Portál jakožto nakladateltví vzniklo v roce 1990, to jsem ještě nebyla na světě. Zaměřují se na psychologii, pedagogiku a celkově populárně-naučné literatury. Já osobně mám slušnou sbírku právě od tohoto nakladatelství od Y.A. Yaloma, kde je krásně zkombinovaná psychologie a čtivý příběh k tomu. Ale o tom až jindy.

Najdete zde také velký výběr mých oblíbenců jako S. Freud nebo C.G. Jung.

Ale už k samotné knize, která na svých cca 500 stranách skývá kulturní zážitek na papíře. Nejde jen o vyprávění, ale o psychologickou sondu do nás všech. Na postavách z vyprávění Emmy Jung a pokračovatelky Marie- Luise von franz se dostáváme k jádru, k podstatě nás. Bráno z psychologického hlediska, náboženského, symbolického i mytolického pohledu.

Ano, tato kniha je to tlustá, písmo menší a určitě to není kniha, kteoru přečtete na jeden zátah. Jde o to, že bude spíš vaším společníkem. Kdykoliv můžete nahlédnout, zjistit více, najít si dotyčného autora nebo autorku, na kterou se stránka odkazuje a v klidu o tom přemýšlet. Mě osobně příjde nejzajímavější část o Artušově cestě a o jeho milé. Artušovské legendy často vyprávějí o hledání svatého grálu – tajemné nádoby spojené s poslední večeří Krista. Jen rytíř čistého srdce mohl grál najít. Celý příběh symbolizuje cestu člověka za pravdou, vírou a sebepoznáním. I v tomto bodě jde nahlížet na rytíře kulatého stolu jako na archetypy.

Přežily stovky let. Příběhy, které se v proudu času měnily, bobtnaly a mohutněly, až nyní máme tu možnost vybírat si z tolika verzí a pojednání.

Jestli hledáte tedy nějaký rychlejší děj nebo jednoduché odpovědi, zvolila bych z výběru nakladatelství jiný titul, například Člověk a jeho symboly, Výklad snů (ten je skvělý, mám ho doma), Dary nedokonalisti nebo když Nietzsche plakal (taky mám doma).

#nakladatelstviportal #ctemeknihyopsychologii #psychologie #recenznikniha

O pohádkách a mýtech toho bylo napsáno již mnoho. Zejména souvislosti s psychoanalýzou jsou známé zejména z díla C. G. Junga a jeho následovatelů, například Vereny Kastové a Marie-Louise von Franz, která pracovala s pohádkami ve své psychoanalytické praxi. Kniha Legenda o grálu, kterou ve svém druhém revidovaném vydání vydalo nakladatelství Portál, přibližuje výklad díla Jungovy manželky Emmy, které po její smrti dokončila právě Marie-Louise von Franz.

Každý mytologický příběh či pohádka mají svého hrdinu. A nejinak je to i v příběhu o svatém grálu, který je takovou podstatou smyslu života, kterou hledáme vlastně všichni. Kniha přináší tuto legendu ze všemožných pohledů, ať už historie, mytologie či psychologie. Nabízí interpretaci příběhu Percevalova mládí a cesty hrdiny za svatým grálem. Seznamuje se základními archetypy a symboly podle C. G. Junga. Podstatou je nemocný král a jeho záchrana, cesta hrdiny, jeho zrání od naivity až k dospělosti, získávání zkušeností a mužnosti, symbolika jeho meče, postavy, s nimiž se setkává i cesta za láskou a zasloužené nabytí svého hrdinství. To vše na úrovni symboliky a hlubokých archetypálních významů v životě každého člověka. Pro mě je to cenné dílo, které v sobě ukrývá velkou moudrost a poznání, knihy tohoto typu včetně celého Jungova učení mám velmi ráda. Vřele doporučuji všem zájemcům o mytologii a hlubinnou psychologii!

Je to vydatná, avšak čtenářsky pozoruhodně stravitelná porce, je to příběh procházející našim světem již několik století, je to archetyp cesty, putování a dosahování… Legenda o svatém grálu a Faust jsou dva základní lidské a nadčasové příběhy o hledání a sebe/nalézání – a zjevně i proto tyto dramatické události považoval slavný C. G. Jung za klíčové nejen pro duchovní kulturu člověka, ale i svou pověstnou hlubinnou psychologii… neboť grál je zde víceznačným a stále živým podobenstvím i obsáhlým symbolem… Není tedy jen konkrétním kalichem Kristova utrpení (z kterého pil při poslední večeři a do kterého byla později zachycena jeho krev) – ale i jakýmsi světlem, nevšední energií, cílem zasvěcenců i alchymistů. V tomto víceznačném směru šly dále a samostatně ve svém bádání Emma Jung a Marie-Louise von Franz – autorky stále znovu vydávané knihy Legenda o grálu s podtitulem: Hlubinněpsychologický výklad středověké legendy.

