Dnes si priblížime knihu Feldenkraisova metóda, ktorá približuje odkaz a dielo Moshé Feldenkraisa a prezentuje pohyb ako cestu k sebauvedomeniu…

Feldenkraisova metóda sa spája s Moshé Feldenkraisom. Najprv si priblížime jeho život a potom jeho metódu.

Moshé Feldenkrais pochádzal zo židovskej rodiny. Konkrétne išlo o chasidských židov. Jeho druhé meno je Pinchas a je odkazom na predka, ktorý bol známym a uznávaným rabínom.

Jeho rodina v tom čase žila v cárskom Rusku, dnes je to oblasť Ukrajiny. Narodil sa v roku 1904. Po skončení I sv. vojny odišiel do Tel Avivu a žil tam v podstate v židovskej diaspóre – Židia tam boli vtedy v menšine. Pracoval ako robotník, kým nezískal maturitu. Inak do dnešného Izraela išiel peši, trvalo mu to pol roka… Asi tu niekde objavil radosť z pohybu.

Vo voľnom čase športoval a venoval sa aj bojovým umeniam (venovať sa bojovému umeniu bolo vtedy otázkou prežitia). V tom čase pracoval ako kartograf. V roku 1929 si pri futbale vážne zranil koleno a tu niekde začal hľadať pomoc a na konci tejto snahy bola Feldenkraisova metóda.

V roku 1928 sa odsťahoval do Francúzska, kde študoval fyziku, matematiku a strojné inžinierstvo. Získal titul doktor vied (v oblasti fyziky, jeho učiteľkou bola Maria Curie). V tom čase už pracoval ako výskumný asistent jadrového chemika. V roku 1940 – v predvečer nacistickej invázie odišiel do Veľkej Británie. Do konca II sv. vojny pôsobil ako dôstojník v námorníctve (mal na starosti výskum). Pobyt na ponorke zhoršil zdravotný stav jeho kolena. Lekári mu dávali len malú šancu – že po operácií bude normálne chodiť. A tak hľadal inú cestu…

Postupoval metódou pokus / omyl. Tú poznal už ako vedec. Uplatňoval však pritom svoje skúsenosti a poznatky. Snažil sa vyhnúť zbytočným pokusom. Pri hľadaní metódy sa snažil zapojiť poznatky z bojových umení, ale aj zo skúmania pohybových procesov. Vychádzal z poznatkov fyziky, biomechaniky, fyziológie, neurovied, biológie, anatómie, teórie učenia (kognitívne vedy) a psychológie.

Po určitom čase sa jeho zdravotný stav zlepšil. V roku 1946 sa presťahoval do Londýna. V roku 1949 sa prvý krát podelil o svoje poznatky. Následne sa vrátil do Izraela. Okrem iného svoje pracovné skúsenosti zapojil do budovania obranného systému v okolí Haify… V tom čase riadil katedru elektroniky izraelských obranných síl. V roku 1954 sa definitívne presťahoval do Tel Avivu.

Nasledovalo obdobie, kedy sa naplno začal venovať rozvoju svojej metódy. Veľa písal, publikoval a prednášal. V rokoch 1969 – 1971 vyškolil prvých 12 lektorov. Následne bol pozvaný do USA a počas nasledujúcich rokov tam často chodil na prednáškové turné. Prednášal až do roku 1981 (o tri roky zomrel).

V roku 1977 bol v USA založený inštitút Feldenkraisovej metódy. Dnes podľa odhadov existuje vo svete cca 7 tisíc lektorov tejto metódy.

Od stereotypu k uvedomeniu

Hoci si to neuvedomujeme, v detstve sa naučíme určitým pohybom a tie po zvyšok života opakujeme. Akoby nič lepšie a iné neexistovalo. Ak nám to niečo komplikuje, snažíme sa dať do toho väčšiu silu. Neprehodnotíme spôsob (pohybu). Ak to nepomáha, snažíme sa zvyšovať silu, alebo zvyšovať odolnosť. A ak to nepomôže, pohyb zanecháme. A pritom, stačilo by ho zmeniť. Pohyb tu je znakom stereotypu. Strnulosti. Je statickým. A pritom potrebujeme reagovať na zmeny a hýbať sa, hoci inak.

