Autor nebude pro české čtenáře dobře známý, v nakladatelské produkci je u nás nováčkem. Erel Shalit je psychoanalytik působící izraelském Tel Avivu. Byl a je aktivním členem programů a společností vycházejících z jungiánského přístupu. Jeho osobní stránky najdete na www.eshalit.co.il. Publikuje prezentace, přednášky a rozhovory na YouTube. Je i aktivním spisovatelem, jeho knihy byly vydány v angličtině, hebrejštině, francouzštině, švédštině, polštině, bulharštině a ruštině.

Samotnou knihu zahajuje pohádkou bratří Grimmů o délce života, na níž autor navazuje úvahami o řece života, o stadiích na cestě. Knihu doprovázejí archetypální obrazy stadií (puer, puella, hrdina). Autor poukazuje na to, že „každý, ať už chce, nebo nechce, musí tu cestu projít. Avšak neurotik je neochotný poutník… Někdy je naše štěstí i neštěstí určováno osudem, zatímco jindy si zásluhy za své úspěchy můžeme připsat sami…“ Úvahy tohoto rázu procházejí celou knihou.

V knize Cyklus života se věnuje stadiím a obdobím života; zvažuje, jaké se objevují způsoby bytí a také se zamýšlí nad patologií cesty, která se „pravděpodobně rozvine tehdy, pokud se člověk odchýlí od své cesty individuace a od smyslu svého života“. Dodává, že „patologii nacházíme rovněž tehdy, když člověk nejen pouze má problém…, ale když se problém stane kapitánem lodi, zamíří pryč od vlastní cesty člověka“.

Životem nás provází jako cestou, konkrétně řekou života. Řeku představuje jako pramen a posléze volný tok (typický pro mládí), na řeku neznající svá mezení (narcismus), zdůrazňuje význam řečiště coby hranic. A pak se řeka vlévá do moře…

Autor postupně představuje archetypální obrazy, doprovází je svými názory, cituje jiné autory, uvádí příběhy. Cituje názor, že neurotik je „tragickým člověkem“, psychotik „je bezohledně vláčen archetypovými silami a silami přírody, vodou, větrem a počasím…“ Patologie pak vychází z toho, že „člověk žije mimo svůj příběh“.

Neopomíjí sebedrobnější prvky cesty, mmj. poukazuje na klíčový význam křižovatek.

Kniha je v jungiánském duchu prodchnuta filozofickými úvahami, nejspíše si v ní nepočte čtenář, který očekává jasné a přímočaré sdělování a předávání informací. Autor nás naopak vede k přemýšlení a vlastním úvahám, nabízí svůj text jako podněty. V knize najde čtenář hojné odkazy na inspiraci a zdroje pro autora.

Příliš nedoporučuji knihu čtenářům, kteří nejsou obeznámeni se základy jungiánského přístupu.

Jiná kniha od autora v českém jazyce nebyla zatím vydána. V angličtině byly vydány tyto tituly: The Complex: Path of Transformation from Archetype to Ego, 2002; Enemy, Cripple & Beggar: Shadows in the Hero´s Path, 2008; The Hero and his Shadow: Psychopolitical Aspects of Myth and Reality in Israel, 2011; The Dream and Its Implification, 2013; Requiem: A Tale of Exile and Return, 2013; ve spolupráci s Erichem Neumannem vydali knihu Jacob & Easu: On the Collective Symbolism of the Brother Motif, 2016; s Murray Steinem Turbulent Times, Creative Minds: Erich Neumann and C. G. Jung in Relationship, 2016.

Dagmar Brejlová, psycholožka, psychoterapeutka a překladatelka

www.brejlova.cz/

Izraelský jungián Erel Shalit nabízí ve své knize netradiční pohled na vývojovou psychologii. Ontogeneze člověka podle něj probíhá formou cesty „od předurčeného osudu k individuálnímu údělu“ – cesty pro každého člověka jedinečné, avšak také s jistými opakujícími se vzorci. Být na cestě je způsob bytí člověka.

Kniha nejprve stručně objasňuje, jak se na vývoj dívají jednotlivé osobnosti hlubinně orientované psychologie. Carl Gustav Jung přišel s konceptem celoživotního vývoje již 20 let před dobře známým Eriksonovým schématem Osmi věků. Podle Junga se vývoj také realizuje prostřednictvím řešení dilemat – problémů, přičemž každé životní fázi přisuzuje některý specifický problém. Problémy zprostředkovávají kontakt s vlastním vědomím, neboť „neexistují žádné problémy bez vědomí“.

