Dlouho jsem čekala až si knihu Dětství a společnost budu moci konečně přečíst. V knihách mých oblíbených psychologů byla často odkazována a já se nemohla dočkat, až se do ní konečně ponořím a poznám myšlenky, na kterých i dnes stojí moderní vývojová psychologie.

Kniha byla poprvé vydaná v roce 1950 a kniha se od prvního vydání zvlášť neliší. Erikson si přál zachovat původní text a jeho autentické dobové myšlenky. Některá použitá slova a skladba vět tedy působí z dnešního pohledu trochu těžkopádně a komplikovaně. Myšlenky ve větách obsažené jsou však aktuální i v současné době.

Kniha je rozdělena do 4 větších částí, které se dělí na menší kapitoly a podkapitoly. První tři části knihy se věnují dětství a vývoji ega. Zde Erikson vždy nejprve uvádí zajímavou kazuistiku, na které rozebírá problémy a úspěchy příslušného období v životě člověka – dítěte. Hojně se odkazuje na Freuda, ale jeho teorii v mnohém rozvíjí. Především klade důraz na společnost, ve které dítě vyrůstá a její specifické znaky. Jde také dále něž Freud, Erikson postihl ve svém zkoumání celý životní vývoj člověka od narození až do smrti.

Autor se soustředí na nástrahy, které nás v jednotlivých obdobích našeho života čekají a na podmínky jejich úspěšného překonání. V tomto je kniha jedinečná a inspirativní. Může pomoci i naprostému laikovi zorientovat se ve svém životě a srozumitelně nastínit, kde vznikl problém a jak na něj. Erikson však knihu adresuje hlavně odborníkům, kterým má pomoci v jejich klinické praxi. Tento cíl dle mého názoru splňuje. Pro člověka bez medicínského nebo psychologického vzdělání může být kniha v některých úsecích hůře srozumitelná, ale jedná se opravdu jen o relativně krátké pasáže.

Líbí se mi Eriksonova fascinace indiánskou kulturou. Jedna z částí knihy se zabývá kulturním vývojem některých indiánských kmenů a porovnává ho s vývojem kultury evropské a americké. Ukazuje, jakým způsobem indiáni zpracovávají základní vývojové problémy a zkoumá, jak toto může souviset s obtížemi, které mají v moderní době. Jedná se o pro mě nejzajímavější pasáže knihy.

Nejméně mě naopak zaujala Část 4, která mi přišla nejhůře uchopitelná a nejsložitější. Tato část aplikuje všechny předchozí poznatky a zasazuje je do vývoje americké, německé a ruské identity. Konkrétně se zaměřuje na Hitlera v Německu, na Gorkého v Rusku a na nový americký ideál člověka jako živého stroje. Jedná se spíše o metafory charakterizující danou společnost, které pro mě však byly hodně složité a nejsem si jistá, jestli souzním s výstupy, ke kterým Erikson došel. Nedokázala jsem v určitých případech vidět kauzalitu mezi povahou národa a danou metaforou. Jedná se ovšem o velmi zajímavý přístup, který člověka nutí přemýšlet. Což je dobře.

Kniha Dětství a společnost obsahuje neuvěřitelné množství důležitých a zajímavých informací a vývoji člověka od jeho prvních chvil až po jeho poslední vydechnutí. Ukazuje, jakým způsobem jsme formováni společností, ve které žijeme a jaké dary, ale i rizika, nám poskytuje. Jde o náročné čtení, které ale rozhodně stojí za námahu a čas.