Mikulášský týden je tady! Využijte slevy 20 % na tištěné knihy!

Překročte bludný kruh minulosti

Dospělé děti alkoholiků

Tištěná kniha (2021)

0 % 3 recenze

271 Kč

339 Kč −20 %, ušetříte 68 Kč

Rozebráno

Doprava od 59 Kč Možnosti dopravy Od 1 000 Kč doprava zdarma

Tištěná kniha (2021)

Překladatel
Martínek, Jiří
Počet stran
200
Vazba
Brožovaná
Rok vydání
2021
Typ produktu
Tištěná kniha
Kód
12314101
EAN
9788026217138
Nakladatelství
Portál
ISBN
978-80-262-1713-8
Obálka v tiskové kvalitě
Stáhnout obálku

O knize  

Když se v 80. letech minulého století začala autorka zabývat rodinami lidí závislých na alkoholu, vstupovala na neznámé území a trvalo ještě několik let, než se z její knihy Dospělé děti alkoholiků stal bestseller. Janet Woititz dospěla k určitým charakteristikám těchto lidí. V důsledku absence rodičovské vřelosti a jasně definovaných hranic v dětství si například nejsou jisti tím, jaké chování je normální, lžou v situacích, kdy to vůbec není potřeba, posuzují se bez slitování, mají problémy s důvěrnými vztahy, mají sklon buď k mimořádné zodpovědnosti, nebo k mimořádné nezodpovědnosti, jsou impulzivní. Knihu, která se tyto osoby snaží podpořit v jejich sebeúctě, lze využít i u dětí z jiných typů dysfunkčních rodin. Není přitom podstatné, kolik takovýmto „dětem“ vlastně je: Dané vzorce přetrvávají, dokud se z nich jejich nositelům nepodaří vyrůst. Tehdy také překonají začarovaný kruh a mohou svým dětem předat lepší poselství, než si z dětství odnesli oni sami.

Janet Geringer Woititz byla americká psycholožka a lektorka specializující se na práci s dysfunkčními jednotlivci i rodinami. Dospělé děti alkoholiků je její nejslavnější publikace.

O autorovi

Woititz, Janet Geringer

Recenze (3)

  • Autor recenze Evča Datum 12. 7. 2023


    Woititz, Janet Geringer: Dospělé děti alkoholiků - autor recenze: Evča
    https://www.psyhub.cz/litrevue/temamesice/leden-2023-psychohygiena/

    „Dospělé děti alkoholiků jsou lidé extrémů. Říkají: „Co se nedělá naplno, nestojí za to, aby se to vůbec dělalo.” Já však tvrdím, že uzdravování je dlouhý proces. Musí to tak být, jinak by se o uzdravování ani nejednalo. Některých úspěchů se vám může podařit dosáhnout rychle, bude však chvíli trvat, než vyspějete tak, abyste byli schopni si je plně vnitřně osvojit.“ (Woititz, 2021, str. 197).

    Alkoholismus je v Česku stále aktuálním tématem, proto je k sehnání poměrně dost knih, které se této problematice věnují. Většina z nich se však soustředí na alkoholiky, případně jejich partnery. Tato kniha americké psycholožky Woititzové je unikátní v tom, že se primárně nezabývá závislým člověkem, ale tím, jaký dopad má jeho závislost na děti. Autorka v publikaci podrobně rozebírá charakteristiky dětí alkoholiků a také píše o tom, jak se vydat na cestu k uzdravení. Kromě podrobného popisu charakteristik dospělých dětí alkoholiků (DDA) lze v knize nalézt také tipy pro rodiče, jejichž partner je alkoholik. Autorka na začátku knihy také vysvětluje, jak charakteristiky DDA souvisí s tím, co děti zažívaly doma, ve škole a ve vztazích s vrstevníky.

