Baštecká, Bohumila; Mach, Jan a kol.: Klinická psychologie - recenzent prof. PhDr. Jan Vymětal

Recenzovaná publikace je zejména dílem psycholožky PhDr. Bohumily Baštecké, Ph.D., kterou lze považovat i za hlavní editorku knihy.

Klinická psychologie, vedle více zde uvedených pojetí, je především pojímána jako obor, jenž „přináší (aplikuje) psychologické poznatky do zdravotnictví…(s.34), dodejme, že psychologem a zaměřuje se na „duševní život člověka ve zdraví a nemoci“ (s. 45). Užitím psychologického vědění lékařem se věnuje lékařská psychologie.

Kolegyně Baštecká si ke spolupráci stran právnických statí přizvala advokáta Jana Macha, který se věnuje i zdravotnickému právu. Zdůraznění právních otázek při činnosti klinického psychologa je důležité, protože jsme svědky relativizování hodnot a společenských norem, proto se stále více uplatňuje i v praxi právní rámec činnosti – i psychologů. V knize nalezneme také kratší příspěvky více autorek a autorů, včetně rozhovorů s některými z nich.

Autorka a hlavní editorka publikace již dříve napsala či editorovala řadu odborných psychologických knížek, z nichž přímý vztah k recenzované práci mají dvě z nich: Základy klinické psychologie (napsáno společně s P. Goldmannem), Praha, Portál, 2001 a knihu Klinická psychologie v praxi (napsáno společně s dalšími autorkami a autory), Praha: Portál, 2003. Tato recenzovaná publikace se od předchozích obsahově dosti liší, pochopitelnou se stává bohatost a různorodost infomací, jež v této poslední knize nalézáme, neboť předešlé práce s tématem klinické psychologie lze vidět i jako přípravu na toto její poslední dílo. Oporou pro ni jistě byla i editorská práce na Psychologické encyklopedii aplikované psychologie, která vyšla v nakl. Portál v r. 2009.

Rozsah aktivit a osobního nasazení kolegyně Baštecké je značné a mimořádné, není pochyb o tom, že je psychologii oddána. Je vysokoškolskou pedagožkou, klinickou a poradenskou psycholožkou, činná je v sociálních oblastech, věnovala se psychosociální krizové spolupráci a intervenci – a ve výčtu jejich aktivit by bylo možné pokračovat.

Cílem recenzované publikace, jak sama autorka uvádí, je předat čtenářům „systém poznatků, tak systém souvislostí mezi nimi“ (s. 30). Zdůrazňuje pohled na lidského jedince paradigmatem bio-psycho-sociálně–spirituální jednoty při upřednostňování systémového hlediska. Je zřejmé, že se jedná o úkol náročný, vyžadující propojování i vzdálených oblastí skutečnosti a jejich převádění na společné jmenovatele. Psychologie se tak potkává se sociologií, biologií a duchovními (humanitními) obory. Nemáme proto autorce za zlé, že poznatky a souvislosti jsou někdy mozaikovité a propojené jejími úvahami. Nejednou postupuje i tak, že problematiku osvětluje z různých stran a je na čtenářích, aby si vybrali či sami provedli syntézu. Podnětů k zamyšlení, srovnávání i samostatnému kritickému myšlení dodává mnoho.

Kolegyně Baštecká svoji rozsáhlou publikaci rozdělila do sedmi částí a dvaceti jedné kapitoly. Na konci práce pak nalezneme doslov autorky a 32 stránkový seznam použité a doporučené literatury, avšak někdy je literatura uvedena spolupracujícími autorkami a autory přímo za jejich texty. Zcela závěrem je zařazen věcný rejstřík, jmenný rejstřík není uveden.

Recenzovaná rozsáhlá publikace je nejspíše monografií mající i rysy encyklopedie. Je jistě použitelná i jako učebnice klinické psychologie, ovšem studující si ji musí doplnit o psychologickou diagnostiku, jež v ní téměř není obsažena. Stejně tak se musí někde jinde seznámit se základy Mezinárodní klasifikace nemocí – 10 (duševní a behaviorální poruchy), neboť je závazná pro komunikaci ve zdravotnictví.

