Sue Johnson, původem Angličanka, žije a působí v současné době v Kanadě jako klinická psycholožka, psychoterapeutka a autorka řady knih s psychologickou tématikou. Je spoluautorkou terapie zaměřené na emoce a věnuje se především partnerskému poradenství a terapii, či zpracování traumatu.

Ve své knize Držme se pevně vychází autorka z původní teorie vazby Johna Bowlbyho, která zdůrazňovala přesvědčení o tom, že kvalita vztahu s blízkými lidmi v raném dětství má zásadní vliv na rozvoj osobnosti a utváření vztahů k dalším lidem. Tuto tezi Johnson v rámci terapie zaměřené na emoce (EFT - Emotion Focused Therapy) rozšiřuje i na dospělé lidi. Zdůrazňuje, že i dospělí lidé potřebují bezpečný citový vztah a odmítá rozšířené tvrzení, že zdravý dospělý člověk musí být zcela samostatný a nezávislý. EFT byla uznána Americkou psychologickou asociací jako empiricky osvědčená forma párové terapie. Kniha je podle slov autorky určena všem lidem, kterým záleží na kvalitě jejich partnerského vztahu a kteří touží po celoživotní lásce.

Kniha je rozdělena do tří částí. V té první se Johnson pokouší najít odpověď na otázku, co je to láska. Přichází dle svých slov s "revolučně novým pohledem" na lásku, což se snaží doložit několika odkazy na různé dřívější teorie a novější výzkumy, nicméně z mého pohledu tak trochu "klouže po povrchu" tématu, i když při tom používá vzletná označení. Každopádně zdůraznění faktu, že dospělí lidé potřebují bezpečný a láskyplný vztah, je důležité a logické a autorce nechybí nadšení pro oblast partnerských vztahů, které je z knihy čtenáři zřejmé a může být i přenosné. Teoretické úvahy a tvrzení jsou doplněny zkušenostmi z poradenské praxe. V první části knihy nám Johnson ukazuje, jak snadné je nechat se v partnerském vztahu strhnout do spirály zraňujících rozhovorů a jak neúčinné strategie pro zvládání vlastního strachu z narušení bezpečné vazby používáme. Zdůrazňuje myšlenku, že řada párových terapií se na rozdíl od EFT zaměřuje pouze na zvládání příznaků narušeného vztahu (např. nácvik efektivní hádky), ale neřeší jeho nejhlubší příčiny, což vede k tomu, že se problémy vracejí a terapie není dlouhodobě účinná. Partneři se dle Johnson neučí to zásadní, a to je pravdivé vyjadřování základních (klíčových) emocí a neuvědomují si, že od svého partnera očekávají příliš mnoho, protože jim chybí širší společenské vazby a důvěrné vztahy. "Nevyhnutelně dnes po svých milovaných žádáme emoční spojení a pocit náležení, jakého se mé babičce dostávalo od celé vesnice.

V druhé části je čtenář seznámen se zjednodušenou verzí EFT. Cílem tohoto kroku je to, aby partneři, kteří nedocházejí na terapie k odborníkovi, byli schopni sami zapracovat na svém vztahu a posunout jej pozitivním směrem. Autorka jim k tomu připravila řadu myšlenek, podnětů, příkladů z praxe i otázek, o nichž se mohou společně bavit. A právě zde vidím největší úskalí. Cením si snahy autorky, předat párům, jež se snaží o zlepšení svého vztahu, myšlenky a podněty, které by mohly napomoci změně, ale osobně si neumím reálně představit pár v krizi, který by byl ochoten a schopen společně studovat tuto publikaci s opravdu nepřeberným množstvím příkladů z praxe a přenést podněty z ní do vlastního partnerského vztahu bez pomoci odborníka. Ne každý jedinec v páru bude angažovaný, ne každý pochopí princip a myšlenky, které jsou v knize obsažené, ne každý dokáže zvládnout náročné rozhovory o bolestných tématech, vlastních emocích a potřebách. Ne každý bude schopný reagovat tak, jak by podle doporučení autorky reagovat měl. Místy mě napadalo, že si partneři musí celou kapitolu nejen pročíst, ale pečlivě prostudovat a promyslet těsně před rozhovorem, aby věděli, o co půjde a co se od nich očekává. Nechyběla ani věta o tom, co by měl říct naslouchající partner, jak by měl reagovat. Obrazná pojmenování jednoduchých jevů někdy ztěžují jejich porozumění, i když je jinak kniha psána srozumitelně. Sedm rozhovorů, které je dle autorky potřeba provést pro transformaci vztahu, je popsaných v druhé části knihy a partneři jsou vyzýváni k tomu, aby nad nimi přemýšleli, vraceli se k nim a analyzovali je. Následně v této části knihy najdou doporučení pro rozhovory o vlastním vztahu (společném tanci) a jeho těžkostech (dracích a příšerách), a to jak těch minulých, tak i těch současných.