    Některé aspekty knihy je nutné brát s rezervou, byla napsána v 80. letech minulého století a od té doby jsou už některé věci jinak. Autorka v knize dost generalizuje na celou populaci dětí alkoholiků, ale hlavní principy jsou dle mého názoru popsány velmi výstižně a text poskytuje mnoho podnětů k zamyšlení.

    Kniha se četla velmi dobře. Je napsána velmi srozumitelně a členěna do kapitol a kratších podkapitol. Kniha mi pomohla pochopit, jaký dopad má dysfunkční rodinné prostředí na děti a jejich pozdější život. Velice mě zaujalo to, že někteří lidé v dospělosti vyžadují mít vše hned a okamžitě, může vyplývat právě z dysfunkčního rodinného prostředí, kde rodiče dětem neustále něco slibovali, ale pak téměř nikdy nedošlo k naplnění slibu. Knihu moc doporučuji všem, kteří vyrůstali v nějaké dysfunkční rodině a také těm, kteří by chtěli porozumět tomu, jak takové rodinné prostředí utváří člověka a jaké vzorce myšlení si pak ten mladý člověk odnáší do života.

    Přečíst celou recenzi Zavřít
  • Autor recenze Tomáš Jandáč Datum 24. 11. 2021


    Woititz, Janet Geringer: Dospělé děti alkoholiků - autor recenze: Tomáš Jandáč, Klinika adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze

    https://www.aplp.cz/wp-content/uploads/2021/08/07jandac.pdf

    Na následujících řádcích bych vám chtěl představit knihu, která i přes nedávné vydání není českému čtenáři neznámá. Jedná se totiž o vydání druhé s tím, že se odehrálo u jiného nakladatele a po dlouhých 23 letech. To je také doba, kdy se obměnila celá generace odborné veřejnosti, a proto není na škodu knihu představit. Jedná se o titul Dospělé děti alkoholiků americké autorky Janet Geringer Woititz, která své dílo sepsala bezmála před 40 lety v roce 1983. Pro milovníky historie adiktologie není tedy bez zajímavosti uvědomit si souvislosti a srovnání s díly, které v podobné době vycházely v ČSSR. Mám konkrétně na mysli Až na dno?! doc. Skály nebo Zneužívání alkoholu a drog u mládeže prof. Mečíře. Přestože je kniha Dospělé děti alkoholiků v některých ohledech stejně jako jmenované československé knihy poplatná době a kultuře vzniku, na rozdíl od nich si uchovává a přináší aktuálnost také v dnešních dnech.

