Je to vydatná, avšak čtenářsky pozoruhodně stravitelná porce, je to příběh procházející našim světem již několik století, je to archetyp cesty, putování a dosahování… Legenda o svatém grálu a Faust jsou dva základní lidské a nadčasové příběhy o hledání a sebe/nalézání – a zjevně i proto tyto dramatické události považoval slavný C. G. Jung za klíčové nejen pro duchovní kulturu člověka, ale i svou pověstnou hlubinnou psychologii… neboť grál je zde víceznačným a stále živým podobenstvím i obsáhlým symbolem… Není tedy jen konkrétním kalichem Kristova utrpení (z kterého pil při poslední večeři a do kterého byla později zachycena jeho krev) – ale i jakýmsi světlem, nevšední energií, cílem zasvěcenců i alchymistů. V tomto víceznačném směru šly dále a samostatně ve svém bádání Emma Jung a Marie-Louise von Franz – autorky stále znovu vydávané knihy Legenda o grálu s podtitulem: Hlubinněpsychologický výklad středověké legendy.

Svatý grál je v každém případě jeden z největších symbolů duchovního hledání – obrací se nejen do (záhadné) historie, ale představuje rovněž odvážnou vnitřní cestu k možná vyššímu vědomí či sebe/poznání, respektive transformaci a harmonizaci duše. Nadčasově platný pradávný příběh upomíná na „keltské kotle hojnosti, které dokážou uzdravovat“ i na antická mystéria – také je spojován se známou legendou o rytířích kulatého stolu atd. – v každém případě klade otázky po smyslu života a rovnováze mezi materiálním a duchovním světem, lidském vědomí a podvědomí, mužským a ženským principem, individuálních hodnotách i společných archetypech.

A jak vlastně vypadal onen grál? Jeho skutečná podoba nebude zřejmě nikdy odhalena, avšak smysl je nadčasový, tedy stále tušeně přítomný a podvědomě platný. Svatý grál je z jistého pohledu rovněž tajemná relikvie opředená mýty, vzbuzující fantazii i touhu po poznávání a smyslu života, který lze rovněž hledat (sebereflexí, meditací, zkušeností) ve vlastním nitru. Na druhou stranu celá řada mystiků či duchovně orientovaných badatelů je přesvědčena, že grál nikdy nebyl fyzickým objektem, ale symbolem proměny, tak jak ji známe z učení stále přitažlivého hermetismu (například Julius Evola) či alchymie. V gnostických tradicích je grál božskou „nádobou“ do které lze ukládat vnitřní poznání a duchovní pravdu, kterou je člověk podvědomě přitahován. Grál má zkrátka mnoho podob i významů, ostatně o tom svědčí i řada studií, jakou je například kniha Svatý Grál na čtyřech rovinách bytí od Jana Provazníka.

Podle jungovské psychologie – a o tu v nově (znovu) vydané knize Emmy Jung a Marie-Louise von Franz jde především – je grál archetypem „hledání smyslu života“ ke kterému se ubíráme nelehkou cestou představující zvláště sjednocení mužské a ženské energie v naší psychice.

Příběh o grálu

„Pověsti o grálu podněcují k psychologickému zkoumání už jen proto, že obsahují mnoho prvků, s nimiž se setkáváme v mýtech a pohádkách… Obsah pověsti je alespoň v základních bodech všeobecně známý: Na hradě, který se dá velmi obtížně nalézt, střeží král tajuplný zázračný předmět či nádobu, jež zachraňuje život a poskytuje potravu. Král je chromý nebo nemocný a okolní krajina pustne. Může být vyléčen pouze tehdy, jestliže hrad objeví znamenitý rytíř a při pohledu na to, co spatří, položí určitou otázku. Pokud tak neučiní, zůstane vše při starém. Hrad zmizí a rytíř musí hledat znovu. Když se mu konečně podaří opět se po mnoha strastech a dobrodružstvích na hrad grálu vrátit a položí příslušný dotaz, král se uzdraví, země se zazelená a hrdina se od té chvíle stane strážcem grálu,“ dočítáme se v knize.Jedná se tedy o příběh hledání „těžko dosažitelného skvostu“ – hrdinskou legendu, v křesťanství pak spojovanou s nádobou, do níž „Josef z Arimatie zachytil při snímání Krista z kříže jeho krev.“ Toto jsou již slova na úvod od dvou badatelek: Emmy Jung a Marie-Louise von Franz – autorek právě znovu vydané knihy s titulem Legenda o grálu, kterou v rozšířené verzi vydává opět nakladatelství Portál.

