Kdo by někdy nezažil ten pocit křivdy, lítosti, bezmoci, urážky, nepochopení, ublížení a zranění! Jsou to zkrátka rány, které na našem těle na první pohled nejsou vidět, protože nemáme modřiny a nekrvácíme. Ale to neznamená, že nám nekrvácí srdce a že necítíme bolest. I vnitřní bolest dokáže člověka pěkně potrápit, ba přímo často zasáhne mnohem více, než facka nebo herda do zad. Knihu, která se věnuje tomu, jak pracovat se svým vnitřním zraněním, napsal Rolf Sellin a vydalo ji nakladatelství Portál. Co od ní lze čekat?

Nemusíte být bolestínci nebo lidé, kteří prožili hluboké trauma, abyste po knize sáhli. Knížka velmi srozumitelným způsobem promlouvá ke každému, kdo se kdy cítil psychicky špatně a vnímal psychickou bolest a citové zranění. Tímto zraněním se může stát cokoliv, i méně závažné věci. Nedá se posoudit, kdo je na tom hůře a co považovat za trápeníhodné a co nikoliv, protože každý člověk je jedinečná bytost, máme různě citlivou nervovou soustavu, odlišné osobnosti a prožíváme stejné události různě. Rolf Sellin se věnuje vysoce citlivým lidem, kteří opravdu prožívají své emoce velice silně a do hloubky. Někdy stačí jen jediné slovo od kolegyně z práce a už se citlivý člověk může začít cítit velmi špatně.

Ve svých předchozích knihách Vysoce citliví lidé mezi námi (Portál 2021) a Blíž tě nepustím (Portál 2019) o nastavování hranic již ukázal, jak pracovat s emocemi a udržet se při dobrém psychickém zdraví, i když jsme neustále pod palbou vnějších vlivů, které musíme zpracovávat. Rolf Sellin je původním vzděláním architekt, ale když zjistil, že i on patří mezi HSP, tedy vysoce citlivé osoby, začal se touto tématikou zabývat hlouběji a na toto téma napsal několik knih.

Jako cíl této knihy vnímám to, že učí a nabádá lidi k tomu, aby si uvědomovali jak se cítí a proč se tak cítí, aby své skutečné emoce nepotlačovali, ale uměli je konstruktivně zpracovávat tak, aby to nezpůsobovalo problémy ani jim, ani jejich okolí. Citová zranění v nás totiž mohou zůstávat velmi dlouho a ovlivňují naše další chování v různých situacích a vůči druhým lidem, ovlivňují celý náš způsob života.

Knížka je zaměřena prakticky. Kromě konkrétních příkladů různých situací ukazuje psychologické techniky, pomoci nichž si můžete sami ledacos v sobě vyřešit. Setkat se můžete s návody na to, jak odpustit sobě i druhým, jakým způsobem převyprávět to, co se vám stalo a srovnat se s tím, různé způsoby vizualizace a mnoho dalšího. Je vidět, že si s tím autor vyhrál a je neskutečně kreativní. Knihu určitě doporučuji citově labilním a velmi citlivým lidem, zejména mladým lidem, kteří neví, co se sebou – mohla by jim pomoci. Pokud už máte svoje techniky, metody a způsoby, jak si zpracovávat vlastní emoce, máte už ledacos odžito a věci tolik neprožíváte, knížku v podstatě nepotřebujete a nemusí vás rušit zbytečné a sáhodlouhé analýzy jak na to. Jestliže ale v sobě nosíte spoustu nevyřešeného, nebojte se do knihy ponořit a třeba se i v něčem inspirovat. Ruku na srdce, kdo má čistý stůl?

Všichni zažijeme v životě chvíle, kdy se někdo dotkne našich citlivých míst na duši. Takové zranění sice není navenek vidět a nedokážeme ho objektivně změřit, i tak ale bývá zdrojem různě silné bolesti. A právě tomuto tématu se kniha Hojení vnitřních ran velmi citlivým způsobem věnuje.

