Proč je důležité myslet kriticky

Kůň, který uměl počítat

Tištěná kniha (2019)

0 % 7 recenzí

84 Kč

99 Kč −15 %, ušetříte 15 Kč

Dodání 1-2 dny

Doprava od 59 Kč Možnosti dopravy Od 1 000 Kč doprava zdarma

Tištěná kniha (2019)

Překladatel
Jamieson, Alžběta
Počet stran
160
Vazba
Brožovaná
Rok vydání
2019
Typ produktu
Tištěná kniha
Kód
13701501
EAN
9788026214427
Nakladatelství
Portál
ISBN
978-80-262-1442-7
Obálka v tiskové kvalitě
Stáhnout obálku

O knize  

Na začátku 20. století proslul penzionovaný berlínský učitel matematiky tím, že jeho kůň, jemuž se začalo přezdívat „chytrý Hans“, umí počítat a rozumí složitým slovním pokynům. Byly schopnosti koně skutečné? Jistěže ne! Ale čím to, že jim uvěřilo tolik lidí a že vzbudil takový zájem médií? A jak tento mechanismus ve skutečnosti fungoval? Na počátku 90. let minulého století získala velkou pozornost takzvaná facilitovaná komunikace, užívaná u dětí s autismem. Jenže na jejím základě nejenže začaly děti zázračně „mluvit“, ale také došlo k obvinění jejich rodičů ze zneužívání. I funkčnost této metody se ukázala jako klamná. Co má kůň, který uměl počítat, společného s metodou zázračné komunikace? Američtí profesoři psychologie za pomoci těchto i jiných příkladů ukazují, jak funguje naše myšlení, jak se vyhnout sebeklamu a jak myslet jasně a kriticky. Jakoby mimochodem přitom vysvětlují řadů vědeckých pojmů a zajímavých skutečností. Thomas E. Heinzen je profesor psychologie na William Paterson University v New Jersey. Scott O. Lilienfeld má stejnou funkci na Emory University v Georgii a je autorem uznávané knihy 50 největších mýtů populární psychologie. Susan A. Nolan působí jako profesorka téhož oboru na Seton Hall University v New Jersey.

O autorech

Heinzen, Thomas E.

Heinzen, Thomas E.

Všechny knihy autora

Lilienfeld, Scott O.

Lilienfeld, Scott O.

Všechny knihy autora

Nolan, Susan A.

Nolan, Susan A.

Všechny knihy autora

Recenze (7)

  • Autor recenze Lýdie Hájovská Datum 21. 6. 2019

    Proč je důležité myslet kriticky, vysvětlí příběh Chytrého Hanse - autor recenze: Lýdie Hájovská
    https://www.helenavkrabici.cz/clanky/recenze-proc-je-dulezite-myslet-kriticky-vysvetli-pribeh-chytreho-hanse/

    Na začátku 20. století se berlínský učitel matematiky proslavil tím, že svého koně naučil počítat. Celé dny strávil Wilhelm von Osten na dvoře s Chytrým Hansem, jak koně pojmenoval. Nejdřív byl ostatním nájemníkům za blázna, později se na dvojici chodily dívat zvědavé davy, když Hans hrabal kopytem přesný výsledek počtů, které mu jeho učitel či kdokoli jiný zadal. Skutečně se ale mohl kůň naučit počítat? Přesto, že se na něj chodily dívat i nejvýznamnější vědecké kapacity, které věděly, že toto skutečně možné není, nikdo nevěděl, v čem tkví Hansův trik. A nevěděl to ani von Osten, který věřil svému koni i vlastním schopnostem.

    Na počátku 90. let se pak objevila tzv. facilitovaná komunikace, která měla rozmluvit nemluvné děti s autismem pomocí asistenta. Děti najednou začaly nejen komunikovat, ale i psát básně, vynikat vědomostmi a jejich rodiče měli radost. Zároveň se ale začala objevovat obvinění rodičů ze zneužívání těchto dětí a radost rodičů vystřídalo jejich zatýkání pouze na základě obvinění dětí používajících facilitovanou komunikaci.

    Jak spolu tyto příběhy souvisí? Autoři knihy na nich představují fungování našeho myšlení a důležitost kritického myšlení. Jak se vyhnout sebeklamu, i když předem víme, že něco zkrátka možné není? Někdy se necháme napálit a přijdeme „jen“ o peníze, ale někdy (jako třeba v případě poškozených rodičů) může jít o mnohem víc. Autoři, kteří jsou zároveň profesory psychologie, na příbězích také vysvětlují řadu vědeckých pojmů, které nám právě při kritickém myšlení mohou být prospěšné.

