Terapeutka Susan Forwardová a scenárista Craig Buck v nové knize nakladatelství Portál rozebírají, jak velký vliv mají peníze na vztahy s našimi bližními. Za obtížné považují zejména sladit normy vzniklé v pradávné minulosti s nároky moderní doby.

Cena lásky. Spojení, které může vyvolávat odlišné asociace. Někteří můžou uvažovat nad tím, nakolik jde při sexu o obchod, a to dokonce i ve fungujícím a láskyplném manželství. Podle sexuoložky a psycholožky Laury Janáčkové přes osmdesát procent manželek sexem odměňuje svoje muže za vykonané domácí práce a pro deset procent je motivací nějaký hmotný dárek. Alespoň tak interpretuje výsledky výzkumu, o němž psala v roce 2015 v časopise Reflex ve svém textu výmluvně nazvaném Peníze, sex a výměnný obchod.

Případně můžeme zkoumat speciální pole prostituce, na němž se emoce a finance proplétají ještě specifičtějším způsobem. Onen obchodní aspekt je v tomto případě ještě zdůrazněn a zviditelněn, například už tím, že daná sexuální pracovnice zpravidla při prvním příchodu klienta nejprve v roli obchodnice vyjednává pravidla a podmínky a přijímá platbu (zvanou ovšem spíše „odměna“ či třeba „otrocká daň“), aby se až následně mohla proměnit v milenku či třeba dominu. To, že se tímto způsobem vydělávání peněz zabývají i finanční portály jako Peníze.cz, ovšem neznamená, že by mezi zúčastněnými nemohly vznikat hluboké a vřelé citové vazby.

Kniha Cena lásky. Peníze a manipulace, kterou právě vydalo nakladatelství Portál, přistupuje k dané problematice jinak. Zaměřuje se na roli peněz v disfunkčních či narušených vztazích, a sice těch dlouhodobých a vesměs zákonných. Pojednává tedy v rámci manželských svazků například o sabotování vlastního úspěchu, o zadluženosti, o nutkavém chování, například hráčství a posedlosti nakupováním. Nebo o situaci, kdy jeden partner nevědomě podporuje druhého, finančně nezodpovědného: oba v duchu Erica Berneho s jistým uspokojením a emočními zisky (jako je povznášející pocit sebeobětování) hrají svoje „role“, ale dlouhodobě je celá hra pro oba zhoubná.

Autory jsou scenárista a producent Craig Buck a terapeutka Susan Forwardová, jíž už česky vyšlo několik publikací jako Citové vydírání (Motto, 1999) nebo Když je váš miláček lhář (Motto, 2000). Možná nejúspěšnější z nich byla, soudě podle ohlasů, kniha Když nám rodiče ničí život (Motto, 2008), kterou rovněž sepsala tato dvojice společně. A rovněž v nejnovějším textu hledají autoři kořeny současných problémů v dětství a v chybné výchově.

Klienty a čtenáře trpící finančně-vztahovými problémy tedy nabádají k pátrání, jak se s penězi nakládalo v jejich původní rodině, jak to ovlivňovalo jejich rodinný systém a jaké škodlivé vzorce si z toho přenášejí i do vlastních partnerství. A radí sestavit si za účelem tohoto sebezkoumání vlastní „peněžní životopis“.

Jejich snad až příliš obecné premisy znějí: Pokud si myslíte, že si nezasloužíte peníze, máte pravděpodobně také pocit, že si nezasloužíte lásku. Jste-li skoupí na peníze, jste zřejmě skoupí i na projevy lásky. A chaotický vztah k penězům avizuje i chaotické milostné vztahy.

Jak zatočit s předsudky

V mnoha kapitolách přitom o peníze v první řadě nejde, slouží totiž jen jak náhražka emocí, které si netroufáme přijmout a vyjádřit. Autoři mnoho neteoretizují, ale místo toho vypráví konkrétní příběhy klientů, na kterých ozřejmují fungující psychologické mechanismy a možné scénáře, jak se daný pošramocený vztah může – i pod vlivem jejich terapeutických zásahů – vyvíjet.

Respektive ukazují, kdy je případně ještě možné vztah zachránit, a kdy je lepší jej ukončit. A jak se poté bránit falešným výčitkám a idealizaci. Kdykoli si kupříkladu žena jistého muže, který se patologicky zadlužoval, začala po rozchodu jejich děsivou minulost příliš malovat na růžovo, šla si realitu připomenout. Totiž probírala se velkou krabicí nekrytých šeků, které on nezodpovědně vystavoval na samé nesmysly.

Primárně o finanční nerovnosti pojednává hlavně kapitola řešící situaci, kdy partnerka vydělává více než partner. V jednom příběhu terapeutka pomáhá uvědomit si bohaté a úspěšné Nancy, proč před známými z vyšší společnosti ztrapňuje svého partnera Boba, který má naplňující a pro místní komunitu smysluplnou práci, ale nižší plat než ona.

