"Co si vlastně způsobujeme vlivem digitalizace? Provádíme tu snad obří pokus sami na sobě a na svých dětech?"..."Řada vědců má podezření, že značný nárůst počtu především mladých lidí, kteří vyhledali během posledního desetiletí pomoc v důsledku psychických potíží, může alespoň částečně pramenit z toho, že jsme si bleskovou rychlostí osvojili digitální způsob života."

Pojďme se nad tím zamyslet, pojďme se seznámit s výsledky výzkumů v oblasti fungování mozku v souvislosti s digitalizací, používáním mobilů a vzájemným srovnáváním se s ostatními na sociálních sítích. Připusťme si, že řada mladých lidí tráví denně online velkou část bdělého času a že sahá po mobilu i v průběhu noci. Podívejme se na to, co dělá mobil s naší schopností si pamatovat, soustředit se či navazovat a rozvíjet sociální kontakty. Přečtěme si něco o tom, jak nesoustředění jsou multitaskeři, či o tom, jak výrazně sociální sítě ovlivňují spokojenost mladých lidí, jaký mají vliv na sebepojetí, úzkostnost či depresivitu.

S tímto vším a mnohým dalším přichází za čtenáři v populárně naučné publikaci Instamozek švédský psychiatr Anders Hansen, autor knihy Doběhni svůj mozek a dalších populárních knih o mozku. Ačkoliv přečtení knížky doporučuji všem, především rodičům, pedagogům, psychologům a dospívajícím, rovnou dodávám, že pokud se nad ní budete skutečně zamýšlet, nebude to příjemné čtení. Hansen nezpochybňuje přínos digitalizace v mnoha ohledech, ale otevřeně varuje také před jejími možnými důsledky. Srozumitelně představuje mechanismy, které pomáhaly člověku přežít v dřívějších generacích a ukazuje na příkladech, jak tyto mechanismy fungují dál ve zcela novém prostředí a rozdílných životních podmínkách a tím se mohou stát kontraproduktivními. To, co dříve sloužilo k přežití, může v současnosti naši šanci na přežití a zdravý život snižovat.

V útlé knížce, která má zhruba 150 stran, předkládá čtenáři řadu otázek, srozumitelných úvah a výsledků různých výzkumů a vede jej k přemýšlení nad tím, co se s námi (především dětmi a dospívajícími) v posledních deseti letech děje. Zabývá se tématem stresu, úzkosti a deprese, představuje nám mobil jako novou drogu, která má schopnost upoutat a udržet si naši pozornost, upozorňuje na počítačové algoritmy a "vychytávky", které vedou k produkci dopaminu a serotoninu a k tomu, abychom se od mobilu či počítače měli problém odtrhnout. Upozorňuje na to, že časté používání mobilu zhoršuje pozornost i spánek a sledování mnoha informací o ostatních negativně ovlivňuje naše vlastní sebepojetí a spokojenost. Ačkoliv některá tvrzení nepovažuji za dostatečně podložená (např. prohlášení, že se jedná o závislost na základě jediného zmíněného diagnostického kritéria), nezpochybňuji fakt, že autor přináší ve své knížce myšlenky a zkušenosti, které jsou nejen aktuální, ale troufám si tvrdit, že jsou v současné době zásadní a je důležité je šířit, diskutovat o nich a pracovat s nimi. Nejde zde o obecná nepodložená tvrzení a nějaká "klišé", ale o shrnutí řady odborných výzkumů, které jsou podány srozumitelně. Kromě upozornění na hrozící rizika nám Hansen ve své knížce přináší v závěru také konkrétní tipy na to, jak můžeme svůj mozek a mozek dětí před negativními digitálními vlivy co nejlépe chránit. Shrnu-li své dojmy - při čtení knížky může být čtenáři chvílemi úzko, ale právě z toho důvodu stojí za to se s ní seznámit. Má nám co dát a ukázat.

V Nakladatelství Portál vyšla útlá, ale o to zajímavější kniha Instamozek: Stres, deprese a úzkosti zapříčiněné dnešní dobou. Stěžejní myšlenka knihy zní, že pro dnešní moderní svět nejsme stvořeni. A to je příčinou nejen naší časté neschopnosti se odtrhnout od mobilního telefonu, ale také řady psychických onemocnění.

Jak moc nám škodí používání mobilního telefonu? Jak ovlivňuje naše soustředění, naše zdraví, náš spánek? Jak naše neustálá přítomnost online ovlivní další generace? Tím se zabývají vědci po celém světě a ještě mnoho výzkumů proběhne, než bude možné mobilní telefony odsoudit jako zdroj všeho zla. Zatím totiž nemáme dostatečnou zkušenost. Z 10 000 generací, které se na Zemi prostřídaly od vzniku našeho živočišného druhu, zatím pouze jedna jediná zažila digitalizovaný svět v současné podobě, kdy smart phone i Facebook jsou naprostou samozřejmostí.

Už nyní se však ukazuje, že nadměrné používání telefonu může mít negativní důsledky pro náš spánek a soustředění. Jsme čím dál roztěkanější, snadno se necháme vytrhnout z práce jedinou notifikací a chaoticky pak přeskakujeme od jednoho k druhému. Než se však spravedlivě rozhorlíte a proklejete svůj telefon, přečtěte si i zbytek. Autor knihy a švédský psychiatr Anders Hansen tvrdí, že si za to můžeme sami. Náš mozek totiž nestačí rychlému rozvoji civilizace a jeho evoluce dost pokulhává. Některé geny nám tak stále velí staré modely chování, které by nám prospěly v éře lovců a sběračů, ale v současném vyspělém světě nám spíše škodí. Jedním příkladem za všechny je přejídání. Někteří jedinci si zkrátka nemohou pomoct, protože jejich mozek jim našeptává, že se musí najíst a udělat si zásoby, kdyby náhodou zítra jídlo došlo. Jenže v naší západní společnosti jídlo nedochází… Zní to jako alibismus, podobných příkladů ale autor udává více.