Pro seznámení s touto úctyhodnou prací a není pochyb o tom, že jí autorka věnovala mnoho přemýšlení, času a pečlivé práce, uvedu její obsah – jednotlivé části, jejich kapitoly a souhrny.

Část I: Klinická psychologie a klinický psycholog. (Vymezení předmětu a pojmů: Normalita, zdraví a nemoc. Právní rámec klinické psychologie.) Shrnutí první části: O klinických psycholozích a klinické psychologii.

Část II: Vývoj klinické psychologie: od hysterie a internetu. (Jednotlivé výkladové rámce uvnitř (klinické) psychologie. Psychologické paradigma mezi ostatními v souvislostech nemoci a zdraví. Situace (nejen u nás) dnes: souvislosti pro klinickou psychologii). Shrnutí druhé části: O vývoji (klinické) psychologie: souvislosti naší sociokulturní normy.

Část III: Systémový rámec klinické psychologie: vývoj zdravotnictví a zdravotnické souvislosti. (Historie a současnost veřejného zdravotnictví: zdraví pro všechny. Cíle pro zdraví a cíle zdravotnictví.) Shrnutí třetí části: O zdravotnictví a zázracích pro všechny.

Část IV: Hodnotový rámec klinické psychologie: etika a kvalita – dobrý průběh, dobrý vztah, dobří lidé, dobré výsledky, dobrý život. (Hodnoty v profesi: od zákonů po způsobilost. Kvalita: řízení a měření (managementu, péče, života). Podpora kvality.) Shrnutí čtvrté části: O etice, kvalitě, procesu, výsledku a vztahu: hodnotová shoda.

Část V: S kým v klinické psychologii spolupracujeme: osobnost, rodina/skupina, obec. (Osobnost. Rodina a skupina. Společenství, sousedství, obec – komunita.) Shrnutí páté části: O sebeřízení, setkávání a zdraví: lidé mezi svými, v akci a na cestě.

Část VI: Jak v klinické psychologii spolupracujeme. (Komunikace, vztah, smlouva. Klinickopsychologické poznávání.) Shrnutí šesté části: O řeči ptáků a šustění papírem: kéž psychologie rozumí.

Část VII: Jak si (v klinické psychologii) představujeme souvislosti nemoci a zdraví. (Reakce a interakce v souvislostech onemocnění. Podněty v čase a v souvislostech onemocnění. Organismus v souvislostech onemocnění. Prostředí: kulturní a individuální přizpůsobení v souvislostech onemocnění a zdraví. Cesty zdraví, zdraví na cestě.) Shrnutí sedmé části: Nemoc a zdraví v metodologických a hodnotových souvislostech: dívat se a divit.

Následuje : Doslov Bohumily Baštecké v roce 2015.

Osobně si na recenzované publikaci cením, že se snaží zachytit u nás i vliv společenských změn po převratu na teorii a praxi klinické psychologie a klinických psychologů. Kupříkladu i to, že etické hledisko by mělo být součástí všeho rozhodování. V této souvislosti bych upozornil i na nebezpečí katathymních, případně účelových závěrů. Do textu proniká též osobní pohled autorky, proložen je jejími úvahami. Čtivost zvyšuje místy až lehce novinářský styl, jenž je názorný, uváděny jsou osvětlující zajímavosti, které přispívají ke srozumitelnosti, pochopení a odlehčení někdy komplikovaných souvislostí.