Třetí část knihy zdůrazňuje sílu lásky, obzvláště při zvládání těžkostí života a překonávání traumat a je obrovským povzbuzením pro všechny čtenáře v tom, že milenecká láska může dávat našemu životu smysl i nový rozměr a je podmínkou pro naše duševní zdraví i dobré fungování našich rodin. Zde autorka moc hezky na příkladech z praxe ukazuje dopady různých traumat nejen na člověka, který je prožil, ale také na jeho partnera či rodinu a vysvětluje, proč tomu tak je. Zároveň čtenáře povzbuzuje k tomu, aby se nebál dávat srozumitelně najevo jak své pocity, tak taky své potřeby, tak, aby je druhý partner mohl vnímat a reagovat na ně. Díky tomu může mít láska uzdravující moc.

Kniha, mající zhruba 250 stránek, končí poděkováním a stručným slovníčkem, vysvětlujícím některé důležité a méně srozumitelné pojmy. Její přínos vidím hlavně v tom, že útočí na společensky rozšířená klišé o nemožnosti dlouhodobé a hluboké lásky, o tom, že hlavní je být nezávislý na druhých, či o tom, že v dlouhodobých vztazích už nemůže být sexuální uspokojení a vášeň, čímž nám dává naději a chuť o vztah pečovat. Nutí nás přemýšlet a ukazuje nám, že svou nejistotu či strach ve vztahu často projevujeme např. hněvem, stažením se do sebe, mlčením, nebo výčitkami, což si partner logicky vyloží jako nezájem či kritiku z naší strany a zareaguje také útokem, či stažením se do sebe. Postupně se tak jeden druhému vzdalujeme a ztrácíme citovou blízkost a vazbu, která je pro nás tak důležitá. Čím dříve si to uvědomíme, tím větší jsou naše šance na nápravu vztahu a změnu v komunikaci. Partneři se dle autorky mohou naučit sdělovat lépe, co vlastně potřebují a také citlivěji reagovat na potřeby toho druhého. Způsob, jak na to, je v knize popsán. Přínosem může být tato publikace rozhodně pro psychology, rodinné a partnerské terapeuty, ale i pro jednotlivce, kteří chtějí přemýšlet o svém vztahu a rozvíjet jej. Naleznou zde řadu podnětů k přemýšlení, tipů na změnu i témat k rozhovorům. Nicméně pro páry ve velké krizi (závislosti, opakovaná nevěra, násilí apod.) je vhodná spolupráce s terapeutem, jak dodává sama autorka.

„V reakci na bolest svých rodičů jsem se zapřísahala, že se nikdy nevdám. Rozhodla jsem se, že romantická láska je iluze a past. Udělám lépe, když zůstanu sama, svobodná a volná. Pak jsem se ale samozřejmě zamilovala a vdala. Láska mě vtáhla do svých tenat, i když jsem ji od sebe odháněla,“ píše Sue Johnson, kanadská psycholožka, psychoterapeutka a autorka knihy Držme se pevně – párová terapie zaměřená na emoce.