A na podobném pravěkém principu funguje náš mozek i ve vztahu k mobilnímu telefonu a jeho aplikacím. Využívají toho vývojáři? Údajně ano. Co s tím? To je už na každém z nás. Kniha nicméně v závěru nabízí několik rad, jak čas strávený s mobilním telefonem omezit.

Přestože je autorem lékař, není Instamozek odbornou publikací, ale populárně-naučnou knihou. Je sepsán i laikovi srozumitelným jazykem a autor využívá řady pochopitelných příměrů, na kterých demonstruje své teze a výsledky dosavadních výzkumů. Zmiňuje jich celou řadu a ukazuje tak, v jaké fázi se celé odvětví zabývající se souvislosti psychických poruch a užívání mobilního telefonu nachází. Zároveň se nepřiklání na žádnou stranu. Snaží se k tématu přistupovat věcně a bez zbytečné senzacechtivosti. Což je trochu v kontrastu s použitým názvem a obálkou odkazující k momentálně nejoblíbenější aplikaci na světě. Hansen uznává, že mnoho hypotéz je potřeba teprve definitivně potvrdit dalšími výzkumy. Ani tak to však pro nadměrnou konzumaci obsahu na sociálních sítích nevypadá dobře. Škodlivá je však nadměrná konzumace čehokoli.

Přesto kniha současnému člověku nastavuje určité zrcadlo a nutí k zamyšlení, zda lidská nervozita a roztěkanost nemá s malou černou krabičkou společného víc, než jsme ochotni si připustit.

PŘEHLED RECENZE

Zpracování 6/10

Obsah 7/10

Informační hodnota 8/10

SHRNUTÍ

Populárně-naučná, útlá kniha nám krátce a stručně nastavuje zrcadlo a nutí nás se sebe samých ptát, zda s mobilním telefonem netrávíme příliš mnoho času. A zřejmě jen málokdo si odpoví záporně. Autor knihy, švédský psychiatr Anders Hansen, shrnuje dosavadní výsledky výzkumů, které se zabývají negativními dopady používání mobilu na náš mozek. Přestože je nutné řadu tezí ještě verifikovat, ukazuje se už nyní, že dnešní digitalizace narušuje naši schopnost učit se, soustředění i spánek. Co s tím? Odpověď na tuto otázku si musíme určit každý sám.

CELKOVÉ SKÓRE

7/10

Kniha švédského psychiatra Anderse Hansena je výborným úvodem do přemýšlení o soužití lidských mozků s obrazovkami chytrých telefonů. Za patnáct let jejich existence jsme si dávno zvykli na jejich přítomnost. Zaměstnávají naše ruce, naše oči i závity našich nervových soustav. Hansen srozumitelně vysvětluje, proč se tak děje. Proč se nedokážeme chovat jinak, proč tak rádi nestíháme a bez ustání běháme, jak naše kalendáře pískají. Proč potřebujeme na chytrost našich digitálních zařízení reagovat stresem, depresí a úzkostí.

Každý z těchto stavů má své evoluční důvody. Hansen vypráví, že nám pomáhaly přežít. „Většina lidí postižených vážnými následky stresu pocítila nejprve řadu varovných signálů v podobě potíží se spánkem, trávením, přecitlivělosti na infekce, skřípání zubů, zhoršené krátkodobé paměti a podrážděnosti. Proč ony varovné příznaky ignorovaly? Pokud člověk zpomalí včas, má dobré předpoklady vyhnout se kupříkladu právě depresi.“ Podle Hansena je dobré si uvědomit, že deprese či stres vůbec nemusí souviset s životem, jaký vedeme. Říká, že mnoha jeho pacientům se velmi uleví, když si uvědomí, že za své nepříjemné stavy nenesou plnou zodpovědnost, že se jim mnohem spíše jednoduše dějí. Což neznamená, že by se nad nimi neměli zamýšlet a že by ve jménu jejich zmírnění se sebou nemohli něco udělat.

Hansen netvrdí, že digitální zařízení způsobují deprese a úzkosti. Uvědomuje si, že jde mnohem spíše o vzájemné působení. Instagram podle řady výzkumů napomáhá prohlubování depresí a zároveň je to právě tendence k depresivnosti, co nás vhání do nekonečných hlubin sociálních sítí. Není snadné rozhodnout, co hýbe čím. Jestli je to mozek, kdo scrolluje zdí, anebo zda-li je to zeď, kdo lajkuje ty nejhlubší programy našeho mozku.

Hansen nabízí lék. Je jím pohyb. Je potřeba se víc hýbat. Doopravdy, tělem, offline, naživo. Instamozek je kniha o ideální velikosti, můžete si ji vzít na procházku ven. Můžete si ji připnout na paži a rozběhnout se. Kdo často a rád běhá, měl by pochopit, že je dovoleno se zastavit. Doběhněte na kopec, tam si sedněte, vytáhněte si Instamozek a přečtěte si kousek. Můžete číst na přeskáčku. Je to o evoluci vašeho nervového systému. Pro něj je jogging s knížkou mnohem přínosnějším zážitkem než běh s telefonem, co vaši ufuněnou tepovou frekvenci přes satelit vysílá do širého světa. Pravda, kniha vám na rozdíl od telefonu po doběhnutí nedá za odměnu obrázek.