    Janet Geringer Woititz se narodila v roce 1938 a zemřela v polovině 90. let. Povoláním byla psycholožka a výzkumnice, která se již ve své dizertační práci zabývala osobnostmi dětí, jež vyrůstaly s rodiči potýkajícími se se závislostí na alkoholu. Někdy je považována za zakladatelku svépomocné organizace vycházející z principů Anonymních alkoholiků, tedy organizace Dospělé děti alkoholiků, ale přestože byla velkou podporovatelkou tohoto hnutí, zakladatelkou ve skutečnosti nebyla. Skutečnost, že autorka znala velmi podrobně svět svépomocných skupin, se také odráží v celkovém podání a vyznění knihy, která pro mě byla reminiscencí na texty Velké knihy Anonymních alkoholiků, Dvanáct kroků a dvanáct tradic, Jak to vidí Bill, apod. Z tohoto důvodu vidím smysl a účel knihy zejména jako doprovodný a svépomocný nástroj adiktologické terapie některých našich klientů a pacientů. Pro odbornou veřejnost může kniha posloužit jako možnost nahlédnutí charakteristik osobností dětí vyrůstajících s problémovými rodiči, ale hlavní těžiště vnímám v pomoci čtením samotnými pacienty, pro které se může stát text vstupem do svépomocných skupin nebo posunem v jejich terapii. Kniha není svým rozsahem velká (necelých 200 stran). Na rozdíl od prvního vydání má poměrně vkusnou obálku a brožované vydání, které nezatíží kabelku či tašku na cestách, takže si ji čtenář může louskat i při cestách hromadnou dopravou a opakovaně se vracet k pasážím, které ho zaujaly. Ke čtení za každé situace i v nepříznivých psychických rozpoloženích dopomáhá i jazyk knihy, jenž není příliš odborný, ale naopak velmi čtivý. Nás jako odborníky může zneklidňovat jistá návodnost textu. Tu připisuji jisté poradenské funkci knihy, která mi také dala vzpomenout na díla Anonymních alkoholiků. Jako velmi přínosné pro odbornou veřejnost pokládám předložení charakteristik dětí pocházejících z nefunkčních rodin (tedy nejen z rodin alkoholiků, ale i z rodin s jinými disfunkcemi). Autorka tyto charakteristiky předkládá na základě svých dlouholetých výzkumů a dle mé vlastní praxe se s autorkou v mnohém ztotožňuji. Těmto charakteristikám se věnuje první polovina knihy a již názvy kapitol jsou dostatečně výmluvné – 1. Dospělé děti alkoholiků si nejsou jisty tím, jaké chování je normální, 2. (…) mají těžkosti při dotahování úkolů do konce, 3. (…) lžou v situacích, kdy by bylo stejně snadné říci pravdu, 4. (…) posuzují samy sebe bez slitování, 5. (…) mají problém se bavit, 6. (…) berou samy sebe velice vážně, 7. (…) mají problém s důvěrnými vztahy, 8. (…) reagují nepřiměřeně na změny, které nemohou ovlivnit, 9. (…) neustále vyhledávají pochvalu a ujištění, 10. (…) obvykle cítí, že jsou jiné než ostatní lidé, 11. (…) jsou buď mimořádně odpovědné, nebo mimořádně nezodpovědné, 12. (…) jsou extrémně loajální, a to i tehdy, když vidí, že jejich loajalita je nezasloužená, 13. (…) jsou impulzivní.

    Jak jsem již předestřel, druhá část je spíše návodná a dle popsaných charakteristik autorka navrhuje řešení a nápravu. Tato část se z mého pohledu blíží mnohé jiné seberozvojové literatuře, ale jistě některým pacientům a klientům může přinést mnohé užitečné. Zvláště když kniha bude využívána jako součást terapie k indikovaným potížím za předpokladu, že paralelně bude probíhat terapie s odborníkem. Také může posloužit jako vstup do svépomocných skupin, jako jsou Dospělé děti alkoholiků nebo Al-Anon, které oproti dobám prvního vydání skutečně minimálně v hlavním městě existují a mají svá pravidelná setkání. Na závěr knihy přidala autorka kapitolu určenou rodičům-alkoholikům, kteří se chtějí vystříhat tomu, aby vychovali charakteristické dospělé dítě alkoholiků.

    Poselství knihy tedy bude zřejmě zejména pro některé naše pacienty a klienty, kterým může odpovědět na některé jejich otázky, zrcadlit některé jejich pocity a těžkosti, zároveň jim může dodat naděje a vědomí, že ve svých vnitřních stavech nejsou sami. Jazykem účinných faktorů kniha může přinášet naději, podání informací, univerzalitu, katarzi. Nám, pracujícím s těmito lidmi, může napomoci k nahlédnutí do osobností a podat nám to stručným a čtivým jazykem. Zároveň nás může oddálit od mýtu, jenž se snad objevuje již jen sporadicky, a to – uzdraví-li se alkoholik, uzdraví se zázračně celá rodina. Pokud bude kniha tyto funkce plnit, není to vůbec málo a má zasloužené místo v edičním plánu nakladatelství Portál.