    Knížka je napsaná čtivou formou i pro čtenáře ne tolik zběhlé v psychologii. Pokud se objeví nesrozumitelný termín, autoři jej vždy vysvětlují na jednodušším příkladu. Knihu bych doporučila všem, které zajímají psychologické experimenty, rádi přemýšlejí v širších souvislostech nebo jsou jen fanoušky psychologie.

    Přečíst celou recenzi Zavřít
  • Autor recenze Jan Lukavec Datum 29. 5. 2019

    http://www.iliteratura.cz/Clanek/41369/heinzen-thomas-e-et-al-kun-ktery-umel-pocitat

    Kniha představuje variace na témata, o kterých už u nás pojednaly některé starší tituly. Za přečtení stojí, v některých bodech se ale autoři vyjadřují až příliš sebejistě, přestože ke „kritickému myšlení“ by mělo patřit i stálé (sebe)zpochybňování.

    éma kritického myšlení je v současnosti navýsost aktuální. Je možné vyslechnout řadu návodných youtubových přednášek, například ty od Petra Ludwiga (mimo jiné o tom, jak lékaři po staletí pacientům škodili pouštěním žilou, aniž by experimentálně vyzkoušeli účinky, nebo jak Steve Jobs dlouho odmítal klasickou léčbu rakoviny, až už bylo pozdě). Vycházejí četné publikace, které se věnují fake news, jež například radí, jak rozpoznat dezinformační článek, a poskytují seznamy doporučených webových stránek a institucí, které se na boj proti záměrně šířeným lžím specializují. Někdy je přitom název knihy vědomou provokací, která chce už svým titulem naznačit, jak mohou dezinformace fungovat, jako Nejlepší kniha o fake news, dezinformacích a manipulacích!!! (Brno: CPress, 2018).

    Další knihy se obecněji věnují základním mechanismům rozhodování a logiky (Principy kritického myšlení. Ikar, 2016). A pod předmětovým heslem „kritické myšlení“ nabízejí knihovny i knihy jako Jak drahá je intuice: proč nás selský rozum často vede ke ztrátovým rozhodnutím (Práh, 2011), které ukazují, že naše chování má většinou iracionální motivaci, jež nemusí být nutně špatná, ale je dobré o ní vědět.

    Zpupnost rozumu versus drzost těch, kteří se stýkají s tajemstvím

    Četné tituly se pouštějí do boje s naší fascinací konkrétními nadsmyslovými jevy, jako je esoterika (A přece se netočí: podvody, léčitelé, šarlatáni a šejdířský byznys v kostce. Klika, 2012), nebo dokonce samotná náboženská víra. Což je u nás případ Františka Koukolíka, který před časem ve jménu kritického myšlení v rozhlasovém Meteoru ostře kritizoval slova teologa a kněze Tomáše Halíka z knihy Žít s tajemstvím: „Věřit, dát šanci víře, neznamená zbavit se rozumu, nýbrž zpupnosti rozumu.“ Náboženskou pozici pak zmíněný neurolog, v Halíkově případě trochu zaujatě, interpretuje či karikuje takto: „Kdybys mi nevěřil, tak je to proto, že je tvůj rozum zpupný, tak mi raději koukej věřit. Stýkám se totiž s tajemstvím, na které rozumem nestačíš.“ Přitom například v Koukolíkových názorech na povahu českého národa narazíme na postoje, které jsou podle mne ukázkovým příkladem nikoli kritického myšlení, ale právě přebírání stereotypů. Což bychom mohli obrátit i proti Koukolíkovi a tvrdit, že samotný pojem „kritické myšlení“ je relativní: někteří si ho mohou samozvaně uzurpovat pro sebe jako zbraň proti svým ideovým protivníkům. A někdo by mohl být v pokušení dokonce tvrdit, že druhů „kritického myšlení“ může být tolik, kolik je jeho hlasatelů.

