Pracovní spojení dvou uvedených autorů lze pokládat za značně výhodné. Publikace je nejen tzv. „populárním“, ale především seriózním přehledem psychosomatické problematiky.
Hans Morschitzky pracuje jako psycholog a psychoterapeut na oddělení psychosomatické kliniky v Linci, Sigrid Sator je televizní redaktorka a žurnalistka se zaměřením na popularizaci vědních poznatků. V krátkém úvodu (díl 1.) nalezneme zamyšlení nad základní problematikou psychosomatiky, jejím vymezením, dějinami a terapeutickými aspekty. Uveďme alespoň tři cesty psychosomatické terapie, které vedou podle autorů k vyléčení:

1. působení na orgány samé,
2. působení na psychosociální prostředí,
3. utváření nového vztahu k orgánu.
Tato terapie mívá 4 fáze:
- naučit se lépe rozumět svým psychosomatickým problémům,
- využít své schopnosti a zdroje k možným změnám,
- učinit rozhodnutí změnit svůj život a své postoje,
- učinit opatření nezbytná pro vyléčení nebo alespoň zlepšení kvality života nemocného (s.25,26).

Ve 2. dílu se autoři zaměřují na somatické poruchy, u nichž nelze prokázat organickou příčinu (tzv. somatomorfní a disociativní poruchy) a na tělesné poruchy s psychologickými faktory( tzv. psychomotorické poruchy v užším slova smyslu).
Uvedené poruchy jsou popisovány podle různých orgánových oblastí (srdce, krevní tlak, dýchání atd.). Každá z dané oblasti je členěna na 4 části. Na psychosomatické aspekty vzniku poruchy či nemoci s kazuistickými příklady, na funkční a organické poruchy orgánu a na vyplývající terapeutické možnosti a aspekty.
Uveďme si příklad. Podkapitola „Když se bouří žaludek“ vychází ze rčení „Leží mi to v žaludku“… Je objasňováno, že např. „zlost a nenávist skrze sympatický nervový systém zabraňují činnosti žaludku a střev, zatímco úlek a tréma vedou k průjmům působením parasympatiku,“ atd. (s. 60) Publikace myslí i na širokou klientelu, která trpí bolestmi akutními i chronickými (migrény, bolesti v zádech, revmatické bolesti aj.). Za přínosné považuji, že i čtenář – laik zde může najít ve všech předložených příkladech orientační nástin možných terapeutických přístupů. A, co je důležité, pokusit se hledat možnosti zlepšení vlastních zdravotních obtíží nejdříve v uvědomění si vlastních psychickým bloků. Samozřejmě, ve všech složitějších případech za pomoci psychoterapeuta. V závěrečné kapitole autoři upozorňují i na prozaickou stránku psychosomatických nemocí. Na to, že jsou většinou neúspěšně, dlouhodobě a nákladně léčeny tradičním medicínskými postupy. Novější, psychosomatické pojetí , je nadějnou možností, alternativou nejen pro pacienty samotné, ale i pro zdravotnictví a státní hospodářství.
Knížku doporučuji nejen laické veřejnosti, ale jako doplňující odbornou literaturu pro pracovníky různých typů pomáhajících profesí. Jistě neuškodí věci, když s podstatou uvedených přístupů budou seznámeni i lékaři s tradičním medicínským vzděláním. Domnívám se, že alespoň v některých případech budou moci upřesnit , příp. zrychlit vyslovení pacientovy diagnózy.

PhDr.Marie Renotiérová, Ph.D.