    Na následujících řádcích bych vám chtěl představit knihu, která i přes nedávné vydání není českému čtenáři neznámá. Jedná se totiž o vydání druhé s tím, že se odehrálo u jiného nakladatele a po dlouhých 23 letech. To je také doba, kdy se obměnila celá generace odborné veřejnosti, a proto není na škodu knihu představit. Jedná se o titul Dospělé děti alkoholiků americké autorky Janet Geringer Woititz, která své dílo sepsala bezmála před 40 lety v roce 1983. Pro milovníky historie adiktologie není tedy bez zajímavosti uvědomit si souvislosti a srovnání s díly, které v podobné době vycházely v ČSSR. Mám konkrétně na mysli Až na dno?! doc. Skály nebo Zneužívání alkoholu a drog u mládeže prof. Mečíře. Přestože je kniha Dospělé děti alkoholiků v některých ohledech stejně jako jmenované československé knihy poplatná době a kultuře vzniku, na rozdíl od nich si uchovává a přináší aktuálnost také v dnešních dnech. Janet Geringer Woititz se narodila v roce 1938 a zemřela v polovině 90. let. Povoláním byla psycholožka a výzkumnice, která se již ve své dizertační práci zabývala osobnostmi dětí, jež vyrůstaly s rodiči potýkajícími se se závislostí na alkoholu. Někdy je považována za zakladatelku svépomocné organizace vycházející z principů Anonymních alkoholiků, tedy organizace Dospělé děti alkoholiků, ale přestože byla velkou podporovatelkou tohoto hnutí, zakladatelkou ve skutečnosti nebyla. Skutečnost, že autorka znala velmi podrobně svět svépomocných skupin, se také odráží v celkovém podání a vyznění knihy, která pro mě byla reminiscencí na texty Velké knihy Anonymních alkoholiků, Dvanáct kroků a dvanáct tradic, Jak to vidí Bill, apod. Z tohoto důvodu vidím smysl a účel knihy zejména jako doprovodný a svépomocný nástroj adiktologické terapie některých našich klientů a pacientů. Pro odbornou veřejnost může kniha posloužit jako možnost nahlédnutí charakteristik osobností dětí vyrůstajících s problémovými rodiči, ale hlavní těžiště vnímám v pomoci čtením samotnými pacienty, pro které se může stát text vstupem do svépomocných skupin nebo posunem v jejich terapii. Kniha není svým rozsahem velká (necelých 200 stran). Na rozdíl od prvního vydání má poměrně vkusnou obálku a brožované vydání, které nezatíží kabelku či tašku na cestách, takže si ji čtenář může louskat i při cestách hromadnou dopravou a opakovaně se vracet k pasážím, které ho zaujaly. Ke čtení za každé situace i v nepříznivých psychických rozpoloženích dopomáhá i jazyk knihy, jenž není příliš odborný, ale naopak velmi čtivý. Nás jako odborníky může zneklidňovat jistá návodnost textu. Tu připisuji jisté poradenské funkci knihy, která mi také dala vzpomenout na díla Anonymních alkoholiků. Jako velmi přínosné pro odbornou veřejnost pokládám předložení charakteristik dětí pocházejících z nefunkčních rodin (tedy nejen z rodin alkoholiků, ale i z rodin s jinými disfunkcemi). Autorka tyto charakteristiky předkládá na základě svých dlouholetých výzkumů a dle mé vlastní praxe se s autorkou v mnohém ztotožňuji. Těmto charakteristikám se věnuje první polovina knihy a již názvy kapitol jsou dostatečně výmluvné – 1. Dospělé děti alkoholiků si nejsou jisty tím, jaké chování je normální, 2. (…) mají těžkosti při dotahování úkolů do konce, 3. (…) lžou v situacích, kdy by bylo stejně snadné říci pravdu, 4. (…) posuzují samy sebe bez slitování, 5. (…) mají problém se bavit, 6. (…) berou samy sebe velice vážně, 7. (…) mají problém s důvěrnými vztahy, 8. (…) reagují nepřiměřeně na změny, které nemohou ovlivnit, 9. (…) neustále vyhledávají pochvalu a ujištění, 10. (…) obvykle cítí, že jsou jiné než ostatní lidé, 11. (…) jsou buď mimořádně odpovědné, nebo mimořádně nezodpovědné, 12. (…) jsou extrémně loajální, a to i tehdy, když vidí, že jejich loajalita je nezasloužená, 13. (…) jsou impulzivní. Jak jsem již předestřel, druhá část je spíše návodná a dle popsaných charakteristik autorka navrhuje řešení a nápravu. Tato část se z mého pohledu blíží mnohé jiné seberozvojové literatuře, ale jistě některým pacientům a klientům může přinést mnohé užitečné. Zvláště když kniha bude využívána jako součást terapie k indikovaným potížím za předpokladu, že paralelně bude probíhat terapie s odborníkem. Také může posloužit jako vstup do svépomocných skupin, jako jsou Dospělé děti alkoholiků nebo Al-Anon, které oproti dobám prvního vydání skutečně minimálně v hlavním městě existují a mají svá pravidelná setkání. Na závěr knihy přidala autorka kapitolu určenou rodičům-alkoholikům, kteří se chtějí vystříhat tomu, aby vychovali charakteristické dospělé dítě alkoholiků. Poselství knihy tedy bude zřejmě zejména pro některé naše pacienty a klienty, kterým může odpovědět na některé jejich otázky, zrcadlit některé jejich pocity a těžkosti, zároveň jim může dodat naděje a vědomí, že ve svých vnitřních stavech nejsou sami. Jazykem účinných faktorů kniha může přinášet naději, podání informací, univerzalitu, katarzi. Nám, pracujícím s těmito lidmi, může napomoci k nahlédnutí do osobností a podat nám to stručným a čtivým jazykem. Zároveň nás může oddálit od mýtu, jenž se snad objevuje již jen sporadicky, a to – uzdraví-li se alkoholik, uzdraví se zázračně celá rodina. Pokud bude kniha tyto funkce plnit, není to vůbec málo a má zasloužené místo v edičním plánu nakladatelství Portál.

