V letošním roce vydalo nakladatelství Portál zajímavou knihu nizozemské psycholožky a psychoterapeutky Anity de Nennie s názvem Když ty nejsi ty (v originále Inzicht in overdracht en tegenoverdracht) v překladu Mileny Novákové. Jedná se o odbornou psychologickou publikaci, jejíž autorka čtenáři nabízí hlubinně-dynamický pohled na fenomén přenosu a protipřenosu jako na příčinu poruch v komunikaci a ve vztazích mezi lidmi. Autorka ve své knize nabízí pomoc při získávání vhledu do přenosu a protipřenosu a podporu při řešení obtížných situací či nefungujících vztahů.

V úvodu knihy autorka poutavým způsobem objasňuje třetí složku naší komunikace (kromě verbální složky a řeči těla). Tato část komunikace se odehrává v rovině pocitů a často bývá ovlivněna našimi negativními zážitky, bolestmi, strachy a tužbami, které jsme v minulosti vytěsnili do nevědomí. Jedná se především o zkušenosti z dětství, kdy jsme usilovali o pocit bezpečí a vlastní přežití ve vztazích s rodiči a dalšími autoritami. Pro hranici, která tyto naše vytěsněné pocity odděluje od vědomí, používá autorka termín „opona“. Protože jsme od vytěsněných obsahů „oponou“ odděleni, nemůžeme být plně sami sebou – odtud český název knihy Když ty nejsi ty. Autorka vysvětluje, jakými mechanismy se vytěsněné obsahy snaží dostat „před oponu“ a navázat spojení s naším vědomým já.

Především se však autorka zaměřuje na to, jak vytěsněné obsahy ovlivňují naši komunikaci a vztahy s ostatními lidmi – a to vztahy partnerské, rodinné, přátelské, pracovní i vztahy s psychoterapeutem. Osvětluje fenomén tzv. přenosu, který spočívá v tom, že část svých vytěsněných pocitů zpoza „opony“ přenášíme na druhé lidi. Rozlišuje přenos pozitivní (kdy máme nesplnitelná očekávání vznikající na základě nevědomých nesplněných tužeb) a přenos negativní (kdy trpíme úzkostí na základě nevědomých strachů a bolestných pocitů). Přenesením svých nevědomých pocitů na druhého pak vyvoláváme v druhých takzvaný protipřenos – emocionální odezvu a reakci na náš přenos, jež je založena na obsahu nevědomí druhého. Zjednodušeně řečeno, tlačíme svými pocity druhé do role, kterou jsme jim přidělili. Obě strany jsou pak „polapeny“ v přenosových a protipřenosových vazbách.

Od rozkrytí příčin vzniku přenosových a protipřenosových vazeb se autorka přesouvá k části, kterou pokládá za nejdůležitější – tou je vysvětlení, jaké máme možnosti přenosové vazby rozpoznat a osvobodit se od nich. K osvobození může dojít jak v psychoterapeutickém procesu, tak bez pomoci odborníka, a probíhá formou uvědomění si samotné existence přenosu a protipřenosu a jejich příčin. Další osvobozující krok spočívá ve vyjádření těchto pocitů a snaze sdělit je druhému člověku, s nímž máme vztah – jaké pocity ve mně vyvoláváš?, jaké pocity já vyvolávám v tobě?. Autorka nabízí také řešení, kdy nemáme možnost otevřeně své pocity sdělit a jsme uvězněni v přenesených pocitech druhého. Popisuje, jak se od těchto vazeb osvobodit pomocí nácviku vizualizace.

Výklad je názorně demonstrován na příkladech komunikace mezi konkrétními příslušníky dvou rodin, jejich přátel i spolupracovníků. Autorka popisuje jejich minulost i současné vztahy, problémy a konflikty a ukazuje, jak je možné pomocí práce s přenosem a protipřenosem těmto problémům čelit a své vztahy zlepšovat. Po knize zajisté rádi sáhnou jak odborníci z řad psychologů a psychoterapeutů, tak laičtí čtenáři, jimž může pomoci zkvalitnit jejich vztah k sobě samému i vztahy s ostatními lidmi.

Asi málokdo z laické veřejnosti zná pojem „přenos“ a „protipřenos“, který zavedl zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud. Ten těmito pojmy označil skutečnost, kdy pacient pocity vůči významným osobám ve svém životě přenáší na terapeuta, který na tuto situaci nějak reaguje. Většinou se však domníváme, že tyto pojmy patří a zůstávají v ordinacích psychoterapeutů, psychologů a psychiatrů.

Nizozemská psycholožka Anita de Nennie se nám ve své knize nazvané Když ty nejsi ty snaží přiblížit, že s „přenosem“ a „protipřenosem“ se v životě setkáváme každý den. I proto je výstižný podtitul knihy Jak a proč přenášíme na druhé svoje pocity.

Autorka ukazuje, že přenos a protipřenos se vyskytují ve všech formách mezilidské komunikace. Ať již jde o vztahy důvěrné – mezi partnery, manželi, rodiči, dětmi, přáteli nebo pracovní. Nebo ojedinělá a náhodná setkání například s učiteli, lékaři nebo dokonce policí. Poukazuje na fakt, že pokud přenášíme pocity, které jsme měli například ke svým rodičům, na druhé, ovlivňujeme to, jak se vůči nám budou tito lidé cítit. Jak se k nám budou chovat.

Kniha je rozdělena do sedmi kapitol. Po krátkém úvodu autorka čtenáře seznamuje s hrdiny knihy, dvěma manželskými páry. Na jejich vztahových propletencích postupně odhaluje některé z možných přenosů a protipřenosů, které v životě zažíváme.

