Klientky, kterým jsem knihu v mé terapeutické poradně doporučila o ní hovoří jako o Bibli. Matky budete do konce života a kniha vás připravuje na všechny fáze, které vás mohou jako matku svého dítěte potkat. Mně osobně zaujala hned jedna z prvních vět autorky, která je sama matkou, že mateřství v nás ženách objeví odpad i bohatství. Naše děti jsou pro nás ženy tím největším zrcadlem. Odrazí všechny naše zranění a neléčené rány z dětství a nejvíce prozradí, jak to máme s péčí o sebe a o druhé. Každé naše dítě bude zkoušet naše hranice a schopnost je ve vztazích zdravě nastavovat.

Autorka knihy pracuje jako hlubinná psycholožka a terapeutka v USA. Jako hlubinná psycholožka pracuje s klienty v jungovském duchu a ve stejném stylu pracovala i na své knize. Kniha je plná pohádek, kde skrze jejich symboliku přibližuje ženám různé fáze mateřství, jak jim porozumět a jak se s nimi vyrovnat.

V první části knihy se autorka Lisa věnuje ztrátě svobody a kontroly sebe samé, ve druhé se setkáváme se svým stínem jako matky a ve třetí části se zaměřuje na kreativitu a autoritu.

Kniha není pouhou suchou teorií, je protknuta mnoha příběhy žen-matek, na kterých autorka ukazuje, jak se s problémy nebo pocity v mateřství vyrovnávaly. Navíc v knize vzpomíná na známé filmy nebo knihy, jako třeba na film Černou Labuť, u které poukazuje na problém matky se odpoutat od dcery. Přílišná ochrana a upoutání se na dítě vede ke stagnaci matky i dítěte. Matce připoutání se přináší výhody, kdy si přijde potřebná, důležitá a milovaná. Pokud se však včas neodpoutá a nevede dítě k samostatnosti, ustrne ve vývoji. Přestane postupně vnímat i své potřeby a soustředí se jen na dítě. Dítě se jako nesamostatné a závislé začne cítit neschopné a vnitřně osamělé. V pubertě nebo i dříve se pak mohou u dítěte objevit psychické potíže nebo silný vzdor vůči matce, protože se potřebuje vnitřně odpoutat. Takováto neodpoutanost a hyperprotektivita může vést později u dítěte i ke vzniku drogové či alkoholové závislosti. Jedním z příběhů byl právě příběh matky, která se s dospělou dcerou točila v kruhu její závislosti, kdy si dcera vždy přišla o pomoc, když neměla peníze či ztratila práci důsledkem své alkoholové závislosti. Lisa jako terapeutka matky s ní začala hovořit o tom, co by si ona sama přála a několik sezení matka nedokázala oddělit svá přání od dceřiných. Hovořila o tom, jak by si přála, aby dcera měla práci a jak jí trápí její závislost. Až ke konci terapie si uvědomila, že musí začít žít i svůj život a vytvořit dceři jen takové podpůrné prostředí, které ji znovu nezneschopní a matku nestáhne znovu do společné pasti.

Kniha je čtivá a doporučuji ji všem matkám, zejména těm, které pochybují o síle svého mateřství. Kniha povzbudí i v tom, že není lehké své dítě vždy jen milovat a prožívat k němu jen libé pocity. Podpoří matky, že je důležité myslet i na sebe a zdravě podpořit i v rámci mateřství své vlastní potřeby.

„Rostoucí děti nedělají pokaždé jen to, co chcete vy. Často vás zklamou, lezou vám na nervy a otravují vás. Stále je milovat, přestože je občas někdy nenávidíte – a tudíž někdy nenávidíte samu sebe –, to je vskutku obdivuhodný úspěch.“ (Marchiano, 2023, str. 155)

Publikace o 240 stranách je prvotinou americké jungovské analytičky. Prostřednictvím příběhů a pohádek skýtajících hromadu symbolů nás autorka provede mateřstvím od počátku až do konce. V první části (Ve studni) se seznamujeme se ztrátami svobody, kontroly i sebe. V části druhé (Na dně) se setkáváme s tmou, oceňujeme tmu a potýkáme se s vtělením tmy. Ve třetí části (Vynořování) jsme na cestě k dosažení transcendence, uplatnění tvořivosti a uplatnění autority. Na konci každé z kapitol se zamýšlíme nad předloženými otázkami.

Autorka laskavým způsobem otevírá tabuizovaná témata jako emoční zátěž při nechtěném těhotenství, agrese vůči vlastnímu dítěti, nebo třeba přiznání si, že v roli matky nelze být dokonalá, a to celé společnosti navzdory.

Není to lehké čtení, ale o to více člověku dá. Původně jsem knihu chtěla mít za dva dny z krku, ovšem tíhu témat jsem musela nechat působit a ze dvou dnů byl rázem týden.

Při čtení jsem zažívala velice intenzivní až numinózní emoční prožitky. Konfrontace s mateřskými aspekty a archetypy působila do jisté míry až terapeuticky. Toto působení jsem pociťovala na hluboké úrovni duše – nahlížela jsem na něj prostřednictvím snů, které byly po celý týden četby opravdu intenzivní, barevné a bohaté.

Hlubinná psychologie dokáže člověka rozebrat až do subatomárních částic – této knížečce se to tedy povedlo bravurně. A jsem za to opravdu ráda. Velmi jsem se posunula a pochopila ohromnou spoustu věcí. Během čtení jsem zažila přijetí svých předků, kosmu i sebe samotné.

