Klíčem ke změně obrazu, který jsme si o sobě vytvořili, je zlepšení našeho pohybu. Moshe Feldenkrais předběhl svou dobu, když si uvědomil vzájemné působení mezi pohybem a mozkem a možnost přeprogramování a přeškolení mozku. Něco, co dnes věda definuje jako neuroplasticitu. Prostřednictvím pohybu můžeme trénovat svou pozornost, postupně zlepšovat svůj sebeobraz a přibližovat se tak svému lidskému potenciálu.

Kniha Moshého Feldenkraise Pohybem k sebeuvědomění, kterou poprvé vydal na konci šedesátých let dvacátého století, nabízí dnešním čtenářům řadu otázek, vysvětlení a podnětů, které neztratily nic ze své aktuálnosti. Každý, kdo se zajímá o to, proč jsou lidé takoví, jací jsou, kdo pátrá po způsobech, jak zlepšit svůj život, nebo kdo prostě hledá průvodce životem, najde v této knize osvěžující, zajímavé a praktické podněty k přemýšlení.

Feldenkrais zasazuje vývoj jedince do společenského a evolučního kontextu a ukazuje, jak získáváme své návyky od období narození až do dospělosti a jak tyto návyky působí na náš sebeobraz. To vše ovlivňuje kvalitu našeho života. Ústředním tvrzením je, že lidé jednají na základě tohoto získaného sebeobrazu. Feldenkrais byl přesvědčen, že náš sebeobraz značně zaostává za našimi skutečnými možnostmi a že nesprávně ho považujeme za neměnný. Je tomu naopak: Každý může zlepšit svůj sebeobraz, ať už je jeho životní situace jakákoli. Tato kniha ukazuje praktický způsob, jak toho dosáhnout.

Kniha přináší nejen zajímavou teorii, ale v druhé polovině nabízí dvanáct lekcí, s jejichž pomocí si každý může přímo a na vlastním těle vyzkoušet, co má Feldenkrais na mysli svými výklady v první části knihy. Jeho myšlenky lze zažít a pochopit pouze prostřednictvím fyzické zkušenosti. Nejde mu o čistě intelektuální pochopení jeho myšlenek, ale vybízí nás, abychom je prožili pohybem, abychom je procítili, abychom si je uvědomili. „Jak nekonečně málo toho člověk ví o svých vlastních schopnostech a o sobě samém vůbec“, píše Feldenkrais. Jeho kniha nabízí originální cestu k sebepoznání a sebeuvědomění.

„Každý z nás mluví, pohybuje se, mysli a cítí jinak, a to podle obrazu, který si o sobě během let vytvoří. Abychom změnili svůj způsob jednání, musíme změnit sebeobraz, který v sobě nosíme.” (s. 17)

Do rukou se mi dostala kniha Feldenkraisova metoda: Pohybem k sebeuvědomění od autora Moshé Feldenkrais. Slyšeli jste o ní? Pokud ne, ráda Vám ji alespoň krátce představím v této recenzi.

Moshé Feldenkrais (1904 – 1984) byl ukrajinsko-izraelský inženýr a fyzik. Ve čtrnácti letech, po 1. světové válce, odešel z Ukrajiny do Tel Avivu. Půlroční cestu absolvoval z velké části pěšky. Posléze žil a pracoval ve Francii a Velké Británii, aby se v 50. letech vrátil do Izraele. Od mládí se intenzivně věnoval sportu, při němž utrpěl první vážné poranění kolene. V dospělosti se stal účastníkem nehody, která mu koleno ještě více poškodila. Začal se proto intenzivně vzdělávat v různých oborech a postupně vyvinul metodu nyní známou pod jeho jménem. Díky ní obnovil funkci svého kolene do té míry, že mohl znovu aktivně sportovat, a nadto pomohl mnoha dalším lidem. Feldenkraisova metoda se dnes vyučuje a provozuje v mnoha zemích světa.

