Čím budeš, až vyrosteš? Také se vám z této otázky hrůzou naježila kůže, protože jste si nedokázali vybrat jen jednu možnost? Vystihují vás charakteristiky jako zvídavý, žíznivý po informacích, myslící v souvislostech, zaujatý a někdy i pochybující o sobě samém? Pak právě vám může otevřít oči a rozšířit obzory publikace vydaná v nakladatelství Portál – Kniha pro multipotenciály od Emilie Wapnick.

Otázka „čím chceš být, až vyrosteš“ vyvolává dojem, jako by si každý z nás musel vybrat jeden druh zaměstnání a jednu vášeň, jíž se v životě bude věnovat. Možná jste chtěli být psychologem a zároveň houslistou, ale okolí vás přesvědčilo o opaku. Vyber si jen jednu možnost. Jedinou. Znělo z jejich úst. Jenže jsou i lidé, kteří prostě mají řadu zájmů a věnují se – ať už postupně, nebo zároveň – řadě různých projektů. Dříve se těmto lidem říkalo renesanční lidé. Nyní pro ně má autorka knihy jiný název – multipotenciálové.

Emilie Wapnick ve své knize popisuje, jak se zprostit pocitu, že je s vámi něco špatně, když máte mnoho zájmů, které chcete promítnout do povolání, nebo když tyto zájmy a povolání neustále střídáte. Sama se označuje za multipotenciála, i když podle mě dle charakteristik uváděných v knize patří mezi nadané. Mezi nadané, kterým se dříve nevěnovala přílišná pozornost a na něž nepasovala standardní podoba povolání, aneb buď tím a jen tím od střední až do důchodu.

Autorka se proto nejprve soustředí na ospravedlnění tohoto způsobu uvažování nad kariérou a zároveň na charakteristiky těch, kteří povolání střídají. Mezi tyto výhodné charakteristiky patří schopnost syntentizovat ideje, rychle se učit, být adaptabilní a myslet v souvislostech. Současně Emilie Wapnick popisuje z vlastní zkušenosti, jak se vypořádat s negativními pocity, jako je strach, že člověk nebude nejlepší, či vina, protože o něco ztratil zájem.

Kniha pro multipotenciály také vysvětluje různé modely práce – od zastřešující kariéry, možnosti souběžných kariér, volby dost dobré práce s možností osobních projektů ve volném čase a povolání typu fénix, tedy střídání různých oborů po sobě v čase. Další část knihy se věnuje tipům, jak ohlídat vlastní výkonnost a vysvětlovat své schopnosti lidem, kteří jevu multipotenciality nerozumí. V knize se zájemci okrajově dočtou o slavných multipotenciálech a povoláních, které by mohly vyhovovat multipotenciálnímu zaměření.

Publikace je informačně nabitá, chytře napsaná a dobře se čte. Obsahuje také krátká shrnutí za každou důležitější pasáží, takže se informace snáze pamatují. Vtipné jsou poznámky autorky pod čarou, které umí vykouzlit úsměv na tváři či občasné uchechtnutí v tramvaji. Čtenáři v knize najdou různá cvičení a tipy, jak si vybrat to správné kariérní směřování. Sama autorka se má o co podělit – je hudebnicí, filmařkou, spisovatelkou, právničkou a kariérovou koučkou. Její video na TEDu shlédly již přes čtyři miliony lidí.

A možná ono pověstné video na TEDu pro mě bylo kamenem úrazu, když jsem si četla tuto publikaci. První kapitola pro mě byla nezáživná, protože už jsem ji znala z přednášky a měla jsem chuť knihu odložit. Ale našla jsem v ní několik informací, které jsem zatím jinde nenalezla – jak dobře využívat čas, jak si vytvořit svůj deníček úspěchů za účelem sledování pokroku a že měřítkem úspěchu není být nejlepší, ale mít spokojené zákazníky či nadřízené.

A jak už jsem zmiňovala, za mě je publikace spíše příručkou o kariérním uplatnění nadaných lidí. To je pro mě nadřazený pojem, do něhož spadají i lidé označení jako multipotenciálové. Tato knížka má i lehce výbušný náboj, protože částečně jde proti proudu knih zdůrazňujících vytrvalost a oddanost jednomu povolání – např. Houževnatost Angely Duckwort či Tak dobří, že vás nepřehlédnou Cala Newporta. Výběr výsledné podoby povolání je na každém z nás. Osobně se spíš přikláním k vytrvalosti a oddanosti v rámci jedné zastřešující kariéry. Na druhou stranu i souběžné kariéry, kdy člověk kombinuje několik prací na částečný úvazek, jsou v dnešní digitální době a převážně ve velkých městech čím dál častějším jevem. A i já sama jsem si je vyzkoušela.

