Stoleté výročí od konce 1. světové války a vzniku Československa je příležitostí připomenout okolnosti, za jakých byla v závěru do té doby nejničivějšího konfliktu přepsána mapa Evropy, přinejmenším té střední a východní. Historik Jan Rychlík, který se ve Vyšehradu věnoval již vztahům mezi oběma národy Československa i jeho rozpadu (Češi a Slováci ve 20. století. Spolupráce a konflikty; Rozdělení Československa 1989–1992, obě 2012) i dějinám balkánských národů v rámci habsburské říše (Mezi Vídní a Cařihradem, 2009), je k pojednání tématu osobou z nejpovolanějších. Rozpad mnohonárodnostní habsburské monarchie sleduje nejen z hlediska národnostních aspirací Čechů a Slováků, ale z pohledu všech jejích národů. Kniha ukazuje, že představy a požadavky jednotlivých národů monarchie byly vzájemně neslučitelné a realizace jednoho programu byla možná vždy jen na úkor národního programu jiného. Problém monarchie tedy nebyl v tom, že by nechtěla vyřešit své národnostní problémy, ale v tom, že tyto problémy byly neřešitelné.