Vztahy a láska jsou témata, která zřejmě nikdy nezestárnou. Sue Johnson nabízí osvěžující pohled na párovou terapii skrz terapii zaměřenou na emoce (EFT čili emotion focused therapy) pocházející od Lese Greenberga. EFT je v Americe uznaná jako empiricky osvědčená metoda párové terapie, kdy až 75 % párů absolvujících EFT se zotaví z distresu a vykazují větší míru dlouhodobé spokojenosti. EFT tak sklízí lepší výsledky než třeba behaviorální terapie.

Základní myšlenky autorky je, že vztahy jsou citová pouta, v nichž jedinec hledá bezpečí. Silné emoce objevující se na sezení tak nejsou iracionální, naopak vychází z hlubokých a základních potřeb. Johnson vychází z Bowlbyho teorie vazby a říká, že milostný vztah je svou hloubkou a intenzitou obdobou attachmentu. Stejně jako děti v raném vývoji potřebují zejména pevnou a bezpečnou vazbu se svojí matkou, lidé ve vztazích potřebují citovou blízkost se svým partnerem. Máme-li pevnou vazbu, pevný vztah, je snadné se na druhého obrátit a lidé mohou být nezávislí. Cítíme-li nejistotu či úzkost, hněváme se a snažíme se jeden druhého kontrolovat nebo se naopak kontaktu vyhnout a být odtažití, stejně jako se chovají děti s nejistou vazbou ke svým matkám (viz studie Johna Bowlbyho a Mary Ainsworth).

Dokud nezaměříme svou pozornost na základní potřebu spojení a strach z jeho ztráty, pak nám standardní techniky (jako nácvik řešení problému, komunikační dovednosti, sexuální techniky aj.) nebudou moc platné. EFT se proto zaměřuje na vytvoření a posílení citového pouta tím, že identifikuje a transformuje klíčové momenty. Jejím základem je dostupnost (mám tě na dosah?), schopnost reagovat (mohu se spolehnout, že na mě budeš emočně reagovat?) a emoční angažovanost (vím, že mi zůstaneš na blízku?).

Kniha je rozdělena do tří částí, z nichž první se zabývá otázkou, co je to láska. V druhé části podává autorka zjednodušenou verzi EFT a předkládá čtenářovi 7 rozhovorů zachycujících klíčové momenty milostného vztahu, závěrečná část je věnována síle lásky, která se může ve vztahu znovu-objevit. Právě druhá část nám ukazuje, že čím déle mají partneři pocit ztraceného kontaktu s druhým, tím negativnější jsou jejich interakce. Třem základním autorka přezdívá „ďábelské dialogy“. Zde se hodí říct, proč název knihy Držme se pevně – Johnson vnímá pohyb ve vztahu jako tanec, a je na partnerech, jestli tančí v synchronicitě, či ne. Pak je potřeba odhalit, jaké kroky každý z partnerů tančí.

První ďábelský rozhovor nese jméno Najít padoucha, což je většinou bludný kruh obviňování, jehož účelem je např. sebeobrana. Terapeut zde může být pro pár jako pevný bod, kdo je upozorní na opakující se vzorec a kdo je přiměje se podívat na motivy jejich hádek. Druhým rozhovorem je Protestní polka, kdy jde zejména o vyvolání reakce, partneři se v tomto tanci často kritizují a brání či se stahují. Jeden z partnerů se pak domáhá jakékoli reakce, o které se domnívá, že bude lepší než partnerovo mlčení. Okamžiky blízkosti slábnou. A co s tímto tancem? Jak vypadá? Co vypovídá o vztahu? A jak moje kroky vtahují toho druhého? Třetím rozhovorem je Zamrznout a utéct, což je stav, kdy nikdo netancuje. Partneři mlčí, oba jsou stažení a snaží se chovat, jakoby nic nepotřebovali a nic necítili.

Kniha je pro mne volání po upřímné a intimní komunikaci mezi partnery. O tom, že každý si neseme nějaké bolavé místo, vůči kterému jsme hypersenzitivní a které, když je zasaženo, bráníme útokem či se stáhneme. Autorka kritizuje klasická řešení, která se domnívají, že spory v partnerství jsou spory o moc. Podle autorky jsou to často tahle bolavá místa, která mohou být spouštěčem ďábelských dialogů.

