Již v předmluvě k publikaci Diagnostika narušené komunikační schopnosti u dospělých sdělují editoři podstatnou informaci, podle níž v ČR ani v SR souhrnná monografie k uvedenému tématu dosud vydána nebyla. V posledních letech se sice – také přispěním nakladatelství Portál – objevilo na odborném knižním trhu několik prací věnovaných diagnostice některých druhů narušené komunikační schopnosti u dospělých, nebyla však realizována snaha pojmout tuto problematiku jako specifický fenomén v celé šíři. A dodejme hned, že monografie Diagnostika narušené komunikační schopnosti u dospělých proklamovanou šíři nejen naplňuje, ale žádoucím směrem i přesahuje.

Kniha vychází péčí nakladatelství Portál, které tak logicky pokračuje v již započaté tradici přibližovat adekvátním způsobem jak odborné, tak i potřebné laické veřejnosti nejnovější poznatky a trendy z oblasti logopedie, autonomního vědního oboru zabývajícího se v nejširším pojetí výchovou řeči, komunikací.

Z celkových osmi kapitol dvousetstránkové publikace věnujme nejprve pozornost těm zaměřeným na konkrétní druhy narušení komunikační schopnosti (dále NKS). Je pochopitelné, že vzhledem k orientaci na dospělé klienty – v rozmezí od rané dospělosti (23 – 35 let) po stáří (65 a více let) - není pojednáno všech deset klasických okruhů NKS. Speciální kapitoly jsou v pojetí renomovaných odborníků zaměřeny na diagnostiku poruch fluence, diagnostiku afázie, dysartrie a diagnostiku poruch hlasu. Tyto kapitoly jsou prezentovány ve velmi systematické struktuře. Úvodní základní charakteristika shrnuje nezbytné poznatky terminologického vymezení daného druhu NKS, jeho incidenci a prevalenci, pokračuje klasifikací a etiologií problému. Smysluplná a přínosná je ve dvou následujících diferencovaných podkapitolách nabídnutá možnost srovnání zahraničních diagnostických postupů s těmi aplikovanými v ČR a SR. V závěru každé kapitoly zájemci najdou a nepochybně patřičně ocení část nadepsanou Doporučení pro praxi. Pro ilustraci uveďme krátkou ukázku z kapitoly věnované diagnostice poruch fluence : „Rizikem je mohutný nástup komputerizace, který je samozřejmě sám o sobě pozitivní a je nutné ho přivítat. Ohrožením by se však stal při převládnutí komercionalizace, kdyby kvantifikující počítačové techniky převážily a zvrátily současný integrativní design diagnostiky a terapie koktavosti“.

Po pojednání zmíněných – dá se říci tradičních – druhů NKS přicházejí kapitoly progresivně inovativní, specificky a konkrétně reflektující diagnostiku NKS u dospělých do současnosti v našich odborných publikacích takto neprezentovanou. Postačí vypsat tituly těchto kapitol: Diagnostika narušené komunikační schopnosti při demenci, Diagnostika narušené schopnosti při operacích mozku při vědomí, Diagnostika kognitivních funkcí.

Zde přichází v úvahu zamyšlení, proč do zpracování textu tak potřebně novátorského pojetí logopedické diagnostiky nebyli zapojeni odborníci z medicínského prostředí. Otázka tím neodbytnější, čím opodstatněnější je v předmluvě prohlášení editorů, že „…cílovou skupinou, kterou chceme touto monografií oslovit, jsou především logopedi, neurologové, psychiatři, otorinolaryngologové, foniatři, psychologové a příslušníci dalších pomáhajících profesí“. Vedle logopedů mají být tedy monografií Diagnostika narušené komunikační schopnosti u dospělých osloveni odborníci hned čtyř medicínských specializací, k nimž by kupříkladu v relaci k pojednávaným operacím mozku jistě mohli a měli být přiřazeni také neurochirurgové. Zapojení reprezentantů těchto medicínských oborů by nepochybně velmi pozitivně ovlivnilo přijetí uvedené monografie (a jejich myšlenek) v medicínské sféře. Předkládaná monografie je prací na výsost odborného charakteru. Možná byla v tomto případě do jisté míry nedoceněna (opomenuta?) nabízející se možnost další emancipace logopedie jako vědního oboru.

Co lze pociťovat jako jistou nedotaženost ve vztahu k navázání nejen publikační kooperace s medicínskými obory je zvýšenou měrou využito ve smyslu osobnostních specifik diagnostikovaných jedinců. Zřejmě bychom jen s obtížemi hledali v současné slovenské a české logopedické literatuře statě analyzující problematiku diagnostických kontaktů logopeda s pacienty a klienty dospělého věku. Novum je již v pojetí pacient/klient, kdy za klienta je v jistém smyslu považován i manžel/manželka či jiný rodinný příslušník člověka s NKS. S poukazem na dospělost jako ontogenetický fenomén charakterizovaný biologickými, emocionálními, kognitivními a sociálními specifiky je třeba v diagnostickém procesu zvažovat jejich eventuální vyústění v různé typologické zvláštnosti klientů. S odkazem na zahraničně pokročilejší zpracování této problematiky je v kapitole Specifika diagnostikování NKS se všemi možnými úskalími charakterizován kupříkladu klient/pacient logoroidní (hovorný) znepokojený, zatížený pocitem viny, ale také pacient/klient nepřátelsky naladěný nebo (v dospělosti často) demotivovaný. Znovu se zde dostáváme k nezbytnosti symetrického vztahu, oproti v našich zemích stále ještě přežívajícímu vztahu asymetrickému s jednostrannou dominancí diagnostika.

Je téměř redundantní dodávat, že každá kapitola publikace Diagnostika narušené komunikační schopnosti je kompletována rozsáhlým seznamem odborné literatury, z větší části zahraniční provenience, jak tomu bývá vždy v pracích z dílny takových odborných autorů jakými jsou již v Čechách odborně zabydlení renomovaní slovenští logopedi Viktor Lechta a Zsolt Cséfalvay.

Lze si jen přát, aby se nejnovější logopedická publikace Diagnostika narušené komunikační schopnosti u dospělých zprostředkovaná nakladatelstvím Portál dostala brzy do nejširšího povědomí a praxe oslovených odborníků, a to jako vítaný a fundovaný impulz zkvalitňování jejich profesního působení.

V Olomouci dne 24.května 2013

doc. Paeddr. Alžběta Peutelschmiedová, Ph.D.
zástupkyně vedoucí katedry speciální pedagogiky Pedagogické fakulty UPOL
e-mail: peutel@seznam.cz

Recenze byla zpracována pro nakladatelství Portál.