Průvodce pro dospívající a dospělé se specifickými poruchami učení

V nakladatelství Portál v edici Rádci pro zdraví vyšla další kniha doc. PaedDr. Olgy Zelinkové, CSc., kterou napsala ve spolupráci s PhDr. Miloslavem Čedíkem, tentokrát je věnována dospívajícím a dospělým se specifickými poruchami učení.

Velmi čtivá knížka je určena především těm, kteří se potýkají s některou z forem poruch učení, tedy laické veřejnosti. V prvních kapitolách jsou uvedeny základní odborné informace o této problematice. Dále již následuje řada praktických rad, návodů a doporučení, ale i mnoho zajímavých příkladů osobností, které se s dyslexií narodily a jsou ve svém životě úspěšné. Jednotlivé kapitoly obsahují i mnoho vzpomínek a vyjádření osob s poruchami učení, které nám umožňují podívat se na problematiku dyslexie jejich pohledem.

Mezi námi žije minimálně 5 % dospělých, kteří trpí jednou z poruch učení, stejné procento je mezi dospívajícími a studenty. V posledních letech se pozornost odborné veřejnosti přesouvá od dětí s dyslexií, kde se již udělal velký kus práce, zejména na základních školách, ke studentům a dospělým s touto poruchou. Postupně jsou vytvářena diagnostická kritéria a formy pomoci. Velmi přínosná je kapitola 9, kde autoři uvádějí informace o vyšetření těchto poruch, ale i nejrůznější sebediagnostické postupy, což ocení zejména dospělí, kteří se dosud ostýchali nechat se vyšetřit.

V poslední době se terapie neomezuje jen na reedukaci čtení a psaní, ale její nedílnou součástí se stává i řešení sociálních a emocionálních problémů, které jdou s těmito poruchami ruku v ruce. Autoři zde velmi výstižně vysvětlují, proč k těmto problémům dochází, a jak je řešit. Pocity dětí i dospělých s  dyslexií bývají často velmi podobné – dlouhodobě zažívají zahanbení a neúspěch, což má velký vliv na formování jejich přístupu k životu a řešení problémů. Často si nevěří, následkem toho podávají horší výkony, než by odpovídalo jejich intelektu a možnostem, je to vlastně takový začarovaný kruh. Celou knihou se vine jako červená nit nutnost tolerance a pochopení, ale je zde také řečeno, že dyslexie může být i odrazovým můstkem k větší píli a pracovitosti, díky kterým se dyslektici velmi dobře uplatňují v běžném životě. Z dyslexie se nelze vyléčit, ale dá se s ní velmi dobře naučit žít. Jak uvádí autorka: „Neexistují dva zcela stejní jedinci – liší se příčinou dyslexie, psychickou výbavou i rodinným zázemím.“ Co jednomu uškodí (přílišná tolerance), druhému může pomoci (pracuje svým tempem a není frustrován).

Velmi stručně jsou uvedeny principy práce s dyslektiky v jednotlivých evropských zemích a v USA. Autoři shromáždili i praktické informace o platných právních normách a centrech, kde pomáhají studentům s poruchami učení.

Hlavním cílem knihy je pomoci čtenářům orientovat se v obtížích vyplývajících z této diagnózy, uvědomovat si příčiny a projevy, hledat cesty, jak projevy poruchy překonávat, a to nejen konkrétní potíže se čtením, psaním atd., ale i související problémy s pamětí, potíže v sociální a emocionální rovině, v  organizaci práce atd.

Tato publikace je velice přínosná a podnětná nejen pro samotné dospívající a dospělé s dyslexií, ale i pro jejich rodiče, blízké a v neposlední řadě i  pedagogy, zaměstnavatele a kolegy. Zabývá se totiž dyslexií z praktického hlediska, takže ji budou moci ve svém každodenním životě využít všichni, kteří trpí těmito problémy.

PhDr. Kamila Šemberová

Česká společnost „Dyslexie“, o.s.

Recenze zpracována pro nakladatelství Portál