    Specifický způsob, kterým se projevuje naše potřeba někdy i nekriticky věřit něčemu, co nebylo zcela dokázáno, zkoumá i nedávno vydaná kniha Kůň, který uměl počítat: Proč je důležité myslet kriticky. Američtí profesoři psychologie v ní ukazují, jak funguje naše uvažování, jak se vyhnout sebeklamu a jak myslet jasně a kriticky. Jejich knize dal název slavný případ ze začátku 20. století. Tehdy proslul penzionovaný berlínský učitel matematiky Wilhelm von Osten tím, že jeho kůň, jemuž se začalo přezdívat „chytrý Hans“, umí počítat a rozumí složitým slovním pokynům. Šlo o světovou senzaci. V Respektu (2012/4) popsal Příběh Chytrého Hanse Marco Stella: „Zprávy o Hansových výkonech se objevovaly na předních stránkách světových deníků a není divu: kdyby příroda obdařila koně stejnými schopnostmi jako člověka, mělo by to nepředstavitelné důsledky; západní svět by zaznamenal otřes a změnu, které by nebylo rovno. Pokud by rozumnou duši měl jeden kůň, dalo by se předpokládat, že ji mají i všichni ostatní (na rozdíl od Hanse pouze nedostatečně vzdělaní) koně, nemluvě pak o ostatních zvířatech!“ Na von Ostena pak navázal například klenotník a psycholog-samouk Karl Krall, jehož koně prý údajně dokonce četli a pomocí vyklepávané abecedy komentovali politické dění. Když ale byly údajné dovednosti koně vědecky prozkoumány, došlo se ke zjištění, že zvíře sice neumí počítat, ale zřejmě dokáže výborně vysledovat neverbální signály vysílané lidmi kolem něho. Zatímco Wilhelm von Osten sledoval Hansovo kopyto, chytrý Hans na oplátku sledoval jeho hlavu, jíž dával nevědomý signál, že byl počet naplněn. Pokud by tedy člověk neznal správnou odpověď, nebo znal, ale nacházel se mimo Hansovo zorné pole, Hans by správný výsledek nevěděl. Nicméně sám von Osten se přesvědčení o schopnostech svého Hanse nikdy nevzdal a vědecké pokusy s ním zakázal.

    Obdobu tohoto příběhu autoři hledají u praktikování takzvané facilitované komunikace, metody, jež měla usnadnit komunikaci osobám, které jsou mentálně retardované či autistické. Komunikaci údajně umožňovala vyškolená osoba, tzv. facilitátor. Na počátku 90. let minulého století získala tato praxe velkou pozornost. Na jejím základě začaly vážně hendikepované děti zázračně „mluvit“, či dokonce odborně diskutovat, zároveň ale také došlo k falešným obviněním jejich rodičů ze zneužívání. Jak se ovšem ukázalo a jak v českém prostředí vysvětluje například Výkladový slovník esoteriky a pavěd (Věra Nosková, 2008), vydaný péčí českého klubu skeptiků Sysifos, s okolím ve skutečnosti nekomunikuje pacient, ale samotný facilitátor, který vede ruku a prst postižené osoby.

    Záhada sloních malířů

    Američtí autoři pak přidávají další příklady, kdy lidé nadhodnocovali schopnosti některých tvorů. „Efekt Chytrého Hanse“ lze podle nich nalézt například mezi slony, kteří zdánlivě malují nádherné krajiny, květiny, podobizny jiných slonů, a dokonce autoportréty. Ve skutečnosti se ale chovatelé slonů naučili, „jak pohybem rukou na uchu slona řídit pohyby, které slon dělá štětcem, jejž drží ve špičce chobotu“. Dodejme ovšem, že existují i přísní kritici této praxe, kteří tvrdí, že v zemích jako Thajsko je toto malířské školení pro slony velmi bolestivé, takže se při něm chobotnatci nenaučí ani tolik malovat, jako spíše „vyhýbat se fyzickému utrpení“.

    Podobně autoři recenzované knihy vyjadřují pochybnosti ohledně psů odhalujících předem určené vůně, což „nebylo ještě důkladně zkoumáno v nepřítomnosti lidí, kteří mohli psům potenciálně dávat znamení.“ I když současně přiznávají, že mnohá vytrénovaná zvířata mohou díky svému výjimečnému čichu v odhalování kriminální aktivity vynikat. Dodejme však, že odborníci jsou si těchto problémů dobře vědomi. Na specializovaný výcvik různých druhů zvířat pro využití ve velmi časné diagnostice výskytu nádorových, popřípadě jiných onemocnění, se u nás zaměřuje České centrum signálních zvířat. Spiros Tavandzis z této organizace mi k problému řekl: „Samozřejmě víme o tom, že psovod může svého psa, ať už vědomě, nebo nevědomě, ovlivňovat. V našem případě pro odstranění tohoto fenoménu zaslepujeme vzorky. Znamená to, že psovod v žádném případě neví, kam jsme psovi schovali vzorek, který má najít, a vlastně ani neví, jestli se onen požadovaný vzorek v daném prostoru nachází. Tímto vylučujeme, že by měl psovod motivaci psu jakkoliv pomáhat, protože vlastně nemá jak.“