Aj v pohybe platí, že ak sa stane zautomatizovaným – potom fungujeme na autopilota. Je to šetrné pre mozog. Robíme pohyby a ani si to neuvedomujeme. Ale ideme na autopilota. Nič nové sa nedozvieme. Feldenkrais sa to snaží zmeniť. Zmena pohybu znamená aj zmenu myslenia – nové prepojenia v mozgu. A to môže dať impulz aj k zmenám v iných oblastiach. Čo ak by sme aj inde robili niečo inak? Čo tak skúsiť niečo nové?

Paradoxom metódy je, že Feldenkrais nehovorí o konkrétnych pohyboch pre jedinca. Načrtáva určité možnosti, ale jedinec sám musí skúšať a hľadať…

Feldenkraisova metóda hovorí, že myslenie, cítenie, vnímanie a pohyb spolu úzko súvisia a navzájom sa ovplyvňujú. Ak zmeníme zaužívanú trasu, uvidíme niečo nové. Ak použijeme nový nástroj, možno to pôjde ľahšie. Ak skúsime niečo nové, môže nás to obohatiť. Nechápte ma zle. Je fajn ísť na istotu. Ale prečo občas neskúsiť niečo nové?

Samotná metóda sa používa dvoma spôsobmi – skupinovo a individuálne.

Práca v skupine je dlhodobá. Ide o experimentovanie s pohybom, všímavý prežitok a zbieranie nových skúseností. K pohybu tu dochádza každý deň. Dôraz nie je na výkon a fyzičku, ale na pomalý a hladký pohyb – uvedomenie si samotného pohybu, jeho procesu, rozvoja a energie, ktorá je k tomu potrebná. Cieľom je skúšať nové pohyby, objavovať radosť z pohybu. Táto práca s pohybom sa volá – pohybom k sebauvedomeniu.

Okrem práci v skupine tu máme individuálny pohyb. Teda nie až tak individuálny, keďže je tu sprevádzanie lektorom. Ten sprevádza, ukazuje, vysvetľuje a inšpiruje. A jedinec skúša a hľadá. Riešenie pre seba.

Sme jeden celok

Feldenkraisova metóda verí, že telo a duša (myseľ) tvoria celok – motorické funkcie sú pokračovaním funkcií mentálnych. Okrem toho sa od tejto metódy očakáva: učenie novému pohybu a inšpirovanie k novým skúsenostiam (aj v iných oblastiach), odstránenie strnulosti a stereotypu, verí že zlepšenie nie je primárne vo fyzičke, ale v technike (zapojenie mozgu), zlepšuje kinetické vnímanie (reálny pohyb) a vedie mozog k uvoľneniu.

Tým že človek skúša niečo nové v oblasti pohybu, má chuť skúsiť niečo nové aj v bežnom živote a v rôznych oblastiach života. A to zlepšuje jeho poznanie seba. Dozvedá sa niečo nové o sebe. Vďaka pohybu si človek lepšie uvedomuje seba a zlepšuje sa prepojenie medzi mozgom a telom. Od metódy si mnohí sľubujú aj lepšie držanie tela.

V súčasnosti nemáme v rukách veľa štúdií, ktoré by v tejto chvíli potvrdzovali očakávania spojené s Feldenkraisovou metódou. Kým sa to nezmení, môžeme konštatovať, že neškodí a niekomu pomáha. Ako? To je ešte predmetom skúmania.

Náš mozog je plastický

Vstupujeme na pôdu, ktorá je predmetom skúmania. Náš mozog je plastický. Presnejšie neuroplastický. Je tvarovateľný a neustále vznikajú nové prepojenia v mozgu. Máme päť zmyslov – zrak, hmat a sluch sa spája s veľmi starými mozgovými štruktúrami v mozgu. Čuch a chuť používajú iné linky. Použitie týchto zmyslov napomáha vytvárať prepojenia. Čím viac zmyslov zapojíme, tým viac prepojení vznikne. Samozrejme, nie vždy sa to dá. Hmat, to je dotyk a dotyk je spojený s pohybom. V podstate aktívne sa dotýkame – najčastejšie pri pri pohybe po zemi. Ale radi sa aj dotýkame (medzi sebou).