„Navzdory skutečnosti, že Nancy byla ve své profesi úspěšná, navzdory tomu, že Bob byl milující muž oddaný své práci z důvodů, které by mnozí považovali za důležitější, než jsou peníze, se Nancy cítila Bobovým zaměstnáním omezovaná. Bez ohledu na to, jak moc se snažila samu sebe přesvědčit o opaku, nedokázala setřást hluboko pohřbené přesvědčení, že Bobův nezájem o vyšší příjem vypovídá o její neschopnosti být přitažlivá pro úspěšného muže,“ píše autorka.

Forwardová tedy tuto klientku vede k tomu, aby dokázala lépe rozlišit, jaká jsou její zjevná přesvědčení („Nezáleží na tom, kolik muž vydělává, dokud přispívá v rámci svých možností“) a jaká ta skrytá („Bob by měl přispívat stejně jako já“). Jak terapeutka konstatuje, ona skrytá přesvědčení byla spíše tradiční, často odsuzující a někdy založená spíš na stereotypech než na faktech.

Její zjevná přesvědčení byla víc v souladu se současnými postoji, odrážely se v nich novější, osvícenější, empatičtější sociální trendy v naší společnosti, podle nichž by člověk měl být hodnocen podle toho, kým je, ne podle toho, kolik vydělává. I když staré naprogramování vyhasíná velmi obtížně, autorka Nancy úspěšně učí, že kdykoli se cítí trapně, je třeba, „aby si připomněla, že její pocity trapnosti pocházejí ze starých přesvědčení, která poškozují její vztah“.

Ve společnosti se tedy začala více ovládat a přestala dělat partnerovi samozvanou „tiskovou mluvčí“. Navíc začala jednou týdně docházet do školy, v níž její Bob pracoval, a sledovala jej při práci, což v ní posílilo uznání společenské hodnoty jeho zaměstnání. Bylo jí jasné, že ho děti respektují, a jeho schopnost motivovat je k nejlepším výkonům na ni zapůsobila.

„S tím, jak se měnil její názor, se měnil i způsob, jak se stavěla k postojům ostatních. Když Nancy provedla tyto změny, Bob si postupně začal být čím dál jistější tím, jak o něm jeho partnerka smýšlí. To mu umožnilo přijímat od ní dárky – třeba smoking nebo příležitostně drahou večeři – bez pocitu, že mu dává najevo, jak je neschopný. S tím, jak Nancy přestávala mít nepříjemné pocity z jeho práce, byli oba méně defenzivní v otázce peněz a mnohem méně často se hádali,“ uvádí Forwardová.

Jiný příběh z téže kapitoly ale happyendem neskončil. Dobře vydělávající žena se natolik bojí přehnaných partnerových reakcí, že každou svoji větu napřed kontroluje, jestli neobsahuje nějakou skrytou narážku na jeho nižší příjem. Partner byl ale schopný hledat a nacházet útok skoro v každém jejím vyjádření, a když nereagoval na její výzvy, aby začal pracovat na nízkém sebevědomí a přecitlivělosti, rozešla se s ním.

Pod vlivem evoluční biologie

Kniha pojednává o specifickém typu lidí z určité společenské vrstvy a s konkrétními problémy, a pokud se setká s podobně situovanými (a stejnými strastmi zatíženými) čtenáři, mohou v ní zřejmě najít jistá vodítka k řešení svých dilemat. Některá témata, o kterých píše, mají ale hlubší pozadí, než autoři připouštějí.

Jak vysvětluje například Matt Ridley ve slavné knize Červená královna: Sexualita a vývoj lidské přirozenosti, ženám při výběru partnera obecně záleží právě na bohatství a společenském postavení spojeném ve velké míře s jeho majetkem. A co může znít překvapivě, ženy s nadprůměrnými příjmy věnují finančním poměrům potenciálních manželů větší pozornost než jiné ženy. Nebo jinak řečeno: významné ženy touží po ještě významnějších mužích (Janáčková lapidárně říká, že peníze a sex jsou pro ženu tím největším afrodiziakem).

Taková jsou podle Ridleyho pravidla evoluční biologie, která samozřejmě nepasují na každého, ale na většinu – možná jen prozatím – ano. Přízemnímu pohledu Janáčkové a Ridleyho věřit můžeme či nemusíme. A hledat se dají i méně vyhrocená vysvětlení. Například že pomocí s úklidem muž vytvoří příjemnější prostředí a ženě ušetří čas, který pak může trávit jinými aktivitami (nebo že úsilí, které věnuje společné domácnosti, může žena vnímat jako vyjádření jeho lásky).

Každopádně by nás ale oběma badateli zmiňované údaje měly trochu varovat před optimismem, až idealismem recenzované knihy. Finančně zajištěná a úspěšná žena si totiž může tisíckrát opakovat: „Cítím se trapně jen proto, že se stará přesvědčení snaží podkopat moji lásku a důvěru k chudému partnerovi bez kariéry“, aby nad nimi zvítězila. Ale i když nám to může být srdečně líto, statistiky úplně nemluví ve prospěch takového scénáře.

Jelikož ona přesvědčení vycházejí z naší pradávné evoluční minulosti sahající miliony let nazpět, je s jejich mohutnou silou nutno počítat a nelze tvrdit, že jde jen o přežitky, které vykoření sociální trendy několika desítek let.