    Efekt Chytrého Hanse a další podobné chyby v úsudku mohou mít hluboký dopad na praktický život. Mohou například ovlivnit naše každodenní jednání tím, že nás vedou k činům, které jsou nejen neužitečné, ale někdy i škodlivé, jako když si někteří přelepují okna maskovací páskou, aby se ochránili před větrnými poryvy blížícího se hurikánu – velké letící kusy skla ale ve skutečnosti mívají ničivější dopad… A stejně tak autoři polemizují se zaváděním a financováním „drahých a neefektivních sociálních programů jednoduše proto, že jim chceme věřit“, jako je program prevence delikvence mladistvých Scared straight.

    Celkově kniha představuje variace na témata, o kterých už u nás pojednaly předchozí tituly, nebo o nich v podobně skeptickém duchu psali i zdejší odborníci, ovšem nezávisle na sobě, tedy nikoli v těchto širokých mezioborových souvislostech. Za zmínku přitom stojí, že autoři se nesnaží absolutně negovat duševní schopnosti zkoumaných koní, slonů či psů. Vyzývají ale k tomu, abychom dokázali ocenit ty obdivuhodné mohutnosti, které ověřitelně mají, a ne ty, které jim někteří falešně přisuzují na základě své víry, a hlavně touhy. Ať už jde o sociální inteligenci chytrého koně, nebo umění slonů malovat podle „ušního“ návodu, které, jak autoři po právu přiznávají, je působivé i bez klamného přesvědčení, že sloni malují sami od sebe. Navíc existují i vědci, kteří nejsou totálně skeptičtí ani ke kreativním slonům údajně vytvářejícím vlastní malířské styly. Ostatně i v některých českých zoo sloni malují, do čehož prý nejsou nuceni. Nemá jít ani o „nadrcené“ cirkusové představení; jejich malování je prý „projevem svobodné vůle“.

    V tomto bodě je kniha možná příliš rezultativní a příliš sebejistá, přestože ke „kritickému myšlení“ by mělo patřit i stálé pochybování, jež by nás v tomto případě mělo spíše dovést k tomu, že o některých zvířecích talentech asi ještě nevíme všechno a zatím pro nás zůstávají tajemstvím.

    Přečíst celou recenzi Zavřít
  • Autor recenze Chensie Ips Datum 11. 4. 2019

    Heinzen, Thomas E.; Lilienfeld, Scott O.; Nolan, Susan A.: Kůň, který uměl počítat - autor recenze: Chensie Ips
    http://www.svet-mezi-radky.cz/2019/03/recenze-kun-ktery-umel-pocitat-s-o.html

    Jste-li náročnější čtenář a toužíte po odborných publikacích plných zajímavostí a znalostí, pak je pro vás nakladatelství Portál podstatným dodavatelem duševní potravy. Kůň, který uměl počítat určitě neunikla vašemu oku a to je velmi dobře. Hned vám řeknu proč!

    Podnázev Proč je důležité myslet kriticky vám napovídá, že kniha tak nějak obsahuje návod, jak nemít tunelové vidění a myslet trojrozměrně, tedy mít přehled. Autoři se na tématu velmi dobře shodli a někdy vás pobaví i vlastními zkušenostmi, díky kterým si uvědomili, jak snadno podléhají naivním představám, aniž by se zaměřili na skutečnost.

    Kniha obsahuje nejen informace, zkušenosti a vědomosti, které se týkají opravdu mnoha zajímavých a důmyslně předložených témat. Ale především se týká dvou příběhů, jež nejsou vyprávěné klasickým způsobem, což nepotěší nenáročné čtenáře, ale náročný čtenář ani jiné než takto hlubokomyslné zpracování neočekává.

    První příběh se týká právě Koně, který uměl počítat. Zahrnuje nejen slavné osobnosti, které se případu dotkly, jako kupříkladu Sigmund Freud, ale také historická fakta, jež vám pomohou nahlédnout mnohem hlouběji. Danou aféru autoři zkoumají ze všech stran a podávají vám vysvětlení, proč to či ono bylo vysvětlováno zrovna tímto způsobem a jak je na to nahlíženo nyní. Náhle se ze senzace stává věc, na kterou je střízlivě nahlíženo z vícero úhlů pohledů. Konec mylným představám, čas na skutečnou realitu!

