Kniha kolektivu pod vedením etnoložky Aleny Křížové se zaměřuje ne problematiku lidového umění a výtvarného folklorismu. Lidové umění je nedílnou součástí zájmu a studia etnologie od 19. století. Za lidové umění byly považovány předměty mající z dobového pohledu estetickou hodnotu, bez ohledu na jejich původní funkci ve venkovském prostředí, na materiál a způsob zhotovení. Tyto hmotné doklady se jako první stávaly součástí muzejních sbírek a byly vnímány jako příklady národního umění, které mělo být pendantem k akademickému umění internacionálního charakteru. Až do druhé poloviny 20. století nebyl pojem lidové umění nijak definován a jeho obsah se proměňoval spíše intuitivně podle pojetí jednotlivých badatelů. Do této doby se odborný zájem téměř výhradně obracel k minulosti do 19. a začátku 20. století. V sedmdesátých letech se však etnologie ocitla na rozcestí a kladla si otázku, co má být nadále předmětem studia v současnosti? Na rozdíl od sociální kultury, sledující přirozený vývoj a proměny v podobě a provozování obyčejů, hudebního a tanečního projevu, nebo na rozdíl od zaznamenávání transformace krojů, uvízl vědecký výzkum téměř výhradně v historických tématech. Bylo nutno vykročit z dosavadního stereotypního náhledu na lidové umění a obrátit pozornost k projevům masové kultury a výtvarného folklorismu. S tím souviselo i přehodnocení terminologie a přijetí širšího pojmu lidová výtvarná kultura, který - na rozdíl od pojmu lidové umění - nenese explicitně podmínku estetické hodnoty.