Není pochyb o tom, že psychosomatická problematika zajímá celou řadu zdravotních sester i sociálních pracovnic. Stručných, jednoznačných a srozumitelných informací o tomto populárním tématu však bývá jako šafránu a tak lze jistě uvítat publikaci, která v podtitulu uvádí, že je stručným přehledem psychosomatiky. Napsal ji psycholog a psychoterapeut Hans Morschitzki, který působí na oddělení psychosomatiky zemské kliniky v Linci a televizní redaktorka a novinářka Sigrid Santor, která se věnuje popularizaci vědy. Ostatně kniha, kterou vydalo pražské nakladatelství Portál pod názvem Když duše mluví řečí těla, je v nejlepším slova smyslu „populárkou“ psychosomatiky.
Po krátkém úvodu obsahujícím vymezení psychosomatiky a její historii, je text publikace je rozvržen do dvou nestejně velkých dílů. V tom prvním jsou popsány poruchy celkového tělesného schématu /funkční poruchy, psychosomatické poruchy v užším slova smyslu, somatopsychická onemocnění/ a zdůrazněno „široké pole psychosomatiky.
Druhý díl, s názvem Mnohotvářnost psychosomatických poruch, obsahuje informace o tom, jak somatoformní i psychosomatické poruchy působí na jednotlivé oblasti těla. Každá kapitolka začíná slovním obratem „Když“ a poté následuje jasné určení, kterému „neposlušnému“, respektive „hovořícímu“, orgánu bude věnována aktuální pozornost. Konkrétně autoři popsali, co se děje a jaká je příčina toho „když se všechno točí kolem srdce“, „když zlobí tlak“, „když vázne dech“, „když se bouří žaludek“ atd. Celkem 14 stručných pojednání umožňuje čtenáři získat jistou představu o vztahu duše a těla v těch případech, kdy „řeč těla“ odhaluje poruchu „duše“. Dobře jsou vybrány kasuistické dokumentace probíraných poruch.
Ve stručné závěrečné poznámce autoři zdůrazňují, že psychosomatickými poruchami trpí velké množství lidí, kteří potřebují náležitou pomoc, která je samozřejmě finančně nákladná. Šetřit právě na léčbě psychosomatických poruch je neuvážené a vymstí se dokonce i v pozdějších zvýšených ekonomických nákladech. Nejen proto by psychosomatické poruchy neměly být opomíjeny.
Seznam literatury samozřejmě favorizuje německy psanou odbornou literaturu, škoda, že kniha nebyla obohacena o seznam děl českých autorů, nebo o doslov, který by uvedl i české reálie.
V každém případě lze recenzovanou knihu plně doporučit k četbě všem laikům /tedy těm, kteří se profesně nevěnují psychosomatické medicíně/ jako přehlednou a zručně napsanou propedeutiku.

Prof. PhDr. RNDr. Helena Haškovcová CSc.
Zdroj: Bulletin odb. svazu zdravotnictví a sociální péče, 2007, č.4, /ze 27.4.2007/ str. 25.

Celkem slušný počet publikací věnovaných problematice psychosomatiky obohacuje kniha, která je předmětem naší recenze; říkáme-li obohacuje, znamená to, že počet těchto knih jen nenavyšuje, nýbrž že je pozoruhodným, cenným příspěvkem do kategorie problémů, které, jak snad lze říci, díky modernímu stylu života, vládnou světem. Psychosomatické poruchy byly váženým problémem minulého století a zůstaly jím i v současnosti. Velkou předností této knihy ve srovnání s jinými díly téže kategorie je, že přináší skutečný systém poznatků utříděných do pevné struktury: názorný příklad, „obecné poukazy na souvislosti duše a těla“, funkční poruchy (somatoformní a disociativní poruchy), organicky založené poruchy (psychosomatické poruchy v užším smyslu a poruchy somatopsychické), psychosomatické koncepty (psychologické faktory, terapeutické strategie). V tomto smyslu je tato kniha propracovaným celkem fenomenologie a etiologie psychosomatiky. Další předností knihy je její, zjednodušujícím pohledům se nepodbízející, působivé populární podání; Morschitzky je psychoterapeut orientovaný na psychosomatické problémy a Satorová je publicistka a žurnalistka, věnující se popularizaci vědy. V předmluvě oba autoři ujišťují, že chtějí zbavit čtenáře oné zavádějící “směsi ezoteriky, pozitivního myšlení a psychologismu“, kterou jsou naplněny mnohé publikace o psychosomatice, určené běžnému čtenáři a s politováním konstatují, že „v každodenní klinické praxi bohužel dodnes vládne ´medicína bez duše´“, ale že výše zmíněné publikace poskytují opačný extrém, totiž „duši bez těla“. Dodejme, že tento extrém představují ponejvíce šarlatáni, obchodujícími s různými „tajemnými silami lidské psychiky“ a primitivně pojatou „transcendencí duše“.
Obsah prvního dílu knihy tvoří. vedle předmluvy, stručný historický přehled psychosomatiky „od antiky po současnost“, pozoruhodná kapitola o dvojím pohledu na touž problematiku (psychosomatika a behaviorální medicína), následuje přehled „širokého pole psychosomatiky“ („poruchy celkového tělesného schématu“, funkční poruchy, psychosomatické poruchy v užším smyslu, somatopsychická onemocnění) a terapeutické aspekty. Obsah druhého dílu, nazvaného „Monohotvárnost psychosomatických poruch“, tvoří populárně podaná fenomenologie psychosomatických poruch, v kapitolách, zabývajících se jednotlivými prvky této fenomenologie, označenými případnými charakteristikami, jako např.: poruchy krevního tlaku („Když zlobí tlak“), dýchání („Když vázne dech“), žaludku („Když se bouří žaludek“), střev („Když střeva stávkují“) atd.

Prof. PhDr. Milan Nakonečný