Kniha pro multipotenciály má však jedno krásné poselství – musíte si porozumět sami, aby druzí mohli porozumět vám. A přesně o toto knížka usiluje.

Ptali se vás někdy rodiče nebo přátelé, kým chcete být, když jste byli ještě malí, a nedokázali jste nalézt odpověď? Pokud jste odpověď nalezli, byla jedna nebo hned několik? Zdálo se vám, že spolu nikterak nesouvisí, přesto jste se jich nechtěli vzdát? Během studia na vysoké škole jste zjistili, že vámi studovaný obor vás již nenaplňuje? Mnoho podobných otázek Emilie Wapnick podává ve své knize zaměřené na lidi, které nazývá multipotenciály.

Emilie Wapnick ve svém životě dělala mnoho věcí, ať už se zabývala hudbou, uměním, psaním, filmu a právu, a tedy není divu, že sama sebe považuje za multipotenciála. V roce 2010 založila internetovou stránku Puttylike.com, kde pomáhá multipotenciálům nalézt cesty, jak integrovat a uplatnit své mnohé zájmy.

Obecně by se dalo říci, že se jedná o příručku, kterým se v angličtině přezdívá „self-help books“. Jako taková se vyznačuje snahou vést svého čtenáře za pomocí znalostí psychologie a dalších oborů, ale především zkušeností autorky a lidí, které zpovídala k pochopení sebe sama, zlepšení seberegulace a nacházení strategií pro úspěšný postup v kariérním i osobním životě.

Jedná se o útlou knihu čítající něco málo přes dvě stě stran a strukturovanou do tří částí obecně zaměřených na zprvu obecný popis a identifikaci sebe jakožto multipotenciála (či vyloučení onoho faktu). Dále uvádí nabídku strategií pro život a nakonec zamyšlení nad možnými problémy a jejich řešení.

Forma, jíž je kniha psaná a strukturovaná je její největší předností. Již po přečtení několika prvních odstavců jsem se našel naprosto vtažen do obsahu nastíněných myšlenek a dokud jsem nedočetl celou první část, tak jsem knihu nedokázal opustit. Autorka si dala velkou práci s tím, aby jednotlivé odstavce vždy vyjádřily myšlenku a zbytečně jí nenatahovaly. Tyto pak na sebe velice plynule navazují a čtenář se najde, že po přečtení jedné strany ho zajímá, co se nachází na té druhé. Text je pak častokrát doplňován grafickými znázorněními rozpracovávaných myšlenek, které se tváří dojmem rukou rychle načrtnutých schémat, a tak ladí s celkovým hravým designem knihy; pak se tvrzení, že multipotenciálové jsou často umělecky založení, zdá být více než příhodné.

Po počátečně výborném prvním dojmu, jsem byl bohužel lehce zklamán obsahem, kdy mnohé z předkládaných myšlenek se můžou zdát zřejmé, a tak nepotřebné, zatímco některé přímo žádají o doplnění.

Hned na začátku je zde nastíněno množství označení pro multipotenciály; výrazy jako renesanční člověk nebo i banální slovní spojení jako univerzální hráč. Pak zde zamrzí, že výraz jako je „polyhistor“ – označující člověka, jenž nabyl množství znalostí z různých oborů -, zde chybí, přičemž je bez vysvětlení používán ve zbylém textu.

Část zabývající se jednotlivými strategiemi života coby multipotenciála je již o něco méně čtivý, ale na druhou stranu obsahově čtenáři asi nejužitečnější. Je zde velký apel na schopnost vést život, který je finančně zajištěn, je smysluplný a pro multipotenciála pestrý. Strategie nejsou předkládány jako hotové věci, ale jako startovní mustry, které je možné měnit a kombinovat. Na konci každé z nich se předpokládá aktivní zapojení čtenáře a využívání aktivit k vytvoření profilu dané strategie pro určitého jedince.

Jak již bylo zmíněno výše, autorka sama sebe popisuje coby multipotenciála a celá kniha je tedy prostoupena pozitivními atributy takto nastavených lidí, které zahrnují především novátorství, kreativitu, propojování oborů a schopnost vést tým různorodě zaměřených lidí. Celou poslední část naopak věnuje problémům a jejich řešením. Ty jsou tématem nejčastěji zaměřeny na sociální aspekty, výkonnost a seberegulaci.

Pro čtenáře je na konci ještě připraven užitečný přehled multidisciplinárních oborů, v nichž by se mohli najít, spolu s krátkým výčtem slavných multipotenciálů.