V knize se kanadská autorka zabývá i tím, jak vyhlásit v konfliktu mír, jak sladit své snahy o omezení negativních dialogů a rozptýlit pocit nejistoty. Je potřeba se naučit pozitivním vzorcům, aby partneři mohli navázat ztracené spojení, a vědět, že někdy i malé události mají velké následky a to, že se partneři hádají, nevadí. Žádný pár není imunní vůči zraněním, důležité je umět se o ně postarat a odpustit si je. Johnson se také zabývá tím, jakou roli hraje sex v dlouhodobém partnerském vztahu a v závěru se zamýšlí nad trvanlivostí lásky. Sama ji vnímá jako kontinuální proces a živý organismus.

Knihu považuji za velmi komplexní, doprovází desítky příkladů, kazuistik a přepsaných rozhovorů. Kniha díky tomu není zahlcující příručkou teorie, ale velmi praktickým pomocníkem. V každé kapitole nalezneme sekci „Nácvik a praxe“, kde jsou obsaženy návodné otázky. Terapeuti stojící na prahu párové terapie zde najdou řadu scénářů, jak své klienty mohou na této cestě doprovázet a být jim oporou v těžkých a odhalujících chvílích a jak je podpořit v jejich angažovanosti. Partneři zde mohou najít prostor k zamyšlení, reflexi vztahu. Knihu bych jednoznačně doporučila všem párovým terapeutům a díky lehkosti, s jakou je kniha psaná, i široké veřejnosti. Nevhodná je podle autorky jen pro lidi s těžší formou závislosti, v násilných vztazích a pro lidi s mimomanželskými vztahy, které narušují pozitivní atmosféru vztahu.

Tak, a jak tancujete ve vztahu vy…?

„V reakci na bolest svých rodičů jsem se zapřísahala, že se nikdy nevdám. Rozhodla jsem se, že romantická láska je iluze a past. Udělám lépe, když zůstanu sama, svobodná a volná. Pak jsem se ale samozřejmě zamilovala a vdala. Láska mě vtáhla do svých tenat, i když jsem ji od sebe odháněla,“ píše Sue Johnson, kanadská psycholožka, psychoterapeutka a autorka knihy Držme se pevně – párová terapie zaměřená na emoce.

Vztahy a láska jsou témata, která zřejmě nikdy nezestárnou. Sue Johnson nabízí osvěžující pohled na párovou terapii skrz terapii zaměřenou na emoce (EFT čili emotion focused therapy) pocházející od Lese Greenberga. EFT je v Americe uznaná jako empiricky osvědčená metoda párové terapie, kdy až 75 % párů absolvujících EFT se zotaví z distresu a vykazují větší míru dlouhodobé spokojenosti. EFT tak sklízí lepší výsledky než třeba behaviorální terapie.

Základní myšlenky autorky je, že vztahy jsou citová pouta, v nichž jedinec hledá bezpečí. Silné emoce objevující se na sezení tak nejsou iracionální, naopak vychází z hlubokých a základních potřeb. Johnson vychází z Bowlbyho teorie vazby a říká, že milostný vztah je svou hloubkou a intenzitou obdobou attachmentu. Stejně jako děti v raném vývoji potřebují zejména pevnou a bezpečnou vazbu se svojí matkou, lidé ve vztazích potřebují citovou blízkost se svým partnerem. Máme-li pevnou vazbu, pevný vztah, je snadné se na druhého obrátit a lidé mohou být nezávislí. Cítíme-li nejistotu či úzkost, hněváme se a snažíme se jeden druhého kontrolovat nebo se naopak kontaktu vyhnout a být odtažití, stejně jako se chovají děti s nejistou vazbou ke svým matkám (viz studie Johna Bowlbyho a Mary Ainsworth).

Dokud nezaměříme svou pozornost na základní potřebu spojení a strach z jeho ztráty, pak nám standardní techniky (jako nácvik řešení problému, komunikační dovednosti, sexuální techniky aj.) nebudou moc platné. EFT se proto zaměřuje na vytvoření a posílení citového pouta tím, že identifikuje a transformuje klíčové momenty. Jejím základem je dostupnost (mám tě na dosah?), schopnost reagovat (mohu se spolehnout, že na mě budeš emočně reagovat?) a emoční angažovanost (vím, že mi zůstaneš na blízku?).

