Každý den je výzva! - autor recenze: Vendihttp://vendi13.blogspot.com/2022/02/knihovna-b-wardetzki-krize-je-vyzva.html#moreNebo ne? Každopádně nějaká ta větší či menší krize je na obzoru prakticky vždy, proto se hodí mít v hlavě uložen plán na její zvládnutí. A je tohle případ knihy, která vám dá jasný návod? Nebo bude autorka slovíčkařit, tahat rádoby moudra z rukávu a ve výsledku kde nic, tu nic? Pojďme se na to společně podívat!
Jakmile má něco podtitul: Pozitivní přístup k…, mám tendence vrzat zuby, myslet si cosi o pr*eli a západu slunce. Nastupuje silná vlna pesimismu. Jsou přece v životě věci, které pozitivní přístup nezachrání. Průser bude stále průser a ztráta blízkého nebude o nic méně bolet ani po letech! Odložím však stranou skepsi a hned, jak mi děda vrátí knihu, pustím se do ní já.
Ano, už jsem to psala mockrát. Když přijde balíček z nakladatelství Portál, mám tu učiněný nálet kobylek. Cácorka zabavuje dětské, děda listuje vším a něco si pro jistotu rovnou odnáší. A tak mi zabavil i knihu Krize je výzva. Vrátil? Vrátil. Ovšem vážení, tolik lepíků nedává ani do katalogu s oblečením Engelbert Strauss. A dokonce celou spoustu pasáží podtrhal zvýrazňovačem!!!
„…Pečovat o sebe neznamená, že vyženeme zemřelého ze svých myšlenek a ze srdce a už na něj nebudeme myslet. Naopak, tento člověk bude navždycky součástí našeho života a bude žít v našich vzpomínkách, nebude nám ale bránit v tom, abychom žili dál…“
Zdůrazňuji, že jsem zarytým odpůrcem psaní do knih. Příčí se mi psát i do těch, do kterých se primárně psát má! Skřípu tedy zuby podruhé a jdu se pustit do čtení. S hrůzou zjišťuji, že zvýrazněné pasáže jsou tak trefné, až to nemůže být normální. Z některých by se dokonce daly udělat texty do rámečku. Natolik sedí!
222 stran textu bez obrázků se dělí na čtyři hlavní okruhy:
- Život je pohyb a změna
- Nechte to plavat a vytrvejte, pak se můžete změnit
- Zvraty a krize
- Schopnost změny
Každá z těchto částí se ještě poté dělí na kratší podkapitolky, do kterých je sem ta zapracován rámeček s otázkami pro možnost sebereflexe, aneb rozeberte sami sebe. Pro mě naprosto nepřínosný a nezajímavý prvek, nicméně každý jsme jiný. První část může mít tendence vás odradit. Je celkem nudná, a pokud máte (stejně jako já) alergii na témata typu: Změna začíná v nás, Ponaučení z chyb, Růst a jistota…, mohlo by se vám stát, že knihu odložíte a přijdete o to nejlepší, což je druhý a třetí okruh. Soudě podle lepíků a růžově zbarveného textu, nás právě tyto pasáže zaujaly až extrémně a těch vypíchnutých vět a odstavců je až nebezpečně mnoho. Čtvrtá, poslední, část je potom zase dlouhá litanie na stokrát omílané téma změn.
„…dej mi vyrovnanost, přijmout věci, jež změnit nemohu, odvahu změnit věci, jež změnit mohu, a moudrost rozeznat jedno od druhého…“ (poznámka – taková má mantra – nejde aplikovat vždy, ale zamezuje v nadměrném přemýšlení nad věcmi, které stojí akorát energii a klidný spánek a není v mé moci je jakkoli ovlivnit)
Některé pasáže vás tedy neuvěřitelně zasáhnou a jiné vás budou pro změnu nebetyčně nudit a vysírat. Nutno však přiznat, že Bärbel Wardetski zcela očividně ví, o čem píše a text tak má hlavu a patu. Není ani extrémně sluníčkový, proto myslím, že si v něm každý dokáže najít to své, co mu v danou chvíli sedne. Protože jsme každý z jiného těsta, nemusí to být to samé, jako v našem případě. Tady se ta největší pomoc týkala především ztráty milovaného člověka, která bolí i po pěti letech. Krize je výzva nám (beze srandy) zachránila loňské Vánoce, které jsme díky poznatkům Bärbel Wardetski byli schopni poprvé prožít bez hluboké deprese.
Nesouhlasím tedy naprosto se vším, což snad technicky ani nejde, avšak knihu řadím k těm, které dostanou čestné místo, a budu po ní sahat častěji a nejen já. Je možné, že dozraji i k dalším kapitolám, které mě osloví za rok či dva, vyloučit nic nelze. Život se vyvíjí, stejně tak naše myšlení, názory i zkušenosti. Za sebe Krize je výzva doporučuji právě, pokud se delší dobu plácáte na místě po ztrátě blízké osoby. Bez ohledu na to, zda šlo o okolnosti nějak tragické či nemoc. Bärbel Wardetski vás nenabádá, ať se vzchopíte, necháte minulost minulostí a jdete prostě dál. Pomůže vám v jakémsi zacelení ran a uvědomění si, že některé kroky jsou nevyhnutelné, možná bolestivé, ale přínosné a hlavně – nikdy nezapomenete. To, co jste prožili, vám nikdo nevezme. I tak můžete žít život dál a nemusí být vůbec zahalený smutkem až do samotného závěru.
Snad u každé knihy z oblasti psychologie opakuji, že není samospasná a stejně tak není ostuda vyhledat pomoc odbornou. Dnešní kniha je však dobrý odrazový můstek na srovnání myšlenek, priorit a takový ten pomyslný první krok k... a nevěřím, že to řeknu zrovna já... změně! Minimálně ve smyslu vnímání některých věcí a skutečností.