Kniha Instamozek od švédského psychiatra Andersa Hansena je mimořádně aktuálním a potřebným příspěvkem do debaty o tom, jak digitální technologie ovlivňují naše každodenní životy a především fungování našeho mozku. Autor se v ní zaměřuje na dopady digitálního věku, zejména chytrých telefonů a sociálních sítí, na naši psychiku, schopnost soustředění, spánek, mezilidské vztahy i celkové duševní zdraví. Autor se nebojí otevřeně pojmenovat rizika, která s sebou digitální prostředí přináší, a zároveň nabízí praktické rady, jak se s těmito výzvami vyrovnat.

Jako čtenář, který se tématu digitálních technologií a jejich vlivu na psychiku dlouhodobě věnuje, jsem ke knize přistupovala s určitou dávkou zvědavosti, ale i s vědomím, že pro mě mnoho informací nebude nových. Přesto jsem ocenila, jak srozumitelně a čtivě Hansen dokáže i složité neurovědní poznatky podat široké veřejnosti. Jeho styl je velmi dobře čtivý, a přestože se kniha opírá o řadu vědeckých studií, nikdy nepůsobí suše nebo příliš odborně. Právě v této srozumitelnosti spatřuji její největší sílu – dokáže oslovit laiky i ty, kteří se problematice věnují hlouběji. Kniha je navíc poměrně útlá a lze ji přečíst za jedno odpoledne, což je v dnešní uspěchané době další výrazné plus. I když mě osobně většina informací nepřekvapila, věřím, že pro širokou veřejnost bude Instamozek velmi obohacující a pro mnohé může být prvním krokem k zamyšlení nad vlastním vztahem k technologiím.

Obsah knihy je rozdělen do několika tematických okruhů. Autor nejprve vysvětluje, jak se lidský mozek vyvíjel v průběhu evoluce a proč není na současný digitální svět dostatečně přizpůsobený. Následně analyzuje konkrétní dopady digitálních technologií na různé oblasti našeho života – od pozornosti a soustředění, přes spánek, až po učení, mezilidské vztahy a psychickou pohodu. Jedním z nejdůležitějších poznatků je, že už samotná přítomnost mobilního telefonu v naší blízkosti snižuje naši schopnost hlubokého soustředění. Mozek je neustále v pohotovosti a očekává nové podněty, což vede k povrchnějšímu myšlení a ztrátě schopnosti ponořit se do složitějších úolů. Hansen také detailně popisuje negativní vliv modrého světla a večerního používání mobilů na kvalitu spánku. Upozorňuje, že brát si telefon do postele je jedním z největších nešvarů současnosti, který má přímý dopad na regeneraci mozku i celkové zdraví.

Velkou pozornost věnuje autor i fenoménu neustálého porovnávání se s ostatními, které sociální sítě podporují. Tento jev podle něj zvyšuje úzkost, snižuje sebevědomí a může vést až k pocitům sociální izolace. Zvláštní kapitolu Hansen věnuje dětem a dospívajícím, u kterých je vliv digitálních technologií obzvlášť alarmující. Zmiňuje, že u této generace dochází k největší behaviorální změně v dějinách a dlouhodobé důsledky nejsou zatím zcela zmapovány.

Hansenova argumentace je podložena širokým spektrem vědeckých studií, což knize dodává na důvěryhodnosti. Autor se nevyhýbá ani kritickému pohledu – například opakovaně klade otázku, zda mobily způsobují úzkost, nebo úzkostní lidé více používají mobily, a přiznává, že odpověď není jednoznačná. Tím ukazuje, že problematika je komplexní a neexistuje na ni jednoduché řešení. Velkým přínosem knihy je, že nekončí u popisu problému, ale nabízí i konkrétní rady, jak negativní vlivy digitálních technologií minimalizovat. Hansen doporučuje například zavést digitální detox, nepoužívat telefon před spaním a nevnášet ho do ložnice, vědomě omezovat čas strávený na sociálních sítích a podporovat fyzickou aktivitu i osobní kontakty.

Název a obálka mohou být lehce matoucí, protože kniha se nezaměřuje pouze na Instagram, ale na digitální technologie obecně.

