„Sedíte v práci a píšete nějaký text, ale v tom vám cinkne na mobilu nová esemeska a vás to neodbytně táhne si ji přečíst - co kdyby to bylo něco důležitého? Když už máte mobil beztak v ruce, využijete toho a mrknete se na Facebook, jestli tam nepřibyly nějaké nové lajky u vašeho nejnovějšího příspěvku. Místo toho tam uvidíte, že někdo sdílel článek o rostoucí kriminalitě ve čtvrti, kde bydlíte. Kliknete na odkaz, ale stačíte sotva přečíst pár řádek, a všimnete si odkazu na stránku, kde se prodávají zlevněné tenisky. Pomalu se ani nestihnete zabrat do nabídky, když vás vyruší notifikace oznamující, že váš dobrý kamarád právě publikoval příspěvek na instagramu. Než se nadějete, váš rozepsaný text je na míle daleko“ (Hansen, 2021, str.43-44).

Kniha se věnuje moderní digitální době, ve které aktuálně žijeme. Co s naším mozkem dělají mobilní telefony a sociální sítě a jaký vliv to má na naše nynější žití, ale zároveň i budoucnost? Jak se v tomto digitálním světě udržet zdraví? Může nám pomoci spánek či pohyb, abychom se vyhnuli přemíře stresu, úzkosti nebo depresi? Na všechny tyto otázky jsem v této publikaci našla odpovědi. Knížka je krátká, srozumitelná a jde k věci. V závěru je zmíněno pár dobrých rad pro dobu digitální, které krásně shrnují, jak po boku digitálních technologií zdravě fungovat. Jedna ze zajímavých myšlenek, co jsem se v knize dočetla bylo, že používání mobilu pozdě večer může s velkou pravděpodobností zvýšit chuť k jídlu. Z případné večerní svačinky si ještě pak tělo vytáhne maximum kalorií a uloží si je kolem pasu ve formě podkožního tuku. To by lidé, co si hlídají váhu, měli rozhodně vědět.

Sociální sítě… média… influenceři… celebrity… povrchnost… srovnávání… marketing… to vše a my a náš mozek uprostřed jako snadný cíl. Anotace naprosto perfektně vystihuje, co přesně Anders Hansen titulem Instamozek sledoval a co v něm najdete. Zbytek se vám pokusím zprostředkovat a shrnout z mého pohledu já… a byla to tedy výzva!

Doba jde nezadržitelně kupředu. Technologie udělaly za posledních dvacet let takový pokrok, že s úsměvem a nostalgickou slzou vzpomínáme na kotoučáky, magnetofonové kazety, telefony s kulatým číselníkem, walkmany a diskmany, hraní krvavého kolene na hřišti a podobně. Jsem už moc stará nebo si ještě někdo alespoň jeden z názvů vybavuje?

„…Když mozek kašle na ukládání informací, o kterých si myslí, že jsou už někde uložené, říká se tomu Google efekt nebo také digitální amnézie. Mozek dává přednost tomu zapamatovat si, kde informaci najde, před její podstatou…“

Kniha, kterou držím v ruce, se tváří nenápadně. Možná vám v první moment připomene marketingovou příručku, která nějak souvisí výhradně s instagramem, nicméně pravda by nemohla být odlišnější. Je to sonda do našeho mozku, jeho vývoje. A i když je to čtení poměrně krátké, jeho význam a obsah mi přijdou zásadní. Shrnuje to, co si zpravidla neuvědomujeme. Upozorňuje na to, co je opomíjeno a mělo by být známo pro naše vlastní dobro, dušení klid, rovnováhu a životní nadhled.

Anders Hansen nám nevnucuje žádné doktríny, ani se nás nesnaží obrátit na jinou stranu – rozuměj: nenavádí vás k odhození telefonu a žití na pustém ostrově či jinému podobnému extrémismu, ke kterému některé skupiny rády tíhnou. Na základě své psychiatrické praxe nám názorně ukazuje a vysvětluje určité zákonitosti a to, co už o mozku všechno víme. Plus jako bonus přidává i to, co bychom vědět měli, i kdybychom se o psychologii vůbec nezajímali.

Deprese, úzkost, nespavost, roztěkanost… znáte některý z těch stavů? A napadlo vás, že za tím mohou stát právě sociální sítě a nadužívání technologií? Nejen telefonu?

„…Z evoluční perspektivy není nic divného na tom, že my lidé žízníme po informacích. Jak se učíme znát to, co nás obklopuje, zvyšujeme svoje šance na přežití. Ten, kdo ví, jak změny počasí ovlivňují chování lva nebo v jakých situacích jsou antilopy nejvíc roztěkané, takže se dá tiše přikrást až k nim, má větší šanci uspět při lovu a zároveň se nestát něčí kořistí…“

Ne každý z nás si dokáže zachovat zdravý nadhled a je odolný vůči nátlaku, který je na nás nenápadně i nápadně vyvíjen. Líbí se mi, že vše, co v knize Instamozek zazní, je de facto logické, podložené a kdo se někdy zajímal o psychologii, byť třeba okrajově, získá (z mého pohledu rozhodně) pocit, že Anders Hansen skutečně přesně ví, o čem mluví. Nepapouškuje nám tu poučky a definice, které si někde přečetl, nýbrž má svá slova podložená a především obhajitelná. Můžete s ním nesouhlasit, což vám nikdo nebere, avšak zároveň musíte uznat, že argumenty má solidní. O tom je konec konců princip diskuse – otevřeně debatovat, probírat své názory, s respektem přednést své argumenty a vyslechnout si protistranu a akceptovat i její pohled na věc. Dneska si každý většinou myslí, že jeho slova jsou zákon a běda tomu, kdo by se chtěl dohadovat. Respekt se, na sociálních sítích zejména, dvakrát nenosí.