    autor recenze: Tomáš Jandáč, Klinika adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze
    Recenze byla zpracována pro Odborný časopis Adiktologie v preventivní a léčebné praxi
    https://www.aplp.cz/wp-content/uploads/2021/08/07jandac.pdf
    Přečíst celou recenzi Zavřít
  • Autor recenze Adéla Klingelová Datum 31. 8. 2021


    Woititz, Janet Geringer: Dospělé děti alkoholiků - autor recenze: Adéla Klingelová, Persefona

    Počátkem roku 2021 vydalo nakladatelství Portál druhé, přepracované vydání knihy Janet Geringer Woititzové „Dospělé děti alkoholiků“. Janet Geringer Woititz byla americká psycholožka a lektorka specializující se na práci s dysfunkčními jednotlivci a rodinami. Jak již název knihy napovídá, ústředním tématem je svět dospělých, kteří pochází z dysfunkčních rodin, kde tématem číslo jedna byl alkohol. Kniha je rozdělena do šesti samostatných kapitol, druhé vydání je rozšířeno o kapitolu, která se věnuje uzdravení.

    Autorka během své práce s dysfunkčními jedinci či celými rodinami definovala celkem 13 charakteristik, která za léta své praxe vypozorovala během jednotlivých sezení. Těchto 13 zobecnění pak rozpracovává ve své knize. Kniha si klade za cíl vylíčit a pomoci porozumět tomu, jaké to je, být dítětem alkoholika, jaké důsledky to přináší a jak se tato skutečnost s časem vyvíjí. Dále by měla kniha dle slov autorky sloužit jako svépomocné nebo klinické vodítko pro individuální růst a jako východisko pro debatní skupiny dospělých dětí alkoholiků. Po přečtení této knihy lze konstatovat, že cíle, které si kniha kladla, jsou splněny.