Prepojenie duše a tela

Okrem tvarovania mozgu je Feldenkraisová metóda spojená so psychosomatikou. Hovoríme o prepojení duše a tela. O ich vzájomnom pôsobení a prepojení. Psychosomatika kladie dôraz na celistvý pohľad na človeka. A vníma ochorenie v telesnej a aj v duševnej rovine. Psychosomatická medicína sa zaoberá takými ochoreniami, kde hrajú významnú rolu psychika pacienta. Čo to má s Feldenkraisovou metódou? Pohyb ako telesná aktivita má pozitívny dopad na myseľ a teda dušu.

V knihe sa píše, že pre porozumenie teórie, je potrebná praktická skúsenosť s pohybom. Na druhú stranu, kniha je príručkou a pomáha pochopiť. Sprevádza jednotlivými cvičeniami a ukazuje, ako pohyb vedie k zmenám.

Kniha bola prvý krát publikovaná v Izraeli v roku 1967 a o päť rokov neskôr aj v USA. Jej snahou bolo zlepšiť seba uvedomenie (cez pohyb). Vďaka pohybu sa cítim lepšie a niečo nové sa o sebe dozviem.

Kniha prináša 12 konkrétnych lekcií, ktoré predstavujú jednotlivé princípy a nástroje. V súčasnosti sú niektoré cvičenia náročnejšie, než v minulosti – pretože dnes sa menej hýbeme než v dobe, kedy kniha prvý krát uzrela svetlo…

Individualita človeka

Autor knihy vytvoril unikátny prístup k rozvíjaniu potenciálu človeka.

Cieľom je rozvoj skutočného / autentického ja a jeho celistvosti. Aby človek bol sám sebou. Staval rozvíjanie individuality nad slepé napĺňanie celospoločenských cieľov. Kládol dôraz na celistvosť človeka a individuálny prístup v učení.

Výchova a vzdelávanie kladú dôraz na to, čo je dôležité / zaujímavé pre spoločnosť. Aj človek posudzuje seba podľa hodnoty, ktorú mu dáva spoločnosť. Potrebuje si však uvedomiť hodnotu seba.

Úplný obraz seba je vzácny, ale je to správny stav (a potrebný). Spravidla ho dosiahneme ku koncu života.

Uvedomenie seba, je cestou k prijatiu seba a k zdravému sebavedomiu. Nie cestou k narcizmu, či k egoizmu.

Cez telo k sebe

Feldenkrais bol presvedčený o tom, že mozog je tvárny. Je preto považovaný za jedného z prvých neuroplastikov.

Rozvíja sebauvedomenie je ukotvené v tele. Feldenkraisova metóda je účinným nástrojom k stimulácií neuroplastických zmien – cez pohyb k zmenám (v živote). Cez pohyb vnímame, uvedomíme si a prežijeme vlastné telo – cítime ho, sme s ním v kontakte. Rozvíjame pohybové schopnosti a prehlbujeme poznanie seba. Neostávame pritom pri tele. Telo je len prostriedkom…

Sebaobraz

Podľa Feldenkraisa konáme v súlade so sebaobrazom. Ako už bolo naznačené, výchova a vzdelávanie kladie dôraz na spoločnosť – jedinec sa formuje pre prácu pre prospech skupiny. Sebavzdelávanie však máme vo svojich rukách. Je to naša „svojpomoc“ – niečo čo môžeme urobiť sami pre seba.

Každý z nás koná podľa obrazu, ktorý si vytvoril. Ak zmeníme obraz, zmení sa aj konanie. Je to paradox, ale nielen pohyb vedie k zmene. Niekedy však práve len pohyb vedie k zmene. Mnohí ľudia len vďaka pohybu dospeli k zmene. Už nič nečakali. Počas pohybu dospeli / dozreli. Niektorí pochopili, ďalší si usporiadali svet, či myšlienky.

