Knihu napsala německá psychoterapeutka Bärbel Wardetzki a kromě faktů, citátů a psychologických témat do ní promítla i svoje vlastní zkušenosti, neboť na knize je již od začátku vidět, že kniha vznikla v rukou psychoterapeuta již s dlouholetou zkušeností a praxí.

Osobně jsem od knihy neočekávala tolik, nicméně nakonec se mi stala příjemným překvapením. Není příliš tematicky ani čtenářsky náročná, což si myslím, je velkou výhodou, zejména pokud je čtenářem laik, který se ve svém životě potýká s jakoukoliv větší změnou a neumí s ní natolik pracovat. Kniha dokáže být v tomto úhlu pohledu velkou oporou. Hodně mě například zaujal probíraný paradox změny a jeho pět fází, včetně sebepřijetí, prožívání sebe sama a dalších aspektů týkajících se jednotlivce a probíhající změny. Mimo další témata, která Wardetzki probírá patří narození a smrt, život jako neustálý pohyb, změna a její schopnosti a možnosti, rozchody a rozvody, osud, pozitivní přínosy životního postupu a hlavně vícekrát zmiňovaný příměr život jako labyrint.

Věřím tomu, že i zkušenému odborníkovi může tato kniha přinést nové poznatky, případně nově pojmenované skutečnosti, které jsou mu již známé. Autorka si totiž pohrává často i s odvozováním fenoménů od jiných osobností a odborníků, přičemž po jejich citátech nesahá do aktuální doby, ale neomezeně místy zmíní antické filosofy, a o chvíli později si přečtete o autorech 20. století. Sama jsem v průběhu čtení ocenila odvozování od citátu Herakleita ‘věčná je jenom změna’ a později stručně popsaný životní příběh a vzešlá ponaučení Viktora Frankla. Nicméně v jejím pojetí se nemusíte bát chaotičnosti či neporozumění.

Knihu bych na závěr zhodnotila tedy velmi pozitivně a doporučila bych ji v podstatě každému, kdo má zájem zapracovat na sebepřijetí a průběhu změn ve svém životě, a samozřejmě i tomu, kdo se chce jen něco nového dozvědět a získat nový rámec znalostí a poznatků.

Každý z nás si v průběhu života projde krizí. Některým krizím se v životě nevyhneme a jsou dokonce předvídatelné (období dospívání, středního věku), ale často nás zastihnou zcela nečekaně, ačkoliv z pozdějšího pohledu vidíme, že nás život k nim směřoval. Z mého pohledu je krize velice důležitou, ačkoliv náročnou situací v životě. Je to doba, kdy je potřeba projít určitou změnou, abychom se mohli přizpůsobit novým nastávajícím podmínkám. Právě v dobách společenských zvratů, k jakým dochází v současné chvíli, je schopnost projít změnou velmi důležitá. Je třeba však nejprve projít fázemi proměny, kterými jsou fáze popření, šoku, propad do temnoty, integrace, rozvoj svých pozitivních stránek a nové vykročení. Každý z nás je individuální, což znamená, že ne každý si musí projít všemi fázemi ve stejné rychlosti.

Problémy mohou nastat, pokud se „zasekneme“ v minulosti, když se snažíme zachovat staré zvyklosti. Na knize mě zaujala myšlenka, se kterou osobně souhlasím. Myšlenku vyjádřil předsokratovský filozof a myslitel Hérakleitos z Efesu: „Věčná je jenom změna“. Nic v našem životě není stejné, jen skutečnost, že se všechno neustále mění.

Pokud právě procházíte obdobím krize, ať už je to partnerská krize, krize po rozchodu, rozvodu apod., myslím si, že v publikace s názvem Krize je výzva může být pro vás. Kniha je praktická, čtivá a je určena pro naprosto kohokoliv, kdo má rád tématiku seberozvoje. Pokud nejste úplně čtenářský typ a stává se vám, že ne vždy knihu dočtete, ale přesto vás tato kniha láka, nezoufejte. Má pouhých 200 strana určitě stojí za přečtení, což může být značnou výhodou.

Autorkou je Bärbel Wardetzki, což je německá psychoterapeutka, která vystudovala psychologii a absolvovala psychoterapeutický výcvik v gestaltu. Vydala několik bestsellerů na téma poruchy příjmu poruchy, sebevědomí a obrana proti verbálním útokům. Kniha je rozčleněna do čtyř hlavních kapitol. Kapitoly obsahují témata jako jsou například strachy, zvraty nebo celkový rozvoj jedince. Zajímavou části je kapitola, která se věnuje přístupu ke stáří a smrti. Podle mě kniha obsahuje důležité informace, kterým bychom měli věnovat svůj čas. Sebereflexe je součásti každého tématu, což vnímám víc než kladně. Není nic lepšího, než si různými otázkami, cvičeními ověřit svůj postoj k dané tématice. Na závěr si celou publikaci shrneme. Ačkoliv kniha obsahuje mnoho informací a témat, je napsána srozumitelně. Nenajdete zde žádné odborné názvy. Výhodou vnímám sebereflexní cvičení, které jsou součásti každé tématiky. Zjistila jsem, že není potřeba se změn bát, že každá změna přinese v našem životě spoustu nového a to, že nám nahání strach je přirozené. Z každé knihy se vždy snažím odnést co nejvíce poznatku a myslím si, že z této knihy jsem si vzala mnoho informací, které věřím, že budu následně praktikovat v reálném živote. Jsem ráda, že jsem dostala příležitost prozkoumat právě tuto publikaci.