Celkově se jedná a velice dobře napsanou publikaci, s hravým designem a čtivou, což se od populární self-help knihy dá očekávat. Bohužel pak někdy chybí substance a poskytnuté vědecké podklady zastřešující teorie se zdají nedostatečné; kniha není určena pro odbornou veřejnost. Přesto se dá s klidným svědomím doporučit každému, kdo by se v této teorii našel a potřeboval utřídit život nebo tápe v nastavování životních strategii, což je hlavní myšlenkou a největší předností knihy.

Průvodce pro ty, kteří ještě stále nevědí, čím chtějí být, až vyrostou...

Miliardy lidí, miliardy životních drah, jeden návod na život. Na tom něco trochu nesedí, ne? Bohužel, spoustě lidí z oblasti osobního rozvoje přijde podobný model naprosto oukej. Oni sice uznávají individualitu - někdo je zkrátka skvělý doktor, jiný dobrý hrobař - ale ať už je to, kdo chce, přes nos jej praští poučkou ve stylu "Přestaň frfňat a najdi si práci, které obětuješ svůj život."

Na(ne)štěstí, některým z nás se to nepodaří nikdy. Lidem, kteří mají odmalička problém vybrat jednu odpověď na otázku "Kým chceš být (až vyrosteš)?". Kteří v odpověď na otázku "Co děláš?" začnou chrlit seznam aktivit takovým způsobem, že druhým spadne brada a už googlí číslo do Šternberka (Bohnice po hanácke). Tito lidé jsou určitým poddruhem Homo sapiens. Na jménu se vědci doposud neshodli, nicméně některými z pracovních názvů jsou "vševěd, všeuměl, renesanční člověk, všestranný člověk, univerzální hráč"… nebo třeba MULTIPOTENCIÁL.

S tímto označením přišla Emilie Wapnick ve své TED přednášce nazvané "Proč někteří z nás nemají jedno poslání" a řekla bych, že se v největším počtu objevuje na webových stránkách komunity založené Wapnickovou. Kniha pro multipotenciály je v těsném závěsu, ale to jen proto, že na rozdíl od webovek, její obsah nemůže nabývat.

Kniha je rozdělená do tří částí - úvod a základní esence života, jak si všeuměl obstarává živobytí a jak všeuměl válčí s prokrastinací. V první části se autorka rozpovídala o tom, kdo takový multipotenciál je, jaké křivdy na něm jsou často páchány a jaké ingredience potřebuje, než si začne kuchtit spokojený život. Ingredience to nejsou nijak převratné, přijdete na ně během dvou/tří jakýchkoliv self-help přednášek, ale opakování je matkou moudrosti. V druhé části už se dostáváme k věcem zajímavějším. Wapnick se podařilo přehledně dát dohromady několik strategií, v jakých všeumělové vydělávají. Podle mne je to nejpřínosnější část knihy. Sice se domnívám, že hodně lidí tyto modely již ve skrytu duše napadly, ale protože jsou nestandardní, nesou s sebou nejistotu a tendenci se samy zahrabávat a dělat, že neexistují. Třetí část už je zase univerzálnější, použitelná i pro lidi zamilované do ideje jednoho osudového oboru.

Kolem a kolem, příručka "Jak být vším" je krásnou ukázkou toho, že k dobré knížce nepotřebujete nové informace, ale hlavně novou interpretaci. (Mimochodem, to podle mne platí i u fikce.) Nedozvěděla jsem se z ní zas tolik nových myšlenek, a žádné převratné, ale ta knížka je jako kamarád, který vám řekne "to bude dobré". Víte to i bez něj, ale slyšet tu větu je balzám na duši. Přesně to Wapnicková dělá - chlácholí všechny, kteří střídají zájmy rychleji než dvanáctky své životní lásky a říká "to bude dobré."

Já osobně jsem si při čtení vytvořila asi tak desetipoložkový seznam lidí, kterým chci knihu vecpat, takže jak můžete vidět, jsem z ní nadšená. Doporučuji ji komukoliv, kdo nevmáčkne své týdenní aktivity do tří slov a vždycky kouká co by ještě zkusil nového. Myslím, že může být opravdu nápomocná v uvědomění si toho, jak chceme, aby náš život vypadal. Nakonec přidávám jeden úryvek z knihy, který by se měl tesat do kamene, a doufám, že vás přiměje se o knihu, či aspoň autorčin odkaz, začít zajímat:

"Je třeba přestat se tvářit, že tak moc záleží na tom, co přesně si vybereme. Nevybrat si je totiž také forma volby - mnohdy s daleko fatálnějšími následky."