Sebaobraz tvoria 4 zložky: pohyb, vnímanie, cítenie a myslenie. Toto všetko sa prelína: uvedomujem si, cítim, zaujímam postoj a premýšľam… V skutočnosti sú všetky životne dôležité. Náš sebaobraz nie je statický – mení sa- Zmeny pritom majú podobu návykov (ak ich konáme dostatočne dlho – stanú sa trvácne).

Náš sebaobraz je menší. Tvorí ho to, čo prežívame. Je menší, než náš potenciál. Ten ešte len tušíme – z časti už poznáme, niečo tušíme a niečo je v tieni (ako by povedali jungiáni). Niektoré veci sú ešte skryté – povedali by nejungiáni. Ľudia využívajú len zlomok svojho potenciálu.

Čo je v tieni a čo na svetle

Neuvedomujeme si tie časti, ktoré nepoužívame.

Existujú 3 fázy vývoja. Prirodzené činnosti máme spoločné (s inými ľuďmi). Potom sa k slovu dostáva individuálna fáza. Metóda je poznanie, ktoré nie je prirodzené. Význam je v procese samotnom – spoznať a osvojiť si. Vieme prečo. Vedú nás však k prijatiu metód a pritom by sme mali hľadať vlastné. Musíme skúmať. Ísť cestou uvedomenia. Druhá fáza je v procese individualizácie, ale často sa pritom tvarujeme pre iných a pre spoločnosť. My musíme ísť cestou, kedy budeme hľadať vlastnú cestu. Čo neznamená, že nebudeme obohatením pre spoločnosť – budeme, ale budeme pritom sami sebou.

Pri zmene cez pohyb sa Feldenkrais opiera o poznatky z fungovania mozgu.

Motorická kôra kde sa aktivujú svaly leží nad vrstvami mozgu, kde sa riešia asociačné procesy. Vo všeobecnosti cítenie a myslenie bolo kedysi prepojené s asociačnými procesmi. Hovorili sme o pohybe, vnímaní, cítení a myslení. Navzájom sa kombinujú.

Feldenkrais píše, že mozgové štruktúry spojené s myslením a s cítením sa nachádzajú v susedstve motorickej kôry. A píše tiež, že procesy v mozgovom tkanive majú sklon prenikať do susedných tkanív…

Práve preto pohyb môže viesť k ďalším zmenám. Nie je to „len“ pohyb.

Cesta uvedomenia

Cesta uvedomenia sa spája s bdelým stav a s prejavmi: vnímanie, cítenie, myslenie a pohyb. Všetky 4 naraz.

Nervová sústava sa zaoberá predovšetkým pohybom. Preto k zmene prichádza cez pohyb. A zmena cez pohyb je prirodzená. Zaoberať sa pohybom je jednoduché. Máme s ním viac skúsenosti. Pohyblivosť je dôležitá pre kvalitu života. Svalová činnosť, to je pohyb. Impulz je spojený s nervami. Mnohé z toho čo sa odohráva, ostáva skryté. Kým sa to nedostane na povrch. Do svalov.

To čo sa deje v nás si uvedomíme cez zmeny – pohyb. Pohyb však nie je jediný. To čo prežívame sa dostáva na povrch. Hovorí sa tomu neverbálna komunikácia a mimika : ). Dôraz je však na pohyb. Ten máme viac vo svojich rukách a hlavne v nohách…

Kniha prináša 12 cvičení. Ide len o zlomok z cvičení, ktoré sa podarilo rozvinúť v rámci Feldenkraisovej metódy. Ja som sa rozhodol z knihy priblížiť tému dýchania. Príde mi veľmi užitočná a praktická.

Dýchanie odráža námahu, procesy, stavy… Dýchanie úzko súvisí so zmenami (stav v akom sa nachádzame sa odráža na dýchaní). Pre dýchanie je dôležitý postoj (držanie tela). Stíšenie. Postoj, aby sme sa nadýchli (v niektorých polohách je dýchanie zložitejšie).

Väčšina svalov dýchacej sústavy je spojených a pripája sa ku krčným a bedrovým stavcom. Preto dýchanie ovplyvňuje polohu a stabilitu chrbtice. A poloha chrbtice ovplyvňuje správne dýchanie.