Kniha je rozdělena do tří částí, z nichž první se zabývá otázkou, co je to láska. V druhé části podává autorka zjednodušenou verzi EFT a předkládá čtenářovi 7 rozhovorů zachycujících klíčové momenty milostného vztahu, závěrečná část je věnována síle lásky, která se může ve vztahu znovu-objevit. Právě druhá část nám ukazuje, že čím déle mají partneři pocit ztraceného kontaktu s druhým, tím negativnější jsou jejich interakce. Třem základním autorka přezdívá „ďábelské dialogy“. Zde se hodí říct, proč název knihy Držme se pevně – Johnson vnímá pohyb ve vztahu jako tanec, a je na partnerech, jestli tančí v synchronicitě, či ne. Pak je potřeba odhalit, jaké kroky každý z partnerů tančí.

První ďábelský rozhovor nese jméno Najít padoucha, což je většinou bludný kruh obviňování, jehož účelem je např. sebeobrana. Terapeut zde může být pro pár jako pevný bod, kdo je upozorní na opakující se vzorec a kdo je přiměje se podívat na motivy jejich hádek. Druhým rozhovorem je Protestní polka, kdy jde zejména o vyvolání reakce, partneři se v tomto tanci často kritizují a brání či se stahují. Jeden z partnerů se pak domáhá jakékoli reakce, o které se domnívá, že bude lepší než partnerovo mlčení. Okamžiky blízkosti slábnou. A co s tímto tancem? Jak vypadá? Co vypovídá o vztahu? A jak moje kroky vtahují toho druhého? Třetím rozhovorem je Zamrznout a utéct, což je stav, kdy nikdo netancuje. Partneři mlčí, oba jsou stažení a snaží se chovat, jakoby nic nepotřebovali a nic necítili.

Kniha je pro mne volání po upřímné a intimní komunikaci mezi partnery. O tom, že každý si neseme nějaké bolavé místo, vůči kterému jsme hypersenzitivní a které, když je zasaženo, bráníme útokem či se stáhneme. Autorka kritizuje klasická řešení, která se domnívají, že spory v partnerství jsou spory o moc. Podle autorky jsou to často tahle bolavá místa, která mohou být spouštěčem ďábelských dialogů.

V knize se kanadská autorka zabývá i tím, jak vyhlásit v konfliktu mír, jak sladit své snahy o omezení negativních dialogů a rozptýlit pocit nejistoty. Je potřeba se naučit pozitivním vzorcům, aby partneři mohli navázat ztracené spojení, a vědět, že někdy i malé události mají velké následky a to, že se partneři hádají, nevadí. Žádný pár není imunní vůči zraněním, důležité je umět se o ně postarat a odpustit si je. Johnson se také zabývá tím, jakou roli hraje sex v dlouhodobém partnerském vztahu a v závěru se zamýšlí nad trvanlivostí lásky. Sama ji vnímá jako kontinuální proces a živý organismus.

Knihu považuji za velmi komplexní, doprovází desítky příkladů, kazuistik a přepsaných rozhovorů. Kniha díky tomu není zahlcující příručkou teorie, ale velmi praktickým pomocníkem. V každé kapitole nalezneme sekci „Nácvik a praxe“, kde jsou obsaženy návodné otázky. Terapeuti stojící na prahu párové terapie zde najdou řadu scénářů, jak své klienty mohou na této cestě doprovázet a být jim oporou v těžkých a odhalujících chvílích a jak je podpořit v jejich angažovanosti. Partneři zde mohou najít prostor k zamyšlení, reflexi vztahu. Knihu bych jednoznačně doporučila všem párovým terapeutům a díky lehkosti, s jakou je kniha psaná, i široké veřejnosti. Nevhodná je podle autorky jen pro lidi s těžší formou závislosti, v násilných vztazích a pro lidi s mimomanželskými vztahy, které narušují pozitivní atmosféru vztahu.

Tak, a jak tancujete ve vztahu vy…?