Antonín Pešl (1891-1942) byl jednou z klíčových osobností při organizování československých legií v Itálii.
Narodil se v moravském Velkém Dešově, studoval na Karlově univerzitě v Praze a na univerzitě ve Vídni. Názorově vycházel z myšlenek prvního československého prezidenta T. G. Masaryka, spolupracoval s Edvardem Benešem. Za první republiky působil především jako redaktor deníku Národní osvobození. Po Mnichovu a březnové okupaci zbytku českých zemí působil v ilegalitě pro obnovení Československa, s významnými kontakty do civilní i vojenské části demokratického odboje. Byl jedním z iniciátorů vzniku Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD). Po zatčení v roce 1940 byl provláčen několika věznicemi. Jeho dopisy rodině i motáky politickým spolupracovníkům jsou oduševnělým vhledem do mysli člověka, který nakonec stanul na nacistickém popravišti.