    Autorka se nejprve snaží čtenáři vysvětlit jaké to je být dítětem v rodině alkoholiků. Popisuje pocity, které děti alkoholiků prožívají ve vztahu samy k sobě, doma s rodiči, ve škole a s přáteli. Během těchto úvodních stránek dokáže citlivě představit, co dotyčné dítě zažívá a jak se cítí. V následující kapitole pak definuje dospělost těchto dětí, a co si do dospělého světa přináší právě na základě již výše zmíněných 13 charakteristik. Každou z charakteristik pak ještě podrobněji vysvětluje a snaží se čtenáři přiblížit, jaké chování a prožívání se pod danou charakteristikou skrývá. K tomu využívá příběhy a kazuistiky svých klientů, které skvěle dokreslují teoretické informace. Ostatně příběhy a kazuistiky klientů se objevují v celé knize a vždy na správných řádcích tak, aby čtenáři ještě konkrétněji osvětlily, o čem autorka přesně píše.

    Následující kapitola se opět věnuje 13 charakteristickým tématům, tentokrát však autorka klade důraz na to, jak se z určitého typu chování či prožívání „vymanit“. Nedává čtenáři popis toho, co má udělat krok za krokem, ale poukazuje na to, co se může stát, když člověk něco změní, co mu to může přinést, v čem ho to může posílit. Čtenář pak dostává pouze jakési vodítko, ale zodpovědnost je přenechána stále na něm, což vnímám jako velmi důležité. Tuto kapitolu také vnímám jako příhodnou pro skupinovou práci s dospělými dětmi alkoholiků. Jako lektor či terapeut takové skupiny bych velmi kvitovala, že mi kniha nabízí nejen témata k diskuzi, ale i možnosti, jak jednotlivá témata řešit, co ke změně potřebuji a co mi změna může přinést. Toto by pak mohlo skupinu vést k otázkám, kdo je jakou změnu schopen udělat a co případně k takové změně potřebuje.

    V další části knihy pak autorka „jde ještě o kousek dál“, když nabízí rodičům, kteří jsou dětmi alkoholiků, nebo si vzali alkoholika a jejichž děti se nachází v tzv. „aktivním prostředí“ rady, jak být svým dětem dobrým rodičem a vytvořit jim ideální domácí prostředí pro zdravý růst a vývoj. Nutno podotknout, že se jedná o deset velmi jednoduchých bodů, které se mohou hodit jakémukoliv rodiči, kde alkohol vůbec nehraje roli.

    V závěrečné části pak autorka skvěle shrnuje nejdůležitější poselství své knihy a přidává velmi důležitou kapitolu o „uzdravení“. Opět nenabízí čtenáři konkrétní plán krok za krokem, ale pouze návod a návrhy, co může pro své uzdravení udělat a na co si má dát pozor.

    Drobným limitem této knihy může být fakt, že autorka nevychází z výzkumných šetření, ale ze zkušeností ze své praxe, tudíž své závěry nemá vědecky doloženy. Nicméně toto je pouze drobný detail, protože věřím, že nejedno dospělé dítě alkoholika potvrdí spoustu východisek této knihy na základě své zkušenosti. V některých částech může ještě čtenář nabýt dojmu, že se autorka opakuje a přísun dalších informací trošku stagnuje, nicméně každý takový pocit následující řádky opět vyvážily, když opakující se informaci autorka doplnila o další nové poznatky.

    Celá kniha je napsána velmi čtivým stylem, jednoduchým jazykem, který nepoužívá zbytečně složitých či odborných termínů a může být velmi dobrým rádcem a inspirací pro dospělé děti alkoholiků. Podnázev knihy dobře vystihuje, o čem kniha pojednává. Jak již ale bylo výše zmíněno, neváhala bych knihu doporučit i odborníkům, kteří pracují s touto cílovou skupinou, ale i laické veřejnosti, která nemá s alkoholismem nic společného, pouze ji třeba tato problematika zajímá.

    autor recenze: Adéla Klingelová, Persefona
    Přečíst celou recenzi Zavřít