    Stejně tak je na tom i Příběh falicitované komunikace, týkající se autismu. Vyprávění zaujme samozřejmě především čtenáře, jež se o tento námět zajímají. V této době je téma velmi aktuální a často se o něm někde píše. Já sama mám již pár titulů načteno a přesto pro mě právě tento stěžejní případ měl spousty nových informací. Opět vás čeká náhled do historie, takže se dozvíte historická fakta, která vám možná byla do té doby skrytá, protože obvykle se autismus řeší novodobě a do pozadí poruchy autistického spektra se zahledí málokdo. Autoři se snad právě proto rozhodli pohlédnout i do minulosti, která je v tomto případě velmi přínosná, jak pro čtenáře, tak i pro spisovatele, kteří vám daný problém mohou o to lépe představit. Netušíte, co znamená falicitovaná komunikace? Vše vám samozřejmě bude objasněno a to způsobem, který obšírně zahrnuje opět více případů a tím více dokáže nadchnout.

    Oba příběhy ale vyprávějí také o nás všech a o našem sklonu věřit věcem, které nemohou být pravda. Obě vyprávění jsou věrně zdokumentována a o historických a vědeckých skutečnostech, jež se k nim vztahují, nepanují žádné pochybnosti. (Str. 7)

    Skvělé je, že autoři se rozhodli nevěnovat se pouze daným situacím, ale zahrnují do vyprávění i obdobné případy, které v průběhu let byly zaznamenány. Tím vám rozšiřují obzory ještě více a pomáhají vám objektivně zhodnotit děj a hlavně sami přijít na pravdu.

    Ač se jedná o útlou knížečku, tak její obsah působí oním monumentálním stylem, kdy vás snadno přesvědčí o svých kvalitách. Pokud vás zaujala anotace a máte v oblibě neobvyklé případy, pak po knize rozhodně sáhněte.

    Mezi nejpodstatnější kapitoly patří:

    Chytrý Hans: Kůň, který uměl počítat

    Chytré ruce: Příběh o facilitované komunikaci

    Efekt chytrého Hanse v každodenním životě

    Poté následuje slovo závěrem, slovník pojmů, něco málo o autorech a samozřejmě poznámky, které s  ohledem na množství a velikost formátu knihy jsou dané v úplném závěru titulu. Nenaleznete je tedy pod čarou, ale stačí nalistovat poslední strany a snadno se jich dočtete.

    Titul obsahuje také černobílé fotografie a ilustrace, ať už se jedná o osobnosti či jiná fakta, která k příběhům patří a tím vám dokreslují celistvý náhled na daný námět.

    Díky kritickému myšlení, kterému vás kniha naučí, pro vás zřejmě bude snazší objevit reklamy, které se vás snaží jen nalákat a ve skutečnosti tak báječné produkty neprodávají. Zkrátka, tahle zajímavá knížečka, vypráví hodně o skutečném světě a my se konečně můžeme vymanit z naivity, která nás občas přepadne.

    Ačkoliv to vyznívá, že náměty jsou brány tak zeširoka, že jsou vlastně zbytečně složité a nebudete se v nich orientovat, opravdu tomu tak není. Náročný čtenář, který si v takových publikacích libuje, nebude mít sebemenší problém si titul pročíst a vstřebat nejen báječný literární zážitek, ale samozřejmě nové teorie.

    Jak se můžeme naivnímu realismu bránit? Pokud se něco zdá příliš skvělé na to, aby to byla pravda - ať už se jedná o koně, kteří umí sčítat, o metodu, jež dělá ze silně autistických dětí romanopisce, nebo o video, které učí miminka číst -, pak to nejspíš příliš skvělé na to, aby to byla pravda, opravdu je. (Str. 127)

    Co na dílo říká Chensie? Já jsem vždy nadšená, když se mi dostane nových podnětů a Kůň, který uměl počítat mi otevřel oči zas zcela jiným způsobem. Ty případy, které autoři představovali, byly fantastické a ač se zdálo, že se jedná jen o dvě situace, bylo jich nakonec mnohem víc. Navíc mě překvapilo zobrazení jejich vlastních zážitků, se kterými se v knize vyzpovídali. O to silněji pak dílo působí, když vidíte, že i samotní autoři občas podlehnou dezinformacím. Já jsem víc než spokojená. Další publikace od Portálu, která mi rozšířila obzory a hodně si mě získala!

    Přečíst celou recenzi Zavřít