V předloženém hlubině psychologickém výkladu středověké legendy přinášejí autorky strhující a komplexní pohled na dané téma. Emma Jung (1882 – 1955) byla manželkou, „intelektuální editorkou“ a spolupracovníci Carla Gustava Junga. Marie-Louise von Franz (1915 – 1998) byla Jungovou žákyní a blízkou spolupracovnicí, podílející se mimo jiné na slavné a bohatě ilustrované knize Člověk a jeho symboly (česky vydal Portál roku 2017).

Prameny slavné legendy

Za jedno z nejstarších známých zpracování pověsti vděčíme severofrancozskému básníkovi jménem Crétien de Troyes, který zveršoval příběh roku 1180 na objednávku hraběte Filipa Flanderského. Je pozoruhodné, že na přelomu 12. a 13. století na různých místech vzniká celá řada zpracování téže látky. Většina snad vychází z Crétiena, ale i dalších zdrojů, původní zpracování je však nejpůsobivější. Až později – ve 13. století – se objevuje v epické básni (poprvé s prvky alchymie) kulatý stůl a rytířský Parzival od Wolframa von Eschenbacha, s kterým je dnes příběh nejvíce spojován a který proslavil ve svém stejnojmenném operním díle (1882) hudební skladatel německého romantismu Richard Wagner.

Vedle uměleckého zpracování se grál stává tématem v duchovní oblasti, rysem své doby, i když není vlastně známo kdy a kde původní pověst vznikla (keltské mýty, území Pyrenejí, Francie, Španělsko?); nejspíše se jedná o výsledný útvar složených z více provázaných rozličných pramenů.

Emma Jung napsala a Marie-Louise von Franz následně po její smrti dokončila hlubinně psychologický výklad v duchu učení C. G. Junga. Kniha Legenda o grálu zkoumá symboliku, vztah k alchymii, křesťanskou mystiku, keltskou mytologii či pohádky. Pojednává o Artušovské legendě, v ní uložených archetypech – poukazuje na cestu a hledání „grálu“, který se zde také stává prostě jednotlivcovým hledáním (iniciace, bytostné Já, nevědomí), duševním zráním, sebepoznáváním, nalézáním… hledáním smyslu existence, které je stále živé ba velmi aktuální.

V doslovu knihy od fundovaného Martina Skály se závěrem dočteme: „ Z výše zmíněného je patrné, že Legenda o grálu je knihou multidimenzionální, ke které se můžeme znovu a znovu vracet a číst ji a zkoumat z různých úhlů pohledu. A je to pochopitelné, neboť je to kniha psaná, stejně jako život, krví. A to krví ne ledajakou, ale krví Svatého grálu. Té Emma Jungová zasvětila takřka celý svůj profesní život a vytvořila tak matérii, materiál, který Marie-Louise von Franz obohatila a spojila se svým alchymickým a kosmogonickým duchem, takže nakonec vzniklo Dílo veskrze hodné a důstojné grálu.“

Grál jako symbol feminity

Příběh romantiky, mystiky, dobrodružství, soubojů, tajemství či dvorské lásky je také plný symboliky. Jungiánská analýza obou mimořádně vzdělaných žen – autorek knihy prohlubuje jejich vhled, ale i čtenářův zážitek. Parceval od kulatého stolu legendárního krále Artuše se v tom tomto příběhu coby hlavní postava vydal hledat (odvážně a někdy i nešikovně) svatý grál. Autorky nahlížejí téma ze svých pozic – potažmo z Jungova díla (Symboly a proměny libida či Aion) a vytvořily tak knižní dílo vskutku nadčasové – ukazující pojem grálu coby feminní symbol. Také proto je i v křesťanské ba dnešní přetechnizované době stranící racionalismu varovně aktuální.

