Tchaj-wan se dlouho ocital na cizích mapách, nejprve jako periferie impérií, později jako geopolitická poznámka pod čarou. Teprve literatura mu umožnila vyprávět vlastní příběhy: příběhy lidí žijících mezi minulostí, která nebyla uzavřena, a budoucností, která zůstává nejistá. Eseje v této knize nabízejí orientační body, přibližují témata, která formují tchajwanskou společnost: paměť kolonialismu, zkušenost diktatury, návrat k původním jazykům, napětí mezi globalizací a lokální tradicí či neustálé hledání domova. Literární ukázky tyto mapy doplňují, dávají hlas těm, kdo dějiny prožívají zevnitř, v intimních jednotlivostech života. Ostrov na rozcestí není turistickým průvodcem, ale pozváním k pozornému čtení. Je to mozaika hlasů, které svou rozmanitostí popírají jednoduché nálepky a ukazují Tchaj-wan jako místo, kde literatura stále ještě dokáže pojmenovat skutečnost přesněji než politika. Toto je mapa Tchaj-wanu, ostrova, který nelze vyjádřit jedním příběhem.