Nemusíte zoufat, pokud o Jungovi a jeho učení nic nevíte. Vše je důkladně rozepsáno a vysvětleno. Také nevadí, že nemáte děti – v textu si najde své naprosto každý. Zmíněné pohádky i příběhy z praxe pomohou v sebepoznání a odkryjí mnoho z nás samotných. Nádherná obálka už je jen třešničkou na pomyslném dortu. Tohle se Portálu opravdu povedlo.

„Nemáte-li děti, pak největší výhodou musí být, že si dál můžete myslet, že jste hodný a milý člověk; jakmile totiž máte děti, uvědomíte si, jak začínají války.“ (Fay Weldon)

Nedávno jsem se vydala na cestu mateřství, a proto jsem bez váhání sáhla po knize Cesta matky od Lisy Marchiano. Těžko se mi v tomto období mohlo do rukou dostat lepší knihy (samozřejmě mimo učených textů o tom, jak zatočit s dětskými prdíky). Kniha pro mě byla citlivým a laskavým průvodcem, který se mě hluboce dotkl a k jehož moudrosti se budu opakovaně vracet.

Autorkou je americká jungiánská terapeutka, psycholožka a sociální pracovnice Lisa Marchiano. Vedle pracovních rolí je také matkou dvou dětí a tuto knihu nazývá svým třetím dítětem. Zde jen podotknu, v anglickém originále se kniha nazývá „Motherhood: Facing and Finding Yourself“ (doslova „Mateřství: Postavit se k sobě čelem a nalezení sebe sama“), což se mi líbí ještě více než český název Cesta matky. Musím ale uznat, že doslovný a přitom hezký překlad do češtiny bych těžko hledala.

V této knize autorka posbírala pohádky z různých zemí světa, z nichž většina mi byla neznámá, a na jejich příbězích a metaforách poukazuje na mateřství jako na iniciační cestu do hloubi nevědomí – a zpět. K dokreslení popisuje také vlastní situace s dětmi, příběhy známých lidí, filmových postav i autorčiných klientek v terapeutické praxi.

Kniha má 239 stran a je rozdělena do 3 částí: I. Ve studni. II. Na dně. III. Vynořování. Každá z těchto 3 částí je pak rozdělena do 3 kapitol, celkem má kniha tedy 9 kapitol: 1. Ztráta svobody, 2. Ztráta kontroly, 3. Ztráta sebe, 4. Setkání s tmou, 5. Ocenění tmy, 6. Vtělení tmy, 7. Dosažení transcendence, 8. Uplatnění tvořivosti, 9. Uplatnění autority.

Každá kapitola je uvedena citátem, většinou od Carla Gustava Junga a na konci každé kapitoly najde čtenářka otázky k reflektování, které vycházejí z popsaných pohádek a vztahují se k mateřství a situacím s dětmi.

Jak jsem napsala výše, kniha je plná moudrých a hlubokých myšlenek, ke kterým stojí za to se opakovaně vracet. Nejvíce si vážím osobního sdílení autorky především o setkání s vlastním stínem – neboli dle Junga části sebe (například nějaké vlastnosti), která je zcela odmítnuta, vytěsněna a odsunuta do nevědomí. Díky střídání pohádek i příběhů reálných či fiktivních žen mě kniha stále bavila. Autorčin styl psaní je velmi čtivý a lákal mě k dalšímu a dalšímu čtení. Důkazem čtivosti knihy je fakt, že jsem ji celou přečetla během šestinedělí. V textu se navíc autorka odkazuje na další zdroje shrnuté na konci knihy v seznamu literatury, což vždy oceňuji.

Mám však také pár drobností, které bych vytkla. První se týká přehlednosti citací. Citované pasáže nejsou označeny kurzívou či uvozovkami, vždy je jen na konci odstavce číslo zdroje, není ale jasné, kde citace začíná. Jednou jsem četla text v ich-formě, myslela si, že jde o sdílení autorky a až díky odkazu na zdroj na konci 3. odstavce mi po chvíli přemýšlení došlo, že v těchto 3 odstavcích cituje někoho jiného. Druhou věcí je drobný detail: většina pohádek je uvedena nadpisem s názvem pohádky, několik ale tento nadpis postrádá. Uvítala bych větší jednotnost.

Celkově ale pozitiva jednoznačně převažují. Knihu upřímně doporučuji všem mámám, respektive těm, které mají odvahu se vědomě podívat dovnitř sebe. Z knihy mohou čerpat i tátové, kteří chtějí své partnerky i svou případnou cestu „na dno studny“ lépe pochopit. V neposlední řadě může obohatit psychology a psychoterapeuty pracujícími se ženami – matkami.

Poslední poznámka pro upřesnění. Kniha se čte snadno, rozhodně ale nejde o jednoduché čtivo. Naopak, myšlenky v knize jsou mnohdy znepokojující. Zejména mám na mysli ztrátu iluze, že jsem dobrý člověk/dobrá máma po setkání s vlastním stínem při situaci, kdy se vůči dětem chováme zle. Také uvědomění si své blížící se smrtí při sledování dětí, jak rychle rostou a nakonec opouští domov… Jako máma novorozence jsem si tato témata ani neuvědomila, jistě ale budou aktuální dříve, než se naděju. A ne, netěším se na ně. Na druhou stranu, jak píše Jung, „Jak mohu být podstatný, když nevrhám stín? Jestliže mám být celistvý, musím mít i temnou stránku.“ Slovy autorky, setkání se stínem vede k větší autenticitě, celistvosti a živosti. A to jsou kvality, díky nimž lze prožít naplněný a smysluplný život.