Instamozek je podle mého názoru kniha, která by měla být povinnou četbou pro každého, kdo používá chytrý telefon – tedy prakticky pro všechny. Přináší důležité poznatky o tom, jak digitální technologie ovlivňují naše životy, a nabízí konkrétní návody, jak s nimi zacházet vědoměji a zdravěji. Pro rodiče, učitele i samotné děti je to cenný zdroj informací a inspirace k zamyšlení nad tím, jaká budoucnost nás v digitálním světě čeká. Osobně knihu doporučuji všem, kteří si chtějí udržet duševní zdraví a hledají cestu, jak technologie využívat s rozumem. Přestože pro odborníky nemusí být obsahem revoluční, její přístupnost a praktičnost z ní činí mimořádně užitečnou publikaci pro širokou veřejnost.

„Sedíte v práci a píšete nějaký text, ale v tom vám cinkne na mobilu nová esemeska a vás to neodbytně táhne si ji přečíst - co kdyby to bylo něco důležitého? Když už máte mobil beztak v ruce, využijete toho a mrknete se na Facebook, jestli tam nepřibyly nějaké nové lajky u vašeho nejnovějšího příspěvku. Místo toho tam uvidíte, že někdo sdílel článek o rostoucí kriminalitě ve čtvrti, kde bydlíte. Kliknete na odkaz, ale stačíte sotva přečíst pár řádek, a všimnete si odkazu na stránku, kde se prodávají zlevněné tenisky. Pomalu se ani nestihnete zabrat do nabídky, když vás vyruší notifikace oznamující, že váš dobrý kamarád právě publikoval příspěvek na instagramu. Než se nadějete, váš rozepsaný text je na míle daleko“ (Hansen, 2021, str.43-44).

Kniha se věnuje moderní digitální době, ve které aktuálně žijeme. Co s naším mozkem dělají mobilní telefony a sociální sítě a jaký vliv to má na naše nynější žití, ale zároveň i budoucnost? Jak se v tomto digitálním světě udržet zdraví? Může nám pomoci spánek či pohyb, abychom se vyhnuli přemíře stresu, úzkosti nebo depresi? Na všechny tyto otázky jsem v této publikaci našla odpovědi. Knížka je krátká, srozumitelná a jde k věci. V závěru je zmíněno pár dobrých rad pro dobu digitální, které krásně shrnují, jak po boku digitálních technologií zdravě fungovat. Jedna ze zajímavých myšlenek, co jsem se v knize dočetla bylo, že používání mobilu pozdě večer může s velkou pravděpodobností zvýšit chuť k jídlu. Z případné večerní svačinky si ještě pak tělo vytáhne maximum kalorií a uloží si je kolem pasu ve formě podkožního tuku. To by lidé, co si hlídají váhu, měli rozhodně vědět.

Sociální sítě… média… influenceři… celebrity… povrchnost… srovnávání… marketing… to vše a my a náš mozek uprostřed jako snadný cíl. Anotace naprosto perfektně vystihuje, co přesně Anders Hansen titulem Instamozek sledoval a co v něm najdete. Zbytek se vám pokusím zprostředkovat a shrnout z mého pohledu já… a byla to tedy výzva!

Doba jde nezadržitelně kupředu. Technologie udělaly za posledních dvacet let takový pokrok, že s úsměvem a nostalgickou slzou vzpomínáme na kotoučáky, magnetofonové kazety, telefony s kulatým číselníkem, walkmany a diskmany, hraní krvavého kolene na hřišti a podobně. Jsem už moc stará nebo si ještě někdo alespoň jeden z názvů vybavuje?

„…Když mozek kašle na ukládání informací, o kterých si myslí, že jsou už někde uložené, říká se tomu Google efekt nebo také digitální amnézie. Mozek dává přednost tomu zapamatovat si, kde informaci najde, před její podstatou…“

Kniha, kterou držím v ruce, se tváří nenápadně. Možná vám v první moment připomene marketingovou příručku, která nějak souvisí výhradně s instagramem, nicméně pravda by nemohla být odlišnější. Je to sonda do našeho mozku, jeho vývoje. A i když je to čtení poměrně krátké, jeho význam a obsah mi přijdou zásadní. Shrnuje to, co si zpravidla neuvědomujeme. Upozorňuje na to, co je opomíjeno a mělo by být známo pro naše vlastní dobro, dušení klid, rovnováhu a životní nadhled.

Anders Hansen nám nevnucuje žádné doktríny, ani se nás nesnaží obrátit na jinou stranu – rozuměj: nenavádí vás k odhození telefonu a žití na pustém ostrově či jinému podobnému extrémismu, ke kterému některé skupiny rády tíhnou. Na základě své psychiatrické praxe nám názorně ukazuje a vysvětluje určité zákonitosti a to, co už o mozku všechno víme. Plus jako bonus přidává i to, co bychom vědět měli, i kdybychom se o psychologii vůbec nezajímali.