Kniha je rozdělena do dvou hlavních částí: teoretického úvodu s názvem “Pochopení při provádění” a praktické části “Provádění pro pochopení: Dvanáct praktických lekcí”. Tato publikace, vydaná v Portálu v roce 2023, navíc obsahuje doslov s informacemi o kontextu vzniku knihy a Feldenkraisův stručný životopis včetně jeho vizionářského vhledu do plasticity mozku, na což přišel dlouho před tím, než neuroplasticitu objevili a potvrdili vědci pomocí zobrazovacích metod. Čtenář zde najde i informace o tom, jak se stát pokračovatelem odkazu M. Feldenkraise a s touto metodou pracovat (“stačí” absolvovat čtyřletý výcvik), i kdo v České republice tuto metodu praktikuje a vyučuje. Dozvěděla jsem se, že Feldenkrais vyvinul dvě samostatné metody: Pohybem k sebeuvědomění (Awareness through Movement), která častěji probíhá ve skupině a o které je tato knížka, a Funkční integrace (Functional Integration), která je individuální a tím i cílenější. Na to, jak je kniha nabitá informacemi, má pouhých 200 stran.

Knihu jsem si vybrala, abych se více dozvěděla o cvičeních, jež mi v malé míře dávkuje má fyzioterapeutka. Ještě než jsem si ji objednala, rychle jsem prohlédla recenze na ni. Našla jsem jich dostatek – v anglické verzi autorizované M. Feldenkraisem vyšla kniha již v roce 1972 a v češtině poprvé v roce 1996. Mnoho z recenzí zmiňuje, že úvod knihy je velmi náročný, nicméně praktická cvičení v druhé části jsou zajímavá a i kvůli nim stojí za to knihu přečíst. Po přečtení knihy s těmito recenzemi zcela souhlasím.

„Cílem těchto lekcí je zlepšit schopnosti, tedy rozšířit hranice možného: změnit nemožné v možné, obtížné ve snadné a snadné v příjemné. Jen snadné a příjemné činnosti se totiž stanou součástí běžného života člověka a budou mu vždy sloužit. Těžko proveditelné činnosti, do kterých se musí nutit a musí překonávat svůj vnitřní odpor, se součástí jeho každodenního života nikdy nestanou a s přibývajícím věkem člověk ztratí schopnost je provádět úplně.” (s. 62)

Čtení první části knihy bylo tou těžko proveditelnou činností. Mnohokrát jsem se přistihla, jak koukám z okna a přemýšlím o těch pár řádcích, co jsem si přečetla. Tato část má jen zhruba 50 stran, ale vědomosti a myšlenky autora jsou v ní tak zhuštěné, že působí mnohem delší. Vnímala jsem, že M. Feldenkrais chce poctivě předat čtenáři vše, na co přišel. Když už jsem jednou narazila na nějaký příklad, čtení se mi značně zjednodušilo a já si říkala “kéž bych jich tu bylo více.” No, zas tolik příkladů v knize bohužel nebylo. Na druhou stranu syrové myšlenky dávají prostor vlastní interpretaci a skutečně jsem při čtení mnohokrát přemýšlela o sobě, dokonce o svých existenciálních otázkách. Stálo za to zatnout zuby. Tato první část mě ve výsledku obohatila, často se k ní v myšlenkách vracím i zpětně.

V druhé části je dvanáct náhodně vybraných cvičení, tzv. 12 lekcí, kdy každá lekce obsahuje úvod s informacemi o tom, na které části těla se zaměřuje a co zlepšuje a poté rozepsané kroky cvičení někdy včetně obrázků. Podle autora by měl čtenář k dosažení efektu zlepšení všech životně důležitých funkcí provádět jednu lekci těsně před spaním po dobu několika týdnů. Musím přiznat, že v současné době jsem ráda, když si před spaním zvládnu vyčistit zuby (jsem na rodičovské “dovolené”). Tím pádem nedokážu posoudit účinnost autorova tvrzení. Nicméně dlouhodobě jsem dělala cvičení od mé fyzioterapeutky (bylo jich pár a od Feldenkraise jen jedno) a cítila jsem se skutečně mnohem lépe. Cvičení v knize působí velmi lákavě, jednoduše a tím pádem vstřícně. Přála bych si mít tuto druhou část ve formě audioknihy, abych mohla lekce provádět a souběžně k nim poslouchat pokyny.