Emma Jungová (pětinásobná matka) chápala grál jako cestu k sobě samému – tedy jakýsi vývojový proces – směřování za individuací (sjednocování vědomí a nevědomí, integrace osobnosti, nalérání vlastního Já, přijetí stínu a celistvosti atd.). Tímto přístupem se takové (jungovské) pojetí liší od Freuda či Adlera.

Individuační proces, někdy zaměňován s „krizí středního věku“, je procesem celoživotním coby vývojem jedince (v první polovině života se jedná o přizpůsobování okolí a společnosti, ve druhé polovině se jedná o uvědomění si vlastní individuality, zjednodušeně řečeno). Archetyp „bytostného Já“ hledá náš „lesní“ hrdina vystupující na cestě za grálem spíše intuitivně, citem, ženským chápáním a postupy.

Celý příběh se coby cesta za poznáním a transformací nakonec poněkud zamotá, respektive možná nečekaně vyvine, i když Parceval ve výsledku nakonec grálu dosáhne. Tento symbolický příběh, jak lze tušit je v jiné rovině nadosobní- týkající se dokonce vývoje lidského vědomí ve „světovém čase“.

Některá vyprávění jsou s námi už stovky let a přesto nás pořád fascinují, vtahují do svých zákoutí a mají nám co dát. Mezi ně patří i legenda o svatém Grálu, na kterou lze nahlížet čistě příběhově, ale i jako na látku plnou symbolů a hlubších psychologických výpovědí. Kniha Legenda o grálu od Nakladatelství Portál je jedinečnou studií jungiánské psychologie, která vám otevře dveře po povrch tohoto literárního dědictví.

Tajný hrad, kde král střeží velký poklad. Zázračnou nádobu, která dokáže zachránit životy a poskytovat potravu. Král ale má již to nejlepší za sebou. Dávno již dosloužilo jeho zdraví, a to se odráží i na okolní krajině. Jediné, co mu může pomoci, je to, že hrad objeví ušlechtilý rytíř, který navíc položí tu správnou otázku. V případě, že vše neproběhne, jak má, hrad zmizí a rytíř se pokusí jej hledat znovu. Po mnoha strázních se mu to povede a král i celá se konečně uzdraví. Z rytíře se tím momentem stane strážce grálu. To je v kostce děj legendy.

Její původ patří do rytířských dob a řadí se vedle vyprávění o králi Artušovi a rytířích kulatého stolu. Tyto příběhy vyjadřovaly kodex cti a nedostižný ideál ve srovnání se skutečnou podobou tehdejší doby. Umělecké kusy tehdy na dvorech přednášeli vypravěči: fretonské příběhy byly mystické a iracionální, odrážející keltskou tradici,

Francouzské příběhy zase více tíhly k realitě. Legenda o grálu patřila mezi ty bretonské, oplývající magií a pohádkovými prvky.

Její odkaz není jednotný, jelikož prodělala mnoho přepisů a v nich prošla značným vývojem. Jednu dobu skoro upadla v zapomnění, ale zájem o ni se opět rozhořel v 18. století a dále vlivem romantismu a rostoucího zájmu o pohádky a legendy. Dodnes je předmětem zájmu mnoha výzkumných prací i různých duchovních hnutí.

Pověsti o grálu podněcují k psychologickému zkoumání už jen proto, že obsahují mnoho prvků, s nimiž se setkáváme v mýtech a pohádkách. Na rozdíl od mýtů a pohádek však ztratily mnohem méně ze své schopnosti fascinovat moderního člověka, což ukazuje na to, že v nich je zřejmě obsažen stále ještě živý mýtus.

Co má být onen grál? Jde o nádobu, do které Josef z Arimatie zachytil Kristovu krev při jeho snímání z kříže.

