Když se řekne narcistní matka, většina z nás si představí ženu, která se věnuje své kráse a nepečuje o své děti nebo o ně pečuje tak, že je tlačí je do výkonu. Narcistní matka však nemusí mít vůbec poruchu osobnosti, kniha je o jakékoli matce, která upřednostňuje své potřeby před potřebami svého dítěte. Narcistních matek je dle autorky několik typů: závislá matka, emočně nenaplněná, matka s psychosomatickými projevy, výkonná matka, extravagantní matka či krutá matka.

Všechny matky však spojují vlastnosti jako povrchnost, nedostatek empatie a skutečného zájmu o druhé a strhávání pozornosti na sebe.

Autorka, která sama prošla výchovou narcistní matkou a pracuje dlouhá léta jako psychoterapeutka. Díky svých zkušenostem se zaměřila ve své práci na klientky narcistních matek, kterým mohla předávat nejen své zkušenosti, ale i jasný recept, jak se vnitřně od takové matky osvobodit.

Narcistní matka se totiž dcerám dostane pod kůži. Její výchova ovlivní zejména u dcer celý jejich život. Narcistní matka reaguje negativně ve výchově mnohem více na svou dceru než na syna, a to z důvodu, že se svou dcerou vnitřně i navenek soupeří. Vnímá jí jako svou konkurenci. Se svou dcerou soupeří zejména v oblastech, kde se cítí oslabená.

Dcery narcistních matek se následkem výchovy bojí ve svých osobních vztazích ignorace nebo pohlcení. Narcistní matky je ve výchově zpochybňují a vyvolávají v nich pocit, že nejsou dost dobré. Dcery zažívají opakovaně pocit, že láska od jejich matky je podmínečná. V pracovní oblasti jsou pak v dospělosti buď sebesabotující nebo nadměrně výkonné.

Jak se osvobodit od matky, která vyvolala pocit, že je pro dceru nejdůležitější a nejlepší, ale přitom skrytě preferovala své vlastní potřeby? Autorka na konci knihy píše „recept“a postup, který osvobodí dceru od neustálého snažení se matce zavděčit.

Knihu přečetlo několik mých klientek a byly nadšené. Kniha jim pomohla si uvědomit, že oni nejsou ty špatné! Cítily se podpořené a díky terapii a knize si pomalu přiznávají, že to, co jim matka nedala již nikdy nemohou dostat. Díky toho se osvobozují od starých vzorců chování i v jejich ostatních blízkých vztazích.

Díváte se na sebe do zrcadla a přemýšlíte, co se to děje? Pronásledují vás negativní pocity a sebetrýznivé myšlenky? A v hlavě vám při každém neúspěchu anebo už jen ze zvyku zní: „Nikdy nebudeš dost dobrá. Nikdo tě nemá rád.“ Jenže ve skutečnosti jsou jen myšlenkami. Myšlenkami, které neodrážejí realitu, ale možná ji spíš spoluutvářejí. A ty myšlenky se vám do hlavy nějak dostaly. Jak? Jeden z pohledů nabízí psycholožka Karyl McBride ve své knize Budu vůbec někdy dost dobrá?

Autorka s dlouholetou psychologickou praxí přináší nový pohled na trápení, které zná mnoho žen. Ve své praxi i díky svým prožitkům si povšimla, že její klientky spojuje jedna věc. Jejich matka, nebo spíš anti-matka. Proto je tato kniha určena dcerám matek, které se chovaly extrémně sobecky a soustředily se jen a jen na sebe. Nabízí jim pomocnou ruku, aby překonaly to, co se jim dělo, a dokázaly změnit svůj život. Karyl McBride pomáhá odhalit, které vzorce si mohou ženy odnášet ze svých rodin a jak si mohou vytvořit vlastní program, který je přivede k zotavení se ze zranění z osobní historie.

