"Nejste tím, co se vám honí hlavou". O tom, že myšlenky, i když jsou hrozivé a nepříjemné, jsou stále jen myšlenkami a nevypovídají toho mnoho o našem charakteru, nás ve své knížce Brouci v hlavě přesvědčuje dvojice amerických autorů. Sally Winston je zakladatelkou a spoluředitelkou Institutu pro úzkostné a stresové poruchy v Marylandu a kromě toho pořádá řadu workshopů pro terapeuty. Martin N. Seif je spoluzakladatelem Americké asociace pro úzkost a depresi, vyučujícím a soukromým psychoterapeutem se zaměřením na kognitivně-behaviorální terapii. Spolu s Winstonovou vydal také knihu s titulem: Co musí každý terapeut vědět o úzkostných poruchách.

Po přečtení knížky obou autorů jsem vnímala, že má přinést především uklidnění lidem, které trápí opakující se vtíravé myšlenky, jež ovšem nesouvisejí se závažnými psychickými poruchami. Není tedy určena lidem s obsedantně-kompulzivní poruchou (vtíravé myšlenky a nutkavé chování), ani lidem, které trápí myšlenky na sebepoškozování či sebevraždu, ani lidem, který řeší skutečný problém spojený např. s pedofilií apod. Je určena lidem, kteří na základě opakujících se nepříjemných myšlenek pochybují o svém charakteru, ačkoliv nic nenasvědčuje tomu, že by pro to měli skutečný důvod. Autoři vysvětlují, proč u vtíravých myšlenek nefungují "osvědčené postupy", které terapeuti často doporučují svým klientům a proč jsou myšlenky tím neodbytnější, čím více se jich dotyčná osoba snaží zbavit. Přinášejí uklidnění, že vtíravé myšlenky napadají skoro každého člověka a že existuje způsob, jak je oslabit.

K vysvětlení používají autoři řadu příkladů a také jakýchsi fiktivních "vnitřních rozhovorů", které probíhají v mysli člověka. Při nich se ke slovu dostává "hlas plný obav", "falešná útěcha" a následně (v ideálním případě) i "moudrá mysl". Ač jsem se já osobně právě v těchto "vnitřních debatách" místy ztrácela, v podstatě dobře vysvětlují vnitřní rozpory a to, jak je náš postoj k nepříjemným myšlenkám proměnlivý, co nefunguje a jakého cíle (nadhledu) potřebujeme dosáhnout při zvládání našich obav. Setkáme se zde s pojmem "lepivost mysli" a vysvětlením, kdy nás vtíravé myšlenky napadají nejčastěji a proč tomu tak je, i s vysvětlením, jak vznikají a jak se upevňují určité dráhy v mozku a jak je možné je ovlivnit.

Čtenář pozná různé druhy vtíravých myšlenek, mýty a fakta týkající se toho, co jednotlivé myšlenky znamenají (přičemž o některých z nich by hlavně dynamicky orientovaní psychologové vedli diskuze). Některá tvrzení a ujištění zde autoři vytrvale opakují a trochu reklamně slibují vyřešení problému, což mně osobně připadalo místy zbytečné (viz např. "mnoho lidí si ověřilo úžasnou účinnost této metody"). Je zde ale srozumitelně popsán vznik úzkosti v souvislosti s myšlenkou, fungování amygdaly, jakožto spouštěče poplachu a najdeme zde také vysvětlení, proč nefungují často používané copingové strategie. Od 7. kapitoly autoři začínají objasňovat, co může člověku při zvládání vtíravých myšlenek pomoci a proč je hlavními kroky jejich rozpoznání a akceptace (přijetí). Teorii autoři ilustrují řadou příkladů ze života a dodávají čtenářům odvahu, aby se postavili svým obavám a strachu čelem. Upozorňují na to, že se vtíravé myšlenky budou vracet, ale ujišťují zároveň o tom, že je možné natrénovat jejich zvládání.

V závěru knížky vysvětlují rozdíl mezi nechtěnými myšlenkami, které může jedinec zkoušet zvládnout sám a těmi, s nimiž by měl vyhledat odborníka, což považuji za obzvláště přínosné. Příjemným zakončením je také příloha s Receptem na nechtěné vtíravé myšlenky, aneb odlehčeně napsaný návod na to, jak zařídit, aby se nějaká nechtěná myšlenka usadila v naší mysli. Pozorný čtenář si zde krásně zrekapituluje všechno, co by neměl dělat (a pozná to, co je pro něj typické). Kromě zahraniční literatury jsou na konci knihy uvedeny i odkazy na české zdroje a kontakty na vybrané linky důvěry či krizová centra, což je pro české čtenáře rovněž užitečné. Doporučuji ji k přečtení především všem, koho vtíravé myšlenky trápí, jejich partnerům či rodičům, ale také studentům psychologie, psychologům, terapeutům či koučům, kteří se zabývají lidskou úzkostí a obavami. Ačkoliv se některé myšlenky v knížce opakují a psychologům budou mnohé informace i terapeutické postupy známé, je zde řada výborných tipů pro laiky na to, jak nepříjemné myšlenky zvládat, jaký k nim zaujmout vnitřní postoj a také vysvětlení, jak vzniká úzkost, jak se určitá reakce v mozku upevňuje i jak ji narušit a změnit. Jelikož se oba autoři právě na to zaměřují ve své praxi, mají čtenářům určitě co sdělit.