Deprese, úzkost, nespavost, roztěkanost… znáte některý z těch stavů? A napadlo vás, že za tím mohou stát právě sociální sítě a nadužívání technologií? Nejen telefonu?

„…Z evoluční perspektivy není nic divného na tom, že my lidé žízníme po informacích. Jak se učíme znát to, co nás obklopuje, zvyšujeme svoje šance na přežití. Ten, kdo ví, jak změny počasí ovlivňují chování lva nebo v jakých situacích jsou antilopy nejvíc roztěkané, takže se dá tiše přikrást až k nim, má větší šanci uspět při lovu a zároveň se nestát něčí kořistí…“

Ne každý z nás si dokáže zachovat zdravý nadhled a je odolný vůči nátlaku, který je na nás nenápadně i nápadně vyvíjen. Líbí se mi, že vše, co v knize Instamozek zazní, je de facto logické, podložené a kdo se někdy zajímal o psychologii, byť třeba okrajově, získá (z mého pohledu rozhodně) pocit, že Anders Hansen skutečně přesně ví, o čem mluví. Nepapouškuje nám tu poučky a definice, které si někde přečetl, nýbrž má svá slova podložená a především obhajitelná. Můžete s ním nesouhlasit, což vám nikdo nebere, avšak zároveň musíte uznat, že argumenty má solidní. O tom je konec konců princip diskuse – otevřeně debatovat, probírat své názory, s respektem přednést své argumenty a vyslechnout si protistranu a akceptovat i její pohled na věc. Dneska si každý většinou myslí, že jeho slova jsou zákon a běda tomu, kdo by se chtěl dohadovat. Respekt se, na sociálních sítích zejména, dvakrát nenosí.

„…Slovo stres asociuje něco negativního, ale stres zároveň potřebujeme, abychom mohli existovat. Krátkodobý stres nám pomáhá se soustředit a zbystří naši mysl, takže jinými slovy není nic špatného na tom, když zažijete náročný den nebo týden v práci…“

K technické stránce knihy mám jeden poznatek: Mám jen já ve svém výtisku vnitřní okraj extrémně široký a vnější naopak uzounký? Jde pouze o kosmetický drbek, nikoli plnohodnotnou výtku. Každá kapitola je rozdělena do několika kratších částí, což pomáhá udržení pozornosti a zároveň je text přehledný. Nechybí ani zdůrazněná důležitá fakta. Vše je podáno čtivě, poutavě a jak už jsem zmínila výše – máte pocit, že textu rozumíte a navíc v něm nacházíte spoustu pravd. Vidíte vlastní kroky i chování a je vám tím pádem jasné, že si text v knize nikdo nevycucal z prstu, ale bral v potaz skutečné lidi a problémy.

„…Pod vlivem silného stresu nepoužíváme tu nejrozvinutější a jedinečně lidskou část svého mozku, nýbrž podřazujeme na nižší stupeň a vracíme se k evolučně starším a primitivním částem. Máme tudíž tendenci jednat rychle a důrazně, leč bez porady s „myslící“ částí mozku. To sebou přináší určité problémy…“

Na závěr najdeme i pár doporučení, jak se poučit a zbavit některých zlozvyků souvisejících s kvalitou spánku a naší myslí vůbec. Spánek obecně se dost podceňuje, přitom jeho důležitost je celkem zásadní. Dává vám ten můj dlouhý výlev vůbec smysl? Sama na sobě občas cítím, že mě sociální sítě ve slabých chvílích ovlivňují. Za normálních okolností jsem salámista. Ne, to není sprosté slovo, ale člověk, který má věci tak říkajíc na salámu čili že ho hned tak něco nerozhází. Jsou však momenty, kdy mě něco zasáhne, vytočí, nahlodá, nakloní na tu či tu stranu a já se moc ráda naučím, jak si v takové chvíli poradit. Jak vypnout. Co udělat pro lepší usínání. K čemu vést vlastním příkladem své dítě a děkuji, že je tu titul, který otevírá oči s pomocí odborníka. Navíc ten s námi mluví jazykem lidským, ne povýšeným či nadřazeným a zároveň nevytváří na čtenáře žádný nátlak. Pouze ho přehledně a srozumitelně informuje. Potlesk!