Kyslík je dôležitý pre organizmus. Do pľúc sa dostanú až 4 litre kyslíka. Často však fungujeme úsporným spôsobom a frčíme na 0,5 l kyslíka. To stačí v pokojovom stave, ale lepšie by bolo, keby sme do pľúc dostali aspoň 1 liter kyslíka. Zlepšilo by to oxidačné procesy a metabolizmus.

Dýchaniu sa v knihe venujú dve cvičenia. Dýchanie je v súčasnej dobe „in“ v rôznych cestách / metódach stíšenia. Feldenkrais prináša cvičenie, ktoré mi pripomína autogénny tréning. A naozaj, Feldenkrais hovorí o konkrétnych cvičeniach, postojoch, pohyboch a nádychoch a výdychoch v kombinácií s predstavou a vedie nás k tomu, aby sme zlepšili svoje dýchanie a kapacitu pľúc. Viac v knihe. Neprezradím. Stojí za to si to vyskúšať… A je to pritom len 1 cvičenia z 12 v knihe…

Odkaz Feldenkraisa

Feldenkrais bol rozpoltený medzi vedeckou kariérou, ktorú mal rozbehnutú veľmi dobre a objavmi ktoré uskutočnil a ktoré ho ťahali inam… Mnohé jeho myšlienky pritom predbehli dobu.

Nakoniec „vyhralo“ to nové a začal sa venovať rozvíjaniu svojej metódy.

Možno v tom bola úľava, ktorú sám prežil a túžba priniesť pomoc aj iným. Možno túžba niečo po sebe zanechať (aj pre bežného človeka). To už sa asi nedozvieme.

Od smrti Feldenkraisa uplynulo 40 rokov. Napriek tomu stále má nasledovníkov, ktorý jeho metódu rozvíjajú a posúvajú ďalej. Aktuálne sa jej uplatnenie posúva k deťom / ľuďom so špeciálnymi potrebami…

Vyššie sme uviedli, že existujú dve cesty, ako rozvíjať Feldenkraisovu metódu. Kniha rozvíja a popisuje metódu cez skupinovú „terapiu“. Obidve však pracujú na rovnakých princípoch. Individuálna je však viac stavaná / šitá na mieru.

Pri rozvoji metódy Feldenkrais kladie dôraz na pravidelnosť. Opakovanie vedie k udržateľnej zmene. Metóda každému prináša zlepšenie. Vďaka pohybu sa cítime lepšie a to nemusia byť jediné zmeny.

.

Samotný pohyb vnímame stereotypne. A staticky. Len ako prejav, či nástroj. Vďaka pohybu sa presúvame z miesta na miesto. Málokedy sme sa zamysleli nad tým, čo všetko môžeme vidieť a spoznať vďaka tomu, že sa hýbeme. Tušíme, že pohyb je dôležitý pre prevenciu, zdravie a dlhovekosť. Ale dávame to bokom v okamihu, kedy by sme sa mali začať viac hýbať. A už vôbec nevnímame pohyb ako nástroj k spoznaniu seba, k uvedomeniu seba a tiež k zmenám v živote. Snáď sa to vďaka tejto knihe zmení… Je zrejmé, že pohyb nie je liekom na všetko. Ale človek sa vďaka pohybu cíti lepšie. A niektoré zdravotné problémy sa môžu zlepšiť / pominúť vďaka pohybu. A to že sa hýbeme málo, je štatistický fakt…

Klíčem ke změně obrazu, který jsme si o sobě vytvořili, je zlepšení našeho pohybu. Moshe Feldenkrais předběhl svou dobu, když si uvědomil vzájemné působení mezi pohybem a mozkem a možnost přeprogramování a přeškolení mozku. Něco, co dnes věda definuje jako neuroplasticitu. Prostřednictvím pohybu můžeme trénovat svou pozornost, postupně zlepšovat svůj sebeobraz a přibližovat se tak svému lidskému potenciálu.

