Kniha přichází s unikátním pohledem na vývoj člověka v dospělosti, o kterém se říká, že se příliš nemění, protože je spíše dovršen ve věku kolem 20 let. Autorka knihy, koučka a odbornice na vývojovou psychologii Jennifer Garvey Berger, nastoluje čtyři vývojové formy myšlení dospělého člověka, které vycházejí z Keganových poznatků.

Díky 13stránkovému úvodu českého kouče Tomáše Hanila můžeme lépe pochopit autorčinu teorii i celkový stav výzkumu a praxe v Čechách.

Kniha to na první pohled není jednoduchá. Odborník, který se oblasti rozvoje a koučování věnuje, tomu možná porozumí lépe, nicméně pro mě jako laika, který si chtěl něco nastudovat o osobním růstu, obsahovala kniha mnoho termínů a teorie, takže jsem knihu průběžně odkládala a určitě nepřečetla tak zvaně jedním dechem.

I na druhý pohled je jasné, že nejde o žádné „ezotericky“ seberozvojové plky, ale o ucelenou teorii a studijní materiál, určený spíše odborníkům.

Přidanou hodnotou knihy jsou zcela jistě případové studie. Autorka uvádí konkrétní příklady situací, následně pokládá čtenářům otázky a nabízí možnosti, jak na situaci zareagovat. Autorka ke čtenářům často promlouvá, což působí jako byste byli na její přednášce.

Nejvíce mě zaujala část o transformačním učení, které mění to, co jsme již věděli a způsob, jak o věcech uvažujeme. Autorka na příkladu ukazuje techniky pro tvorbu transformačního programu především pro pracovníky, a proto je tato kniha vhodná spíše pro odborníky, kteří pracují s leadery a týmy.

Asi všichni známe okřídlené rčení: „Starého psa novým kouskům nenaučíš“. A proto předpokládám, že pro většinu čtenářů bude doslova přelomové zjištění – týkající se nosného základu, o který se obsah této knihy opírá – že zásadní změny v myšlení, regulaci emocí a komplexnosti vnímání probíhají až do pozdního věku.

Summa summarum

Publikace Jak lidé zrají je opět velice pěkně řemeslně zvládnutá. Tak jak je u Portálu dobrým zvykem, kniha je tištěna na sněhobílém papíru, má vhodný font písma, který se pohodlně čte, hrubky v textu nenajdete a pro větší přehlednost obsahuje množství tabulek. Obálka by sice podle mě mohla být hezčí či nápaditější, ale budiž …

Kniha Jennifer G. Berger je určena spíše lidem s alespoň minimálními teoretickými vědomostmi z psychologie, vývojové psychologie a seberozvoje než „úplným laikům“. Čtenáři, kteří jsou těmito tématy zcela „nepolíbení“, mohou (zejména) zpočátku v textu tápat a nejsem si jistá, zda od knihy neutečou. Velkým kladem knihy je předmluva k českému vydání od Tomáše Hančila a ve které vysvětluje stěžejní principy, pojmy a termíny. Proto doporučuji předmluvu nepřeskakovat – informace z ní se hodí nejen ke správnému pochopení textu. Asi nejdůležitější informací z předmluvy jsou „formy mysli“ (str. 15) – jednotlivé vývojové fáze lidského uvažování a vyhodnocování situací ve vztahu k sobě samému a ostatním. Pochopit tyto druhy myšlení je zásadní pro docenění dalšího textu knihy.

I když má kniha v podtitulu napsáno „Osobnostní růst v pracovním i osobním životě“, podle mě se autorka zaměřuje téměř výhradně na pracovní prostředí svých klientů: vztahy podřízený – nadřízený, nadřízený nadřízeného a podřízení apod. Což jistě není špatně, nicméně mi díky tomu přijde podtitul zavádějící.

Autorka celou knihu koncipuje jako „příručku“ pro potencionální kouče nebo team leadery, kteří mají zájem na změně uvažování svých klientů/ podřízených. A pokud chceme v něčem / čemkoli dosáhnout změny, musíme logicky znát „start“, ze kterého daný člověk vychází a z něhož se vydává se za změnou. Oba tyto body (určení základního nastavení osobnosti i způsoby dosažení pozitivních změn v osobním růstu) jsou v knize krásně rozpracované včetně praktických kazuistik či modelových příkladů.

Protože je naším cílem zjistit něco o Adamově formě mysli, nezajímá nás tolik jeho příběh (to by bylo jako zkoumat látku kalhot, a nikoli poraněnou nohu v nich). Naším zájmem je vidět, jak Adam příběh chápe a jaký smysl mu dává. To je struktura na rozdíl od jeho obsahu. Abyste strukturu viděli, musíte vědět, proč se člověk rozhodl tak, jak se rozhodl, a čeho se v dané situaci obával, jak v dané chvíli chápal svět.

Autorka se zaměřuje i na sebepoznání čtenáře a proto se můžete sami „otestovat“ , jakou formou mysli uvažujete a jak vnímáte okolí. Já osobně na knize oceňuji zejména informace, které se týkají determinování mysli a které jsem v jiných publikacích o vývojové psychologii neobjevila. Třeba to, že: „Neschopnost přenášet poznatky mezi oblastmi lidského života je daleko častější pro sociálně podmíněnou formu než pro sebepřekračující“. (Str. 84). Dále je přínosné, jak se autorka dopodrobna zabývá formou kladení otázek klientovi (koučovanému). V knize najdete informaci, že až třetí otázka – jinak položená, ale týkající se téhož konfliktu – nám (zpravidla) odkryje vzorec, jakým daná osobnost vnímá svět a uvažuje.

Závěrečnou část knihy napsala autorka ve spolupráci s Keithem Johnstonem a týká se v pracovním prostředí, konkrétně leadershipu. Tuto část ocení hlavně ti, kteří mají za úkol vést team lidí, dávat jim zpětnou vazbu a vysvětlovat cíle, kterých má team dosáhnout.

Co mi na knize vadí (co mi v ní chybí), je dostatečný prostor, který by autorka věnovala diferenciální diagnostice mezi nižším vývojovým stupněm formy uvažování a poruchou osobnosti. Je totiž jasné, že mnohé znaky z chování a myšlení člověka na úrovni sebeurčující mysli kopíruje znaky sebestředného, narcistického člověka. Kniha se mi četla velice dobře, je přínosná a obsahově zajímavá – žádný kompilát informacích uvedených jinde. Doporučuji.

Moje hodnocení: 96%