„…Slovo stres asociuje něco negativního, ale stres zároveň potřebujeme, abychom mohli existovat. Krátkodobý stres nám pomáhá se soustředit a zbystří naši mysl, takže jinými slovy není nic špatného na tom, když zažijete náročný den nebo týden v práci…“

K technické stránce knihy mám jeden poznatek: Mám jen já ve svém výtisku vnitřní okraj extrémně široký a vnější naopak uzounký? Jde pouze o kosmetický drbek, nikoli plnohodnotnou výtku. Každá kapitola je rozdělena do několika kratších částí, což pomáhá udržení pozornosti a zároveň je text přehledný. Nechybí ani zdůrazněná důležitá fakta. Vše je podáno čtivě, poutavě a jak už jsem zmínila výše – máte pocit, že textu rozumíte a navíc v něm nacházíte spoustu pravd. Vidíte vlastní kroky i chování a je vám tím pádem jasné, že si text v knize nikdo nevycucal z prstu, ale bral v potaz skutečné lidi a problémy.

„…Pod vlivem silného stresu nepoužíváme tu nejrozvinutější a jedinečně lidskou část svého mozku, nýbrž podřazujeme na nižší stupeň a vracíme se k evolučně starším a primitivním částem. Máme tudíž tendenci jednat rychle a důrazně, leč bez porady s „myslící“ částí mozku. To sebou přináší určité problémy…“

Na závěr najdeme i pár doporučení, jak se poučit a zbavit některých zlozvyků souvisejících s kvalitou spánku a naší myslí vůbec. Spánek obecně se dost podceňuje, přitom jeho důležitost je celkem zásadní. Dává vám ten můj dlouhý výlev vůbec smysl? Sama na sobě občas cítím, že mě sociální sítě ve slabých chvílích ovlivňují. Za normálních okolností jsem salámista. Ne, to není sprosté slovo, ale člověk, který má věci tak říkajíc na salámu čili že ho hned tak něco nerozhází. Jsou však momenty, kdy mě něco zasáhne, vytočí, nahlodá, nakloní na tu či tu stranu a já se moc ráda naučím, jak si v takové chvíli poradit. Jak vypnout. Co udělat pro lepší usínání. K čemu vést vlastním příkladem své dítě a děkuji, že je tu titul, který otevírá oči s pomocí odborníka. Navíc ten s námi mluví jazykem lidským, ne povýšeným či nadřazeným a zároveň nevytváří na čtenáře žádný nátlak. Pouze ho přehledně a srozumitelně informuje. Potlesk!

Stres, který zažíváme dnes, je úplně jiný, jako ten, který zažívali naši předkové. Lze se s ním vůbec vypořádat? A jak k němu přispívají digitální technologie?

Mobilní telefony se staly běžnou součástí každodenního života a nedá se říct, že by nám prospívaly. Zásobují náš mozek dopaminem, čímž podporují vytváření závislosti. Když si je s sebou bereme do postele, snižují kvalitu našeho spánku. A porovnávání se s ostatními na sociálních sítích nám na klidu obvykle také nepřidá.

Digitální technologie očima švédského psychiatra

Vliv digitálních technologií na mozek se rozhodl prozkoumat švédský psychiatr Anders Hansen. O svých zjištěních napsal knihu Instamozek, ve které vysvětluje, jak časté používání mobilu, tabletu či iPadu zasahuje do života lidí. Knihu v českém překladu vydalo Nakladatelství Portál.

Jak vzniká závislost a jak s ní bojovat?

Autor srozumitelně vysvětluje, jak se mozek vyvíjel v průběhu evoluce a jak se adaptoval na vnější podmínky. V posledních desetiletích se život dramaticky změnil, nastavení mozku však nikoliv. I když nebezpečí už dávno nečíhá na každém kroku, mozek se i tak snaží vyhledávat jej a chránit nás. Což není vždycky dobré. Po tomto úvodu se autor zaměří na hlavní téma knihy. Popisuje, jak a proč vzniká závislost na mobilu a digitálních technologiích všeobecně a svá tvrzení doplňuje daty z různých výzkumů.

Nechybí ani kapitola zaměřená na sociální sítě. Další kapitola se věnuje výhradně závislosti u dětí, což ocení zejména rodiče. Pokud máte pocit, že na svém mobilu trávíte až moc času a chcete s tím něco udělat, ale nevíte, jak na to, autor vám podá pomocnou ruku. Jeho tipy jsou praktické a snadno proveditelné, takže se jimi může inspirovat skutečně každý.