pro zvážení možné volby při zvládání emočních dětských problémů.

Uvedená publikace se dotýká jednoho z aktuálních témat, které lze řadit mezi nejzávažnější v oblasti výchovné problematiky školních dětí – včetně těch, které jsou pro zdravotní či výchovné obtíže integrovány do škol běžného typu. Textu nelze vytknout ani uspořádání formálního charakteru, všechny kapitoly na sebe logicky obsahově navazují. Za pozitivní hodnotím i průběžné vysvětlování poměrně známých odborných termínů, což přiblíží text i laické rodičovské veřejnosti či těm, kteří je zastupují. Autorky samy nabízejí publikaci zejména učitelům nižších ročníků základních škol, vychovatelům a studentům pedagogiky. Doporučila bych ji navíc i posluchačům různých oborů speciální pedagogiky.

PhDr. Marie Renotiérová, Ph. D.