Kniha Moshého Feldenkraise Pohybem k sebeuvědomění, kterou poprvé vydal na konci šedesátých let dvacátého století, nabízí dnešním čtenářům řadu otázek, vysvětlení a podnětů, které neztratily nic ze své aktuálnosti. Každý, kdo se zajímá o to, proč jsou lidé takoví, jací jsou, kdo pátrá po způsobech, jak zlepšit svůj život, nebo kdo prostě hledá průvodce životem, najde v této knize osvěžující, zajímavé a praktické podněty k přemýšlení.

Feldenkrais zasazuje vývoj jedince do společenského a evolučního kontextu a ukazuje, jak získáváme své návyky od období narození až do dospělosti a jak tyto návyky působí na náš sebeobraz. To vše ovlivňuje kvalitu našeho života. Ústředním tvrzením je, že lidé jednají na základě tohoto získaného sebeobrazu. Feldenkrais byl přesvědčen, že náš sebeobraz značně zaostává za našimi skutečnými možnostmi a že nesprávně ho považujeme za neměnný. Je tomu naopak: Každý může zlepšit svůj sebeobraz, ať už je jeho životní situace jakákoli. Tato kniha ukazuje praktický způsob, jak toho dosáhnout.

Kniha přináší nejen zajímavou teorii, ale v druhé polovině nabízí dvanáct lekcí, s jejichž pomocí si každý může přímo a na vlastním těle vyzkoušet, co má Feldenkrais na mysli svými výklady v první části knihy. Jeho myšlenky lze zažít a pochopit pouze prostřednictvím fyzické zkušenosti. Nejde mu o čistě intelektuální pochopení jeho myšlenek, ale vybízí nás, abychom je prožili pohybem, abychom je procítili, abychom si je uvědomili. „Jak nekonečně málo toho člověk ví o svých vlastních schopnostech a o sobě samém vůbec“, píše Feldenkrais. Jeho kniha nabízí originální cestu k sebepoznání a sebeuvědomění.

„Každý z nás mluví, pohybuje se, mysli a cítí jinak, a to podle obrazu, který si o sobě během let vytvoří. Abychom změnili svůj způsob jednání, musíme změnit sebeobraz, který v sobě nosíme.” (s. 17)

Do rukou se mi dostala kniha Feldenkraisova metoda: Pohybem k sebeuvědomění od autora Moshé Feldenkrais. Slyšeli jste o ní? Pokud ne, ráda Vám ji alespoň krátce představím v této recenzi.

Moshé Feldenkrais (1904 – 1984) byl ukrajinsko-izraelský inženýr a fyzik. Ve čtrnácti letech, po 1. světové válce, odešel z Ukrajiny do Tel Avivu. Půlroční cestu absolvoval z velké části pěšky. Posléze žil a pracoval ve Francii a Velké Británii, aby se v 50. letech vrátil do Izraele. Od mládí se intenzivně věnoval sportu, při němž utrpěl první vážné poranění kolene. V dospělosti se stal účastníkem nehody, která mu koleno ještě více poškodila. Začal se proto intenzivně vzdělávat v různých oborech a postupně vyvinul metodu nyní známou pod jeho jménem. Díky ní obnovil funkci svého kolene do té míry, že mohl znovu aktivně sportovat, a nadto pomohl mnoha dalším lidem. Feldenkraisova metoda se dnes vyučuje a provozuje v mnoha zemích světa.

Kniha je rozdělena do dvou hlavních částí: teoretického úvodu s názvem “Pochopení při provádění” a praktické části “Provádění pro pochopení: Dvanáct praktických lekcí”. Tato publikace, vydaná v Portálu v roce 2023, navíc obsahuje doslov s informacemi o kontextu vzniku knihy a Feldenkraisův stručný životopis včetně jeho vizionářského vhledu do plasticity mozku, na což přišel dlouho před tím, než neuroplasticitu objevili a potvrdili vědci pomocí zobrazovacích metod. Čtenář zde najde i informace o tom, jak se stát pokračovatelem odkazu M. Feldenkraise a s touto metodou pracovat (“stačí” absolvovat čtyřletý výcvik), i kdo v České republice tuto metodu praktikuje a vyučuje. Dozvěděla jsem se, že Feldenkrais vyvinul dvě samostatné metody: Pohybem k sebeuvědomění (Awareness through Movement), která častěji probíhá ve skupině a o které je tato knížka, a Funkční integrace (Functional Integration), která je individuální a tím i cílenější. Na to, jak je kniha nabitá informacemi, má pouhých 200 stran.