Kořeny motivů onoho vyprávění sahají do předkřesťanské doby. Vědecké interpretace v nich nalézají keltské mýty, ale i byzantský, perský, syrský či fénický vliv. Je tu zkrátka patrný otisk východu a orientu, nejen v oblasti mytologie, nýbrž také architektonických prvků stavby chrámu. Hrad grálu by zase údajně mohl být umístěn v Anglii, Francii, i Španělsku. Nelze zde nevzít v potaz působení křižáckých válek.

Co konkrétně najdete v této knize?

Začnete rozborem Percevalova mládí. Jde o typ nepravděpodobného hrdiny. Nemá otce a vyrůstá pouze s matkou v divočině, v ústraní od civilizace. Vztah s matkou je zde podrobně probrán a zároveň dochází i ke kontaktu s ideálem v podobě ušlechtilých rytířů, vedle kterých Percival vypadá jako prosťáček. Na základě tohoto prozření matku opouští a vydává se za svými tužbami. Chce se sám stát rytířem.

Nepočíná si ale příliš obratně. Spíše naopak. Je hrubý a neomalený. Začíná jeho vývoj od od touhy po vyplnění tužby k vnitřnímu zrání a cestě k úkolům, k nimž je předurčen. Výčet symboliky pokračuje při jeho souboji s Červeným rytířem, který zobrazuje poražení vlastního Stínu, překonání svých temných puzení. Zdolá tak první předstupeň k utváření vědomé osobnosti. Po tomto prvním velkém úspěchu pomůže krásné Blancheflur, kterou obléhá v jejím hradu neodbytný nápadník. Porazí ho a zamilují se do sebe. Na tomto místě dochází k zamyšlení nad problematikou setkání s archetypem Animy.

Kniha pokračuje Percevalovou první návštěvou na hradě grálu, pozastavíte se u prvků cesty do zásvětí, důležitých detailů i symbolů (např. grál, meč, kopí, stůl, talíř a dva nože), duchovních a rituálních prvků, i u paralel k vývoji křesťanství v evropských zemích. Společně s Percevalem objevíte jeho úkol absolvujete jeho rytířské hledání. Odhalíte motiv trpícího krále grálu, seznámíte se s postavou Gawana i jeho dobrodružstvími. Dojdete až ke spáse říše grálu a následuje Percevalův konec. Přečtete si zamyšleni o problému trojice v legendě o svatém grálu a myšlence svaté tradice, vztahem mezi legendou o grálu a postavou Adama. Nebude chybět ani medicinman a věštec Merlin, jeho role a řešení problému grálu, nebo spojení s alchymií prostřednictvím Mercuria.

Celá tato kniha spoluautorek, jimiž byly manželka a žákyně C. G. Junga, je precizní výzkumná práce s velkým množstvím zdrojů a pramenů, z nichž publikace vychází. Povídání doplňuje i obrazová příloha (obrazy, plastiky, litiny, ilustrace, fotografie, alchymistické pomůcky). Dílo obsahuje úryvky z originálů, porovnávání prvků z různých autorských pojetí a verzí vzniklých během času. Přináší hlubší pochopení jednoho z velmi podstatných děl, formujících naši kulturu.

Hodnocení: 90%

Tajemství grálu vzrušuje (nejen) křesťanský svět už po dlouhá staletí. Má se tak označovat pohár, z něhož při takzvané poslední večeři pil Ježíš a do něhož pak byla po ukřižování zachycena i jeho krev. Některé novodobé výklady – nebo konspirační domněnky? – zacházely ještě dál. Ježíš a proslulá hříšnice Máří Magdalena spolu sexuálně žili, takže jejich potomkům v těle kolovaly či stále kolují posvátné geny, a grálem by se rozumělo ženské lůno jako zdroj života.

Grál jako téma

Hledání grálu coby nadpřirozeného poháru se pojí s raně středověkými eposy, které mimo jiné hledaly souvislost s vyprávěními o rytířích bájného krále Artuše. Mýtus grálu ovlivnil i novověké umělce, najmě Richarda Wagnera (opery Lohengrin a zejména Parsifal), vstoupil do románové tvorby (Brownova Šifra mistra Leonarda), přitáhl mnohé filmaře: svůj pohled nabídla komediální britská skupina Monty Python, po grálu pátral Indiana Jones v jednom ze svých exotických dobrodružství, motiv grálu tvoří důležitou dějovou linii artušovského velkofilmu Excalibur.