Autor Rolf Sellin pracuje momentálně jako psychoterapeut, původní profesí je však architektem. Jeho kniha si tedy neklade nárok na to být odbornou publikací, ale spíše svépomocnou příručkou, která může sloužit jako průvodce komukoli, koho zajímají témata osobního růstu a rozvoje. Sám autor v knize zmiňuje, že pro něj psaní knihy bylo v podstatě jakousi terapií, upozorňuje však také na to, že postupy v knize uvedené jsou pouze doplňkové, zejména v případě vážnějších traumat. Autor poukazuje i na hrozící riziko retraumatizace a podporuje čtenáře v tom, aby našel adekvátní psychologickou či psychiatrickou pomoc v případě, že by se jeho potíže zhoršovaly, nebo by pro něj čtení knihy bylo příliš bolestivé a náročné. Tento pohled dle mého názoru v literatuře tohoto typu často chybí a moc oceňuji, že kniha Rolfa Sellina je v tomto výjimkou.

V úvodu knihy je popsáno, kde se psychická bolest vlastně bere. Autor velmi srozumitelným způsobem přirovnává tato zranění k tělesným úrazům, které vznikají nárazem do okolní hmoty, například když si pořežu prst o nůž. Duševní úrazy sice nejsou očím viditelná, ale mechanismus vzniku bývá podobný, protože k nim dochází ve chvíli, kdy jsou narušeny naše vnitřní hranice (někdo je více či méně záměrně překračuje), nebo se střetnou s hranicemi druhého člověka. Poznání vzniku takovýchto zranění může čtenáři poskytnout úlevu a také pocit, že není na světě jediný, kdo se neumí vyrovnat s kritickými poznámkami, přehlížením nebo jinými reakcemi okolí.

Podstatná část knihy je věnována různým technikám, jak se o svoji vnitřní bolest postarat, jak opečovat svá zranění a jak je dokonce i uzdravit. Autor ukazuje čtenáři zejména různé způsoby, jak si od svých duševních úrazů získat potřebný odstup a jak se na ně podívat z různé perspektivy. Mezi mnohými technikami mě například zaujala možnost převyprávět své životní žážitky včetně těžkostí, které člověk zakusil, jako pohádku. Formát pohádky je pro mnoho lidí známý a srozumitelný, hlavní postava obyvkle čelí nějaké výzvě, do cesty se mu staví různé překážky a protivníci, kteří mu cestu ztěžují, mnohdy jde i přímo o jeho vlastnosti či osobní rysy (např. hloupý Honza, rozmazlená princezna atd.). Zároveň se najdou i postavy, které ve správnou chvíli přijdou hrdinovi na pomoc, nebo objeví své charakterové vlastnosti, které mu do té doby bránily výzvu naplnit. Autor nabízí celou řadu inspirativních otázek, které mohou čtenáře při práci se svým osobním příběhem provést, například: Co jste se ve své pohádce museli naučit? K čemu jste se nenechali svést? Jaké dobré skutky, hodnoty nebo rysy osobnosti vám pomohly na vaší cestě? Sám Rolf Sellin uvádí, že pro něj tato technika byla velmi užitečná a věří, že na toho, kdo vypráví svou životní situaci jako pohádku, má tato forma velmi zklidňující a posilující efekt. A to nejlepší na tom je, že v pohádce vždy dobro vítězí nad zlem! Vybrala jsem na ukázku takovou metodu, která zaujala mě, nicméně techniky, které jsou v knize popsané, jsou kreativní a velmi různorodé a každý si mezi nimi jistě dokáže vybrat tu, která mu bude nejlépe sedět.

Kniha Hojení vnitřních ran se i přes tíhu, které s sebou téma již v názvu nese, moc hezky čte. Tempo lze navíc přizpůsobit tomu, s jakým záměrem čtenář knihu otevírá, může ji jen prolétnout s tím, že ho zaujal titulek, nebo může sám na sobě ihned zkoušet srozumitelně popsané metody a poznávat a léčit svá duševní zranění. Do určité míry lze knihu vnímat jako svépomocnou příručku, která může být zajímavá pro všechny, které téma práce s vlastní bolestí, se svým strachem a s odpuštěním oslovuje.