Knihu jsem si vybrala, abych se více dozvěděla o cvičeních, jež mi v malé míře dávkuje má fyzioterapeutka. Ještě než jsem si ji objednala, rychle jsem prohlédla recenze na ni. Našla jsem jich dostatek – v anglické verzi autorizované M. Feldenkraisem vyšla kniha již v roce 1972 a v češtině poprvé v roce 1996. Mnoho z recenzí zmiňuje, že úvod knihy je velmi náročný, nicméně praktická cvičení v druhé části jsou zajímavá a i kvůli nim stojí za to knihu přečíst. Po přečtení knihy s těmito recenzemi zcela souhlasím.

„Cílem těchto lekcí je zlepšit schopnosti, tedy rozšířit hranice možného: změnit nemožné v možné, obtížné ve snadné a snadné v příjemné. Jen snadné a příjemné činnosti se totiž stanou součástí běžného života člověka a budou mu vždy sloužit. Těžko proveditelné činnosti, do kterých se musí nutit a musí překonávat svůj vnitřní odpor, se součástí jeho každodenního života nikdy nestanou a s přibývajícím věkem člověk ztratí schopnost je provádět úplně.” (s. 62)

Čtení první části knihy bylo tou těžko proveditelnou činností. Mnohokrát jsem se přistihla, jak koukám z okna a přemýšlím o těch pár řádcích, co jsem si přečetla. Tato část má jen zhruba 50 stran, ale vědomosti a myšlenky autora jsou v ní tak zhuštěné, že působí mnohem delší. Vnímala jsem, že M. Feldenkrais chce poctivě předat čtenáři vše, na co přišel. Když už jsem jednou narazila na nějaký příklad, čtení se mi značně zjednodušilo a já si říkala “kéž bych jich tu bylo více.” No, zas tolik příkladů v knize bohužel nebylo. Na druhou stranu syrové myšlenky dávají prostor vlastní interpretaci a skutečně jsem při čtení mnohokrát přemýšlela o sobě, dokonce o svých existenciálních otázkách. Stálo za to zatnout zuby. Tato první část mě ve výsledku obohatila, často se k ní v myšlenkách vracím i zpětně.

V druhé části je dvanáct náhodně vybraných cvičení, tzv. 12 lekcí, kdy každá lekce obsahuje úvod s informacemi o tom, na které části těla se zaměřuje a co zlepšuje a poté rozepsané kroky cvičení někdy včetně obrázků. Podle autora by měl čtenář k dosažení efektu zlepšení všech životně důležitých funkcí provádět jednu lekci těsně před spaním po dobu několika týdnů. Musím přiznat, že v současné době jsem ráda, když si před spaním zvládnu vyčistit zuby (jsem na rodičovské “dovolené”). Tím pádem nedokážu posoudit účinnost autorova tvrzení. Nicméně dlouhodobě jsem dělala cvičení od mé fyzioterapeutky (bylo jich pár a od Feldenkraise jen jedno) a cítila jsem se skutečně mnohem lépe. Cvičení v knize působí velmi lákavě, jednoduše a tím pádem vstřícně. Přála bych si mít tuto druhou část ve formě audioknihy, abych mohla lekce provádět a souběžně k nim poslouchat pokyny.

Zkrátka a dobře, knihu Pohybem k sebeuvědomění mohu jako čtení na dlouhé zimní večery doporučit všem, kteří rádi přemýšlejí o svém těle, myšlenkách, emocích a vnímání a kteří hledají inspiraci, jak na sobě začít pracovat. Rozhodně knihu doporučuji fyzioterapeutům, minimálně autorovu myšlenku, že v jednoduchosti je často klíč k řešení. Všem čtenářům knihy přeji, ať se nenechají odradit první částí, případně ať rovnou skočí k lekcím.