O grálu rovněž vyšla dlouhá řada odborných pojednání, některá jsou dostupná i v českém překladu. Nyní se k nim připojila kniha Legenda o grálu, vydaná nakladatelstvím Portál. Její podtitul oznamující hlubinněpsychologické pojednání prozrazuje, že vznikla v okruhu jungiánských konceptů – však autorkami jsou Emma Jungová, blízká spolupracovnice a manželka slavného psychologa, a Marie-Louise von Franzová, proslavená třeba pojednáním o pohádkách, u nás též známým. (Nakladatelství však jména autorek „pokrokářsky“ nepřechyluje a ponechává je v původním tvaru.)

Co lze z legend o grálu vyčíst?

Obě autorky zkoumají nejen počínání postav, v boji o grál přítomných, ale především se zamýšlejí, proč jednají právě tak, jak jednají, osvětlují možné důvody dávných pisatelů, proč svá vyprávění pojali jako hledání něčeho posvátného, co jejich příběhy vlastně symbolizují. Dotýkají se nevědomých duševních procesů, které provázely proces tvorby. Pomíjejí přitom literárněvědné uchopení pověstí či jejich historické zakotvení.

Prozrazují, jak podrobně nastudovaly a niterně prohmataly množství literatury včetně náboženských kázání, která se jednotlivých zohledňovaných zápletek týkají. Přetiskují i důležité či nějakým způsobem výmluvné pasáže z probíraných děl. Aspoň částečně tak zpřístupňují prameny u nás sotva sehnatelné. Neopomenuly ani průzkum dobového obrazového materiálu, který leckdy naznačuje i to, co souběžný text přechází mlčky. O fundovaný překlad knihy se zasloužil Petr Patočka.

Výchozí situace je přehledná: na obtížně naleznutelném hradě střeží tamní král zázračnou nádobu, která je zárukou života i nasycenosti. Jenže král vinou zlých sil vážně onemocněl, vše kolem něho pustne a ztrácí sílu. Vyléčit jej a hrozící zkázu však může jen Boží prozřetelností předurčený rytíř, jenž se nezpronevěří svému poslání a odolá nástrahám. Ten rytíř se jmenuje Perceval (v jiné transkripci též Parsifal), pochází z Artušova okruhu a vyznačuje se rysy světce. V knize však nalezneme i další postavy spjaté s artušovským cyklem, třeba kouzelníka Merlina.

Kniha nepatří mezi oddechové čtivo

Kniha, jistě vhodná i jako vánoční dárek, se důmyslně obtáčí kolem grálu coby tematického středobodu. Zjišťuje nejrůznější významové plošky vážící se ke křesťanské mystice, keltským mýtům i alchymii. Sleduje historický vývoj pověstí o grálu, komíhajících ve francouzsko-anglickém pomezí, a jejich proměny, připomíná jednotlivé autory od Chrétiena de Troyes až po Roberta de Boron. Předkládá hledání grálu jako důležitou archetypovou veličinu, zosobňující duchovní (roz)poznání, co je v lidské existenci skutečně důležité.

Legendu o grálu, pro četbu sotva oddechová a snadno stravitelná, vychází z Jungova učení a uplatněný vhled je jím nutně zúžen. Zůstává tudíž otázkou, zda je oprávněné nadšení panující kolem ní a zda lze bez výhrad přijmout někdy pokroucené interpretace provázející tuto knihu: v jedné recenzi se dokonce můžeme dočíst, že vzniklo „knižní dílo vskutku nadčasové - ukazující pojem grálu coby feminní symbol. Také proto je i v křesťanské, ba dnešní přetechnizované době stranící racionalismu varovně aktuální.“ Jsou to však jen myšlenky převzaté z doslovu ke knize.