Dětská kresba jako diagnostický nástroj od Georgese Cogneta je publikace, která si klade za cíl představit čtenářům možnosti využití dětské kresby v psychologické diagnostice a psychoterapii. Jde o knihu, která je určena především odborníkům – dětským psychologům, terapeutům, studentům psychologie, ale i rodičům, kteří chtějí lépe porozumět světu svých dětí.

Kniha je rozdělena do několika tematických celků, které postupně rozvíjejí pohled na dětskou kresbu jako na významný diagnostický prostředek. Úvodní kapitoly se věnují tzv. volným kresbám, tedy spontánním výtvorům dítěte bez zadání konkrétního tématu. Autor se následně věnuje srovnání volných kreseb s testovými kritérii TAT (Thematic Apperception Test) a nabízí modelové záznamy rozhovorů s dětmi, analýzy obrázků i analytické tabulky grafických postupů v kresbě.

V závěru knihy Cognet analyzuje tematické kresby – například kresbu lidské postavy, rodiny či stromu. Tyto motivy jsou v psychodiagnostice tradičně využívány a autor pro ně navrhuje konkrétní interpretační postupy, které vycházejí z jeho dlouholeté klinické praxe.

Cognetova publikace je silná především v propojení teoretických poznatků s praxí. Každá kapitola je doplněna množstvím autentických dětských kreseb, které jsou podrobně komentovány. Právě tato vizuální stránka knihy je její výraznou předností – čtenář má možnost nahlédnout do konkrétních případů a sledovat, jak se různé psychické stavy dítěte promítají do kresby.

Autor zdůrazňuje, že interpretace dětské kresby není jednoduchá a vyžaduje nejen znalosti z oblasti psychologie, ale také citlivý přístup a respekt k individuálnímu vývoji každého dítěte. Upozorňuje, že kresbu nelze hodnotit izolovaně, bez znalosti rodinného zázemí, kulturního kontextu a okolností vzniku obrázku. Diagnostika by měla být vždy podpořena dalšími metodami, jako jsou rozhovor, pozorování nebo dotazníky pro rodiče a učitele.

Z odborného hlediska kniha poskytuje solidní základy pro pochopení významu dětské kresby v psychologii. Přesto je třeba dodat, že Cognet se více věnuje popisu a analýze konkrétních případů než systematickému výkladu interpretačních pravidel. Pro úplné osvojení diagnostických dovedností je tedy nezbytné další studium a především praxe, což je ostatně v souladu s tím, co autor sám opakovaně zdůrazňuje.

Z osobního hlediska na mě kniha působí jako inspirativní průvodce světem dětské kresby, který otevírá dveře k hlubšímu porozumění dětské duši. Velmi oceňuji množství konkrétních ukázek a kazuistik, které činí text srozumitelným a živým i pro čtenáře, kteří nejsou odborníky v psychologii. Kniha je čtivá, přehledně strukturovaná a vizuálně přitažlivá díky bohaté obrazové dokumentaci.

Na druhou stranu musím přiznat, že jsem od knihy očekávala více konkrétních návodů, jak dětské kresby interpretovat. Přestože autor nabízí interpretační postupy a analytické tabulky, zůstává interpretace do značné míry otevřená a závislá na zkušenostech čtenáře. Kniha spíše ukazuje směr, kterým se může zájemce o tuto problematiku vydat, než aby poskytovala „návod k použití“ pro každodenní praxi.

Dětská kresba jako diagnostický nástroj je hodnotnou a inspirativní knihou, která nabízí vhled do možností využití dětské kresby v psychologické diagnostice a terapii. Její největší devizou je propojení teorie a praxe, množství konkrétních ukázek a důraz na individuální přístup ke každému dítěti. Kniha je vhodná pro odborníky i laiky, kteří chtějí porozumět dětskému světu prostřednictvím kresby. Pro ty, kdo hledají jednoznačné interpretační návody, však může být mírně zklamáním – interpretace dětské kresby je totiž komplexní disciplína, která vyžaduje čas, zkušenosti a citlivost.

Přesto knihu doporučuji všem, kdo chtějí nahlédnout pod povrch dětských obrázků a pochopit, co nám děti prostřednictvím svých kreseb sdělují. Je to cenný zdroj inspirace i poučení, který může být prvním krokem na cestě k hlubšímu porozumění dětské psychice.

Jedním z principů duševního života je, že se utváří a projevuje v jednotě s předmětnou činností jako je třeba práce nebo sport. A projevuje se také v  produktech činnosti, z nichž psychologicky velmi významnou úlohu hraje výtvarná činnost. Tak jsou oblíbeným předmětem psychologických monografií o  výtvarných umělcích pojednání o životě a díle takových psychologicky pozoruhodných osobností, jako byli třeba van Gogh a Gaugin. Ke spontánním, oblíbeným produktům činnosti patří u dítěte zejména taková forma jeho výtvarné činnosti, jakou je kresba, a proto je dětská kresba již celá desetiletí oblíbeným prostředkem psychodiagnostiky dítěte.

Proto zde recenzovaná kniha francouzského klinického psychologa F. Cogneta představuje cenný příspěvek nejen jako psychodiagnostický prostředek pro klinickou psychologii dítěte, ale také pro vhled do světa dětských představ o světě a životě projevující se množstvím pozoruhodných symbolů (např. vyjádření radostného nebo naopak úzkostného vyladění dítěte, téma kresby vyjadřující jeho touhy nebo obavy atd.). Cognet uvádí, že „kresba se vztahuje k  takovým hlavním pojmům, jako jsou svoboda, fantazie, seberealizace, vztah k druhým … přispívá k vytvoření jedinečného životního příběhu … je jakýmsi zrcadlem, více či méně jasně odrážejícím vnitřní uspořádání či konflikty subjektu“. To znamená, že „je tedy kresba nevyhnutelně projevem subjektivní dimenze dítěte“, řekli bychom, že otevírá pohled na panorama i hloubky dětského duševního života.

Autor podává srozumitelný výklad dětské kresby jako obrazu dětské duše a spatřuje pozoruhodný aspekt její produkce v tom, že „stejně jako řeč, i dětská kresba potřebuje pozorovatele, povzbuzení a interpretaci, aby se mohla zrodit a úspěšně vzkvétat“. Celá tato kniha je potom věnována nejprve podrobnému úvodu k psychologickému vhledu do obsahu a poselství dětských kreseb (témata jako jsou fantazie, imaginace, symbolika, volná kresba, „symptomatická vyjádření v kresbě“), psychologickému vyšetření kresby a přehledu testů tématických kreseb (jako jsou kresby lidské postavy, rodiny a kromě jiného symbolů plná kresba stromu). Knihu uvítají nejen kliničtí psychologové, ale i rodiče, které autor vede k tomu, aby kresbu svého dítěte rozvíjeli také jako prostředek komunikace s ním.

Prof. Milan Nakonečný, 24. 3. 2014

Recenze byla zpracována pro nakladatelství Portál.