Shalit se postupně věnuje jednotlivým etapám života, které dle Jungova vzoru vymezuje jako dětství, puer a puella (tj. mladík a dívka; dospívání), dospělost, a senex (z lat. starý). Celým tímto cyklem života nás provede s nebývalou komplexností a nabídne nám cenné podněty k přemýšlení.

Každý životní běh začíná dětstvím. Dobrodružství dětství spočívá v jeho přirozenosti, v tom, že dítě „je, jaké je“. V dětství jsme nejblíže kolektivnímu nevědomí, a to díky bezprostřední otevřenosti, nevinnosti, nezkaženosti. Autor na tomto místě hovoří o archetypu božského dítěte, které přebývá v ráji – v láskyplném prostředí laskavé rodičovské péče. I v případě, že jsou jeho podmínky života horší, méně bezpečné a nedokonalé, je dítě obvykle schopno přežít, a to díky svému vitálnímu, „božskému“ jádru. Božské dítě musí však prostředí ráje zákonitě opustit a pokračovat na cestě životem, na cestě k vlastní nezávislosti.

Období dospívání popisuje Shalit velice trefně těmito slovy: „Dospívající lehce rozpoznáme v každodenních střetech, když se sexuální touha střídá s agresivní zuřivostí, jedno zanechává dům v plamenech, druhé boří jeho zdi. Anebo, což je ještě horší, nevysvětlitelné odcizení s sebou přináší zemětřesení v hrobovém tichu“. Pro dospívání jsou typické vzlety a pády, což samo o sobě vyjadřuje ambivalenci, náladovost a polaritu této životní etapy. Dospívající je připodobňován k archetypu hrdiny, který se potýká s vlastní vnitřní rozervaností, a také s vnějšími okolnostmi. Na konci čekají na jedince nové výzvy v podobě nabyté dospělosti. Stejně jako na hrdinu, který spl4549150256_32bfd4f0d5_bnil všechny své úkoly a dosedl na pomyslný královský trůn.

Dospělost je totiž charakterizována archetypem krále jako doba vrcholu, doba jednoty s vlastní identitou. Vyznačuje se dostatkem sil a nejvyšší mírou kontaktu se svým vědomím. Pro vědomí jsou podstatné hranice já, díky nimž víme o svých limitech i ctnostech, o svých emocích i racionálních úvahách. Avšak ani to neznamená, že by dospělé já bylo úplně celistvé, neboť se stále vynořují nové otázky, které jej staví do nutnosti volby. Dospělý je v kontaktu nejen se svým já, ale také s archetypem stínu, to znamená se svými neřestmi a strachy.

Stářím se pomalu uzavírá cyklus života. Příliš často se staří lidé stávají ve společnosti neviditelnými, jako by byli stíny svých dříve úspěšných a výkonných já. Někdy odmítáme vidět těžkosti, spojené s nemocemi a se slábnutím sil. Avšak tím zároveň odmítáme naslouchat moudrosti a životním zkušenostem. Když totiž například dostali mladí a staří lidé k přečtení tentýž text, „mladí si jej lépe zapamatovali a staří lépe chápali, co v něm bylo napsáno“.

Životní cyklus vrcholí smrtí – opuštěním pozemského života, ale také možná novou cestou. Zatímco stáří je „nevyhnutelné obětování tělesných funkcí a síly já“, smrt „je schopností opustit, nechat věci zemřít a upustit od jednostranné dominance já“.

Kniha je protkána celou řadou mýtických příběhů, pohádek, snů, ale také příklady z terapeutické praxe. Analytická orientace publikace nelze přehlédnout a nabízí zajímavé pohledy na interpretaci jednotlivých životních událostí nebo uměleckých děl. Hodí se pro pomalé a soustředěné čtení, neboť v množství mýtů a příběhů je těžší se zorientovat. Jak je již patrné z užitých ukázek, autor užívá květnatý a specifický jazyk, který přímo podněcuje k úvahám a k obrazovým představám.

Pokud se například učíte na zkoušku z vývojové psychologie a chcete si studium obohatit o nový úhel pohledu, představuje Cyklus života správnou volbu. Knihu lze doporučit také všem, kteří se zajímají o jungiánsky orientované psychoterapeutické směry, kterým autor přiblíží Jungovo pojetí člověka.

Osobně si myslím, že jde o pozoruhodnou knihu, která stojí za přečtení. Zároveň však musím připustit, že se nečte snadno, neboť vyžaduje pozorného a vnímavého čtenáře.