Některé matky totiž trpí narcistickou poruchou osobnosti. Neumí se do svých dcer vcítit, svět se točí jenom kolem jejich potřeb. Narcistické matky své dcery učí, že láska není bezpodmínečná, že ji dostanou pouze tehdy, když se chovají tak, jak se od nich očekává. Jako dospělé pak mají tyto dcery problém s překonáním pocitů nedostatečnosti, zklamání, emoční prázdnoty a smutku. Tyto ženy nedostaly potvrzení sebe samé, nevybudovaly si zdravé sebevědomí. Cítí prázdnotu, zmatek a spoustu dalších negativních pocitů. Utíkají se pak schovat do nezdravých romantických vztahů, mívají sklon k perfekcionismu a neadekvátní sebekritice. Často také sabotují samy sebe. Důsledkem takové výchovy totiž je, že si dcera narcistické matky začne už od mala říkat, že není dost dobrá, že si jí ostatní cení jen proto to, co pro ně dělá a jak jim může posloužit, nikoliv proto, jaká je. Nikdo ji nemůže milovat. Nikdo jí nepředal pozitivní poselství o její svébytné hodnotě.

Autorka velmi citlivě – i vzhledem k vlastní životní zkušenosti – rozebírá dopady života s narcistickou matkou. Knihu dělí do tří částí, kde čtenářky mohou získat náhled na své chování, pochopit i své matky a nalézt cestu k uzdravení. Čtenářky si mohou na příbězích a přehledech také ověřit, zda doopravdy žily s narcistickou matkou a jak je to samé mohlo ovlivnit v jejich životech. Sympatická je také důvěra autorky v uzdravení těchto žen, která čiší ze všech kapitol. Karyl McBride své čtenářky neustále povzbuzuje k tomu, aby převzaly kontrolu nad svým životem, nalezly své ztracené sebevědomí a ve vztahu vůči matce se vymezily a nastavily si zdravé a jasné hranice.

Kniha Budu vůbec někdy dost dobrá? rozhodně nepůsobí jako kritika narcistických matek. I ony mají svá trápení. Často se tento vzor chování přenáší z generace na generaci a mívá na rodiny silně negativní vliv. Autorka proto učinila svým způsobem průlom. Málokdy se mluví přímo o určité poruše osobnosti a jejím vlivu na děti. V tomto je příručka ojedinělá a pro odborníky z oblasti psychologie zajímavá. Pro čtenářky, které se s narcistickou matkou potýkají, může čtení knihy posloužit jako bolestná zkušenost otevírající oči. Ta však může také pomoci i k pozitivní změně.

Tak či tak, kniha se velmi dobře čte. Kapitoly jsou přehledně dělené, důležité informace jsou zdůrazněné. Autorka také svá stanoviska a postoje ilustruje na příbězích a citacích různých žen. Snaží se pojmout celou problematiku a vnáší do ní zajímavé postřehy a názory. Na druhou stranu jsou některé kapitoly povrchní a trochu plytké, spíše slouží jako poznání, než jako rozřešení. Ostatně jako vždy, jen čtením knihy se život ženy vyrůstající s matkou s narcistickou poruchou osobnosti nespraví.

Je to zkrátka taková naděje pro ženy, které se narodily matkám sebestředným, nepřejícím, pozorností neukojeným, žárlivým či soupeřivým. Matkám, které své dcery nemilovaly tak jak by měly a nestaraly se o jejich potřeby, protože byly příliš zahleděné do sebe a svých problémů. Samozřejmě v patologických mezích. V knize je totiž poslední část věnována právě ozdravnému procesu. Možná bych doporučila začíst se nejprve právě do ní a teprve až potom si pomalu začít pročítat první kapitoly.

Touto knihou totiž mohou ženy s pošramoceným sebevědomím částečně zahojit své pocity, nebo je naopak výrazně rozjitřit. Myslím si proto, že kniha může působit i jako katalyzátor silné proměny. Tu bych však doporučovala zažít ve spolupráci se zkušeným průvodcem – psychoterapeutem. Proměnit sama sebe a oprostit se od následků výchovy narcistické matky totiž trvá a rozhodně je to cesta porostlá trním. Na druhou stranu, pokud jí tyto ženy projdou, mohou zahojit své pocity nemilovanosti a nedostatečné hodnoty. Mohou dát samy sobě to, co tolik potřebovaly od svých matek v dětství. Mohou získat duševní klid, obnovit vztah k sobě, zažít pocit naplnění a okusit chuť svobody.

Knihu bych proto doporučila především odborníkům v oblasti psychologie, manželským a rodinným poradcům a psychoterapeutům. Může totiž posloužit jako kvalitní studnice informací a vodítek, jak svým klientkám, zažívajícím negativní pocity a pochyby o sobě samé, pomoci.