Dle knihy Brouci v hlavě trpí nechtěnými vtíravými myšlenkami v určitém životním období až 6 milionů Američanů.

Pokud se tedy i vám někdy honí hlavou něco, na co si nepřejete myslet, nejste v tom sami! A navíc...

,,Nejste tím, co se vám honí hlavou!"

/

Brouci v hlavě je kniha, která edukuje, boří mýty, ale hlavně...pomáhá! A to lidem po celém světě!

/

Autorská dvojce, dvojce zkušených odborníků - Sally M. Winston a Martin N. Seif, napsala knihu, která stojí na základech kognitivně-behaviorální terapie.

Ač se z předchozí věty může zdát, že je kniha Brouci v hlavě nějaká velice odborná publikace, kdy po jejím přečtení budete ještě zmatenější než předním...

Můžu vás ubezpečit, že ,,Brouci" jsou přesný opak.

/

Já jsem z knihy nadšená!

Autoři k vám přistupují velice lidsky a přátelsky. Vše je v knize skvěle vysvětleno, často pomocí trefných přirovnání/metafor. A i když má kniha pouhopouhých 215 stran téma, jímž se zaobíra je v ní skvěle zpracováno!

Navíc (a což je to nejdůležitější) vám prozradí, jak s otravnými ,,brouky v hlavě" jednou pro vždy zatočit!

5/5 - nejlépe zpracovaná naučná psychologická kniha, se kterou jsem se kdy setkala

Každý z nás se čas od času setká s nějakou bizarní, nechutnou nebo děsivou myšlenkou. Někdy se může stát, že nás tato myšlenka natolik vyděsí nebo znechutí, že jí nelze vyhnat z hlavy, má tendenci se stále vracet a znepříjemňovat nám život.

Kniha Brouci v hlavě, pocházející z dílny Sally M. Winston a Martina N. Seifa, dvou psychologů ze Spojených států amerických, je kognitivně-behaviorální příručkou pro zvládání těchto nepříjemných a znepokojujících myšlenek. Oba autoři se ve své dlouholeté praxi zaměřují na léčbu úzkostných poruch. Sally M. Winston je také zakladatelkou Institutu pro úzkostné a stresové poruchy v Marylandu a Martin N. Seif založil Americkou asociaci pro úzkost a depresi. Oba autoři se také již desítky let zabývají vzděláváním terapeutů.

Již v úvodu knihy autoři oceňují čtenáře za jeho rozhodnutí zbavit se úzkostných myšlenek a popisují, jak k tomu tuto knihu nejlépe využít. Upozorňují, že vtíravé myšlenky napadají téměř každého člověka a nedělá to z nás špatné a zlé lidi. Autoři se zde svěřují s vlastními vtíravými myšlenkami, se kterými se potýkali, právě při tvorbě této knihy.

Text je rozdělen do 10 kapitol. V první kapitole se dozvídáme, co to jsou vtíravé myšlenky. Autoři je prezentují jako vnitřní rozhovor mezi hlasem plným obav a naší snahou o útěchu, která je ale často falešná a v boji proti obavám nepomáhá. Narazíme zde i na zajímavá cvičení, která pomohou lépe porozumět a identifikovat vtíravé myšlenky.

Následující kapitola předkládá pestrý výčet druhů vtíravých myšlenek, včetně ukázek z terapeutické praxe. Třetí kapitola vyvrací 9 nejčastějších mýtů týkajících se vtíravých myšlenek a našeho myšlení obecně. Následují odpovědi na nejčastěji kladené otázky klientů v praxi.

Pátá kapitola se velmi přehledně a srozumitelně věnuje tomu, jak a proč náš mozek vytváří nechtěné myšlenky. Popisuje fyziologii stresové reakce, která nás chrání před nebezpečím ve vnějším světě, a jak se náš mozek někdy naučí bát situací, které objektivně ohrožující nejsou.

Autoři dále představují výčet metod, které v boji proti vtíravým myšlenkám nefungují a vysvětlují, proč nefungují. Na tuto kapitolu navazuje 6 základních kroků pro zvládání nepříjemných myšlenek a další podpůrné tipy.

Předposlední kapitola vysvětluje, jak probíhá proces zotavení a v poslední kapitole autoři radí, kdy je vhodné vyhledat odbornou pomoc.

Samotný text končí na straně 195 a pokračuje poděkováním, receptem na vtíravé myšlenky (co nedělat), použitou literaturou a užitečným seznamem krizových telefonických kontaktů.

Kniha je čtivá a velmi srozumitelná, vhodná pro nejširší okruh čtenářů.

Věřím, že může být přínosem i pro odbornou veřejnost, především pro psychology a psychoterapeuty zabývající se úzkostnou problematikou.