Zkrátka a dobře, knihu Pohybem k sebeuvědomění mohu jako čtení na dlouhé zimní večery doporučit všem, kteří rádi přemýšlejí o svém těle, myšlenkách, emocích a vnímání a kteří hledají inspiraci, jak na sobě začít pracovat. Rozhodně knihu doporučuji fyzioterapeutům, minimálně autorovu myšlenku, že v jednoduchosti je často klíč k řešení. Všem čtenářům knihy přeji, ať se nenechají odradit první částí, případně ať rovnou skočí k lekcím.

"Abychom změnili způsob jednání, musíme změnit sebeobraz, který v sobě nosíme. ... Náš sebeobraz je obecně omezenější a menší než náš potenciál."

Kdybych měla shrnout své dojmy z knížky Feldenkraisova metoda, napsala bych, že mi kromě mnoha zajímavých podnětů k přemýšlení a motivace věnovat se více sobě a svému tělu přinesla už několik večerů, v nichž (navzdory přetrvávajícímu subjektivnímu pocitu nedostatku času) roztahuji karimatku a věnuji se zvídavě a se zájmem cvičení, u nějž vnímám okamžitý efekt. V této větě je obsaženo uznání toho, že mi dávají smysl úvahy, zkušenosti a postřehy Moshého Feldenkraise, ukrajinského inženýra a fyzika se zájmem o sebepozorování, neurovědy, strojní inženýrství, fyziologii, biomechaniku, biologii, psychologii, bojová umění i gurdžijevovskou spiritualitu, a že ve mně knížka probudila zvědavost a touhu vyzkoušet to, co autor zajímavě a srozumitelně popisuje. Fascinuje mě, že ačkoliv byl původní text poprvé vydán v 60. letech a některé názory přirozeně odráží dobu vzniku, obsahuje celou řadu poznatků, jež byly potvrzeny vědou až v posledních desetiletích. Neméně fascinující je i životní cesta samotného autora, kterou nám ve výborném doslovu představují Tereza Hrdličková a Jan Skovajsa.

Knížka obsahující 200 stran textu vznikla pro širokou veřejnost jako přiblížení propracované metody autora. Kromě teoretických východisek a základních myšlenek v první části obsahuje přehledně zpracovaných 12 lekcí praktických cvičení, jejichž cílem je především rozvoj sebeuvědomění, ale také změna struktury a fungování lidského těla. Pozornost není primárně zaměřena na svaly, ale cílí na změny v mozku, což má dle slov autora lepší a dlouhodobější vliv na to, jak své tělo dokážeme používat než samotné opakování pohybu s vyvíjením síly, což bývá typické pro řadu sportů a tělesných cvičení, jimž se mnozí z nás věnují. Feldenkraisova cvičení se zaměřují na postupnou a nenásilnou změnu pohybových vzorců, na rozvoj uvědomění si částí, jichž si nejsme vědomi, nebo jejichž fungování nejsme schopni ovlivnit tím, že se zaměříme přímo na ně, na zlepšení prostorové orientace i dýchání. Autorova výzva, ať využíváme svůj potenciál naplno, může znít až lacině líbivě, nicméně na rozdíl od mnoha současných reklam na cokoliv je postavena na velmi dobrém a promyšleném teoretickém základu, který je navíc podložen dlouholetými zkušenostmi. Ne nadarmo se Feldenkraisova metoda rozšířila do celého světa. Knížku bych proto doporučila jak psychologům, psychoterapeutům, fyzioterapeutům, sportovcům a trenérům, tak i komukoliv, kdo se zajímá o seberozvoj, pohyb, uvolnění napětí, dýchání či Mindfulness.