Svatý grál je v každém případě jeden z největších symbolů duchovního hledání – obrací se nejen do (záhadné) historie, ale představuje rovněž odvážnou vnitřní cestu k možná vyššímu vědomí či sebe/poznání, respektive transformaci a harmonizaci duše. Nadčasově platný pradávný příběh upomíná na „keltské kotle hojnosti, které dokážou uzdravovat“ i na antická mystéria – také je spojován se známou legendou o rytířích kulatého stolu atd. – v každém případě klade otázky po smyslu života a rovnováze mezi materiálním a duchovním světem, lidském vědomí a podvědomí, mužským a ženským principem, individuálních hodnotách i společných archetypech.

A jak vlastně vypadal onen grál? Jeho skutečná podoba nebude zřejmě nikdy odhalena, avšak smysl je nadčasový, tedy stále tušeně přítomný a podvědomě platný. Svatý grál je z jistého pohledu rovněž tajemná relikvie opředená mýty, vzbuzující fantazii i touhu po poznávání a smyslu života, který lze rovněž hledat (sebereflexí, meditací, zkušeností) ve vlastním nitru. Na druhou stranu celá řada mystiků či duchovně orientovaných badatelů je přesvědčena, že grál nikdy nebyl fyzickým objektem, ale symbolem proměny, tak jak ji známe z učení stále přitažlivého hermetismu (například Julius Evola) či alchymie. V gnostických tradicích je grál božskou „nádobou“ do které lze ukládat vnitřní poznání a duchovní pravdu, kterou je člověk podvědomě přitahován. Grál má zkrátka mnoho podob i významů, ostatně o tom svědčí i řada studií, jakou je například kniha Svatý Grál na čtyřech rovinách bytí od Jana Provazníka.

Podle jungovské psychologie – a o tu v nově (znovu) vydané knize Emmy Jung a Marie-Louise von Franz jde především – je grál archetypem „hledání smyslu života“ ke kterému se ubíráme nelehkou cestou představující zvláště sjednocení mužské a ženské energie v naší psychice.

Příběh o grálu

„Pověsti o grálu podněcují k psychologickému zkoumání už jen proto, že obsahují mnoho prvků, s nimiž se setkáváme v mýtech a pohádkách… Obsah pověsti je alespoň v základních bodech všeobecně známý: Na hradě, který se dá velmi obtížně nalézt, střeží král tajuplný zázračný předmět či nádobu, jež zachraňuje život a poskytuje potravu. Král je chromý nebo nemocný a okolní krajina pustne. Může být vyléčen pouze tehdy, jestliže hrad objeví znamenitý rytíř a při pohledu na to, co spatří, položí určitou otázku. Pokud tak neučiní, zůstane vše při starém. Hrad zmizí a rytíř musí hledat znovu. Když se mu konečně podaří opět se po mnoha strastech a dobrodružstvích na hrad grálu vrátit a položí příslušný dotaz, král se uzdraví, země se zazelená a hrdina se od té chvíle stane strážcem grálu,“ dočítáme se v knize.Jedná se tedy o příběh hledání „těžko dosažitelného skvostu“ – hrdinskou legendu, v křesťanství pak spojovanou s nádobou, do níž „Josef z Arimatie zachytil při snímání Krista z kříže jeho krev.“ Toto jsou již slova na úvod od dvou badatelek: Emmy Jung a Marie-Louise von Franz – autorek právě znovu vydané knihy s titulem Legenda o grálu, kterou v rozšířené verzi vydává opět nakladatelství Portál.

V předloženém hlubině psychologickém výkladu středověké legendy přinášejí autorky strhující a komplexní pohled na dané téma. Emma Jung (1882 – 1955) byla manželkou, „intelektuální editorkou“ a spolupracovníci Carla Gustava Junga. Marie-Louise von Franz (1915 – 1998) byla Jungovou žákyní a blízkou spolupracovnicí, podílející se mimo jiné na slavné a bohatě ilustrované knize Člověk a jeho symboly (česky vydal Portál roku 2017).