Při kritickém pohledu připomínám, že klinický psycholog se pohybuje na půdě zdravotnictví, a tím je dán základní rámec jeho orientace i praxe, neboť se musí řídit realitou a pravidly platnými ve zdravotnictví. Postrádám zde větší důraz na tuto skutečnost a naši odkázanost na spolupráci s ostatními zdravotníky, zejména lékaři. Klinické lékařské obory jsou rozhodně klinickým psychologům otevřeny za předpokladu, že jsou pro ně přínosem. A to nejen ty tradiční (pediatrie, psychiatrie, neurologie ad.), ale všechny, v nichž nabývá na významu subjektivní a vztahová stránka, ale i otázka životního stylu (interní obory – kardiologie, onkologie ad.). Psychologie nalézá uplatnění i u  oborů, jež tvoří základ teoretické výbavy medicíny. Vzpomeňme (psycho) fyziologii, (psycho) imunologii, (psycho) endokrinologii ad. Již dnes jsou součástí neurovědních disciplin (pojem kognitivity). V praxi se pak přímo promítají kupříkladu do psychosomatické medicíny, viz rčení „emoce – nemoce.“

Recenzovaná monografie Klinická psychologie je dílem seriozním a hledajícím nové souvislosti. Spolu s knihou Pavla Říčana, Dany Krejčířové a kol.: Dětská klinická psychologie, 4. vydání, Praha: Grada, 2006 dnes patří mezi základní literární zdroje oboru klinická psychologie. Kliničtí psychologové (ale i lékaři v klinické praxi) ji jistě uvítají a lze ji doporučit jejich pozornosti.

prof. PhDr. Jan Vymětal

Recenze byl zpracována pro nakladatelství portál

Oba editoři předmětné knihy vydali již monografii o klinické psychologii v praxi (Portál 2003) a je tedy na místě otázka, v čem je kniha, která je předmětem naší recenze nová., je-li označovaná jako první vydání. Již ze srovnání obsahu obou knih je zřejmé, že je zde jednak rozdíl v tom, že kniha, kterou zde recenzujeme, vychází dvanáct let po knize o klinické psychologii v praxi, rozdíl, který zřejmě spočívá v tom, že je pokračováním knihy o  klinické psychologii v praxi, ale v tom směru, že je této knize komplementární, že se zaměřuje na propracované pojetí klinické psychologie,v široce pojatém rámci života společenských institucí. B. Baštecká a O. Fafejta vyjadřují v předmluvě předmětné knihy, že její koncepce byla velmi složitá a chtěla podat plastický obraz fungování klinické psychologie v rámci nároků, které na ni kladou společenské podmínky lidského života a jeho vývoj; proto je jedním z  jejích editorů právník specializovaný na medicínské právo. Editorka, klinická psycholožka to pak v úvodu ke knize doplňuje klíčovým aspektem teoretického pojetí jejího obsahu: „Člověka v rámci této knihy proto pojímáme jako jednotu bio-psycho-sociálně-spirituální, která prožívá, myslí, jedná ve vztazích k  sobě, druhým a světu (příp. zásvětí)“. To znamená, jak uvádí dále, že je obor klinické psychologie, a tedy i zdraví a nemoci, koncipován v systémovém rámci těla, konstruktu osobnosti, sociálních vztahů a ducha (tj. věd, zkoumajících lidské duchovní potřeby a hodnoty). V rámci tohoto náročného programu je pak pojat obsah této knihy, Jeho strukturu tvoří tato témata: klinická psychologie a klinický psycholog, vývoj klinické psychologie, její systémový rámec a  zdravotnické souvislosti, její hodnotový rámec (etika, pojetí „dobrého života“ a další témata), široké pojetí spolupráce (se skupinou, obcí atd,.) asouvislosti nemoci a zdraví. Klinická psychologie je pak pojata podle její koncepce Asociací klinických psychologů ČR (2011) jako „samostatný vědní obor, jehož předmětem je duševní život člověka v bio-psychosociálních souvislostech v kontinuu zdraví nemoc …“. Podstatné znaky této definice, zdraví, nemoc, resp. psychické zdraví a normalita, a další jsou pak následně podrobně vysvětlovány a je konstatováno „společenské uznání spirituality“.

Ve smyslu výše uvedeného pojetí a obsahu je dílo o klinické psychologii knize klinické psychologie v praxi skutečně vzácně a žádoucím způsobem komplementární. Kniha je téměř celá dílem B. Baštecké, na tématu právní rámec klinické psychologie spolupracoval s J. Machem P. Goldmann.

Milan Nakonečný

Recenze zpracována pro nakladatelství Portál