Mnozí dříve narození zájemci o psychologii si jistě pamatují, jak velký rozruch u nich vyvolala v r. 1970 u nás vydaná kniha Jak si lidé hrají od amerického sociálního psychiatra Erica Berne´ho. Náklad dvaceti tisíc výtisků byl rychle rozebrán a byl to jakýsi záblesk tušeného poznání v tehdejší rozplizlé atmosféře ideologické šedi, která zasahovala i psychologii. Kniha, kterou recenzujeme je pokračováním díla tohoto, dnes již nežijícího, zakladatele psychoterapeutického směru tzv. transakční analýzy. Co je ta populární transakční analýza jako teoretický podklad její praxe a podle jakých principů funguje, uvádí sám Berne (str. 217 a násl. předmětné knihy): „Transakční analýza se zabývá především studiem stavů ega, což jsou koherentní systém myšlení a cítění, projevující se odpovídajícími způsoby chování“ Jsou generovány relacemi mezi třemi stavy ega: l. odvozenými od osob rodičů (označované jako Rodič), 2. od objektivně hodnoceného vztahu mezi prostředím a možnostmi vlastního chování (označovaný jako Dospělý) a 3. jakéhosi „dítěte v nás“ ( „Každá osoba v sobě ukrývá malé děvčátko či chlapce, který cítí, myslí, jedná, mluví a odpovídá stejným způsobem jako daná osoba v určitém dětském věku“ (označovaná jako Dítě). Tento Rodič, Dospělý a Dítě v nás jsou jakési funkční vrstvy v psychice osobnosti. Transakční analýza pak vychází z předpokladu, že: „do vzájemné konfrontace dvou lidí se zapojuje šest stavů ega ¬ tři stavy od každé osoby“. V tomto směru se transakční analýza uplatňujezejména v psychologické problematice mezilidských vztahů a „životní scénář“ neboli „životní plán“ je „způsob strukturování času s cílem vyhnout se nudě a současně vytěžit z každé situace maximální možné uspokojení“ (str. 41). Předmětná kniha je pak podrobnou analýzou těchto tezí.
Kniha začíná obecnými úvahami o mezilidských interakcích (jak pozdravíme, co řekneme po pozdravu a co bude pravděpodobně následovat, jaké principy se v této interakci uplatňují). Pokračuje podrobným rozborem vývojového programování zmíněných složek osobnosti, „scénáři v akci“, analýzou a vyhodnocováním scénářů v klinické praxi, kritickým rozborem „vědeckých přístupů ke scénářové teorii“ a zahrnuje řadu dalších témat. Obsah je proložen četnými konkretizacemi abstraktních principů, které autor čerpal ze svých bohatých klinických zkušeností. Je to poutavě psaná kniha přinášející mnoho zajímavých a praktických postřehů.
Milan Nakonečný
Recenze zpracována pro nakladatelství Portál