Poezie jako vztah mezi existenciálním a duchovním, mezi všedním, mytickým a religiózním. Osud, genezi i recepci díla Zdeňka Rotrekla (1920-2013) poznamenaly fatálním a dramatickým způsobem dějinné okolnosti. Za účast v protikomunistickém odboji byl v letech 1949-1962 vězněn, po krátkém intermezzu uvolnění na sklonku šedesátých let strávil následující dvě normalizační desetiletí jako disident, persona non grata a nepublikovatelný autor. S výjimkou exilových vydání a samizdatu se Rotreklova tvorba ke čtenářům dostala až po roce 1989. Zizlerova monografie se věnuje celku Rotreklova díla. Zaměřuje se zejména na jeho poezii, ale zabývá se i Rotreklovými pozoruhodnými texty prozaickými; kromě povídek a básní v próze i románem Světlo přichází potmě, který zachycuje jeho životní příběh v podobě svébytného jazykového i formálního experimentu, nebo rozhlasovými hrami a publicistikou.