Autor knihy „Automasáže“ Enrico Corsi, vystudoval thajské masáže a specifickou thajskou jógu v chrámu Wat Pho. Po svém návratu do Italie založil institut „Massagio Tradizionale Thailandese“ v Miláně. Věnuje se tomuto oboru jako praktik i jako učitel. Zajímá se i podobná témata, jako jsou reflexní terapie, Qi Gong a hathajóga. Vydal již několik titulů na toto téma, zaměřených především na praxi. Jejich názvy jsou mnohdy značně atraktivní a vycházející z aktuálních společenských potřeb, např. „Jóga pro hubnutí“, či „Masáže pro děti“.

Recenzovaná publikace „Automasáže“ je členěná na čtyři oddíly: „Základní techniky“, kde autor uvádí praktické pokyny k provádění automasáží, jako jsou tlak, jeho parametry a hledání ošetřovaných bodů a linií. Další část - „Preventivní péče“ uvádí návody k masážím hlavy, obličeje, břicha a nohou. Největší část tvoří oddíl „Léčba nejběžnějších potíží“, kde jsou uvedeny podrobné návody k ošetření při nejčastějších zdravotních problémech. Poslední oddíl tvoří „Přílohy“ s mapami meridiánů a reflexních zón na rukou a nohou.

Publikaci tvoří především ilustrace a fotografie s dokreslovanými prvky konkrétní masáže. Doprovodný text uvádí, k jakému účelu je určena ta která masáž a za jakých okolností ji nesmíme provádět, případně terapie, které realizuje odborník. Podrobně upřesňuje, kde máme jednotlivé body nebo zóny hledat a jak příslušné ošetření provádět. Uvádí i preventivní cvičení.

Ilustrace i fotografie v celé publikaci jsou velmi instruktivní, ukazují příslušné body a zóny přímo na těle figuranta, včetně dokresleného způsobu ošetření, jako jsou např. směr pohybu rukou při masáži. Fotografie a zejména text k provádění preventivního cvičení jsou však příliš stručné.

Některé cviky jsou odvozeny z hathajógy a ilustrovány nanejvýš dvěma fotografiemi, což považuji za poněkud nedostatečné. Popisy cvičení jsou natolik zestručnělé, že člověka, který není obeznámen s hathajógou, mohou svádět k vlastní „verzi“ provedení. To pak nejenže není příliš účinné, ale při nesprávném provedení může vést k poškození těla. Např. cvik na str. 96 „pluh“ obvykle svádí k provedení „švihem“ a tím mnohdy i k blokaci páteře. Cvik na str. 90 – dotek hlavou na podložku se zkříženýma nohama vsedě např. často neprovede v úplnosti ani pokročilejší jogín začátečník, je potřebné navrhnout méně náročnou verzi. Domnívám se, že zkušenému cvičiteli by se takovéto závažné chyby neměly stávat.

V publikaci mi dále chybí metodický návod k alespoň nejjednoduššímu relaxačnímu cvičení, i když autor uvádí požadavek „naprostého uvolnění“ (např. s. 35).

Kladem publikace je její dobrá strukturovanost a vysoká instruktivnost, daná ilustracemi a fotografiemi. Text je evidentně přizpůsoben laickému čtenáři a zabývá se pouze praktickými návody bez zbytečného, i když někdy žádoucího teoretizování. Kniha evidentně vychází z praktických zkušeností autora. Pomineme-li problémy s některými preventivními cviky, lze knihu Automasáže doporučit širokému spektru laické veřejnosti, případně jako doplňující literatura odborným pracovníkům v oblasti masáží.

V Olomouci 13.2.2012

Mgr.Mario Renotiére