Nebo ne? Každopádně nějaká ta větší či menší krize je na obzoru prakticky vždy, proto se hodí mít v hlavě uložen plán na její zvládnutí. A je tohle případ knihy, která vám dá jasný návod? Nebo bude autorka slovíčkařit, tahat rádoby moudra z rukávu a ve výsledku kde nic, tu nic? Pojďme se na to společně podívat!

Jakmile má něco podtitul: Pozitivní přístup k…, mám tendence vrzat zuby, myslet si cosi o pr*eli a západu slunce. Nastupuje silná vlna pesimismu. Jsou přece v životě věci, které pozitivní přístup nezachrání. Průser bude stále průser a ztráta blízkého nebude o nic méně bolet ani po letech! Odložím však stranou skepsi a hned, jak mi děda vrátí knihu, pustím se do ní já.

Ano, už jsem to psala mockrát. Když přijde balíček z nakladatelství Portál, mám tu učiněný nálet kobylek. Cácorka zabavuje dětské, děda listuje vším a něco si pro jistotu rovnou odnáší. A tak mi zabavil i knihu Krize je výzva. Vrátil? Vrátil. Ovšem vážení, tolik lepíků nedává ani do katalogu s oblečením Engelbert Strauss. A dokonce celou spoustu pasáží podtrhal zvýrazňovačem!!!

„…Pečovat o sebe neznamená, že vyženeme zemřelého ze svých myšlenek a ze srdce a už na něj nebudeme myslet. Naopak, tento člověk bude navždycky součástí našeho života a bude žít v našich vzpomínkách, nebude nám ale bránit v tom, abychom žili dál…“

Zdůrazňuji, že jsem zarytým odpůrcem psaní do knih. Příčí se mi psát i do těch, do kterých se primárně psát má! Skřípu tedy zuby podruhé a jdu se pustit do čtení. S hrůzou zjišťuji, že zvýrazněné pasáže jsou tak trefné, až to nemůže být normální. Z některých by se dokonce daly udělat texty do rámečku. Natolik sedí!

222 stran textu bez obrázků se dělí na čtyři hlavní okruhy:

1. Život je pohyb a změna
2. Nechte to plavat a vytrvejte, pak se můžete změnit
3. Zvraty a krize
4. Schopnost změny

Každá z těchto částí se ještě poté dělí na kratší podkapitolky, do kterých je sem ta zapracován rámeček s otázkami pro možnost sebereflexe, aneb rozeberte sami sebe. Pro mě naprosto nepřínosný a nezajímavý prvek, nicméně každý jsme jiný. První část může mít tendence vás odradit. Je celkem nudná, a pokud máte (stejně jako já) alergii na témata typu: Změna začíná v nás, Ponaučení z chyb, Růst a jistota…, mohlo by se vám stát, že knihu odložíte a přijdete o to nejlepší, což je druhý a třetí okruh. Soudě podle lepíků a růžově zbarveného textu, nás právě tyto pasáže zaujaly až extrémně a těch vypíchnutých vět a odstavců je až nebezpečně mnoho. Čtvrtá, poslední, část je potom zase dlouhá litanie na stokrát omílané téma změn.

„…dej mi vyrovnanost, přijmout věci, jež změnit nemohu, odvahu změnit věci, jež změnit mohu, a moudrost rozeznat jedno od druhého…“ (poznámka – taková má mantra – nejde aplikovat vždy, ale zamezuje v nadměrném přemýšlení nad věcmi, které stojí akorát energii a klidný spánek a není v mé moci je jakkoli ovlivnit)

Některé pasáže vás tedy neuvěřitelně zasáhnou a jiné vás budou pro změnu nebetyčně nudit a vysírat. Nutno však přiznat, že Bärbel Wardetski zcela očividně ví, o čem píše a text tak má hlavu a patu. Není ani extrémně sluníčkový, proto myslím, že si v něm každý dokáže najít to své, co mu v danou chvíli sedne. Protože jsme každý z jiného těsta, nemusí to být to samé, jako v našem případě. Tady se ta největší pomoc týkala především ztráty milovaného člověka, která bolí i po pěti letech. Krize je výzva nám (beze srandy) zachránila loňské Vánoce, které jsme díky poznatkům Bärbel Wardetski byli schopni poprvé prožít bez hluboké deprese.

Nesouhlasím tedy naprosto se vším, což snad technicky ani nejde, avšak knihu řadím k těm, které dostanou čestné místo, a budu po ní sahat častěji a nejen já. Je možné, že dozraji i k dalším kapitolám, které mě osloví za rok či dva, vyloučit nic nelze. Život se vyvíjí, stejně tak naše myšlení, názory i zkušenosti. Za sebe Krize je výzva doporučuji právě, pokud se delší dobu plácáte na místě po ztrátě blízké osoby. Bez ohledu na to, zda šlo o okolnosti nějak tragické či nemoc. Bärbel Wardetski vás nenabádá, ať se vzchopíte, necháte minulost minulostí a jdete prostě dál. Pomůže vám v jakémsi zacelení ran a uvědomění si, že některé kroky jsou nevyhnutelné, možná bolestivé, ale přínosné a hlavně – nikdy nezapomenete. To, co jste prožili, vám nikdo nevezme. I tak můžete žít život dál a nemusí být vůbec zahalený smutkem až do samotného závěru.

Snad u každé knihy z oblasti psychologie opakuji, že není samospasná a stejně tak není ostuda vyhledat pomoc odbornou. Dnešní kniha je však dobrý odrazový můstek na srovnání myšlenek, priorit a takový ten pomyslný první krok k... a nevěřím, že to řeknu zrovna já... změně! Minimálně ve smyslu vnímání některých věcí a skutečností.