Prameny slavné legendy

Za jedno z nejstarších známých zpracování pověsti vděčíme severofrancozskému básníkovi jménem Crétien de Troyes, který zveršoval příběh roku 1180 na objednávku hraběte Filipa Flanderského. Je pozoruhodné, že na přelomu 12. a 13. století na různých místech vzniká celá řada zpracování téže látky. Většina snad vychází z Crétiena, ale i dalších zdrojů, původní zpracování je však nejpůsobivější. Až později – ve 13. století – se objevuje v epické básni (poprvé s prvky alchymie) kulatý stůl a rytířský Parzival od Wolframa von Eschenbacha, s kterým je dnes příběh nejvíce spojován a který proslavil ve svém stejnojmenném operním díle (1882) hudební skladatel německého romantismu Richard Wagner.

Vedle uměleckého zpracování se grál stává tématem v duchovní oblasti, rysem své doby, i když není vlastně známo kdy a kde původní pověst vznikla (keltské mýty, území Pyrenejí, Francie, Španělsko?); nejspíše se jedná o výsledný útvar složených z více provázaných rozličných pramenů.

Emma Jung napsala a Marie-Louise von Franz následně po její smrti dokončila hlubinně psychologický výklad v duchu učení C. G. Junga. Kniha Legenda o grálu zkoumá symboliku, vztah k alchymii, křesťanskou mystiku, keltskou mytologii či pohádky. Pojednává o Artušovské legendě, v ní uložených archetypech – poukazuje na cestu a hledání „grálu“, který se zde také stává prostě jednotlivcovým hledáním (iniciace, bytostné Já, nevědomí), duševním zráním, sebepoznáváním, nalézáním… hledáním smyslu existence, které je stále živé ba velmi aktuální.

V doslovu knihy od fundovaného Martina Skály se závěrem dočteme: „ Z výše zmíněného je patrné, že Legenda o grálu je knihou multidimenzionální, ke které se můžeme znovu a znovu vracet a číst ji a zkoumat z různých úhlů pohledu. A je to pochopitelné, neboť je to kniha psaná, stejně jako život, krví. A to krví ne ledajakou, ale krví Svatého grálu. Té Emma Jungová zasvětila takřka celý svůj profesní život a vytvořila tak matérii, materiál, který Marie-Louise von Franz obohatila a spojila se svým alchymickým a kosmogonickým duchem, takže nakonec vzniklo Dílo veskrze hodné a důstojné grálu.“

Grál jako symbol feminity

Příběh romantiky, mystiky, dobrodružství, soubojů, tajemství či dvorské lásky je také plný symboliky. Jungiánská analýza obou mimořádně vzdělaných žen – autorek knihy prohlubuje jejich vhled, ale i čtenářův zážitek. Parceval od kulatého stolu legendárního krále Artuše se v tom tomto příběhu coby hlavní postava vydal hledat (odvážně a někdy i nešikovně) svatý grál. Autorky nahlížejí téma ze svých pozic – potažmo z Jungova díla (Symboly a proměny libida či Aion) a vytvořily tak knižní dílo vskutku nadčasové – ukazující pojem grálu coby feminní symbol. Také proto je i v křesťanské ba dnešní přetechnizované době stranící racionalismu varovně aktuální.

Emma Jungová (pětinásobná matka) chápala grál jako cestu k sobě samému – tedy jakýsi vývojový proces – směřování za individuací (sjednocování vědomí a nevědomí, integrace osobnosti, nalérání vlastního Já, přijetí stínu a celistvosti atd.). Tímto přístupem se takové (jungovské) pojetí liší od Freuda či Adlera.

Individuační proces, někdy zaměňován s „krizí středního věku“, je procesem celoživotním coby vývojem jedince (v první polovině života se jedná o přizpůsobování okolí a společnosti, ve druhé polovině se jedná o uvědomění si vlastní individuality, zjednodušeně řečeno). Archetyp „bytostného Já“ hledá náš „lesní“ hrdina vystupující na cestě za grálem spíše intuitivně, citem, ženským chápáním a postupy.

Celý příběh se coby cesta za poznáním a transformací nakonec poněkud zamotá, respektive možná nečekaně vyvine, i když Parceval ve výsledku nakonec grálu dosáhne. Tento symbolický příběh, jak lze tušit je v jiné rovině nadosobní- týkající se dokonce vývoje lidského vědomí ve „světovém čase“.