V navazujících kapitolách se nejprve zaměřuje na vysvětlení některých nezbytných pojmů jako je vědomí, nevědomí, projekce. I na to, jak přenos i protipřenos funguje. Tím si připraví pevnou půdu pro druhou část knihy, ve které se věnuje možnostem rozpoznání přenosu a protipřenosu. Dále čtenáře seznámí s tím, kde se s ním setká a co může z hlediska psychologického znamenat. Jaký je jeho skrytý význam v našich vztazích.

Závěrečná kapitola je věnována praktickému návodu, jak z protipřenosu vystoupit. Podařit se to může díky uvědomění, komunikaci a vizualizaci.

Anita de Nennie při psaní své knihy oslovila známé, kteří byli ochotní se její práce zúčastnit a podělit se o své postoje, zážitky, pocity. Ty posloužily jako příklady, na kterých autorka zvolené téma vysvětluje.

I proto nejde pouze o teoretické pojednání, ale o konkrétní a názorné příklady situací, ve kterých se s přenosem a protipřenosem setkáváme.

Díky tomu je kniha srozumitelná a dostupná i neodborné části veřejnosti.

Nizozemská autorka Anita de Nennie, jejíž jedinou knihu Když ty nejsi ty vydalo v České republice v roce 2020 nakladatelství Portál, se věnuje ve své psychologické praxi poradenství, koučování, supervizi a organizování kurzů pro psychoterapeuty i pracovní kolektivy. Tématy, která mají dle jejího názoru pro naše psychické zdraví i dobře fungující vztahy stěžejní význam, jsou témata přenosu a protipřenosu, s nimiž poprvé přišli hlubinní psychologové. Sama autorka udává, že je tématem přenosu fascinována. K napsání knížky ji dle jejích vlastních slov vedla touha po tom, aby se lidé s tímto jevem dokázali vypořádat a porozuměli lépe svým emocím a reakcím.

Publikace s podtitulem Jak a proč přenášíme na druhé svoje pocity je populárně-naučnou knihou, která je určena psychologům, psychoterapeutům, lidem pracujícím v pomáhajících profesích, ale také široké veřejnosti se zájmem o seberozvoj a psychologickou tematiku. Je napsána srozumitelně, takže je vhodná i pro laiky. Své postřehy a zkušenosti se autorka rozhodla předat čtenářům nejen teoreticky, ale ilustrovala je také řadou konkrétních příkladů. V úvodu knihy se tak seznámíme s manželským párem, který byl autorkou požádán o spolupráci pro účely napsání zmiňované publikace. Rozhovor tohoto páru, který zvažuje, jestli spolu se svou rodinou poslouží jako modelový příklad vlivu přenosu na blízké vztahy, na mě osobně působí poněkud uměle a nepřirozeně. Následuje první kapitola s názvem Seznámení, kde jsou čtenářům představeny 2 manželské páry a jejich nejbližší příbuzní. Přehled rodinných vazeb je pro přehlednost shrnutý v závěru knihy, což jsem ocenila, protože po přečtení této úvodní kapitoly jsem měla pocit, že se ani ve jménech, ani ve vztazích příliš neorientuji a nezaujaly mě ani poněkud archaicky působící popisy typu: "Je to odvážný chlapec, na něhož si spolužáci, kteří rádi budí hrůzu, nepřijdou", či "Matka Marion řídí domácnost (někdy se jí taky říká hospodyně) a je jí 64 let".

V dalších kapitolách to ale vypadá, jakoby se autorka rozepsala a text začíná být velmi zajímavý. Dozvíme se tam, co je to přenos, jak vzniká a jak se projevuje, pochopíme rozdíl mezi projekcí, přenosem a protipřenosem. Teoretické informace jsou prokládány praktickými příklady i popisem rolí, jež bývají často připisovány jednotlivým rodinným příslušníkům. Dozvíme se také to, jak se naše potlačené vlastnosti a zážitky, označované autorkou hezky jako "vlastnosti za oponou", projevují, jak se hlásí o slovo a co je zdrojem obranných mechanismů. Čtvrtá a pátá kapitola jsou věnovány tomu, jak přenos a protipřenos poznáme a zjistíme v ní také to, že se s nimi setkáváme ve všech svých vztazích.

Také šestá kapitola je velmi zajímavá. Autorka v ní ukazuje, jak se přenos podílí na vzniku strachu z citové vazby, na rozvoji závisti a žárlivosti, na snaze zavděčit se druhým, na domácím násilí či syndromu vyhoření. V sedmé kapitole pak následují tipy na to, jak se z protipřenosu vysvobodit a být sám sebou, a to díky uvědomění, komunikaci a vizualizaci, jež je zde také prakticky popsána ve formě jednoduchého cvičení.

V závěru knihy se opět setkáme s členy dvou rodin, kteří nás celou knihou provázeli, aby tak autorka dotvořila rámec, do nějž se rozhodla své postřehy a úvahy zasadit. Z mého pohledu jde opět o trochu "umělý" závěr, což ovšem nemění nic na faktu, že knížku vnímám i přes určitá zjednodušení a vytržení situací z kontextu jako výbornou inspiraci k úvahám o tom, nakolik jsou pocity, které vnímáme jako vlastní, ovlivněny zkušenostmi z minulosti a tím, že tyto neuvědomované a potlačené zážitky vytěsníme z vědomí. Zajímavé je uvědomit si, do jaké míry jsou pak schopny ovlivňovat naše další vztahy a vnímání druhých lidí. Domnívám se, že pro pracovníky pomáhajících profesí, psychology a psychoterapeuty je tato forma sebepoznání nejen prospěšná, ale přímo nezbytná a je také zajímavým podkladem pro sebezkušenostní výcvik.